Já jsem nedávno četl statistiku, že 76 procent českých domácností má internet (...) teď už tom možná bude 80 procent.
Podle studie (.pdf) z roku 2014 s názvem Světový projekt o internetu - Česká republika bylo mezi lidmi staršími 14 let 79 % uživatelů internetu, nejméně uživatelů bylo mezi lidmi staršími 75 let (str. 4). V roce 2016 bylo podle dat Českého statistického úřadu (.pdf, str. 6) připojeno k internetu 82 % domácností, ve kterých žijí osoby ve věku 16–84 let, lišících se hlavně podle vzdělání.
Podle ČSÚ naše země také patří v rámci Evropy mezi ty, ve kterých se vybavení internetem rozšiřovalo v posledních 10 letech nejrychleji. Přetrvávají ovšem rozdíly ve vybavenosti z hlediska příjmu a věku.
Tak například Eritrea nebo Etiopie rozhodně nejsou státy, kde by zuřila občanská válka. I když v Eritrei je dosti krutý režim, ale k občanské válce tam zatím nedošlo. Jinými slovy, jestliže emigranti přicházejí z těchto a dalších zemí, přicházejí z ekonomických důvodů, nikoliv z důvodů politických nebo humánních.
Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k faktu, že ve jmenované Eritrei funguje režim potlačující lidská práva i politické svobody, což je jedna z motivací, proč odtud lidé odcházejí.
Podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2016 je Eritrea až devátou zemí v pořadí, ze které nejčastěji pocházejí uprchlíci. V Eritreji žádná občanská válka neprobíhá. Od roku 1991 se v zemi nekonaly žádné národní volby.
Prezident Isaias Afwerki zde vládne bez institucionálního omezení již téměř tři desítky let. Vyšetřovací komise OSN vydala zprávu, ve které označila vládu jako zodpovědnou za systematické porušování lidských práv. V této zprávě se též uvádí, že velká část obyvatelstva je denně vystavována nuceným pracím a vězení. Režim, který vládne v Eritreji, byl označen jako totalitní a snažící se ovládnout občany prostřednictvím bezpečnostního aparátu, který pronikl do všech úrovní společnosti. Komise pro ochranu novinářů označila Eritreu v roce 2015 za jednu z nejvíce cenzurovaných zemí světa – předběhla i Severní Koreu.
V Etiopii byl v roce 2016 vyhlášen výjimečný stav, a to z důvodu dlouho trvajících protestů, při kterých bezpečnostní síly zabily stovky demonstrantů a desítky tisíc jich zadržely. Výjimečný stav umožňuje omezení práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování. Etiopie se podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2016 neumístila mezi deseti zeměmi, ze kterých pochází nejvíc uprchlíků.
Tyto dvě zmíněné země mají mezi sebou dlouhodobě napjaté vztahy, přičemž k poslednímu válečnému střetu došlo v roce 2016.
Teď v Evropské unii probíhá spor o relokační mechanismy. To nejsou kvóty. Pozor, to je to, čemu se říká Dublin II, kdy původní Dublin znamenal, že máte požádat o azyl v první bezpečné zemi. Dublin II toto prolamuje, takže ta relokace může znamenat, že nám Evropská komise přisoudí další a další tisíce uprchlíků podle toho, jak rychle zejména z Afriky budou přicházet.
Spor o zřízení systému automatických relokací v rámci Evropské unie opravdu probíhá. Návrh Dublin IV přináší možnost spuštění relokačního mechanismu, podle kterého by se změnilo určení členského státu, jež by posuzoval žádosti o mezinárodní ochranu, z tzv. „hraničních“ zemí na další země, včetně České republiky. K tomu by však došlo pouze při přetížení prvního členského státu, ve kterém žadatel podá žádost. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.
Návrh, na který Miloš Zeman odkazuje, je označován jako Dublin IV a jeho cílem je pozměnit stávající podobu Dublinského systému, která upravuje mechanismus řízení o žádosti o mezinárodní ochranu.
Podle stávajícího nařízení, označovaného jako Dublin III, se členský stát příslušný k posuzování žádosti určuje podle sestupně řazených kritérií (čl. 7–15), přičemž podle informací Komise (bod č. 3.2 důvodové zprávy) je nejpoužívanějším kritériem opravdu kritérium vstupu (čl. 13). Podle něj je příslušným státem ten stát, jehož hranice žadatel ze třetího státu nedovoleně překročil jako první. Dublin III žádný relokační mechanismus neobsahuje, proto musela Rada pro přijetí kvót přijmout samostatná rozhodnutí.
