Přehled ověřených výroků

Česká republika se v rámci vstupu do EU zavázala (.pdf, str. 2), že zavede euro. Termín, kdy k tomu dojde, ale určí vláda a v současné době datum není stanoveno. Hlavní podmínkou je splnění Maastrichtských konvergenčních kritérií.

Jedná se o kritéria cenové stability, stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb a účasti v mechanismu směnných kurzů. Česká republika aktuálně plní (.pdf, str. 7–8) všechna z nich, kromě účasti v mechanismu směnných kurzů, tzv. ERM II, do kterého se musí zapojit po dobu minimálně dvou let.

Dosavadní pozice české vlády k zapojení do tohoto kurzového uspořádání vychází z názoru, že na účast v mechanismu ERM II je nutno pohlížet pouze jako na bránu umožňující přistoupení k eurozóně a nikoli jako na optimální formu kurzového režimu pro českou korunu. Zapojení do ERM II lze proto očekávat až v okamžiku, kdy si vláda vyjasní vhodné načasování vstupu do eurozóny.

Podle vyhodnocení jak Evropské komise (.pdf, str. 7), tak i ministerstva financí (.pdf, str. 8) ale Česká republika aktuálně není připravena vstoupit jak do ERM II, tak do eurozóny. Pokud by se tak ale rozhodla, ovlivňuje ji jen periodicita vyhodnocování konvergenčních kritérií Evropskou komisí, která zpracovává zprávy co dva roky. Jinak je proces naplánován tak, aby stát mohl přijmout euro 1. ledna následujícího roku od data, kdy o to požádá.

Eurobarometr provedl v květnu 2017 výzkum zabývající se různými aspekty eura ve státech, které jsou členskými státy Evropské unie, ale ještě ho nezavedly. Podle studie (.pdf, str. 7) je pouze 29 % obyvatel České republiky pro přijetí eura a 71% proti.

Podobné měření provádělo také české Centrum veřejného mínění (CVVM) v dubnu 2017. Z tiskové zprávy (.pdf, str. 4) s výsledky vyplývá, že rozhodně nebo spíše s přijetím eura souhlasí 21 % občanů České republiky a rozhodně nebo spíše proti je 79 %.

V oficiálním dokumentu ministerstva financí s názvem Institucionální zajištění zavedení eura v ČR se píše:

„Od okamžiku vstupu do EU se Česká republika automaticky účastní třetí fáze Hospodářské a měnové unie jako země s dočasnou výjimkou pro zavedení eura. O zrušení výjimky rozhodne Rada až ve chvíli, kdy bude ČR plnit všechny závazky týkající se uskutečňování Hospodářské a měnové unie (zejména tzv. konvergenční kritéria – viz čl.121 odst.1 Smlouvy o založení ES) a až poté, co vláda ČR stanoví a oznámí datum přijetí eura.”(.pdf, str. 2–3)

Je tedy pravdou, že rozhodnutí o přijetí eura by musela udělat vláda, nikoliv prezident.

Německá vláda vyjádřila svou snahu o dočasné ukončení diskuse o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Toto prohlášení měl učinit německý ministr vnitra Thomas de Maiziére v rámci neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Za hlavní témata, na která je nutno se soustředit, považuje společná pravidla azylového řízení a podmínky pro další přijímaní uprchlíků. Diskusi o povinných kvótách se rozhodl dočasně odložit, aby se uvolnil prostor pro posun ve zmíněných otázkách.

Předseda německého spolkového sněmu Schäuble rovněž uvedl, že „prioritou je spíš přijít na to, jak kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje“. Podle Wolfganga Schäubla je tak v současnosti skutečně důležitější otázka společné migrační a integrační politiky než kvóty samotné.

Co se týče Drahošova konzistentního přístupu, podobný výrok pronesl např. v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018 - ten jsme ověřilijako pravdivý. Stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle vlastních vyjádření kvóty nepodporuje, apelujena důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňujepotřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

Jiří Drahoš má na mysli debatu na TV Prima z úterý 24. 1. 2018, během které Miloš Zeman skutečně prohlásil, že až na jednu výjimku, která se jmenuje Jiří Drahoš, všichni čeští politici souhlasí s tím, že bychom na naše území neměli přijímat nelegální migranty. Tento Zemanův výrok jsme ověřovali a označili ho za nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože někteří čeští muslimové se skutečně radikalizují. Tento proces se však týká jen mála jednotlivců a muslimská komunita jako celek se v naší zemi zůstává umírněná.

Radikální tendence se skutečně objevují u některých českých muslimů. MF Dnes například popsala případ trojice českých muslimů, kteří byli obviněni z terorismu (jsou stíháni na útěku, jeden z nich se ukrývá v Mauritánii).

Celkové tendence muslimské komunity u nás však popsala Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě za rok 2016 (kap.2.5), kde se píše:

“Aktivity Islámského státu (IS) v Iráku a v Sýrii, stejně jako teroristické útoky jeho příznivců v evropských státech, vyvolaly negativní reakce mezi českými muslimy i českou většinovou společností...BIS zaznamenala několik jednotlivců, kteří se ve svých projevech inspirovali myšlenkami vycházejícími z islamistických ideologií. Nositelé těchto myšlenek však zůstali ve svých názorech osamoceni, nedostali v průběhu roku prostor k tomu, aby své názory a postoje mohli šířit v české muslimské komunitě, jejíž umírněný charakter tak byl zachován.”

