Přehled ověřených výroků

Ve své povolební strategii Piráti zmiňují, že nepodpoří vládu, kde se nachází člověk s korupční historií nebo vládu s převahou hnutí ANO:

"Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožující základy liberální demokracie nebo historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO." Co se týče případu s Miroslavem Pochem, před sedmi lety obvolávali redaktoři Hospodářských novin pražské komunální politiky s otázkami na milionové odměny, které pobírají z městských společností. Miroslav Poche (ČSSD) v současnosti europoslanec, před sedmi lety přiznal, že odvádí část svých výdělků ČSSD, a to přes prostředníky, ale ne jako oficiální sponzorský dar. Zde je také přepis rozhovorů, ve kterých Poche kauzu postupně vysvětloval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož kolem kauzy Miroslava Pocheho je řada otazníků a nejasností a Piráti ji tedy oprávněně v rámci své povolební strategie chápou jako korupční.

Martin Stropnický mluví o sebevražedném útoku u základny Bagrám v Afghánistánu, který se odehrál 8. července 2014. Martin Stropnický byl v tu dobu ministrem obrany. U základny explodovalo improvizované výbušné zařízení, které celkově zabilo pět českých vojáků – čtyři vojáci zemřeli okamžitě, pátý byl těžce zraněn a zemřel o týden později ve střešovické nemocnici.

„Chtěl bych se jim touto cestou poklonit, vzdát jim hold a úctu. Považuji také za samozřejmost vyjádřit hlubokou a upřímnou soustrast všem rodinným příslušníkům, manželkám, družkám, maminkám, dětem, přátelům,“řekl Martin Stropnický po útoku.

V historii české armády je to nejtragičtější událost v zahraničních misích. V roce 1998 zemřeli v Bosně a Hercegovině tři čeští vojáci, když vojenský vrtulník při stoupání narazil do horského hřebenu. Celkově zemřelo v zahraničních misích 25 českých vojáků.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože je sice pravda, že čínská firma CITIC převzala a zaplatila dluhy CEFC, a nadále tak obě firmy pokračují ve své činnosti. Jejich investice ale nedosahují slibované hodnoty, a mnohdy se jedná pouze o akvizice majetku, což se nedá zcela označit jako investici.

Miloš Zeman v roce 2016 uvedl, že čínské investice v Česku dosáhnou 95 miliard korun. V současné době je ale částka o zhruba 72 miliard nižší.

Z předběžných odhadů České národní banky vyplývá, že čínské investice dosahují ke konci roku 2017 necelých 23 miliard. „Co se týče stavu čínských investic v České republice, ten byl ke konci roku 2016 17 miliard Kč, zatímco rok před tím to bylo 6,66 miliard Kč,“ uvedla tisková mluvčí ČNB Markéta Fišerová pro server Echo24. Největším čínským investorem u nás je v poslední době diskutovaná firma CEFC. Ta nezřídka ovšem provádí akvizice, za všechny můžeme jmenovat fotbalovou Slavii, pivovar Lobkowitz nebo sídlo Živnobanky.

CEFC dlužila skupině J&T 11,5 miliardy Kč. J&T 17. května 2018 převzala její aktivity v Česku, protože dluhy Číňané podle J&T nezaplatili v termínu. CEFC označila změny za pokus J&T o nepřátelské převzetí firmy a jejích aktiv v ČR.

Skupina J&T se v 25. května 2018 dohodla s čínskou CITIC Group na prodeji pohledávek ve výši 11,5 miliardy Kč, které jí dlužila čínská CEFC. Skupina J&T rovněž potvrdila, že postupně začne uvolňovat zastavený majetek CEFC a odvolávat své zástupce ve společnosti.

Vzhledem k tomu, že Okamura opakovaně zpochybnil existenci koncentračního tábora v Letech (v minulosti hned dvakrát), nelze tvrdit, že by mu vadila pouze částka, za kterou bude vepřín v Letech odkoupen. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Tomio Okamura se poprvé kvůli táboru v Letech dostal do problémů už v roce 2014, kdy tvrdil:

„Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl tu pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu. Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená, že pracující Romové tu nebyli. (...) Oběti v táboře rozhodně nebyly oběti jakéhokoli holokaustu.“

Po těchto výrocích na něj bylo podáno trestní oznámení. Policie vyhodnotila, že se nejednalo o spáchání trestného činu, a vyšetřování tím skončilo. Předseda SPD se k romskému etniku v té době vyjadřoval opakovaně. V roce 2013 označil údajný nárůst počtu Romů jako bezpečnosti riziko a ve stejném roce Romům doporučil, aby si založili vlastní stát.

Ke kauze tábora Lety u Písku se Okamura vrátil na konci minulého roku, kdy spolu s předsedou KSČM Filipem zpochybnil nákup vepřína za 450 miliónů a následné vystavění památníků.

