Přehled ověřených výroků

ČSSD připadne ve vznikající vládě pětice ministerstev. Vedle zmiňovaného ministerstva práce a sociálních věcí se jedná o ministerstvo vnitra, zahraničí, kultury a zemědělství.

V programovém prohlášení vznikající vlády je obsažena řada priorit vyjmenovaných Janem Hamáčkem. V kapitole Sociální politika a zaměstnanost s mluví o proplácení prvních tří dnů nemoci: „Od 1. 7. 2019 obnovíme náhradu mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 procent denního vyměřovacího základu a projednáme možnosti, jak tento krok kompenzovat zaměstnavatelům.“ Dále se vláda v programovém prohlášení mj. zavazuje neprivatizovat veřejné služby: „Nepřipustíme privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí.“ V kapitole Zdravotnictví vláda garantuje nezvyšování spoluúčasti pacientů: „Posílíme transparentnost zdravotnictví a postavení občanů v celém systému, přitom však nezvýšíme jejich spoluúčast.“ V programovém prohlášení je obsažena také část o zvyšování důchodů:„Prosadíme novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy. (...) Novela zákona o důchodovém pojištění upraví navýšení důchodu o 1000 Kč lidem, kteří dosáhnou věku 85 let.“

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť prohlášení, které Andrej Babiš ohledně závěrů summitu udělal, skutečně vychází z veřejně dohledaných dokumentů Evropské rady. Andrej Babiš o summitu Evropské rady, který proběhl na konci minulého týdne, prohlásil:

„Dosáhli jsme obrovského úspěchu. Kvóty, které byly tématem téměř čtyři roky, jsou minulostí. Evropa začne pracovat na zřizování středisek mimo EU, kde by se mělo rozhodovat o nároku na azyl. Zároveň budeme nadále bojovat proti pašerákům. Jde o přelomovou dohodu v rámci EU, do které Visegrádská skupina prosadila body, o které jsme dlouhodobě usilovali.“
V závěru ze summitu se píše: „Všechna opatření v kontextu těchto kontrolovaných středisek, včetně relokace a přesídlování, budou dobrovolné povahy a nebude jimi dotčena reforma dublinského nařízení."
Z citované pasáže zasedání Evropské rady vyplývá to, co tvrdí Andrej Babiš, tedy že tzv. systém povinných kvót již není jedna z možností, jak řešit příliv imigrantů z Afriky a Asie. Skupina V4 vystupuje proti kvótám skutečně již od roku 2015.

Další pasáž výroku Andreje Babiše mluví o zřizování středisek mimo EU. Závěry summitu EU zní jasně:

„Na území EU by v souladu s mezinárodním právem mělo být o zachráněné osoby postaráno na základě sdíleného úsilí, a to jejich přemístěním v rámci kontrolovaných středisek zřízených v členských státech, výlučně na dobrovolném základě, kde by rychlé a bezpečné zpracování umožnilo za plné podpory ze strany EU odlišit nelegální migranty, již budou navráceni, od osob, které potřebují mezinárodní ochranu, na něž by se vztahovala zásada solidarity.“
I v tomto bodě vyjádření Andreje Babiše vychází ze závěrů, které se podařilo Evropské radě přijmout. Posledním bodem prohlášení Andreje Babiše je boj proti pašerákům. Podle závěrů zasedání Evropské rady se v boji proti „převaděčům“ má bojovat jednak pomocí regionálních vyloďovacích platforem, kde by byli koncentrováni imigranti zachycení na moři, a jednak pomocí posílení Evropské pohraniční stráže, tzv. FRONTEX. I v tomto případě Andrej Babiš vychází ze závěrů summitu.

ČSSD se nepodařiloprosadit do koaliční smlouvy podmínku, že by prvoinstančně odsouzený člen vlády měl rezignovat. V koaliční smlouvě je na závěr pouze uvedeno: „V případě prvoinstančního odsouzení jakéhokoli člena vlády, pokud ten v přiměřeném čase od vynesení rozsudku neodstoupí, pozbývá tato koaliční smlouva platnosti.“(.pdf, str. 4)

V koaliční smlouvě mezi ANO a ČSSD se také uvádí: „Dojde-li v koalici i po dohodovacím řízení k situaci, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu, v případě, kdy 5 ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do 7 dnů demisi předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO 2011.“ (.pdf, str.1)

Pět ministrů jmenovaných za stranu ČSSD může podat demisi v případě, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu - pak by musela podat demisi celá vláda. V koaliční smlouvě se konkrétně nezavázali k tomu, že podají demisi, pokud bude člen vlády prvoinstančně odsouzen, a proto hodnotíme výrok jako zavádějící.

Vyjádření předsedy KSČM Filipa se vztahuje k působení Zdeňka Ondráčka v Pohotovostním pluku Veřejné bezpečnosti při zásahu během Palachova týdne v lednu 1989. Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože nejsme na Filipovu otázku schopni objektivně odpovědět.

