Přehled ověřených výroků

Mezi dluhopisy v centrálním depozitáři nejsou k nalezení dluhopisy odborů (ať už jakýchkoliv) v hodnotě 300 milionů. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš nedefinuje, která z církví emitovala dluhopisy, nepodařilo se nám tento výrok ověřit.

O propojení církví a státních dluhopisů se jednalo v lednu 2013, kdy se objevil návrh na poskytnutí části vyrovnání s církvemi (tzv. církevních restitucí) formou státních dluhopisů. K tomu nakonec nedošlo, ačkoliv tehdy tuto možnost někteří odborníci kvitovali.

Nejen církve, ale i nadace, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a v roce 2012 nově také kraje, města či veřejné vysoké školy si mohli korunové státní dluhopisy koupit. Je tedy možné, že ministr Babiš měl na mysli, že církve a odbory a možná i Česká televize si dluhopisy kupovaly, a ne emitovaly. Celkově je však výrok pro nás neověřitelný.

V Turecku se momentálně skutečně nachází asi tři miliony uprchlíků, díky čemuž se znatelně snížil počet utečenců mířících do Evropy balkánskou trasou.

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zveřejnil 22. listopadu tohoto roku vizualizaci (.pdf), podle které se počet uprchlíků v Turecku skutečně pohybuje kolem tří milionů.

Tito lidé již nepokračují v cestě do Evropy, podle dat (.xlsx) Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (zkráceně Frontex) se od březnové dohody jejich počet výrazně snížil. V tabulce níže porovnáváme v tří měsíčním období počet uprchlíků všech národností, kteří prošli podle Frontexu balkánskou trasou.

2015

2016

červen17171

3734

červenec

35565

531

srpen

52973

287

Z údajů vyplývá, že již letos trasou nesměřuje zdaleka tolik uprchlíků, jako minulý rok.

O problematice šíření ruské propagandy hovoří Výroční zpráva (podkapitola 2.3) Bezpečnostní informační služby (BIS) za rok 2015. V ní se uvádí, že cílem ruského informačního působení v kontextu hybridní války bylo mimo jiné oslabení informačního potenciálu země - to znamená utajená infiltrace českých médií a produkce ruské, státem řízení distribuce propagandy a dezinformací. Dále je dle této zprávy cílem ruského informačního působení informační a dezinformační zahlcení publika a relativizace pravdy a objektivity.

Problematikou přítomnosti propagandistických a dezinformačních serverů v českém mediálních prostoru se dlouhodobě a komplexně zabývá think tank Evropské hodnoty, který sestavil přehled aktivních dezinformačních webů v ČR.

V tomto přehledu bylo zmapováno fungování celkem 39 webů, které dezinformace a ruskou propagandu buď přímo šíří, anebo je přebírají.

Manipulativními technikami vybraných serverů se zabývali ve své analýze (.pdf) také politologové z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity - konkrétně Miloš Gregor a Petra Vejvodová.

Dochází též k opakované reinterpretaci událostí roku 1968 v Československu. Ve výroku zmíněná dezinterpretace vychází z návrhu tří poslanců komunistické strany ruské Státní dumy kteří navrhli, aby byly výhody válečných veteránům přiznány osobám starším 67 let, které se podílely na obsazení ČSSR v srpnu 1968. Zmínění ruští poslanci uvádí vlastní interpretaci událostí souvisejících s okupací socialistického Československa: opoziční síly v ČSSR údajně v roce 1968 zahájily přípravu státního převratu, jehož cílem mělo být zničení socialistického zřízení a zlepšení vztahů se Západním Německem, jehož armádní sbor měl na území ČSSR vytyčovat trasu chystaného útoku NATO. Podle této interpretace tak vojska Varšavské smlouvy ochránily ČSSR před útokem NATO a navíc upevnily ekonomický potenciál země.

Manipulacím s informováním o událostech roku 1968 v ČSSR se věnuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek, podle něhož se ruští ideologové snaží zkreslit pohled na okupaci ČSSR dlouhodobě. Podle historika Blažka však zmíněná interpretace tří ruských poslanců nereflektuje oficiální doktrínu země, ta se totiž řídí výrokem Gorbačova, který označil vpád vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR za omyl.

