Přehled ověřených výroků

Oprava: Výrok jsme původně hodnotili jako nepravdivý, nesprávně jsme vyhodnotili nepeněžní plnění a zaměnili jsme je za odměny pro uvedené členy týmu Petra Hanniga. Za chybu se omlouváme. Původní znení ponecháváme v nezkrácené podobě.

Na transparentním účtu Petra Hanniga se suma příjmů k 10. lednu 2017 zastavila na částce 50 896,41 Kč.

Na Hannigově volebním webu existuje odkaz na přehled financování volební kampaně, který obsahuje i výdaje pro spolupracovníky prezidentského kandidáta: Adama B. Bartoše, Josefa Votrubu a Jana Sedláčka.

K 10. lednu obdržel Votruba za práci během kampaně (například za „shánění podpisů a doprovod na akce“) 32 400 Kč, Bartoš za činnosti od příprav tiskových konferencí po vytváření webových stránek 19 350 Kč a Sedláček pak za práci na Facebooku a pomoc s grafikou 11 250 Kč. O bezplatné dobrovolnictví tedy nejde.

Zdeněk Ondráček během svého kandidátského projevu, ve kterém poslance seznamoval se svým profesním životem, omluvu za své působení u pohotovostního pluku v roce 1989 nepronesl. Poslanec Ondráček pouze vysvětlil, jak se do pohotovostního pluku dostal:

„K vykonání náhradní vojenské služby jsem nastoupil do střední policejní školy, která se tehdy nazývala Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti, stejně tak jako cca 550 mužů – tehdy ještě ženy nechodily, aspoň tímto směrem.“

Jediné, za co se Ondráček omluvil, bylo jeho působení v roli poradce Poslanecké sněmovny:

„Můžu se vám omluvit za to, že jsem po ukončení své aktivní služby pracoval pro tuto Poslaneckou sněmovnu jako poradce.“

Až po jeho kandidátském projevu byl ministrem zahraničích věcí Martinem Stropnickým nepřímo vyzván k omluvě. Zdeněk Ondráček se však už ke slovu nepřihlásil, a tak výzvě Martina Stropnického nevyhověl.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, neboť zákon o prokázání původu majetku Zeman opravdu ve Sněmovně podpořil, jeho vztah k EET a kontrolnímu hlášení byl však podstatně vlažnější. Zeman nicméně neměl s jejich prosazením problém.

Ačkoli Zeman v březnu 2016 podepsal zákon o evidenci tržeb, již dříve jej podepsat přislíbil a nakloněnost EET vyjádřil i jeho mluvčí v pořadu DVTV Forum, těžko se dá hovořit přímo o podpoře. Evidenci tržeb jako takovou zamýšlel Zeman hodnotit až podle dosažených výsledků, a priori ji však považoval za dobrý nástroj k boji s daňovými úniky. Přesto byl začátek podle jeho slov až „překvapivě dobrý“. Výtky ke zmatkům považoval za nemístné, ačkoliv se sám vyjádřil, že by přivítal některé změny v zákoně. Celkově vzato tedy nejde zdaleka o takovou podporu, jakou vyjádřil zákonu o majetku.

Novela zákona o DPH zavádějící kontrolní hlášení byla prezidentem Zemanem podepsána v prosinci roku 2014. U ní se nepodařilo ve veřejných zdrojích dohledat, že by Zeman zavedení kontrolního hlášení veřejně jakkoli jmenovitě podpořil, jak se vyjadřoval k předchozím dvěma zákonům. Při jejím přijímání však nevytvářel žádné překážky.

O Martinu Nejedlém, jednom z hlavních poradců Miloše Zemana, se toho ví poměrně málo, neboť po celou dobu působení na Pražském hradě nezveřejnilsvůj životopis. Nicméně je známo, že byl v minulosti profesionálním volejbalistou hrajícím za Zbrojovku Brno, poté se odstěhovaldo Německa.

Po ukončení sportovní kariéry začal Martin Nejedlý podnikat. Působilv Ruské federaci, kde mimo jiné obchodoval s auty. Dle informací serveru info.cz převážel ojeté automobily právě mezi Německem a Ruskem. V Rusku začal také spolupracovat s tamními naftaři, přičemž pro Lukoil zprostředkovával dodávky technologií pro výstavbu produktovodů.

