Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože na lepším výběru DPH se podle Evropské komise podílela jak opatření Miroslava Kalouska, tak opatření Andreje Babiše.

Studie Evropské komise (.pdf str. 23) z roku 2016 ukázala, že mezera ve výběru daní se zmenšuje. Podle Evropské komise ke snižování této mezery dochází díky přijatým legislativním opatřením proti podvodům. Studie pracuje s rokem 2014. Konkrétně zavedení registru nespolehlivých plátců v roce 2014 a povinnost elektronického hlášení k DPH.

Institut nespolehlivého plátce (tzv. blacklist) a navazující ručení za nespolehlivého plátce bylo přijato a zavedeno v době (rok 2013), kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek.

Povinnost elektronického hlášení však byla zavedena až vládou, ve které je ministrem financí Andrej Babiš. Studie však pracuje s rokem 2014 a v této době ještě Babišova opatření nevstoupila v platnost. Právě kontrolní hlášení funguje od 1. ledna 2016, EET, které má za cíl také omezit daňové úniky startuje ve 4. vlnách, z nichž se rozeběhly zatím dvě. Legislativní opatření, které studie popisuje, tak vycházejí ze zákonných nastavení, které byly přijaty předchozími vládami.

Dodejme, že je jistě možné, že další kroky, které jsou aktuálně zaváděny, dále úniky omezují. Pouze na toto tvrzení nejsou dostupná data instituce (Evropské komise), kterou Kalousek cituje.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť za vlády Bohuslava Sobotky se skutečně zvýšil počet státních zaměstnanců o zhruba 30 tisíc. Nicméně Kalousek mluví o „státním aparátu“, což navozuje dojem, že mluví pouze o počtu úředníků a ne o státních zaměstnancích. Kromě úředníků totiž vláda nabírala i např. učitele, policisty, vojáky nebo hasiče.

Přímo o 30 tisících úřednících mluví předseda TOP 09 dále v rozhovoru přímo („Koneckonců privátní sféra se potýká s nedostatkem pracovních sil a 30 tisíc úředníků absorbuje velmi rychle a ráda je zaměstná“). Zda jde o „neuvěřitelné nabobtnání“, ponecháme na posouzení čtenáře.

Tento graf s „apokalyptickým filtrem“ je obsažen přímo v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, a to na straně 52. Jak je vidět, od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 000.

Budeme-li vycházet ze schválených zákonů o státním rozpočtu na období 2015–2017 (tedy z těch navržených současnou vládou), zjistíme následující:

Pro rok 2015 (.pdf, str. 40, sešit B) vláda posílila o 600 míst úřady práce a Generální finanční ředitelství. Rovněž ale přibylo 800 pedagogů v kapitole MŠMT.

V roce 2016 (.pdf, str. 45–46, sešit B) pak přijala dalších zhruba 500 lidí na ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství v souvislosti s rozjezdem EET, přes 700 nových lidí posílilo úřady práce a desítky nových míst pak přibyly v České inspekci životního prostředí, Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Energetickém regulačním úřadu a České obchodní inspekci. Ovšem přibylo také necelých 1000 vojáků a zhruba podobný počet míst vznikl u Policie České republiky a v Hasičském záchranném sboru.

Pokud se podíváme na meziroční nárůst (.pdf, str. 48–51) pro rok 2017, jde o zhruba 7000 míst. Konkrétně:

• 2796 z nich přibývá v rámci kapitoly ministerstva školství.
• Nově má být přijato 2001 vojáků.
• Ministerstvo financí na své nejrůznější agendy (EET, kontrolní hlášení, kontrolní oddělení, prokazování majetku, kontrola hazardního zákona) chce nabrat 607 lidí.
• 543 lidí chce získat ministerstvo spravedlnosti. Mají působit jako vychovatelé či vězeňská ostraha.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí má v plánu posílit své řady o 284 lidí, zejména chce navýšit počty na úřadech práce a České správě sociálního zabezpečení.
• Další nárůsty jsou již o 140 lidí (ministerstvo průmyslu a obchodu) a nižší.

Obecně lze tedy říct, že vláda navyšuje počet státních zaměstnanců. Nejde však pouze o úředníky, jsou mezi nimi i učitelé, policisté, vojáci, hasiči aj.

Není pravda, že kauza vznikla na základě článku Lenky Zlámalové z Echo24. Andrej Babiš médiím postupně sděloval různé výše svých příjmů, přičemž Zlámalová upozornila na nesrovnalosti v tom, že by Babiš neměl na nákup dluhopisů Agrofertu. Ministr Babiš opravdu přislíbil „audit“, nicméně ve skutečnosti šlo spíše o zprávu auditorských společností porovnávající daňová přiznání se smlouvami o nákupu dluhopisů (institut auditu se používá v jiných situacích a má odlišnou právní váhu, jak podrobněji rozebíráme v jiných výrocích), tento „audit“ se navíc týkal pouze financí ministra Babiše, nikoliv jeho firem, jak říká Jaroslav Faltýnek. Celkově tudíž hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Článek Lenky Zlámalové pro server Echo24.cz vyšel v lednu 2016. Podrobně rozebírá, jak probíhal nákup dluhopisů firmy Agrofert a že dle veřejně dostupných informací nemohl ministr Babiš mít na nákup takového objemu korunových dluhopisů peníze. Zlámalová vycházela z Babišova vyjádření pro Deník a Hospodářské noviny:

„Šlo o moje vydělané a zdaněné peníze. Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za tu dobu jsem na dani z příjmů zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun,“uvedl Babiš v rozhovoru pro Deník 4. ledna 2017. Toto vyjádření Zlámalová porovnala s majetkovým přiznáním poslance Babiše z roku 2013, které je založené ve Sněmovně, a zjistila, že uváděné příjmy nemohly stačit na nákup zmíněných dluhopisů v roce 2013.