„Připomeňme vykoupení vepřína v Letech u Písku za více než půl miliardy korun, které má na svědomí vláda hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL, přičemž plány mají stát další stamiliony. A na co? To netuším, protože za více než 21 milionů korun v místě sběrného a pracovního tábora už památník stojí.“

Později, při příležitosti zvolení prezidenta Miloše Zemana, uvedl Okamura v rozhovoru pro DVTV (video, cca 5:00):

„Podíval jsem na knihu AV Tábor Lety: Fakta a mýty, kde je například napsáno, že ten tábor nebyl oplocen, že tam v podstatě měli volný pohyb ty lidi...“

V dalších dnech Okamura svůj výrok omlouval svojí horečkou, kterou v den voleb měl, a svoje tvrzení upřesnil:

„Omlouvám se za moje nepřesné vyjádření k oplocení tábora v Letech u Písku –podle historiků oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, v plotě byly sice díry, ale pravda, byl tam, i když ho po většinu historie nikdo nehlídal.“

Okamura není ani jediným členem hnutí SPD, který má problém s vykoupením vepřína v Letech za částku 450 miliónů korun. Kriticky se k tomu vyjádřil i poslanec Rozner, který, jak zjistil pořad 168 hodin (video, cca 5:30) České televize, na prosincovém sjezdu SPD uvedl, že by „nikdy nevyhodil z okna půl miliardy za likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncentráku“.

Není dohledatelný žádný výrok Andreje Babiše, který by potvrdil Kalouskovo tvrzení. Babiš sám to označuje za nesmysl a nabídku ke spolupráci popírá, nelze však doložit, že by jím nabídka ke spolupráci navržena nebyla. Navíc údajná nabídka ke spolupráci měla být předmětem soukromého rozhovoru, který není veřejně přístupný. Loni v březnu mluvil Kalousek v rozhovoru pro Aktuálně.cz o údajné nabídce ke spolupráci, kterou dostal od Babiše, a řekl následující:

„Je rok 2004, střecha hotelu Aria, kde mi Andrej Babiš řekl, že si vybrali tři mladé nadějné politiky, každého z jiné strany: Stanislava Grosse (ČSSD), Ivana Langera (ODS) a mě. A že stojí o spolupráci. Že bude kompenzovat politickou kariéru s tím, že politická rozhodnutí ve prospěch Agrofertu jsou samozřejmostí.“

Miroslav Kalousek byl v té době poslancem a předsedou KDU-ČSL, Stanislav Gross premiérem a Ivan Langer místopředsedou Poslanecké sněmovny. Langer s Grossem dle Kalouska nabídku údajně přijali a jezdili za Babišem do Průhonic.

Andrej Babiš na toto Kalouskovo tvrzení pro Aktuálně.cz reagoval následovně: „Zoufalství Kalouska v boji proti mně a ve lžích dosáhlo nového rozměru. Jsou to lži a nesmysly.“
Redakce Aktuálně.cz se dotázala i Langra, který odpověděl: „V Průhonicích jsem byl mnohokrát, s panem Babišem dvakrát: při oficiálním otevření sokolovny, kam jsem byl pozván, a pak poté, co jsem ukončil působení ve veřejných funkcích kolem roku 2011.“

Hnutí ANO získalo v parlamentních volbách 2017 celkem 29,64 % hlasů voličů. Jedná se o nejvíce hlasů pro jakýkoliv politický subjekt kandidující v těchto volbách. Nejde však o většinu z odevzdaných hlasů. Navíc ANO ani nedisponuje většinou mandátů.

Z výše uvedených důvodů je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Babiš sice Murína nezprostil funkce – Murín odstoupil sám. Nicméně v posledních měsících na něj Babiš tlačil veřejně, a to jak v médiích, tak i např. podáním kárného řízení.

Spor, který vyvrcholil rezignací ředitele GIBS Murína, započal koncem února tohoto roku, kdy GIBS veřejně oznámila snahu premiéra v demisi Babiše navrhnout odchod ředitele Murína z vedení GIBS, v reakci na kontrolu hospodaření GIBS ze strany ministerstva financí.

Později Babiš přiznal, že tuto kontrolu inicioval on sám a že je pravdou, že k řediteli Murínovi ztratil jako k vedoucímu GIBS důvěru. Této věci se více věnoval také server iROZHLAS. Následně byla věc probíránav březnu i před bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovn. Konečně 19. března premiér v demisi inicioval zahájení kázeňského řízení vůči řediteli Murínovi.

Výsledkem pak bylo podání rezignace ze strany ředitele GIBS Murína dne 17. dubna, ve které přiznává, že události posledních týdnů byly jedním z důvodů jeho rezignace:

„Ačkoli jsem se nedopustil ničeho nezákonného ani neetického, obávám se, že mé setrvání v čele GIBS by mohlo zavdat příčinu k nedůvodnému zpochybňování výsledků její práce, především ze strany obou vrchních státních zástupců a nejvyššího státního zástupce. Situace, která se kolem GIBS a mé osoby vyvinula v posledních měsících, mi proto nedovoluje pokračovat v řízení tohoto útvaru a nechci zavdávat příčinu k jakýmkoliv útokům na GIBS.S ohledem na tyto skutečnosti jsem se rozhodl k 30. dubnu 2018 rezignovat na funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů a současně tak ukončit služební poměr.“

Doplňme, že své pochybnosti ohledně Murína skutečně vyslovili i státní zástupci, jak jsme již dříve ověřovali.

