Přehled ověřených výroků

Jan Mládek neřekl, že by kvůli neúspěchu v senátních volbách odstoupil, ale že by dal svůj post ministra průmyslu a obchodu k dispozici. „Pokud neuspěji dnes nebo za týden, napíšu dopis předsedovi strany a dám svoji vládní funkci k dispozici. On rozhodne, jestli mám setrvat, nebo nikoliv. Nechci přidělávat problémy ani straně, ani předsedovi, bude to na něm,“ řekl ČTK před druhým kolem senátních voleb.

Co prohlašoval, to po neúspěchu také udělal. Premiér Sobotka však rozhodl, že ministra Mládka z vlády odvolávat nebude. Rozhodující je podle něj práce ve vládě, nikoliv nezvolení do Senátu.

V letech 2009–2015 dosahovaly příjmy českých občanů v porovnání s lidmi ze starých zemí EU (tj. původní patnáctky) ani ne zmiňovaných 40 %. Tento údaj odpovídá srovnání s průměrem celé Evropské unie.

Co se týče výše cen v EU, je nutné říci, že se ceny zboží v jednotlivých státech velmi různí.

Namátkou uvedeme pohostinství (.pdf), potraviny (.pdf) či ceny bytů. Ve statistikách vystupuje ČR pod evropským průměrem. V březnu 2016 uváděl Český statistický úřad, že v porovnání s průměrem celé unie dosahovala cenová hladina v České republice zhruba tří pětin. V rámci této komparace tedy lze konstatovat, že cenová hladina je u nás výrazně nižší oproti EU.

Italská vláda i agentura Frontex se snaží o zastavení pašeráctví migrantů do Evropy, vzhledem k mezinárodnímu právu jsou však v případě tonoucích se migrantů povinni k jejich záchraně a nenavrácení do původního státu, kde jim hrozilo nebezpečí. Do této činnosti se zapojují i některé neziskové organizace. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Mach zmiňuje situaci ve Středozemním moři, kde se ze států severní Afriky, zejména Libye, plaví migranti do Evropy, přičemž jejichž hlavním příjemcem je vzhledem ke geografické poloze Itálie.

Cílem italské vlády spolu s dalšími členskými státy EU v rámci operací ve Středozemním moři však není převádění, nýbrž zastavení pašeráctví migrantů do Evropy. Když už však na moři působí, jsou vázáni mezinárodním právem, a to zejména Úmluvou o záchraně lidí na moři z roku 1979, podle které jsou přímořské státy povinny podat pomocnou ruku lidem, kteří se na moři ocitnou v nebezpečí.

Proto již v roce 2013 vznikla italská Operace Mare Nostrum, podporována Evropskou komisí, která měla za úkol vyhledávat a zachraňovat uprchlíky, kteří by jinak byli v ohrožení utonutí – za rok fungování operace bylo zachráněno přes 150 000 lidí. Tato operace byla v roce 2014 nahrazena operací Triton, která funguje pod agenturou EU pro pohraniční a pobřežní stráž Frontex dodnes.

Státy jsou zároveň vázány zákazem navrácení osob do původního státu, kde jim hrozilo nebezpečí, což případ Libye splňuje. Migranti jsou proto převáženi do Itálie, která bezpečným státem je.

Co se týče rolí neziskových organizací, mnohé z nich jsou ze strany italské vlády obviňovány z pomoci pašerákům tím, že převáží migranty, kteří se snaží dostat do Evropy přes Středozemní moře. Zpráva (str. 6) Frontexu z prosince 2016 pak zmiňuje první případ pašeráctví přímo na lodi neziskové organizace.

Podle zpráv Frontexu (.pdf, str. 34) a Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je však role neziskových organizací pozitivní, neboť jsou považovány za důležitý prvek (.pdf, str. 9) v záchraně životů uprchlíků. V roce 2016 byly neziskové organizace zodpovědné až za 26 % všech záchranných operací ve Středozemním moři.