Návrh nařízení Dublin IV pak přináší novinku v možnosti spuštění automatického relokačního mechanismu (kapitola VII). V takovém případě by opravdu došlo ke změně státu příslušného k posouzení žádosti, a to z prvního státu, kde podal žadatel žádost, na jiný členský stát určený podle relokačního mechanismu. Tento mechanismus by se však spustil až v případě přetížení některého ze členských států.
Na závěr je třeba dodat, že výsledky summitu Evropské rady z října 2017 přinesly podstatnou změnu týkající se procesu přijetí nařízení. Zástupci členských států se totiž dohodli, že k přijetí nařízení a dalších předpisů upravující azylový systém bude při hlasování v Radě třeba souhlasu všech členských států, nikoliv pouze kvalifikované většiny, která je vyžadována podle unijních smluv. Česká republika tak bude mít právo veta při schvalování návrhu nařízení obsahující výše uvedený mechanismus.
Právo: Miloš Zeman by chtěl s vámi čtyři televizní duely, vy jen dva. Nezměnil jste názor? Jiří DRAHOŠ: Já držím to, co jsem řekl. Jsem ochoten zúčastnit se dvou debat s Milošem Zemanem. Jednu z toho podmiňuji Českou televizí a u té druhé čekám na návrh protistrany.
Miloš Zeman přišel jako první s myšlenkou dvou televizních debat, s čímž Jiří Drahoš také souhlasil. V pondělí ale Jiří Ovčáček oznámil, že plánuje čtyři debaty.
Jiří Drahoš vyzval Miloše Zemana k televizní debatě během oslav volebních výsledků. Tuto výzvu současný prezident během tiskové konference přijal (video níže, 3:50). „Teď jsem poslouchal televizi, kdy pan Drahoš říkal, že by se se mnou velice rád utkal tváří v tvář. Rád jeho prosbě vyhovím.“ Zároveň během sobotního dne Zeman uvedl, že by se mohl s Drahošem zúčastnit dvou televizních debat a jedna z nich by mohla být na Primě, pokud tato televize nabídne „pole pro debatu“.
Na to Drahoš reagoval tak, že pokud se má se Zemanem utkat ve dvou televizních debatách, bude usilovat o to, aby jedna z nich proběhla v České televizi. Výběr druhé z nich nechá na Zemanově týmu. Tento postoj deklaroval o den později (v pondělí) také na twitteru:
Ten samý den ale Jiří Ovčáček informoval o tom, že Miloš Zeman přijal pozvání hned čtyř televizních stanic. Proto výrok Jiřího Drahoše hodnotíme jako pravdivý.
Připomínám, že Miloš Zeman sám ještě před několika dny řekl, že stačí dvě debaty. Třetí a další že by byly nudné.
Zeman se na tiskové konferenci po oznámení výsledků prvního kola voleb vyjádřil, že je ochoten jít do dvou debat. „A nebudu mít nic proti tomu, když ty debaty budou dvě.Kdyby byly tři a více, uznejte, že by vaše diváky už poněkud znudily,“ dodal na otázku redaktorky televize Prima. O dva dny později však mluvčí Ovčáček obrátil a na Twitteru sdělil, že prezident přijal pozvání do debaty před druhým kolem voleb od čtyř televizních stanic. Od té doby není přesně jasné, kdy a v jakých debatách se spolu kandidáti utkají. 25. ledna by proti sobě měli stanout v České televizi, a pak případně ještě v jednom duelu, neboť Drahoš přijal původní nabídku Zemana a přistoupil na dva duely.
Připomínám, že Miloš Zeman je vlastně poslední, který reprezentuje ještě opoziční smlouvu v současné aktivní politice.
Výrok Jiřího Drahoše, kandidáta na post prezidenta republiky, jsme označili za pravdivý, protože z patnácti aktérů jednání, jak za ODS, tak ČSSD, se pouze Miloš Zeman v roce 2013 vrátil po desetileté pauze zpět do české politiky.
Opoziční smlouva, oficiálně Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi ČSSD a ODS, byla uzavřena v červenci 1998 s platností na následující čtyři roky. Pakt mezi nejsilnějšími politickými stranami 90. let byl uzavřen po předčasných volbách v roce 1998, kdy měl umožnit menšinové vládě Miloše Zemana ustát celé funkční období bez ohrožení opozicí.
