Přehled ověřených výroků

Jedním z hlavních bodů programu hnutí Svoboda a přímá demokracie, jehož předsedou je Tomio Okramura, je „Konec diktátu EU“. Hnutí SPD je tak pro referendum a následné vystoupení z Evropské unie, Miloš Zeman pak tvrdí, že by byl pro referendum o vystoupení z EU, avšak sám by podpořil setrvání v evropském společenství. V tomto bodě je tak programový přesah jen částečný.

Dalším programovým přesahem má být dle Tomia Okamury stanovisko proti islámu. V programu SPD je cílem zakázat islámské náboženství jako takové. Ač Miloš Zeman v roce 2011 označil islám za nepřítele, tak podle prohlášení jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka nikdy nebyl pro jeho zákaz na území České republiky.

Co se týče problematiky tzv. nelegálních imigrantů, tak hnutí Tomia Okamury hlásá ve svém programu „nulovou toleranci nezákonné migraci“. Miloš Zeman pak uvedl, že nelegální migrace je největší zkouškou pro EU a byl by pro uzavření vnějších hranic EU. Problém s ekonomickými migranty by pak prezident Zeman řešil jejich přemístěním na neobydlené řecké ostrovy nebo do prázdných míst v severní Africe.

SPD v tomto ovšem není osamoceno. O hlasy voličů se ucházejí strany, které akcentují striktní odmítání migrantů. Z menších stran jsou pro zamezení příchodu uprchlíků z „islámských zemí“BPI (stejně tak chtějí zákaz islámu), podobné kroky akcentují i např. Rozumní. Pokud diktátem Bruselu Okamura míní kvóty na uprchlíky, tak ty odmítají všechny politické strany včetně stran vládních (koneckonců česká vláda proti nim hlasovala). Diktát Bruselu lze chápat v praktickém ohledu také jako snahu o vystoupení z EU, což kromě Okamurovy strany podporují např. Svobodní (str. 7), hnutí Referendum o Evropské unii a další menší subjekty.

Názory jednotlivých stran na postavení České republiky v Evropské unii lze porovnat také na webu České televize.

Ač hnutí SPD ve svém programu nemá vyloženě bod, který by byl proti přijetí eura, Tomio Okamura deklaroval, že odmítají přechod k evropské měně. Miloš Zeman prohlásil, že přijetí eura by neuškodilo české suverenitě a že by se pouze změnil způsob, jakým se popisují ekonomické jevy. Zeman také opakovaně vyjádřil názor, že Česká republika by mohla společnou evropskou měnu přijmout, pokud by eurozónu opustilo Řecko.

Dalším bodem hnutí SPD v jejich programu pro nadcházející volby je „osmitýdenní základní výcvik pro mladé na obranu naší země“. Z dalších vyjádření vyplývá, že výcvik by měl být povinný. Miloš Zeman pak považuje povinný vojenský výcvik za vyhozené peníze. Prezident Zeman by byl spíše pro formu dobrovolnické domobrany s tříměsíčním výcvikem, která by nebyla součástí profesionální armády.

V rámci kauzy kolem Andreje Babiše skutečně nikdo z vedení hnutí či vrcholných představitelů (ministři za ANO) nevystoupil např. s prohlášením, které by Babiše vyzývalo ke složení funkce či k tomu, aby nekandidoval.

Z vedení hnutí je dále kromě Andreje Babiše obviněn i první místopředseda Jaroslav Faltýnek.

Např. místopředseda hnutí a ministr obrany pro deník Právo uvedl:

• „Nemáte pochybnosti o Andreji Babišovi a jeho roli v kauze Čapí hnízdo?“
• „Nepřijde mi to jako porušení norem a zákonů, které v té době platily. Stejně jako otázka korunových dluhopisů.“

Pokud bychom dále upozornili např. na stenoprotokol z jednání Poslanecké sněmovny, konkrétně ze dne, kdy poslanci vydávali k trest. stíhání pány Babiše a Faltýnka, mezi členy ANO skutečně jakýkoliv distanc nalézt nelze. Naopak svého předsedu velmi výrazně hájili.