V roce 2007 založilMartin Nejedlý za podpory “ruské matky” Lukoil Aviation Czech a během Topolánkovy vlády se Nejedlému dařilo dodávatpalivo pro české státní aerolinie. Nejedlý byl jednatelem společnosti Lukoil Aviation Czech do roku 2015, kdy společnost přešla do likvidace, neboť po prohraném soudním sporu musela zaplatitSprávě státních hmotných rezerv 27,7 milionu korun.

Na Pražském hradě zaujímáNejedlý pozici řadového poradce pro energetiku, což z něj činí de facto neviditelného člověka. Tato pozice nevyžaduje bezpečnostní prověrku a zároveň není oficiální služební pozicí Hradu, tedy nepobírá od Hradu plat a nemusí oficiálně zveřejnit svůj životopis. Na druhou stranu, post energetického poradce zahrnujemnoho zájmových oblastí od zahraniční politiky, finance až po bezpečnost.

Za dobu svého podnikání a působení na Hradě si Martin Nejedlý vytvořil velikou síť kontaktů. Nejzajímavější z nich mapuje server Neovlivni.cz ve své infografice. Z diagramu je patrné, že mezi Nejedlého kontakty patří i významní ruští businessmani.

Miloš Zeman byl členem Poslanecké sněmovny od roku 1996, kdy byl ve volbách zvolen za ČSSD. V tomto dvouletém období byl Miloš Zeman také předsedou Poslanecké sněmovny.

V roce 1998 se konaly předčasné volby, po nichž se stal Miloš Zeman znovu poslancem, tentokrát již na celé, čtyřleté období, tj. do roku 2002. Na konci tohoto volebního období Zeman neobhajoval post předsedy ČSSD, nahradil ho tehdy Vladimír Špidla, a politicky se Miloš Zeman angažoval až v roce 2003 při volbě prezidenta republiky, kde však nebyl úspěšný.

Celkově tedy Miloš Zeman v Poslanecké sněmovně skutečně strávil jako její člen šest let.

Miloš Zeman skutečně podpořil prezidentského kandidáta SvobodnýchNorberta Hofera proti kandidátovi Strany zelených Van der Bellenovi. Když po svém zvolení Alexander Van der Bellen přijel na státní návštěvu do Prahy a setkal se s prezidentem Zemanem, na otázku novinářů, zda změnil naVan der Bellena názor, český prezident odpověděl:

„Nesetkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi. Lidé spolu mají mluvit a myslím si, že jsme našli řadu témat, na nichž se s panem prezidentem shodneme.“

Po parlamentních volbách opravdu rakouštílidovci a Svobodní vytvořili vládní koalici pod vedením Sebastiana Kurze, rezort ministerstva zahraničí však neobsadil Norbert Hofer, ale Karin Kneisslová.

Co se týče podpory prezidentských kandidátů z ostatních států, tak Miloš Zeman během svého pětiletého mandátu podpořil současného prezidenta USADonalda Trumpa, a to již v době jeho kandidatury, jak Miloš Zeman zmiňuje vzápětí po upozornění moderátorky Witowské.

Írán je příkladem ekonomiky, ve které stát hraje úlohu jak regulátora, tak je sám skrze ovládání klíčových sektorů i významným hráčem a vlastníkem. Anglické ministerstvo zahraničí odhadovalo, že jen 20 % podniků a firem bylo v roce 2016 ryze v soukromých rukách. Navíc většina těchto firem patří jen do úrovně malých a středních podniků a to především v sektoru služeb, zemědělství, stavebnictví a malovýroby.

Problematickou situaci soukromého sektoru ukazuje i skutečnost, že Světová banka navíc řadí Írán na 124. místo ze 190 ve vstřícnosti státu ke vzniku a fungování malého a středního podnikaní (.pdf, str. 4). Dalším velkým negativem rozvoje soukromého podnikaní v Íránu je skutečnost, že se nedostane k zahraničnímu kapitálu jako významné státem ovládané a podporované podniky.

Vzhledem k nastavení ekonomiky, kde strategické sektory a nejvýznamnější velké firmy patří či jsou kontrolovány íránským státem, je pravdou, že jednání se státními představiteli bude mít a má pro velké zakázky zásadní význam.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, jelikož ministerstvo financí dle veřejných zdrojů nezasahovalo do průběhu vyšetřování a zprávu OLAF předala příslušným orgánům. Zároveň nezveřejnění kompletní zprávy bylo na doporučení Státního zastupitelství s ohledem na probíhající vyšetřování. Na druhou stranu zveřejnění celé věci ministerstvo oficiálně neučinilo. Mluvit o pozdržení je tedy spíše věcí názoru, kterou nejsme schopni korektně hodnotit.