Opoziční smlouva byla uzavřena 9. července 1998 a je pod ní podepsáno (.pdf, str. 2–3) patnáct zástupců, osm z ČSSD a sedm z ODS. Z řad signatářů za sociální demokracii zůstal politicky aktivní do dnešní doby pouze Miloš Zeman, který se v nejbližších dnech pokusí obhájit post prezidenta republiky. Avšak do roku 2016 zastával pozici místopředsedy Senátu Zdeněk Škromach, který ve volbách neobhájil post a z vrcholné politiky se stáhl, a Vladimír Špidla do roku 2010 působil jako eurokomisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti v Bruselu. Smlouvu dále podepsala Petra Buzková a Vladislav Schrom, kteří působí v soukromé sféře. Další tři – Zdeněk Vojíř, Stanislav Gross a Ivo Svoboda – již zemřeli. Na straně ODS jsou všichni majitelé podpisů již z politické hry venku. Václav Klaus odešel v roce 2013 po skončenídruhého prezidentského období, Miroslav Beneš byl členem Poslanecké sněmovny pouze do roku 2006, Libuše Benešová odešla z hradní kanceláře Odboru spisové a archivní služby do důchodu v roce 2015, Milan Kondr držel senátorský mandát za ODS pouze mezi lety 1996–1998, Ivan Langer se dnes angažuje ve Správní radě soukromé VŠ CEVRO Institut, Miroslav Macek se věnuje soukromému podnikání a Vlastimil Tlustý z ODS odešel v roce 2009 poté, co svým hlasem přispěl k pádu Topolánkovy druhé vlády.
Při srovnání s přehledem členů vlády v mezidobí 1998–2002 zastává volenou funkci aktuálně pouze Karel Březina, tehdejší vedoucí Úřadu vlády ČR a nejmladší ministr Zemanovy vlády. Ten nyní ovšem působí jako pražský zastupitel, nefunguje tak v rámci celostátní politiky.
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, avšak s přihlédnutím k případu Karla Březiny.
Já se vůči migrační krizi vymezuji jasně už od začátku kampaně (...) Nechceme tady každého. Je třeba zabránit migraci. Je třeba pomoci lidem tam u nich.
Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Drahoš se k migraci vyjadřuje od začátku své kampaně, a to po celou dobu takovými slovy, jaká uvádí ve svém výroku.
Již v dubnu 2017 se Drahoš vyjádřil pro info.cz ke třem aspektům tématu migrace (video od 21:00):
Zcela stejně se Drahoš vyjádřil o pár dní později pro server Lidovky.cz.
V červnu 2017 se Drahoš opět vyjádřil k tématu migrace pro iDNES.cz. Tentokrát uvedl pět bodů.
I když kvóty Drahoš odmítá, vyjádřil se, že „přijmout tady nějakých 2600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém (...)Otázka je, jak budou po jedněch migračních kvótách následovat další. Určitě v desetimilionovém množství nemůže být problém mít tady, myslím, že podle těch kvót, ke kterým jsme se zavázali, že to je asi dva tisíce, dva a půl tisíce migrantů, ale to ten problém neřeší.“
Své názory na migraci Drahoš uvádí i na svém webu. Opakuje výše uvedené zásady a rozšiřuje je o některé další:
Drahoš vyjadřuje pochopení pro lidi, kteří mají z příchozích migrantů strach. Zároveň je i signatářem výzvy Vědci proti strachu a lhostejnosti, která se staví proti nárůstu xenofobie ve společnosti v souvislosti s migrační krizí. V té se neuvádí, že by sem lidé měli přicházet, resp. že bychom je měli vítat. Akcentuje naše mezinárodní závazky a apeluje na politickou scénu, aby nevyužívala krize k nahánění populistických bodů.
Právo: Ale když srovnáte, co jste před dvěma lety podepsal v dopise vědců, a to, co říkáte dneska, když jste zaujal pozici hlavního proudu, kterou teď hájíte, tak tam určitý posun je. Jiří DRAHOŠ: Není tam žádný posun. Doporučuji každému, kdo zmiňuje výzvu proti strachu a násilí, aby si ji nejdříve přečetl. Právo: Já jsem ji četl a tam se píše, že bychom měli být vstřícní vůči uprchlíkům. Jiří DRAHOŠ: Nevytrhujte věty ze souvislosti. Výzva byla míněna tak, že v té době byli hlavní problém uprchlíci z válečných oblastí. Uprchlík je nějak definován a je na to mezinárodní konvence. Náš dokument vyzýval zejména politiky, aby nehromadili levné body na úkor jiných, ale není tam ani slovo o vítání ani slovo o zvaní.