V běžně dostupných zdrojích není dohledatelný jakýkoli záznam o prošetřování Ondráčka zmiňovanou komisí. Lze však předpokládat, že se jedná o totéž vyšetřování, o kterém mluví historik Tomáš Malínek v České televizi (čas: 47:26):

„Po tom sedmnáctém listopadu samozřejmě probíhalo vyšetřování, které neskončilo žádným obviněním nebo něčím podobným, ale ti lidé včetně velitele Pohotovostního pluku byli dotázáni na to, jak se dívají na ten zásah, zda souhlasili s těmi rozkazy. A tam, i vlastně včetně toho velitele Břetislava Zdráhaly, tam zaznělo, že s ním třeba vnitřně nesouhlasili, že nechtěli takhle postupovat, kdyby to bylo na nich.“

Tímto je zároveň řečeno, že Ondráček, stejně jako velitel Pohotovostního pluku Zdráhala, pouze plnil rozkaz. Z výpovědi (.pdf) Zdráhaly Generální prokuratuře ČSSR k poslednímu lednu 1990 rovněž vyplývá, že rozkazy pocházely od jeho nadřízených, nikoli od něj. Dá se také předpokládat, že i Ondráček prošel přísahou Pohotovostního pluku.

Posouzení zákonnosti či protizákonnosti ponecháváme na uvážení čtenářů. Není naší úlohou vynášet soudy v takto sporných věcech a přepouštíme tímto prostor nezávislé justici. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu označuje mimo jiné režim mezi 25. únorem 1948 a 17. listopadem 1989 za nelegitimní a zároveň porušující„základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony“ a stavějící „vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon.“

Tento zákon však zákonnost nebo protizákonnost konání Pohotovostního pluku neřeší a v tuto chvíli nelze podle platného práva a z naší pozice vyvozovat vinu či nevinu poslance Ondráčka za potlačování demonstrací během Palachova týdne.

Je pravdou, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) v roce 2012 vyšetřoval možnou úplatkářskou aféru a že téhož roku odešel ze své pozice komisař John Dalli, v jehož jurisdikci se vše mělo odehrávat. Malá část medií pak vzala za svou konspirační linku ohledně možné objednávky vyšetřování ze strany předsedy Komise Barrosa. Následujícího roku unikla část zprávy OLAF, která nezmiňovala přímou účast komisaře Dalliho v dané aféře (Dalligate).

V roce 2012 OLAF začal vyšetřovat podezřelý lobbing tabákového průmyslu v kruzích kolem komisaře pro zdraví a bezpečnost Johna Dalliho. Komisař Dalli ve stejném roce nečekaně opustil své místo. Následujícího roku 2013 do tisku uniklačástečná zpráva o průběhu vyšetřování OLAF, ve které bylo zmíněno, že i přes velké množství nepřímých důkazů se nepodařilo prokázat zapojení Dalliho do vyšetřované kauzy tabákového lobbingu. Vzhledem k tomu, že celá zpráva oficiálně zveřejněna nebyla, oficiální místa nebyla schopna vysvětlit důvod odchodu komisaře i slabá místa ve vyšetřování OLAF a sám Dalli naznačoval, že byl ze svého místa donucen odejít pod nátlakem, byla zavdána příčina k podezřením směrem k nezávislosti OLAFu a předsedy Komise.

Samotný OLAF, ale především jeho šéf Giovanni Kessler, se v následujících letech stali terčem kritiky s přihlédnutím k průběhu vyšetřování tzv. Dalligate. Vzhledem k probíhajícímu vyšetřování ze strany belgické justice ohledně odchodu komisaře Dalliho došlo dokonce k tomu, že Evropská komise vzala řediteli OLAFu imunitu, aby mohl vypovídat před belgickými vyšetřovateli.

Částečné rozuzlení případu přineslo až rozhodnutí Evropského soudního dvora z dubna roku 2016. Ten řešil legitimitu a způsob odchodu komisaře Dalliho. V průběhu šetření soud mohl nahlédnout do plné zprávy OLAFu, ze které vyplynulo, že se komisař účastnil schůzek s tabákovou lobby, což ho mohlo dle OLAFu postavit do nebezpečné pozice a ohrozit reputaci Komise. Zároveň soud potvrdil, že předseda komise Barroso nezneužil svoji pozici a netlačil komisaře k odchodu.

Rozhodnutí soudu nahrává spíše tomu, že Babišův výrok není fakticky přesný, nicméně vzhledem k absenci primárního zdroje (tedy zprávy OLAFu) je toto prohlášení hodnoceno jako neověřitelné. Dodejme ovšem, že část, kdy obviňuje Barrosa z objednávky této věci, Evropský soudní dvůr vyvrátil.