V neposlední řadě pak vzbudil ohlas ministr spravedlnosti Pelikán, který v rozhovoru pro týdeník Respekt (který následně žádal nevydat) spojil žádost policie o vydání obou politiků s volbami.

V každém případě není dohledatelný žádný významný politik ANO, který by proti Andreji Babišovi a jeho možným kauzám vystoupil.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, v žádném z posledních roků výše dividend do zahraničí nepřekročila 290 miliard, Farského číslo je tak výrazně nadsazené.

V roce 2016 z České republiky odešlo do zahraničí 288,7 mld. Kč na dividendách. To je oproti roku 2015 nárůst o 62,5 mld. Kč. Celkem odliv dividend do zahraničí v roce 2016 představoval 8,4 % HDP.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože byť Chovancova bakalářská práce skutečně působí tak, že nese prvky opisování (navíc ze skutečně podivných zdrojů), oficiálně mu titul zůstal a orgány školy, která mu titul udělila, neseznaly, že by jej získal neoprávněně.

Když Bartoš označuje Milana Chovance za plagiátora, má pravděpodobně na mysli kauzu z roku 2016. Piráti tehdy poukázali na možný podvod při psaní Chovancovy bakalářské práce v roce 2009, za kterou získal titul Bc. Na svých stránkách uvedli, že Chovanec mimo jiné okopíroval úvod práce z přípravy na maturitní zkoušku volně publikovanou na internetu v roce 2003.

Další z argumentů proti bakalářské práci Milana Chovance bylo, že jejím vedoucím byl Ivan Tomažič, bývalý proděkan právnické fakulty. Ten byl v roce 2010 označen samotnou univerzitou za jednoho z hlavních aktérů kauzy s tzv. „rychlotituly“. I studium Milana Chovance tehdy prověřovalo správní řízení, to bylo ovšem zastaveno.

Milan Chovanec se ohradil proti obvinění a označil ho za „pokus o předvolební skandálek“. Podle něj jsou všechny zdroje práce doloženy. Například Mgr. Eva Lehečková, Ph.D. z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy ovšem poukázala na nedostatky práce, kvůli kterým by při obhajobě práce neuspěla. To je například neuvedení citace ze zdroje uvozovkami, což se týká právě úvodní části Chovancovy práce, kterou Piráti označili za plagiátorství. Dodejme, že Chovanec veřejně titul Bc. nepoužívá.

Předseda Pirátů dále uvádí, že Chovanec opakovaně nemluvil pravdu. Není jasné, čeho přesně se má toto týkat. Pokud se podíváme na „skóre“ ministra vnitra, jak jej zaznamenává náš projekt, u Chovance jsme identifikovali prozatím 24 nepravdivých výroků (ze 160 celkových). Nicméně je třeba konstatovat, že jistý podíl nepravdivých vyjádření lze dohledat víceméně u všech českých politiků (může jít o omyl, špatnou či starou informaci, špatně použitý kontext bez zlého úmyslu klamat atp.). Tedy zde by měl Bartoš pravdu, pokud budeme brát jeho prohlášení obecně.

Výrok i přesto hodnotíme jako nevěřitelný, neboť nejsme schopni doložit zmíněné plagiátorství, byť Chovancův případ ve skutečnosti nese přinejmenším vážná podezření, které se daného skutku týkají.

Michal Horáček mluví o svém tchánovi, profesorovi Jiřím Hořejším. Ten v telefonickém rozhovoru (a následné emailové komunikaci) s Demagog.cz tuto informaci popřel. Incident, o kterém se Michal Horáček zmiňuje, se podle něj nestal během tzv. Palachova týdne (tedy v lednu 1989), ale 28. října 1989. Profesor Hořejší se podle svých slov účastnil nepovolené demonstrace, na které byl spolu s dalšími občany zadržen příslušníky Pohotovostního pluku VB (dále PP). Následně byli odvezeni autobusem do Nymburka, kde byli vyslýcháni, a druhý den nad ránem odvezeni na Černý most, kde byli propuštěni. Příslušníci PP se podle něj sice chovali nevybíravým způsobem, ale popřel informaci o tom, že by jimi byl zbit.