Jiří Drahoš podepsal v roce 2015 Výzvu vědců, která nabádá politiky a média aby nerozdmýchávali a netolerovali etnickou a náboženskou nesnášenlivost a aby nedopřávali sluchu extremistickým hnutím a šířením lživých zpráv, které posilují paniku, což ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi.
K žádné změně postoje u Jiřího Drahoše nedošlo. Akademici ve výzvě apelují, aby se veřejnost více snažila skutečnost „konfrontovat s fakty, s vlastním svědomím i obyčejným selským rozumem.“ Odstavec pojednávající přímo o uprchlících pak potvrzuje Drahošův postoj.
„Proto žádáme politiky, aby nezneužívali cizí neštěstí k hromadění levných politických bodů. Jednejte jako odvážní státníci, nikoli jako malicherní obchodníci s mocí! Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění. Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.“
Vítání, přijímání všech uprchlíků bez rozdílu nebo dokonce zvaní Výzva neobsahuje a ani nenaznačuje.
Prezident Zeman dokonce před nedávnem řekl, že vláda v demisi může vládnout prakticky neomezeně dlouho.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil na konci října loňského roku na televizi Barrandov.
V pořadu Jaromíra Soukupa (majitele televize) Týden s prezidentem pronesl 26. října 2017:„Mám potom podle ústavy právo rozpustit Poslaneckou sněmovnu, ale pozor, toto právo nemusím využít. To znamená, že Poslanecká sněmovna může fungovat dál a může fungovat i vláda v demisi.“(viz video, 38:39)O týden později, 3. listopadu 2017, ve stejném pořadu dodal:„Já jsem člověk, který ústavu používá tvůrčím způsobem. Vláda bez důvěry, a to je jedna z děr v naší ústavě, může teoreticky vládnout až čtyři roky, právě proto, že ústava nestanoví žádný termín.“(viz video, 16:55)Za tato vyjádření sklidil kritiku např. ze strany ODS nebo Andreje Babiše, který by prý s takovým návrhem nesouhlasil. Miloš Zeman při následující příležitosti opravil své prohlášení s tím, že šlo o nadsázku.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se k problematice potenciální neomezené doby vlády v demisi vyjádřil odmítavě. Byť není prezident vázán žádnými termíny, musí podle ústavní povinnosti v této věci jednat, jmenovat předsedu vlády v demisi o sestavení nové vlády (Čl. 68 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. ústava České republiky). Prezident nesmí zmrazit proceduru, musí jednat podle pravidel. Při porušení demokratického principu by hrozila ústavní žaloba.
Prezidentem je Miloš Zeman (...) Slíbil Andreji Babiši, že i když bude jeho vláda v demisi, tak dostane druhý pokus.
Prezident Miloš Zeman pověřil předsedu hnutí ANO Andreje Babiše jednáním o sestavení nové vlády a zároveň od něj nevyžadoval, aby předem získal důvěru Sněmovny. Andrej Babiš byl jmenován premiérem 6. prosince 2017. Následně na to byli 13. prosince 2017 na Pražském hradě jmenováni noví členové vlády.
Poslanecká sněmovna nevyslovila menšinové vládě důvěru v hlasování, které se uskutečnilo 16. ledna 2018. Vláda proto schválila svou demisi, která by měla být pravděpodobně přijata 24. ledna 2018. Prezident Miloš Zeman už v říjnu řekl, že Andreje Babiše jmenuje premiérem znovu. Později k tomu připojil podmínku, že musí mít zaručenou důvěru ve Sněmovně. Tuto podmínku vyslovil po svém projevu v Poslanecké sněmovně před hlasováním o důvěře menšinové vládě Andreje Babiše. Ve svém projevu přímo přednesl, že by si uměl představit různé varianty podpory vlády, a to 103, 108, 115, 140. Proto ANO jednalo s ČSSD a má v plánu jednat s SPD Tomia Okamury.
Premiér Andrej Babiš se vyjádřil, že by chtěl mít novou vládu jmenovanou do konce února, tedy že by ji ještě stihl jmenovat stávající prezident Miloš Zeman, kterému prezidentský mandát končí 8. března 2018.
