Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Ladislav Kos popisuje všechny skutečnosti ve svém tvrzení korektně.

Problém úseku 511 při stavbě Pražského okruhu spočívá v jeho vyřazení ze seznamu tzv. prioritních staveb, tedy staveb, u kterých se posudek EIA nebude muset opakovat.

EIA je procedura, při které se posuzuje vliv plánovaných staveb na veřejné zdraví a životní prostředí (vliv na živočichy, rostliny, ovzduší, krajinu, přírodní zdroje, kulturní památky, atd.). Tento proces je veden buď krajským úřadem, nebo ministerstvem životního prostředí.

Evropská komise však odmítla na začátku roku 2016 uznávat stanoviska EIA udělená podle zákona vzniklého před vstupem České republiky do EU, a to na základě formálního upozornění z dubna roku 2013 o zahájení řízení vůči České republice kvůli nesprávné transpozici směrnice EIA. To se dotýkalo 64 staveb, u kterých by se tedy celé řízení muselo opakovat, což by znamenalo výrazné zdržení.

Na základě této výzvy připravilo ministerstvo životního prostředí novelu zákona, která vyšla z vlády Bohuslava Sobotky a nabyla účinnost 1. dubna 2015. Jak již ale bylo zmíněno, Evropská komise i tak stanoviska podle starého zákona odmítla uznat.

Vláda Bohuslava Sobotky v červnu tohoto roku navrhla novelu zákona, která by nařízením vlády zařadila prioritní stavby na seznam výjimek, jež by mohly novým řízením EIA projít rychleji nebo v průběhu prací. Ta byla schválena a v účinnost vstoupila 5. srpna 2016.

Seznam těchto staveb byl vládou schválen 25. srpna 2016. Na tomto seznamu Pražský okruh nenajdeme, to znamená, že se u něj posudek EIA bude muset opakovat. V současné době je však posudek již ve fázi řešení dotčenými orgány a problém je v tomto směru tedy skutečně vyřešen.

Co se týká zasahování politiků, posuzování stavby EIA vykonává ministerstvo životního prostředí a krajské úřady, územní rozhodnutí v územní řízení příslušný stavební úřad, stejně tak řízení stavební a to i v případě, že se tyto dvě řízení konají společně. Do těchto řízení tedy politikové skutečně nemají možnost zasahovat.

Na základě uvedeného odůvodnění můžeme konstatovat, že výrok Ladislava Kose je pravdivý.

Dle historie transakcí transparentního účtu Ladislava Kose můžeme výrok označit jako pravdivý, všechny zmíněné částky odpovídají pohybům na účtu.

Strana zelených kandidáta podpořila kampaň částkou 100 100 Kč.

Česká pirátská strana podpořila Kose částkou přesahující 135 tis. Kč (100 tis. Kč vložila strana v červenci a 35 200 Kč. v září.)

KDU-ČSL přispěla na kampaň částku necelých 100 tis. Kč. (1. září přišlo na účet 84 106 Kč. a o 14 dní později 15 273 Kč.)

Hnutí pro Prahu 11 podpořilo kandidaturu Kose částkou 50 tis. Kč.

Ladislav Kos vložil do kampaně 50 tis. Kč. (10 tis. Kč vložil v květnu a 40 tis. Kč v červnu).

K 7. říjnu, tedy dne voleb byla suma příjmů na účtu ve výši 450 tis. Kč. Kromě zmíněných čtyř subjektů a peněz ze strany Ladislava Kose přišly na účet ještě menší částky od podporovatelů.

Od oznámení výsledků 1. kola senátních voleb přišla na transparentní účet Ladislava Kose částka 100 tis. Kč od Strany zelených. Příspěvek Pirátů, který by strana poslala po skončení 1. kola voleb není k 10. říjnu na účtu dohledatelný.

První částka byla transparentní na účet Ladislava Kose připsána v květnu, od té doby byly na účet poslány částky dohromady přesahující 550 tis. Kč.