Operace a činnost neziskových organizací, států a mezinárodních organizací tedy mají za úkol zachraňovat uprchlíky, kteří jsou již na cestě přes Středozemní moře a kvůli špatným podmínkám na plavidlech, která pašeráci používají, jsou ve vysokém ohrožení života. Nejedná se tedy o žádné převaděčství migrantů, naopak jde o povinnost států a o pomoc neziskových organizací, která je státy převážně ceněná.

Co se týče českých zákonů o převaděčství, za převaděče se považuje osoba, která „pro jiného organizuje nedovolené překročení státní hranice nebo jinému umožní či mu pomáhá nedovoleně překročit státní hranici nebo jinému po nedovoleném překročení státní hranice umožní či mu pomáhá přepravit se přes území České republiky nebo takové přepravení organizuje…“ V popisované situaci se však nejedná o úmyslné přepravování cizinců přes státní hranice, nýbrž o záchranné akce.

Výrok je hodnotíme jako nepravdivý, protože navýšení minimální mzdy hnutí ANO ve svém předvolebním programu vůbec nezmiňovalo. Do jisté míry sice blokuje zákon o sociálním bydlení, jedná se ale pouze o verzi, která se neshoduje s jeho volebním programem. Ani v jednom případě jej tedy přímo neporušuje, jak Kateřina Konečná naznačuje.

Program hnutí ANO pro parlamentní volby 2013 uvádí: „Budeme prosazovat, aby sociální bydlení řešily obce, protože považujeme za důležité, aby situace sociálního bydlení byla kontrolovatelná, dále budeme prosazovat stanovení maximální výše dávky na bydlení, která nebude překračovat místně obvyklé nájemné.“

V září 2016 vláda schválila návrh, podle kterého by sociální byly měly ze zákona zajišťovat obce, jež by na tuto aktivitu dostaly peníze od státu. Ministryně práce a sociálních věcí Marksová (ČSSD) se ale obávala, že by takový návrh neprošel Parlamentem. Proto přišla s tím, aby se obce zapojily pouze dobrovolně a zbývající záležitosti by zajišťoval nový státní úřad. Proti tomuto návrhu se postavil předseda ANO Andrej Babiš. „Měl by o tom rozhodovat ten starosta obce, ten o tom má nejlepší přehled, kdo potřebuje sociální bydlení. Hlavně by se mělo definovat, kdo na něj má nárok. Zřizovat nový úřad, aby to dělali úředníci z Prahy, je špatná cesta,“ uvedl Babiš.

Aktuální návrh byl nakonec na začátku března 2017 předložen Sněmovně. Vláda jej schválila, ale ANO s ním nesouhlasí. „Musím říct, že jsem velmi zklamaná, že ministerstvo práce a sociálních věcí neustále měnilo celou koncepci tohoto zákona,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO). Ta také prohlásila, že hnutí ANO je ochotno v této věci navrhnout kompromis – buď bude vyhověno návrhům ministerstva pro místní rozvoj (a v takovém případě ANO bude hlasovat pro tento zákon), nebo bude zákon schvalován ve stávajícím znění (a v takovém případě pro něj ANO hlasovat nebude). Požadavky Šlechtové se týkají zúžení skupiny obyvatel.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť za vlády Bohuslava Sobotky se skutečně zvýšil počet státních zaměstnanců o zhruba 30 tisíc. Nicméně Kalousek mluví o „státním aparátu“, což navozuje dojem, že mluví pouze o počtu úředníků a ne o státních zaměstnancích. Kromě úředníků totiž vláda nabírala i např. učitele, policisty, vojáky nebo hasiče.

Přímo o 30 tisících úřednících mluví předseda TOP 09 dále v rozhovoru přímo („Koneckonců privátní sféra se potýká s nedostatkem pracovních sil a 30 tisíc úředníků absorbuje velmi rychle a ráda je zaměstná“). Zda jde o „neuvěřitelné nabobtnání“, ponecháme na posouzení čtenáře.