Události roku 1968 byly v souvislosti s ruskou dezinformační kampaní řešeny například také kvůli dokumentu vysílanému v květnu 2015 na ruském televizním kanálu Rossija 1.Také tento dokument používá téměř stejnou interpretaci událostí roku 1968 jako skupina ruských poslanců zmíněná výše.

V červnu 2015 přinesl serverHlídacíPes.org informaci, že se Česká televize snaží k dokumentu nazvanému „Varšavská smlouva, odtajněné dokumenty“ dostat, aby ho mohla odvysílat v rámci komponovaného večerního vysílání k výročí srpna 1968. K vysílání propagandistického dokumentu na ČT nakonec nedošlo, protože ruská strana prodej práv na pořad zrušila.

Kvůli dokumentu došlo dokonce ksetkánína diplomatické úrovni. Ministr zahraničí Zaorálek ruskému velvyslanci v ČR Sergeji Kiseljovovi sdělil, že dokument a považuje za překrucování dějin a odmítá jakékoliv zkreslování událostí srpna 1968. Ruský velvyslanec situaci bagatelizoval, dle Zaorálka věc vysvětlil tak, že jde pouze o jednu televizní relaci. Zaorálek uvedl, že si nepřeje, aby byla tato záležitost ruskou stranou zlehčována. Za lživýoznačil dokument také prezident Miloš Zeman.

Negativnípostojzaujal k dokumentu také ruský zpravodajský server Gazeta.ru, podle kterého je natolik jednostranný, že poškozuje hlavně samotné Rusy. Server Gazeta.ru také připomněl, že je v rozporu s oficiálním odsouzením událostí 1968, které učinil Gorbačov a následně bylo převzato i prezidenty Jelcinem a Putinem.

Historik Blažek taképřipomíná, že jedním z tvůrců dokumentu je Jurij Šinělšikov - jeden z trojice poslanců, kteří provedli reinterpetaci událostí roku 1968 a navrhli udělení výhod válečných veteránů osobám, které se na okupaci Varšavských vojsk podílely.

ServerHlídacíPes.org si všiml zvláštní manipulace s obrazovým materiálem v dokumentu. Ve snímku se totiž objevil několikasekundový závěr z Prahy z května 1945, který je však umístěn mezi záběry z roku 1968.

Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý byť s výhradou v tom, že daná interpretace vpádu vojsk do Československa v srpnu 1968 není přímo oficiální doktrínou Ruské federace, nicméně v rámci formování veřejného mínění prostřednictvím státem kontrolovaných médií dochází k takovému informování ruských občanů. Za všechny příklady uveďme výše zmíněný propagandistický dokument.

Vláda skutečně prosadila možnost mimořádné slevy na dani ve výši 5 tisíc korun. V rámci toho, jak je tato sleva definována, však přicházejí o možnost jejího uplatnění zejména podnikatelé s velmi nízkým základem daně. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Možnost uplatnit slevu na dani jako částečnou kompenzaci nákladů v souvislosti se zaváděním elektronické evidence tržeb, vyplývá z novely 113/2016 Sb., která do zákona o daních z příjmů zavádí § 35bc v následujícím znění:

„Sleva na evidenci tržeb

(1) Výše slevy na evidenci tržeb činí 5000 Kč. Sleva na dani činí nejvýše částku ve výši kladného rozdílu mezi 15 % dílčího základu daně ze samostatné činnosti a základní slevy na poplatníka.

(2) Slevu na evidenci tržeb lze uplatnit pouze ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník poprvé zaevidoval tržbu, kterou má podle zákona o evidenci tržeb povinnost evidovat.“

Takto definovanou slevu tedy v praxi v plné výši neuplatní podnikatel, jehož základ daně je již dnes tak nízký, že neplatí žádnou nebo jen velmi nízkou daň z příjmu (tj. při základu daně nižším než 199 tisíc korun; při základu daně mezi 165 a 199 tisíci je možné uplatnit slevu alespoň částečně, při nižším základu není možné slevu uplatnit vůbec).