Strana zelených podpořila Kosovu kampaň částkou přesahující 200 tis. Kč. a je tak doposud největším dárcem.

Z dostupných zdrojů se nedá ověřit, v jaké výši vynaložila Helena Válková finanční prostředky na svou kampaň. Podobně ani podíl ANO na kampani Válkové se nedá ověřit. ANO 2011 sice má transparentní účet, avšak nedá se v něm vysledovat jaké položky jdou na jakou kampaň.

Během roku 2016 na něj Helena Válková odeslala celkem 150 tisíc korun (23. března 50 tisíc a 25. července 100 tisíc), účel těchto prostředků však není definován a vlastní transparentní účet Válková nemá.

I dle analýzy Transparency International není financování senátorské kampaně Válkové naprosto průhledné. V dopise, který Válková pro TI napsala uvádí, že náklady na kampaň budou asi 900 tisíc. Tuto částku ovšem není možné z veřejně dostupných zdrojů doložit.

Ladislav Kos byl v letech 2014 - 2016 místostarostou městské části Praha 11. V rámci zveřejněných rozpočtů se nám nepodařilo identifikovat zmíněné chybějící disponibilní prostředky (je obvyklé, že nějaké "volné peníze" v rozpočtu nejsou), je možné, že Kos mluví o prostě špatném hospodaření MČ za jeho předchůdců, což je ovšem spíše hodnotící výrok.

Pokud se zaměříme na zmíněné akciové společnosti, tak v rámci informací na webu městské části se nám nepodařilo dohledat, zda a k jakému přesně omezení u konkrétních spolčností došlo. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Kos ve svém výroku popisuje zákon, který by v případě svého zvolení podporoval. To je ovšem problematické a to z důvodu, že v tuto chvíli žádný takový zákon není na stole.

V rámci schvalování opatření, která měla dát NKÚ možnost kontrolovat obce i jimi zřizované firmy, byly předloženy 2 zákony. Změna Ústavy a prováděcí zákon. Senátem ovšem neprošla změna Ústavy (zde je potřeba třípětinová většina přítomných senátorů), načež Poslanecká sněmovna zamítla i prováděcí zákon. Aktuálně tedy není žádný takový zákon projednáván a Kos tak "nemá co podpořit".

Návrh ústavního zákona předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky skupina poslanců v čele se Stanislavem Polčákem dne 2. prosince 2013 jako sněmovní tisk číslo 43. Senát svým hlasováním tento ústavní zákon neschválil. V přijatém usnesení č. 449 vládě doporučil, aby návrh předložila znovu, ale společně s návrhem na odstranění duplicit kontrolních systémů.

Vládní návrh prováděcí normy novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (sněmovní tisk č. 610) byl Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky předložen dne 23. září 2015. Do Senátu byl návrh zákona doručen 2. května 2016 jako tisk 266/0 a 26. května 2016 usnesením č. 266 zamítnut. Do Poslanecké sněmovny se návrh zákona vrátil 27. května 2016 k dokončení legislativního procesu. Poslanecká sněmovna 28. června 2016 návrh zákona nepřijala.

Je pravdou, že tento zákon je podporován Rekonstrukcí státu, resp. jednalo se o 2 návrhy - poslanecký návrh ústavního zákona a vládní prováděcího zákona k této ústavní změně. Nepřijetím návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou skončil legislativní proces přijímání tohoto zákona a Ladislav Kos jako kandidát by již na přijetí tohoto zákona neměl jako senátor žádný vliv.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Válkové tvrzení o "několika tisících cizinců" neodpovídá ani statistikám, ani nekoresponduje s jejím vlastním vyjádřením z doby po návštěvě zařízení v Bělé.