Tento graf s „apokalyptickým filtrem“ je obsažen přímo v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, a to na straně 52. Jak je vidět, od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 000.

Budeme-li vycházet ze schválených zákonů o státním rozpočtu na období 2015–2017 (tedy z těch navržených současnou vládou), zjistíme následující:

Pro rok 2015 (.pdf, str. 40, sešit B) vláda posílila o 600 míst úřady práce a Generální finanční ředitelství. Rovněž ale přibylo 800 pedagogů v kapitole MŠMT.

V roce 2016 (.pdf, str. 45–46, sešit B) pak přijala dalších zhruba 500 lidí na ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství v souvislosti s rozjezdem EET, přes 700 nových lidí posílilo úřady práce a desítky nových míst pak přibyly v České inspekci životního prostředí, Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Energetickém regulačním úřadu a České obchodní inspekci. Ovšem přibylo také necelých 1000 vojáků a zhruba podobný počet míst vznikl u Policie České republiky a v Hasičském záchranném sboru.

Pokud se podíváme na meziroční nárůst (.pdf, str. 48–51) pro rok 2017, jde o zhruba 7000 míst. Konkrétně:

• 2796 z nich přibývá v rámci kapitoly ministerstva školství.
• Nově má být přijato 2001 vojáků.
• Ministerstvo financí na své nejrůznější agendy (EET, kontrolní hlášení, kontrolní oddělení, prokazování majetku, kontrola hazardního zákona) chce nabrat 607 lidí.
• 543 lidí chce získat ministerstvo spravedlnosti. Mají působit jako vychovatelé či vězeňská ostraha.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí má v plánu posílit své řady o 284 lidí, zejména chce navýšit počty na úřadech práce a České správě sociálního zabezpečení.
• Další nárůsty jsou již o 140 lidí (ministerstvo průmyslu a obchodu) a nižší.

Obecně lze tedy říct, že vláda navyšuje počet státních zaměstnanců. Nejde však pouze o úředníky, jsou mezi nimi i učitelé, policisté, vojáci, hasiči aj.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože o Andreji Babišovi skutečně v období před volbami již bylo známo, co vlastní, nicméně detaily, které se řeší nyní (problematika nákupu korunových dluhopisů či prodej některých společností), známy konkrétně nebyly.

V březnu 2013, tedy v době před sněmovními volbami, časopis Forbes uvedl, že Andrej Babiš je druhým nejbohatším Čechem. V té době disponoval majetkem za dvě miliardy dolarů (což v přepočtu na koruny v té době bylo asi 39,5 miliard korun). Ve stejném roce se umístil v celosvětovém žebříčku bohatých na 736. místě.

Po volbách Andrej Babiš, stejně jako další poslanci zvolení za ANO, zveřejnil své majetkové přiznání. Z tohoto přiznání se například dozvídáme, že kromě stoprocentního vlastnictví skupiny Agrofert a firem SynBiol a Kostelecké uzeniny vlastní rodinný dům v Průhonicích a byt v pražské Bubenči. Do jeho majetku patří také pozemky v několika obcích, další dva rodinné domy, zahrady a orná půda na Slovensku. Konkrétní finanční částky nebo výše úvěrů však zveřejněny nebyly. „Tyto informace jsou uvedeny v příloze, která byla předána do advokátní kanceláře pro případ, že by v budoucnu bylo potřeba se do dokumentu podívat. Pro některé poslance jsou například údaje o stavu na účtu citlivou záležitostí, proto se dohodli na tom, že konkrétní částky nebudou uvádět,“řekla ČTK mluvčí ANO Radka Burketová.

V březnu 2017 pak Andrej Babiš zveřejnil své příjmy z let 1996 až 2015, které si nechal prověřit dvěma auditorskými firmami.