Zároveň je zde problematické časové hledisko. Například subjekty, které spadají do tzv. druhé fáze evidence tržeb (maloobchod a velkoobchod) se startem v březnu 2017, budou moci slevu uplatnit až v daňovém přiznání za rok 2017, tedy v březnu 2018.

Právnické osoby pak na uplatnění této slevy nemají nárok vůbec.

Ze studií na téma whistleblowingu (tedy upozorňování na porušování pravidel v organizaci) vyplývá, že oznamovatelé většinou v prvé řadě řeší problém interně, tedy snaží se na něj poukazovat v rámci organizace. Až po neúspěchu se menší část z nich obrací na externí orgány. Zaměstnanci jsou navíc často v důsledku svých oznámení propuštěni, jde tedy o opačný mechanismus, než jaký Kubera popisuje.

Studie (.pdf) University of Greenwich a Public Concern at Work, založená na vyprávěních tisícovky whistleblowerů, přichází se zjištěním, že 82 % z nich nejdříve řešilo problém v rámci organizace, pouze 15 % externě (str. 4). 24 % respondentů z této studie bylo propuštěno po prvním vznesení požadavku na řešení problému, 29 % po druhém oznámení a 39 % po třetím oznámení. Z toho vyplývá, že většina lidí se snažila řešit porušení pravidel uvnitř společnosti, ale byla za to sankcionována.

S podobnými výsledky přichází studie O nás s námi (.pdf), na které se podílely organizace Bez korupce a Oživení. Zahrnuje poznatky o této oblasti z pěti zemí (Visegrádské čtyřky a Estonska). Také dochází k závěru, že whistlebloweři se typicky nejdříve snaží vznést poznatek o porušení pravidel dovnitř organizace, a to v 90 % případů (str. 17). Často jde ovšem o pochybení ze strany nadřízených, takže tento způsob bývá neefektivní. Tři čtvrtiny oznamovatelů proto opakují oznámení u veřejné instituce (str. 20).

Pouze pro představu pak dodejme, že některé konkrétní případy popisuje web organizace Oživení. Z poslední doby je znám případ, kdy dva zaměstnanci ministerstva financí upozornili na to, že jejich nadřízený vyzvídal v Bruselu, jak je prověřována kauza Čapí hnízdo OLAFem, a také na to, že se měly ve stejné věci nezákonně využívat rovněž interní systémy tohoto úřadu. V minulosti pak např. upozornil zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí (2008) na podezřelé zakázky.

Ministr Babiš prezentoval, že za letošek počítá s částkou 52 milionů korun. Agrofert emitoval emisi korunových dluhopisů celkem za tři miliardy korun s šestiprocentním úrokem a datem splatnosti v prosinci 2022, které registroval 28. prosince 2012 (CZ0003509507).

Podle výroční zprávy 2015 společnosti Agrofert je množství emitovaných dluhopisů ve výši 1 482 270 tisíc korun (. pdf, str. 83). Na stejné straně najdeme položku výdaje příštích období ve výši 90 172 tisíc korun.

Tyto položky zahrnují především úroky z dluhopisů a jsou účtovány do nákladů období, do kterého věcně a časově přísluší (. pdf, str. 108). Tyto dluhopisy vlastní dle zprávy jediný akcionář (tamtéž. s.112). Tímto akcionářem je Andrej Babiš.

Tedy úroky z dluhopisů jsou v roční výši dle dat z roku 2015 90 172 tisíc korun. V případě úroků z dluhopisů je dle § 36 zákona 586 /1992 Sb. zvláštní srážka daně 15 % pro vydavatele dluhopisů (Agrofert), nabyvatel je po uplynutí 6 měsíců od daně osvobozen. V tomto případě mohla být suma daně zhruba 13 milionu korun za rok, která se však z důvodu korunové emise dluhopisů nevyměřovala.