Výrok je hodnocen jako pravda, jelikož vláda Andreje Babiše ještě neskončila a svůj odchod z ní už ohlásili tři dlouholetí ministři. Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického přes média skutečně odhalil personální problémy mezi jednotlivými členy vlády.

Opuštění vlády Andreje Babiše oznámili v posledních týdnech 3 ministři, kteří zasedali už v předešlé Sobotkově vládě. Konkrétně se jedná o ministra zahraničí Martina Stropnického, ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a ministra dopravy Dana Ťoka. Stropnický a Pelikán se vládního angažmá nezříkají kvůli pochybením v čele resortů. Pelikán se rozchází s názorovou většinou hnutí ANO a Stropnický zase označil Sněmovnu jako místo s příliš negativní energií a míří na velvyslanectví do Izraele.

Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického ohledně několika miliardového nákupu mobilních radarů, ve kterých narazila inspekce Ministerstva obrany na „závažné nálezy“, vyústil až ve svolání Bezpečnostní rady státu. Na setkáni Rady se bude také řešit sledování ministryně obrany neznámými pachateli, proti kterým musela zasahovat i ochranka.

Ministr Stropnický se ke Karle Šlechtové vyjádřil také v rozhovoru pro server lidovky.cz, ve kterém se podivoval nad prohlášením čerstvé ministryně, ve kterém prohlásila, že resort obrany a jeho nákupy budou podrobeny auditu.

Předseda vlády Andrej Babiš se ke sporu jeho ministrů zatím dlouze nevyjadřoval. Skrze média Šlechtové pouze vzkázal, že je přepracovaná a měla by si odpočinout. Mediální přestřelka pokračovala, Karla Šlechtová prohlásila: „Nebudu dělat nikomu vola a nejsem něčí poskok.“ V rozhovoru pro Idnes.cz ministryně obrany také zmínila, že předseda vlády s ní nekomunikoval ani v záležitosti nákupu radarů.

I když zmíněné strany spolu v Poslanecké sněmovně hlasují nejčastěji, není pravdou, že by spolu hlasovali ve všech případech jednotně.

Analýzu toho, jak hlasují jednotliví poslanci a strany, vypracoval Michal Škop z projektu KohoVolit.eu a byla publikována ve spolupráci s datovým oddělením Českého rozhlasu. Obsahuje data k 12. dubnu 2018.

Analýza ve zkratce sleduje, nakolik podobně hlasují poslanci, a také to, jak často spolu hlasují celé strany. Na úrovni jednotlivých poslanců lze sledovat, že u zmíněných stran mají k sobě nejblíže ANO s KSČM. SPD pak stojí poměrně vzdáleně od ostatních stran, což vysvětluje Kamil Gregor, politolog a analytik sdružení KohoVolit tak, že hnutí SPD hlasuje v některých případech zcela proti všem ostatním subjektům, což jej tlačí právě do okrajové pozice.

Tabulka, kterou Škop zveřejnil na svém facebookovém profilu a kterou přikládáme, sledovala, nakolik jednotlivé strany hlasují spolu. Pro uznání „koalice“ (resp. pro společné hlasování) bylo v tomto případě třeba, aby byla přítomna alespoň polovina poslanců dané strany a aby více než 2/3 poslanců klubu hlasovalo stejně. Tato metrika měla pokrýt hlasování, která jsou důležitá (je na nich větší počet poslanců) a kdy se hlasuje stranicky.

Z tabulky plyne, že hnutí ANO, komunisté a SPD spolu hlasují nejčastěji. A to platí pro všechny tři strany. Nicméně výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť strany spolu nehlasují stále.

Dodejme, že autor výzkumu na svém Facebooku popisuje některé metodologické záležitosti, které jsou pro jeho výstup zásadní. Jako podstatné se jeví, že menší váha při hledání společné míry hlasování mezi stranami je přikládána hlasováním, kde je jednoznačná shoda (aby se omezila míra např. hlasování o námitce, kde hlasují vlastně všichni stejně). Oproti tomu hlasování, která jsou vyrovnaná (a je zde tedy předpoklad, že je zde mezi stranami střet), mají pro výsledek větší váhu.

Data, která Škop uvádí, nezahrnují aktuálně probíhající schůzi, kde 3 zmíněné subejkty spolu podpořily vyřazení bodu o Novičoku.

Podle údajů ministerstva financí vzrostl příjem veřejných fondů z DPH za leden a únor meziročně o 17,4 %. Jak však ministerstvo samo v tiskové zprávě uznává, meziroční srovnání může být ovlivněno kalendářními vlivy (splatnost DPH v únoru 2017 byla 27. února, a je tak možné, že ne všechna DPH splatná v tomto termínu byla skutečně zahrnuta do výsledku za únor 2017). V plnění za březen už bude tento vliv neutralizován a meziroční srovnání tak bude přesnější.

Podíváme-li se pouze na výběr na úrovni státního rozpočtu, došlo meziročně k poklesu výběru o 1,4 miliardy Kč (2,9 %).