Výrok je hodnocený jako pravdivý, protože hnutí ANO v době jednání o složení kontrolních komisí Parlamentu několikrát potvrdilo, že není proti tomu, aby předsedové kontrolních komisí byli poslanci z řad opozice. Hnutí toto stanovisko navíc dodrželo – až do zvolení Jiřího Maška (ANO) jako předsedy kontrolní komise pro GIBS.

Místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek se v době jednání o obsazení nové Poslanecké sněmovny několikrát zmínil (Novinky.cz, Lidovky.cz), že ANO nemá nic proti tomu, aby předsedy kontrolních komisí byli členové opozice (zde myšleni členové ostatních parlamentních stran mimo ANO).

Parlament dle jednacího řádu (§ 47) může vytvářet trvalé i dočasné komise. Dle současné praxe jsou to pak především komise zřizované dle jednacího řádu, dále pak kontrolní komise a dočasné ad hoc vyšetřovací komise. Po jednom předsedovi mají Piráti, STAN a TOP 09. Strany ODS a SPD mají pak po dvou předsedech.

V případě kontrolních komisí Poslanecké sněmovny tak hnutí ANO nemělo, až do zvolení Jiřího Maška (ANO) dne 18. dubna 2018, žádného člena na místě předsedy těchto komisí.

Volební preference SPD se opravdu pohybují kolem 10 % podle dat z webu Mandáty.cz, jehož cílem je shromažďovat výsledky volebních průzkumů a preferencí stran na jednom místě.

V posledních zveřejněných volebních modelech má SPD dle červnového průzkumu agentury Kantar TNS 9,5 %, model Medianu ukazuje 8,5 %.

Pavel Kováčik (KSČM) mluvil o této straně jako o radikálně levicové v roce 2011 v pořadu ČT Hyde Park (8:50), kdy řekl: „(...) dopouštíme se jedné věci: jsme tady jako ostře opoziční, radikálně levicová strana a to mnohým možná vadí (...)“

Dále mluvil Kováčik o KSČM jako o radikálně levicové straně v rozhovoru v lednu 2018 pro deník Haló noviny. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť investigativní novináři dříve působící ve vydavatelství MAFRA po odchodu odtud (v souvislosti se změnou majitele) svou investigativní činnost neopustili, věnují se jí v jiných redakcích.

Jiří Pospíšil mluví o roku 2013, kdy holding Agrofert Andreje Babiše koupil nakladatelství Mafra a s ním i dva přední české deníky Lidové noviny a Mladou frontu DNES. Kvůli osobě Andreje Babiše z obou deníků odešlo mnoho novinářů, jako třeba Václav Dolejší, Dalibor Balšínek nebo Jana Klímová. Z investigativních žurnalistů to byli postupně Jaroslav Kmenta, Sabina Slonková, Jiří Kubík a Janek Kroupa.

Nikdo z nich s investigativní žurnalistikou neskončil, Jaroslav Kmenta momentálně píše pro magazín Reportér, který založil bývalý šéfredaktor Mladé fronty Robert Čásenský. Janek Kroupa odešel do Českého rozhlasu a tam v práci investigativního novináře pokračuje. Sabina Slonková si založila vlastní magazín Neovlivní a od minulého roku má společně s Jiřím Kubíkem investigativní pořad na Seznam zprávách Zvláštní vyšestřování. Ani o jednom z nich se tak nedá tvrdit, že by s investigativní žurnalistkou kvůli vstupu Andreje Babiše do mediálního průmyslu skončili.

Poslanci Grospičovi uznáváme faktickou pravdu, jelikož tzv. restituční zákon skutečně není koncipován jako výčet majetku, který by měl být vrácen, ale jako možnost o určitý majetek zažádat a podle tohoto zákona jej také obdržet.

Církevní restituce se doposud řídí zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ve Sněmovně však již čeká na projednání ve druhém čtení komunistická novela tohoto zákona, která má zrušit (.pdf, str. 2) odstavec 6 v paragrafu 15, jenž vyjímá náhrady církvím z daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš, stejně jako předseda ČSSD Hamáček, návrh komunistů podporují, lze očekávat jeho schválení.

Restituční zákon stanovuje mechanismus, kterým osoby oprávněné (např. církve) mohou z důvodů majetkové křivdy (např. zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů) požadovat po povinných osobách (např. Lesy ČR) vydání odejmuté věci. Oprávněná osoba označí věc restituce a uvede právní důvod nároku na její vydání, doloží původní vlastnictví k věci a vyzve povinnou osobu k vydání věci.

Další variantou vyrovnání státu a církví je postup podle § 15, tedy peněžité vyrovnání s taxativně vyjmenovanými církvemi. Každý rok po 30 let by jmenované církve měly obdržet paušální částku, která v celkovém součtu církví i let činní cca 59 miliard korun a vychází z dohody zástupců vlády Petra Nečase s jednotlivými náboženskými společnostmi.