Za čtyři roky by se pak daná suma blížila částce 52 milionů korun, tedy přibližně sumě, kterou zmiňoval ministr Babiš. Otázka dluhopisů Agrofert se stala předmětem trestního oznámení na ministra Babiše (text).

Výhodou, kterou Babiš ovšem opomíjí, je snížený daňový základ pro Agrofert. Jako fyzická osoba skutečně ušetří 52 miliónů na daních. Koncern si úrok, jenž ministru Babišovi vyplácí, započítává do firemních nákladů a snižuje si tak daňový základ. Pokud by specializovaný finanční úřad uznal emisi dluhopisů Agrofertu za neodůvodněnou (nehodnotíme, na kolik je to pravděpodobné) a rozhodl by o dodatečném zdanění 19 % sazbou, český stát by si přišel o zhruba 17 milionů korun.

Povinná státní maturita z matematiky měla být spuštěna ve školním roce 2020/2021. Alespoň tak zněl původní odhad tehdejšího ministra školství Petra Fialy (ODS). Kateřina Valachová (ČSSD) však v listopadu 2016 předložila vládě návrh na její odložení u odborných škol, a to o jeden až dva roky.

Původní plán (.pdf, str. 29) ministerstva školství a tělovýchovy byl zavést vedle českého a cizího jazyka i povinnou maturitu z matematiky v roce 2019. S optimistickou premisou na její spuštění na gymnáziích už v roce 2016/2017 vystoupil Petr Fiala v roce 2013, přestože reálný byl podle něj spíše rok 2020.

Ministryně Valachová přišla s návrhem na postupné zavádění povinné matematiky ve dvou fázích. Nejprve by se týkala studentů gymnázií a lyceí, o druhé etapě bude vláda koncem února teprve jednat. Fiala ale s těmito fázemi nesouhlasí.

Kateřina Valachová současně usilovala o vyjmutí studentů zdravotnických, uměleckých a sociálních oborů z povinnosti maturovat z matematiky. Tento návrh však vláda neschválila.

Andrej Babiš během ledna 2017 v některých mediálních výstupech uváděl jiné částky v kontextu toho, kolik v životě vydělal peněz. To vedlo ke spekulacím, zda měl v daný moment finance na nákup korunových dluhopisů Agrofertu v hodnotě cca 1,5 miliardy korun.

Celou kauzu popisuje web Českého rozhlasu. Babiš nejprve pro Deník.cz na začátku ledna uvedl své příjmy, ty následně zopakoval i pro Hospodářské noviny. Jak ovšem upozornil server Echo24 ve svých textech, podle těchto Babišových vyjádření by neměl mít dost peněz na nákup dluhopisů. Chvojka popisuje korektně i výši rozdílu.

Babiš dále upřesnil, že měl příjmy o 650 milionů vyšší, než sám uvedl. Podle jeho vyjádření má jít o příjmy, které nepodléhají zdanění. Na další otázky pak reagoval značně podrážděně a např. novináři z pořadu Reportéři ČT jsou podle něj „zkorumpovaná pakáž“. Toto označení si vysloužili tím, že se ministra financí dotazovali na rozpor v jeho prohlášeních.

Střet zájmů je skutečně upravován v právních řádech různých evropských zemí. V některých z nich pak fungují také pravidla, která upravují podnikání politiků během období jejich mandátu.

Pokud však k porovnání vezmeme schválenou českou předlohu zákona o střetu zájmů a především omezení členů vlády, jde v Evropě o poměrně neobvyklý instrument. Výrok je z tohoto důvodu hodnocen jako zavádějící. Dodejme ovšem, že v zemích s vysokou politickou kulturou pro řešení podobných otázek stačí nepsaná pravidla, proto nemusí právní řády definovat střet zájmů tak detailně a hluboce.

Zákon o střetu zájmů je v různých podobách zaveden v některých evropských zemích. Příklady uvádí Institut pro politiku a veřejnost. V Portugalsku je nutné podávat prohlášení o soukromých zájmech vzhledem k veřejným zakázkám, a to až tři roky zpět. V Británii pak podobné prohlášení podávají také rodinní příslušníci.