Z důvodu, že nelze zjistit konkrétní částky z majetkového přiznání z roku 2013, hodnotíme výrok jako zavádějící. Ministryně navíc hovoří o tom, že majetek Andreje Babiše byl znám již během voleb 2013, jeho majetkové přiznání však bylo zveřejněno až po volbách. Zavádějící je také spojovat majetkové přiznání Andreje Babiše z roku 2013 s aktuálními kauzami, jež se týkají jeho majetku.

Miroslav Kalousek byl členem dvou vlád – pod vedením premiéra Topolánka (leden 2007 – květen 2009) a premiéra Nečase (červenec 2010 – červenec 2013). Tedy s menší přestávkou v období mezi léty 2007 až 2013. V těchto letech byly výdaje na obranu pod 2 % HDP, což je hranice, kterou po svých členských státech požaduje NATO.

Výdaje ČR na obranu ve zmíněných letech ukazuje tabulka (data se liší kvůli odlišným metodám výpočtu):

Výdaje na obranu ČR v % HDP2007200820092010201120122013podle Eurostatu

1.11.01.01.00.90.80.8podle NATO – –1.521.291.071.061.03podle MO ČR

1.551.351.431.291.171.101.06Zdroj: NATO (tabulka 3, . pdf), Eurostat (tabulka Annual government finance statistics, gov_10a_exp, filtr defence); MO ČR

Světová ekonomická krize zasáhla většinu světové ekonomiky v letech 2008 a 2009, přičemž dozvuky této krize byly patrné ještě později. V ČR se situace vrátila k předkrizovým hodnotám kolem roku 2015.

V letech 2007 až 2013 přesto existovaly evropské státy, které dosáhly úrovně obranných výdajů 2 % svého HDP. Je nutné připomenout, že statistické údaje se v detailech mohou lišit dle použité metody a také podle toho, co je ještě považováno za evropskou zemi.

Nejrozsáhlejší údaje poskytuje organizace SIPRI (. pdf, str. 12–13), kde ve sledovaném období ze západní a střední Evropy dosáhlo pravidelně na metu 2% HDP několik zemí – Velká Británie, Řecko, Francie, Srbsko. Ale i další země jako Polsko, Portugalsko, nebo Estonsko ji dosáhli nepravidelně nebo se jí velice přiblížili. Podobné údaje ukazuje i Eurostat a NATO (. pdf, str. 5), kde 2 % HDP dosahují opět Velká Británie a Řecko, s tím že některé země jsou opět velice blízko této hranici.

Není tedy pravdou, že žádná evropská země nedosahovala v době krize 2 % výdajů na obranu. Patrné je to hlavně v Řecku a Velké Británii. Navíc je třeba poukázat na fakt, že výdaje na obranu klesaly v České republice ještě v období, než přišla ekonomická krize a s ní spojený propad ekonomiky, tedy v roce 2008.

Jiří Kajínek byl ve vězení od února 1994 do 23. května 2017, kdy mu prezident Zeman udělil milost, s výjimkou 40 dní v roce 2000, kdy byl na útěku. Ve vězení tedy opravdu strávil přes 23 let.

Prezident Zeman dále tvrdí, že v Kajínkově případu bylo více posudků psychologů, které dokazovaly, že je Jiří Kajínek schopný resocializace.

Že je Jiří Kajínek schopen resocializace, dokazoval Kajínkův advokát v roce 2015 novým znaleckým posudkem z oboru psychologie. Logika posudku spočívala v tom, že byl-li Kajínek umístěn do věznice s nižší ostrahou, již se resocializuje. To nejsme schopni odborně posoudit, navíc o jednotlivých posudcích existují pouze mediální zprávy. Kajínkův advokát chtěl i díky tomuto posudku znovuotevřít Kajínkův proces, kdy nežádal zproštění viny, ale překvalifikování trestu na trest výjimečný se sazbou 15–25 let.

Soud rozhodl o zamítnutí žádosti o obnovení procesu, podle jeho vyjádření nový posudek nemá ambice revidovat posudky předchozí.