Výrok sestává z několika faktických tvrzení. Zemanův dřívější výrok k přemístění ambasády analyzujeme v jiném výroku. Prezident zavádí, když nedoplňuje, že toto své stanovisko záhy pozměnil (a značně zvolnil) a nepronesl ho takto navíc v Izraeli.

Je naopak pravda, že Leila Khaled (na pozvání dvou europoslanců) vystoupila nedávno na půdě Evropského parlamentu (EP), kde vyřkla zmíněné srovnání. Je však zavádějící říci, že EP toto vystoupení umožnil v rámci toho, že dělá vše pro podporu propalestinského teroristického hnutí – vzhledem k tomu, že nešlo o akci EP a vzhledem k dále vysvětleným okolnostem.

K druhé části výroku: Leila Khaled je přední členka palestinské teroristické organizace Popular Front for the Liberation of Palestine (PFLP). V srpnu 2017 Evropská komise znovu (jako v lednu 2017) označila PFLP ve svém nařízení jako teroristickou organizaci (článek 2 odst. 3). Sama Khaled v letech 1969–1970 jednou unesla letadlo, jednou se o únos pokusila a i nadále zůstává radikální představitelkou palestinského osvobozeneckého hnutí.

Khaled opravdu 26. září 2017 vystoupila na konferenci The Role of Women in the Palestinian Popular Resistance, pořádané na půdě EP. Hlavním námětem výše zmiňované konference byla otázka postavení žen v tomto boji, zaznělo tam i uvedené srovnání s nacistickým bojem proti Židům – viz video na serveru Youtube (vyjádření bylo přetlumočeno do angličtiny).

Podíváme-li se však na seznam akcí EP ze dne 26. září 2017, konferenci zde nenajdeme a ani jinde v oficiálních kanálech EP nelze tuto událost najít (u nás o ní informovaly například Lidovky). Pořadatelem totiž nebyl EP, nýbrž

dva poslanci španělské krajně levicové strany Izquierda Unida a propalestinská organizace UNADIKTUM. Odehrála se pod záštitou parlamentní skupiny GUE/NGL (Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice), kam oba poslanci patří.

Zdroj.

Je tak otázkou, nakolik lze EP připisovat umožnění tohoto vystoupení. Dlužno přiznat, že dánský europoslanec Anders Vistisen, místopředseda zahraničního výboru EP, údajně předem usiloval o to, aby vystoupení bylo zabráněno. Odpovědí (dle něj) bylo sdělení, že samotný EP zvát palestinské teroristy nebude, ale při pozvání odjinud jejich přítomnosti nebude ani bránit. Ani jedno z těchto sdělení však není nijak doloženo. Vistisen již v červenci tohoto roku adresoval spolu s dalšími europoslanci předsedovi Antoniu Tajanimu dopis upozorňující na to, že na půdě EP vystoupily příbuzné jiných usvědčených teroristů – zde však nešlo přímo o teroristy.

zdroj: Twitter Anderse Vistisena

V souvislosti přímo s vystoupením Khaled také American Jewish Committee vyzvala předsedu EP, aby vystoupení zabránil – učinila tak ovšem dle všeho až v den konference. Kdo se rovněž angažoval v této kauze, byl český europoslanec Tomáš Zdechovský. Ten vyzval (jak informuje na svém blogu) předsedu EP Antonia Tajaniho, aby prověřil, zda vystoupení teroristky nebylo v rozporu s jednacím řádem EP nebo jinými unijními předpisy. Písemnou verzi této výzvy k dispozici nemáme, uvádíme alespoň tweet z rána před vystoupením.

Odpověď předsedy uvádí Zdechovský v rozhovoru pro European Jewish Press. Předseda byl údajně velmi překvapen, neboť o přítomnosti teroristky neměl tušení (údajně byla avizována až na poslední chvíli) a přislíbil věc okamžitě prošetřit. Reakce přišla 24. listopadu 2017, kdy Jerusalem Post otiskl Tajaniho vyjádření, podle něhož nebylo možno vystoupení teroristky zabránit, neboť nebyla zapsána na seznamu návštěvníků a nebylo tedy možné její přítomnost odhalit během akreditačního procesu. Zároveň však ujišťuje, že byl schválen jeho návrh do budoucna systematicky bránit přítomnosti teroristických subjektů na půdě EP a že k témuž vyzval i členy EP.