Ve Francii, Lotyšsku, Portugalsku, Španělsku a Spojeném království pak platí omezení možnosti osobního a rodinného držení pozic v soukromých firmách. V Polsku se toto omezení vztahuje pouze na lokální politickou úroveň a v Itálii pouze na Evropský parlament.

Možný střet zájmů řešil také současný americký prezident Donald Trump. Přestože americký prezident ani viceprezident nejsou podle zákona povinni (na rozdíl od členů vlády) vzdát se svých firem a majetku, tradičně to dělají. Trump již v průběhu své předvolební kampaně uvedl, že v případě vítězství ve volbách předá vedení firem svým dětem.

Snad mezi nejznámější osobnosti, kterých se případy vlastnictví médií u politiků týkají, patří bývalý italský premiér Silvio Berlusconi. Ten byl pro střet zájmů kritizován již v roce 1994 při nástupu to premiérského křesla kvůli vlastnictví médií. V roce 2001 přislíbil, že svůj konflikt zájmů vyřeší. V roce 2004 pak parlament schválil zákon o střetu zájmů, podle kterého je v tomto střetu politik, který vlastní mediální podnik a zároveň je v jeho čele. Tomuto zákonu se ale Berlusconi vyhnul.

Vlastnictví médií je regulováno v řadě evropských zemí. Ve Velké Británii, Německu a Rakousku není možné, aby politické strany získaly licenci na provozování celoplošného rozhlasového nebo televizního vysílání.

Podle mediálního odborníka Václava Štětky je v Evropské unii unikátní, pokud zákon přímo zakazuje členům vlády vlastnit média. Podobný zákon platí pouze v Řecku s tím rozdílem, že se vztahuje na poslance a europoslance.

Není pravdou, že Tunisko nemá systém otisků prstů. Otisk prstů je již dnes součástí identifikačních průkazů Tunisanů, přinejmenším těch, kterým byl průkaz vydán po zavedení této normy.

Je však jasné, že v důsledku rizik spojených například s výměnou starších průkazů se budou (jako i jinde) vyskytovat případy jedinců, jejichž otisk prstů nebude v konečném důsledku zaznamenán. Přestože nemůžeme říci, že každý jednotlivý Tunisan má zaznamenán svůj otisk prstu, nelze říci, že Tunisko s tímto systémem vůbec nepracuje. Země na modernizaci systému navíc dále pracuje.

Ve zprávě (ang) ministerstva zahraničí USA o terorismu v Tunisku z roku 2016 se píše:

„Tunisia has an Automated Fingerprint Identification System (AFIS) and maintains fingerprint records for identification cards, criminal records, and latent prints. Tunisia currently has only one AFIS system, and it is not known if the records can be shared with other government agencies via automated responses. Tunisia also maintains a DNA database and has expressed an interest in becoming a Combined DNA Index System member. Tunisia does not currently share its biometric data with any countries. The Tunisian government has undertaken a sweeping overhaul of its civilian border security arrangements and plans to implement the reforms in phases starting in early 2016.“ Není známo, zda k této databázi mají volný přístup jednotlivé složky státu, ze zprávy vyplývá, že tato data nejsou běžně dostupná ani třetím státům , i když v minulosti v některých případech byla data poskytnuta.

Národní identifikační karta je v Tunisku zavedena od roku 1993. Již dnes obsahuje informace o držiteli včetně otisku prstu. Milan Chovanec se tedy mýlí.

Tunisko se v roce 2014 zavázalo modernizovat svoje identifikační dokumenty - ID kartu a nové biometrické pasy, a to do konce roku 2016. Jednou z novinek (fr) by mělo být odstoupení od klasického otisku prstu a nahrazení elektronickým čipem, skrze který by měly příslušné autority k digitálnímu otisku prstu přístup. Návrh nové biometrické karty ovšem vyvolal rozsáhlý odpor, možnost nekontrolovatelného sběru informací o občanu a jejich zneužití vyvolává reminiscence na praktiky předchozího režimu.