Miloš Zeman v roce 2015 odmítal především povinné kvóty Evropské komise na přerozdělení uprchlíků a prosazoval také rozmístění české armády na hranicích, aby mohla bránit jejich vstupu. Zároveň ale už v srpnu 2015 v rozhovoru z Lánřekl: „Těmto lidem nejlépe pomůžeme na jejich území.“ Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Žádost o azyl lze podat i v jiném členském státě než prvním, na jehož území se migrant objevil, přičemž se může tento stát v případě absence kritérií pro určení příslušného státu nebo v případě nedostatků řízení stát první bezpečnou zemí. Česká republika může být zároveň i prvním členským státem, a to v případě, že žadatel do České republiky přiletí letadlem. Tyto situace jsou však v praxi zcela výjimečné, výrok proto hodnotíme jako zavádějící

Koncept bezpečné země je v kontextu uprchlictví a žadatelů o azyl aplikován na krajiny, které buďto neprodukují uprchlíky, nebo ve kterých může být uprchlíkům udělen azyl bez dalšího ohrožení. V tomto smyslu existují dvě kategorie, a to bezpečná země původu a bezpečná země azylu. V případě bezpečné země původu je žádost o azyl přímo zamítnuta, nebo je uprchlík nucen svůj status důsledně prokázat, protože země jeho původu není považována za nebezpečnou.

V případě bezpečné země azylu je uprchlíka nebo žadatele o azyl možno navrátit do bezpečné země, kde usiloval nebo měl usilovat o azyl, jelikož jeho bezpečnost již nebyla ohrožena. Země, která je považována za bezpečnou a jejíž hranici jako první překročí uprchlík, je první bezpečnou zemí, na kterou Miloš Zeman odkazuje.


V rámci EU platí za první bezpečnou zemi první členský stát, kde podal migrant žádost o azyl. Většinou je takovou zemí stát na hranicích EU. V případě, že by migrant přesto přišel na území ČR se žádosti o azyl, disponuje ČR právem navrátit ho do prvního členského státu. Pokud by však nebylo naplněno ani 1 kritérium pro stanovení prvního členského státu nebo by jiný příslušný členský stát nezaručil řádné řízení, stala (čl. 3 odst. 2) by se první bezpečnou zemí k posouzení žádosti Česká republika, i když by prvním členským státem nebyla.

ČR se za jistých specifických okolností však může stát rovnou prvním členským státem. Jelikož je obklopena státy EU, které jsou za bezpečné země považovány, jedinou cestou, jak může území ČR být pro migranta prvním členským státem a tím pádem první bezpečnou zemí, je letecká (čl. 15) doprava na území ČR. Za těchto podmínek by ČR byla považována rovnou za první bezpečnou zemí migranta a měl by v ní žádat o azyl.

Miloš Zeman za posledních pět let navštívil mnoho zemí, jak ukazuje např. grafika webuAktuálně.cz, která se vztahuje k březnu 2017. Od té doby Miloš Zeman podnikl obchodní návštěvy v Rusku, Číně, Chorvatsku, Kazachstánu a Vietnamu.

Za dobu svého mandátu Miloš Zeman skutečně absoloval 19 podnikatelských cest. V roce 2013 to byloSlovensko,Ukrajina aIzrael. Za rok 2014 pakČína,Rumunsko a Moldavsko,Srbsko a Slovinsko, během roku 2015Jordánsko, SAE aÁzerbajdžán, v roce 2016Portugalsko,Arménie a Makedonie a během posledního roku jeho mandátuRusko,Vietnam, Kazachstán, znovuČína aChorvatsko.

Kolik na své podnikatelské cesty vzal firem či podnikatelů však ověřit nelze, zprávy o obchodních cestách prezidenta republiky zvěřejňují přesný počet účastníků obchodní delegace pouze v některých případech.

Na oficiálních stránkách Jiřího Drahoše je část, která se věnuje přístupu kandidáta k otázce referenda. Můžeme zde najít vyjádření, že „… vždy existují a budou existovat témata, o kterých ani není možné referendum vypsat. V referendu například nelze rozhodovat o základních právech a svobodách občanů.”

Opatrně se Drahoš vyjadřuje také v případě referenda o vystoupení z EU:

„Jsem velmi opatrný, pokud jde o případné referendum o vystoupení z EU. A připojuji jeden konkrétní argument. V hlasování před pouhými 14 lety se pro vstup do EU vyslovilo 77 % zúčastněných voličů. Vstupnímu referendu předcházelo mnohaleté období příprav a intenzivních jednání, byly známy i zkušenosti zemí, které do EU vstoupily před námi. Proto je možné považovat konečné rozhodnutí za velmi kvalifikované. Dnes ale není vystoupení z EU tématem, o kterém by se vedla soustavná celospolečenská debata. Jen ta přitom může přinést informace nezbytné pro pochopení problematiky v celé její šíři. Hlavní slovo dnes bohužel nemají fakta, ale politické emoce a často i cílené dezinformace. To je přesně ta situace, kdy o budoucím směřování země podle mě není správné rozhodovat v referendu.”

Zároveň však dodává, že by dodržel ústavu v případě, že by parlament přijal zákon o referendu o vystoupení z EU.