Zpráva mapující lidská práva pro rok 2015 na straně 71 uvádí počty zachycených osob následovně i další infomace následovně:

"V červnu bylo zajištěno 224 osob, v červenci 454 osob, v srpnu dokonce 1 121 osob a v září dalších 551 osob, přičemž zajištěné osoby byly nejčastěji státními příslušníky Sýrie (41%), Afghánistánu (15%) a Iráku (11%)". Tato čísla však neznamenají, že by všichni tito lidé byli v zařízení Bělá umístěni najednou. V srpnu a říjnu byly ve skutečnosti otevřena další 2 zařízení - ve Vyšních Lhotách a Drahoňovicích. Např. k 30. 9. 2016 jich zde bylo umístěno 64 celkem.

Zařízení Bělá má původní kapacitu 250 lůžek, přičemž v srpnu se zde nacházelo 659 lidí. Při kontrolní návštěvě (.pdf, str.5) ombudsmanky v říjnu 2015 (tedy zhruba o týden dříve, než zde byla Válková) se počet zajištěných osob dokonce snížil na necelých 397 lidí. Toto číslo se zásadně neshoduje s "několika tisíci", které zmiňuje Válková. Dodejme, že z tohoto počtu bylo 100 dětí.

12. října 2015 navštívila kandidátka ANO podle vlastní slov detenční zařízení v Bělé pod Bezdězem. Ke své návštěvě se vyjádřila v Událostech, komentářích (čas 9:30) 3. listopadu 2015 následovně: "To, co jsem tam viděla, tak rozhodně nebylo úplně všechno v pořádku, na druhé straně semůžu podělit s vámi o ty dobré dojmy, které jsem tam také zaregistrovala, tak já jsem tam přijížděla s tím, že tam uvidím většinou mladé agresivní muže, kteří samozřejmě logicky na prostoru, který je omezený a ještě navíc když byli někde odchyceni před tím vytouženým cílem v České republice, dejme tomu 50 kilometrů nebo 200 kilometrů před hranicemi, tak budou nabití takovou tou nedůvěrou a agresí, jak jsem říkala, tak to, co jsem tam viděla, tak zhruba polovina odhadem byly rodiny s dětmi a i ti takzvaně mladí agresivní muži vůbec nebyli agresivní za těmi teda dráty.(...)V těch zařízeních se samozřejmě mění co týden situace podle počtu uprchlíků a já už jsem tam byla v době, kdy se stabilizovala, kdy těch uprchlíků nebylo tolik jako v létě, když tam byla paní Šabatová. Já jsem tam byla 12. října, možná že je to teď ještě lepší, že klesl ten počet, a myslím si, že už si s tím docela dobře věděli rady příslušní pracovníci, takže já jsem neviděla nějaké hrozné nesnesitelné podmínky..."

Výrok bývalé ministryně spravedlnosti hodnotíme jako nepravdivý, jelikož v při říjnové návštěvě poslankyně nebylo v detenčním zařízení Bělá zajištěno "několik tisíc cizinců", reálně jich byly necelé 4 stovky.

Výrok hodnotíme prozatím jako neověřitelný, protože konkrétní dobu trvání u jednotlivých případů nelze zjistit a to ať už z dřívější doby či z doby nynější, oslovili jsme však Ministerstvo vnitra a čekáme na jejich reakci.

Helena Válková svoje tvrzení uvádí v souvislosti s procesem vyhošťovacího řízení, které mělo být pomalé, když Českou republikou procházeli nelegální migranti, kteří se chtěli přesunout do jiných zemí.

V tomto případě je proces vyhošťování započat samotným zajištěním takové osoby, které musí podle zákona o policii trvat nejdéle 48 hodin a do této doby musí policie rozhodnout o správním vyhoštění, anebo o umístění do zařízení pro zajištění cizinců, jinak je cizinec propuštěn.

Helena Válková pak má nejspíše na mysli právě institut správního vyhoštění podle zákona o pobytu cizinců, kde doba zajištění musí trvat maximálně 180 dní, tedy 6 měsíců, u rodin s dětmi či nezletilých je to však 90 dní. Tato doba pak může být kvůli uvádění nepravdivých údajů či maření výkonu prodloužena až na 545 dní.