Před lety dělali v Kajínkově případě znalecké posudky např. MUDr. Čákora a JUDr. Hlaváčková v oboru psychiatrie a z oboru psychologie PhDr. Jelen. Sám doktor Jelen se ve svém znaleckém posudku neshodl s předchozími dvěma na nemožnosti resocializace s odůvodněním, že u nikoho není zcela vyloučena. Soud si proto již v roce 1998 nechal zpracovat revizní znalecký posudek speciální komise pod vedením prof. Zvolského, který mluvil jednoznačně o nemožnosti resocializace a s jehož závěry se soud ztotožnil.

Další posudek byl předložen při snaze o znovuotevření případu v roce 2004. Ten předložila Kajínkova obhajoba a měl dokazovat, že je odsouzený schopen se znovu začlenit do společnosti.

Je faktem, že v případu byly předloženy posudky, které mají zjednodušeně řečeno podporovat Kajínkovu resocializaci. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť upozorňujeme na to, že oba tyto posudky byly předkládány Kajínkovou obhajobou a v rámci výroku neřešíme, zda Kajínek skutečně je schopen resocializace.

Tyto oblasti sice patřily mezi priority vlády, ale vláda ve své koaliční smlouvě neslibovala zásadní reformy nebo systémové změny v žádné z nich. Miroslav Kalousek jí tedy podsouvá něco, co nikdy nebylo jejím primárním záměrem.

V koaliční smlouvě Sobotkovy vlády je jako jedna z priorit uvedeno: „Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestranná podpora vzdělání, vědy, kultury a sportu.“ (str. 7)

1) Důchodový systém. V koaliční smlouvě se píše: „Dáme podnět k sestavení odborné komise v gesci ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva financí složené z delegovaných zástupců koaličních stran, opozice, zástupců tripartity a odborníků z řad ekonomů, demografů a sociologů, kterápřipraví úpravy zdanění práce a důchodového systému s účinností od roku 2017 tak, abychom zajistili výplaty důstojných penzí, posílení principu zásluhovosti, narovnání transferu mezi rodinou a společností a zastropování věku odchodu do důchodu.“ (str. 17)

Vláda od ledna 2016 zrušila tzv. důchodové spoření ukotvené v druhém penzijním pilíři. Ten zavedl systém, kdy si lidé mohli dobrovolně spořit na důchod, po jeho zrušení jim ale peníze byly vráceny. Ač danou věc navrhovala rovněž zřízená komise, šlo primárně o závazek vyplývající z koaliční smlouvy.

Dále vešly v platnost návrhy komise týkající se třetího penzijního pilíře (3.1–3.5) neboli penzijního připojištění (také dobrovolné). Rozšířilo se osvobození od daně z příjmů na výplaty penzí, snížil se minimální věk pro účast v doplňkovém penzijním pojištění, zvýšil se limit pro investování do standardních fondů kolektivního investování, změnil se způsob správy doplňkových fondů, které pojištění kryjí, a změnily se pravomoci České národní banky k udělování povolení, pokud nejsou splněny zákonné požadavky.

Prošel i návrh změnit hranici důchodového věku, která do té doby neměla limit a počítala s automatickým zvyšováním podle zvyšující se hranice naděje na dožití. Konkrétní číslo jako hranici tato změna nenastavila, ale nastavila nové parametry pro výpočet hranice důchodového věku. Ten se může dále posouvat každých pět let, a to v závislosti na vzrůstajícím věku dožití. Vláda tedy důchodový věk nezastropovala zcela. Nové opatření bude navíc platit až od roku 2030, kdy se reálně důchodový věk dostane na 65 let. Jde tedy spíše o odložení rozhodnutí v této věci na další vlády.

V neposlední řadě komise upravila systém valorizace důchodů, který upravuje důchody tak, aby reagovaly na zvyšující se úroveň životních nákladů domácností a tím se omezil počet domácností důchodců, které žijí na hranici chudoby.