Minsterstvo financí dostalo zprávu a následně předalo příslušným orgánům o případu Čapí hnízdo od Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) 27. prosince minulého roku. O den později poslanec Dominik Feri a Piráti zažádali na základě jednacího řádu sněmovny o poskytnutí celé zprávy úřadu OLAF, zároveň ministerstvo obdrželo přes 40 žádostí na základě zákona od svobodném přístupu k informacím. Následující den mluvčí ministerstva financí prohlásil, že ke zveřejnění části zprávy by mohlo dojít po patnáctidenní zákonné lhůtě.

Ještě téhož dne ministerstvo doplnilo, že je potřeba vypracovat právní analýzu, která by rozhodla, zda je možné zprávu zveřejnit. Tento týden server Irozhlas.cz, který si o právní analýzu zažádal na základně zákonu o svobodném přístupu k inforamcí, přinesl zprávu, podle které žádná psaná právní analýza neexistuje. Ministryně Alena Schillerová potvrdila, že analýza byla ústního typu.

O týden 4. ledna na základě žádostí ministerstvo financí zveřejnilo tří odstavce z celé 50 stránkové zprávy. Server Aktualne.cz následně celou zprávu zveřejnil 11 ledna. Ministerstvo financí však celou zprávu nikdy nezvěřejnilo a podle výroku ministryně Schillerové ani nezvěřejní. Až skončí vyšetřování, bude možné se na základě nové žádosti o svobodném přístupu k informacím dostat ke kompletní zprávě.

Ministerstvo financí dokonce na svém webu uvádí:

"Ministerstvo financí nebude potvrzovat ani vyvracet autenticitu informací, které se o Zprávě OLAF objevují v médiích. Není nám známo, že by byl obsah zprávy veřejný a i kdyby zveřejněn byl, nezbavuje to Ministerstvo financí povinnosti respektovat vůli státního zastupitelství a postupovat v souladu s českým a evropským právem."

Odvolává se přitom na Státní zastupitelství, které skutečně prohlásilo, že zvěřejnění celé zprávy OLAF by mohlo ohrožit vyšestřování kauzy Čapí hnízdo.

Miloš Zeman v roce 2015 odmítal především povinné kvóty Evropské komise na přerozdělení uprchlíků a prosazoval také rozmístění české armády na hranicích, aby mohla bránit jejich vstupu. Zároveň ale už v srpnu 2015 v rozhovoru z Lánřekl: „Těmto lidem nejlépe pomůžeme na jejich území.“ Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Je pravdou, že se Michal Horáček naučil anglicky. Bohužel jeho korespondenční aktivity pro jezdecké časopisy ve Velké Británii (The British Racehorse, Bloodstock Breeders’ Annual Review) či USA (The Thoroughbred Record) jsou veřejně nedohledatelné.

Za článek v posledně jmenovaném periodiku dostal v roce 1982 novinářskou cenu Excellence in Journalism. Ocenění je opět nedohledatelné – důkaz o jeho existenci můžeme najít jen opisem na počátku článku Miloše Čermáka Causa Michal Horáček, který byl vydán v Reflexu v roce 1995. V tomto článku je uvedeno, že cenu z roku 1982 dostal Horáček za článek o amerických žokejích a trenérech působících v carském Rusku.

„Mimo jiné objevil, že koncem minulého století působila v Rusku velká kolonie amerických žokejů a trenérů. Napsal o tom článek do amerických novin a dostal za něj prestižní novinářskou cenu.“

V pozdějším rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2007 uvádí, že cenu dostal za článek o historii Velké Pardubické. Na otázku, za co konkrétně bylo to ocenění, odpověděl takto:

„No, byl to článek o historii Velké Pardubické, byla to taková obrovská věc asi na dvacet stránek, kde jsem našel v muzeu ve Slatiňanech starý ještě archiv z doby Oktaviána Kinského. To byl hrabě, kterej vlastně tu Velkou Pardubickou založil, takovej blázen, zajímavej člověk. A to bylo něco úplně novýho a Američani prostě na to valili oči.“

Pravdou ale zůstává, že v roce 1984 Michal Horáček ukončil úspěšně studia na americkém World Press Institute, a tedy že musel zvládnout minimálně základy novinářské angličtiny.