Výrok je tedy zavádějící, neboť zmíněná teroristka sice vystoupila na půdě EP, nicméně ten se ústy svého předsedy od tohoto vystoupení distancoval – podle jeho slov o něm neměl ponětí a učinil opatření, která by měla podobným incidentům do budoucna zabránit. Nelze tedy říci, že EU takto straní propalestinskému teroristickému hnutí.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť po proběhlém katalánském referendu (které ovšem ještě neznamená, že se tato část Španělska odtrhne) se některé firmy skutečně rozhodly změnit své sídlo.

Španělská vláda schválila nařízení, kterým se ulehčil proces přemisťování sídel firem z Katalánska do jiných částí Španělska. Vedení firem už k přesunu sídla nepotřebuje souhlas valné hromady akcionářů.

Některé společnosti vyjádřily záměr přemístit svá sídla mimo Katalánsko až po uskutečněném referendu o nezávislosti Katalánska, protože měly obavy z následujících událostí. Jednou z nich byla i třetí největší španělská banka Caixbank a nadace Caixa, která ji kontroluje. Dále to byl finanční dům Banco Sabadell, distributor plynu a elektřiny Gas Natural, biotechnologická firma Oryzon Genomics a telekomunikační společnost Eurona Wireless Telecom.

O dalších společnostech pak referuje např. CNN.

Kandidaturu Pavla Fischera navrhlo celkem 17 senátorů (.pdf, str. 1). Deset z nich je bez politické příslušnosti. Senátoři s politickou příslušností jsou ze stran STAN, KDU-ČSL, ODS a TOP 09. Jedná se o strany středo-pravicového/středového charakteru. Středo-levicové zaměření pak zastupuje František Bublan, který byl zvolen za ČSSD.

Fischera tak skutečně podpořili senátoři, kteří zastupují strany nalevo i napravo v rámci politického spektra.

V říjnovém (nejaktuálnějším) průzkumu agentury CVVM (.pdf, str. 5), kterého se zúčastnilo 905 respondentů, uvedlo 27 % dotázaných, že Jiřího Drahoše neznají. Výzkumy dalších agentur nabízejí podobná čísla. Např. v listopadovém výzkumu společností MEDIAN a Kantar TS pro Českou televizi (str. 6) uvedlo 32 % lidí, že Drahoše nezná.

Aktuální data tedy potvrzují, že Drahošova neznámost v české veřejnosti dosahuje necelé třetiny voličů. Pokud se zaměříme na začátek kampaně, tak Jiří Drahoš svou kandidaturu oznámil na konci března 2017.

V prvním průzkumu veřejného mínění po ohlášení kandidatury (v dubnu 2017), uvedlo z 959 respondentů pro agenturu MEDIAN (.pdf, str. 5) 32 % dotázaných, ze Jiřího Drahoše nezná. Více výzkumů z počátku Drahošovy kampaně dostupných není, tudíž pro hodnocení výroku vycházíme z dat MEDIANu.

Z veřejně dostupných výzkumů se tedy zdá, že Drahošovo prohlášení neobstojí. Nicméně v daném případě nelze vyloučit, že měl prezidentský kandidát a jeho tým zpracován vlastní výzkum např. před ohlášením kampaně, který daná čísla potvrzovaly. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Je pravdou, že při nástupu současné koalice v lednu 2014 česká ekonomika fakticky nerostla. V dalších letech se růst ekonomiky výrazně zvýšil. Vliv na to má řada faktorů jako např. růst okolních zemí, s nimiž obchodujeme, nebo třeba i zvýšená spotřeba obyvatelstva. V rámci výroku hodnotíme pouze stav ekonomiky v době nástupu Sobotkovy vlády.

V roce 2013 bylo v ČR tempo růstu HDP záporné -0,5 %, růst se zrychlil v roce 2014 na 2,7 % a pokračuje dodnes. Nicméně pokles HDP v roce 2013 už byl přívětivější než pokles v roce 2012 (kdy bylo tempo růstu opět záporné, -0,8 %).