2)Zdravotní systém. V koaliční smlouvě najdeme: „Vytvoříme předvídatelný, stabilní a průměrným nákladům odpovídající systém úhrad pro všechny typy zdravotní péče.“ (str. 19)

Ve zdravotnictví však za této vlády také nedošlo k výraznějším systémovým změnám. Došlo třeba k navýšení vyměřovacího základu platby za státní pojištěnce: v červnu 2017 schválili poslanci novelu zákona č. 592/1992 Sb., která byla výsledkem dohody ministrů Ludvíka a Babiše. Tato novela znamenala zvýšení vyměřovacího základu a měsíční částky za státního pojištěnce pro roky 2019 a 2020. Stát bude v těchto letech dávat do systému zdravotního pojištění za státní pojištěnce přibližně 3,5 mld. Kč ročně navíc. Nejedná se o pravidelnou valorizaci platby vázanou na ekonomické parametry, jak původně plánovalo ministerstvo zdravotnictví a kterou odmítlo ministerstvo financí.

Co se týká platů ve zdravotnictví, vláda je několikrát zvyšovala, naposledy je svým usnesením (.pdf) zvýšila o 10 %, k 1. lednu 2017. Další navýšení bude v lednu 2018.

3) Vzdělávací systém. Z větších změn ve školství byl připraven kariérní řád učiteů, ten však neprošel, a to také kvůli neshodám v koalici o jeho podobě. Učitelé a nepedagogičtí pracovníci ve školství dostali přidáno, navíc od 1. listopadu 2017 dojde k navýšení platů o 15 %; vysoké školy pak dostanou o 3 miliardy navíc.

Podrobněji se můžete podívat na plnění slibů této vlády v naší speciální analýze.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť zmíněná investice sice skutečně není doprovázena striktním určením, že zaměstnanci mohou být pouze z České republiky, vláda ovšem nemá kompetenci, aby takové rozhodnutí učinila. Jelikož je Česká republika součástí volného pracovního trhu EU, je možnost takové regulace vyloučena, a je tudíž nekorektní přisuzovat danou věc vládě.

Jihokorejský výrobce pneumatik Nexen Tire Corporation působí v průmyslové zóně Triangle na Žatecku od 25. června 2014, kdy byla podepsána investiční smlouva mezi firmou Nexen na jedné straně a vládou ČR, ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), agenturou CzechInvest, Ústeckým krajem i městem Žatec na straně druhé. Objem peněz investovaných firmou Nexen činí v první fází 22,8 mld. korun, v další fázi by mohlo dojít k nárůstu investic až na 45 mld.

V Ústeckém kraji dojde k vytvoření až 2 300 nových pracovních míst, z nichž maximálně pro 1 500 vytvoří Česká republika investiční pobídky dle zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách. Český stát se zavazuje podpořit vznik jednoho pracovního místa částkou 200 000 Kč – vynásobeno 1 500 místy vychází suma 300 mil. korun. Další investiční pobídky v hodnotě 3,5 mld. korun budou vynaloženy na slevy na dani, kompenzaci Ústeckému kraji nebo na hmotnou podporu v rámci strategické investiční akce. Návratnost investice ČR má však být podle tehdejšího ministra průmyslu Jana Mládka dvojnásobná.

Společnost Nexen se zavázala, že nová pracovní místa obsadí pouze „občany České republiky nebo státními příslušníky jiného členského státu Evropské unie nebo jejich rodinnými příslušníky.“ Již v roce 1968 bylo vydáno Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 (.pdf) o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. To ve svém prvním článku (str. 3) obsahuje tvrzení, že „každý státní příslušník členského státu má právo (...) na přístup k zaměstnání a na jeho výkon na území jiného členského státu“ a „na území jiného členského státu požívá zejména stejné přednosti pro přístup k volnému zaměstnání, jakou mají státní příslušníci tohoto státu.“ To samé pak říká zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Na pracovníky ze zemí EU se tak musí nahlížet stejně jako na pracovníky z ČR a národnost nerozhoduje.