Aby však mohl být cizinec takto zajištěn, musí být splněna některá z podmínek, kterou tento zákon stanovuje. Tou nejběžnější je nebezpečí ohrožení veřejného pořádku závažným způsobem.

Stejná lhůta pak platí u institutu zajíštění za účelem vycestování, který se uplatňuje například po nevycestování po pravomocném rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany.

Pokud se během zajištění rozhodne o vyhoštění cizince, je mu udělena lhůta 7 - 60 dnů, kdy musí zemi opustit. Ta však může být prodlužována a to až na 180 dní.

Že by se však tato lhůta v souvislosti se současným děním nějak měnila není možno zjistit. Ministerstvo vnitra tyto lhůty potvrzuje v sekci "často kladené dotazy" ohledně migrace, stejně jako ve zprávě (.ppt) ze září 2015 k situaci v oblasti nelegální migrace.

Konkrétní příklady o době trvání zajištění a o celkové době trvání vyhoštění však není možné dohledat a to ani z dřívější doby ani za aktuální situace.

Výrok je proto prozatím hodnocen jako neověřitelný. V souvislosti se změnou praxe a případným zrychlením procesu správního vyhošťování po zajištění cizinců jsme zaslali dotaz na Ministerstvo vnitra, které by nám mohlo tvrzení Heleny Válkové pomoci ověřit.

Podle stavebního zákona bude muset krajský úřad aktualizovat zásady územního rozvoje už po dvou letech. Nepodařilo se nám však zjistit, zda budou územní plánovači na příkaz obou ministerstev řešit i stav brněnské zóny.

Z § 28 odst. 1 stavebního zákona citujeme: „Pořizovatel průběžně aktualizuje územně analytické podklady na základě nových údajů o území a průzkumu území a každé 2 roky pořídí jejich úplnou aktualizaci.“ Kraj je tedy povinen připravit za dva roky podobný dokument znovu. Informace, že se měli jihomoravští úředníci v zásadách rozvoje zabývat na příkaz ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí i brněnskou zónou, však není ve veřejných zdrojích dohledatelná.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Jednání o územním plánu nezkrachovala na stanovisku brněnského náměstka pro oblast rozvoje města Brna, nýbrž na rozhodnutí krajského soudu.

Rada města na svém zasedání 11. června 2014 doporučila jednomyslně zastupitelstvu:

„1) souhlasit

• s ukončením procesu pořizování dílčích změn ÚPmB projednaných v rámci změny ÚPmB "Aktualizace ÚPmB" dle předloženého návrhu,
• se samostatným projednáním návrhu dílčích změn ÚPmB projednávaných v rámci změny ÚPmB "Aktualizace ÚPmB" dle předloženého návrhu,

2) schválit návrh rozhodnutí o námitkách uplatněných k návrhu změny Územního plánu města Brna "Aktualizace ÚPmB",

3) souhlasit s návrhem na vydání změny Územního plánu města Brna "Aktualizace ÚPmB" opatřením obecné povahy,

4) vydat změnu Územního plánu města Brna "Aktualizace ÚPmB" formou opatření obecné povahy.“
Přestože náměstek Ander na stránkách brněnských zelených vyjádřil svůj nesouhlas s navrženými změnami, není pravda, že se jednání o územním plánu zastavila jeho vinou. Plán (.pdf) byl nakonec zastupitelstvem schválen (odstavec 130) 17. června 2014, aktualizace však posléze zrušil svým rozhodnutím 21. ledna 2015 krajský soud.

Ministryně Šlechtová při návštěvě Brna v půli minulého roku jen uvedla, že je možné pracovat na územním plánu, i když ještě nejsou vydány zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. Umožňuje to prý od 1. ledna 2013 novela stavebního zákona.

Tvrzení Michala Haška o územním plánu i o výroku Karly Šlechtové hodnotíme jako nepravdivá.