O několik dní později na tiskové konferenci v reakci na toto zpochybnění doplnil ministr financí dalších 668 milionů nedaněných příjmů z prodejů firem či akcií.

V následujících dnech po vydání tohoto článku se situací začala zabývat další média (mimo jiné pořad 168 hodin). Ministr argumentoval zapomenutými nezdanitelnými příjmy, které v jeho případě činily asi jednu miliardu korun.

O auditu začal Babiš hovořit na přelomu ledna a února 2017. Dle svých slov oslovil dva „renomované auditory“ a požádal je o nezávislý audit, který následně zveřejní. Doslova řekl:„Já jsem oslovil dva renomované auditory z první čtyřky(čtveřice největších auditorských firem v České republice, poznámka Demagog.cz)a požádal jsem je, aby udělali nezávislý audit.“

Tak se stalo v březnu, kdy zprávy auditorských firem EY a PWC určily, že ministr Babiš měl do roku 2015 zdanitelné příjmy 1,8 miliard korun (po zdanění 1,5 miliard) a k tomu nedaněné příjmy z prodeje akcií ve výši 750 milionů korun. Vzhledem k tomu, že zprávy nejsou auditem, nemají vypovídající hodnotu, která je auditům přisuzována. Jinými slovy, nesledují například, zda příjem osvobozený od daně byl „fakticky realizován“. Tuto skutečnost dodává Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT.

Nepřesným je vyjádření, že Babiš nechal prověřit své firmy. Zprávy auditorských firem sledují příjmy fyzické osoby Andreje Babiše, ne jeho firem.

Jan Mládek neřekl, že by kvůli neúspěchu v senátních volbách odstoupil, ale že by dal svůj post ministra průmyslu a obchodu k dispozici. „Pokud neuspěji dnes nebo za týden, napíšu dopis předsedovi strany a dám svoji vládní funkci k dispozici. On rozhodne, jestli mám setrvat, nebo nikoliv. Nechci přidělávat problémy ani straně, ani předsedovi, bude to na něm,“ řekl ČTK před druhým kolem senátních voleb.

Co prohlašoval, to po neúspěchu také udělal. Premiér Sobotka však rozhodl, že ministra Mládka z vlády odvolávat nebude. Rozhodující je podle něj práce ve vládě, nikoliv nezvolení do Senátu.

Podobný výrok Faltýnek použil v Otázkách Václava Moravce již dříve, nyní jej opět hodnotíme jako nepravdivý. Sociální demokraté skutečně zvyšovat některé daně chtěla, nešlo ovšem o veškeré daně, jak Faltýnek uvádí.

Ve svém volebním programu (.pdf, str. 17) pro parlamentní volby 2013 ČSSD definovala svou daňovou politiku jako „spravedlivou“. V jejím rámci se měla zvýšit daň z příjmů právnických osob o 1 – 2 %. Daň z příjmu fyzických osob měla být progresivní se dvěma sazbami (15 % a 27,5 %), oddělujícími v hrubé mzdě příjmy pod a nad 100 000 Kč. Zvýšen měl být podíl majetkových daní (mezi ně patří darovací, dědická, silniční, daň z nemovitých věcí).

K možné sektorové dani program ČSSD uváděl: „... bude zavedena druhá sazba ve výši 25–30 % pro velké firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru.“ Že právě hnutí ANO bylo proti zavádění těchto daní, popsal v Otázkách Václava Moravce v lednu 2017 premiér Sobotka.

Daň z hazardu měla být určena na 21 – 22 %, naopak neměla se zvyšovat daň z přidané hodnoty. Obecně tedy ČSSD skutečně chtěla řadu daní zvyšovat, není ovšem pravdou, že by chtěla zvýšit VEŠKERÉ daně.

Chtěla zachovat výši sazeb DPH, které tvoří v daňovém inkasu nejvyšší položku, a vytvořit druhou sníženou sazbu pro některé komodity.

K DPH pak ČSSD uvádí:

„Na rozdíl od pravicových stran nebudeme zvyšovat daň z přidané hodnoty, a zdražovat tak lidem život. Budeme hledat dohodu s Evropskou komisí buď pro vytvoření třetí sazby, nebo osvobození některých položek, především pak léků a knih, od této daně.“

Dále chtěla ČSSD měnit daně z příjmu fyzických osob tak, že by se prohloubila daňová progrese. Lidé se mzdou do 100 tisíc korun měsíčně by dále platili 15 % ze superhrubé mzdy, lidem s vyšším příjmem by se sazba měnila na 27,5 %. Zde by tedy k navýšení došlo jen u lidí s vyššími příjmy, plošné zvýšení ČSSD nenavrhovala.

Volební program (.pdf, str. 4) KDU-ČSL hovořil o obnově společného zdanění manželů a tvorbě tří sazeb daně z příjmu fyzických osob, a to 12 %, 20 % a 28 % z hrubé mzdy. Lidovci chtěli také snížit DPH.

Ve volebním programu ANO je napsáno, že „další zvyšování daní je nepřípustné“. U daní z příjmu právnických osob je cílem ponechat sazbu 19 %. Zásadním bodem pro ANO je nezvyšovat daňovou zátěž.

V koaliční smlouvě nynější vlády se píše: „Nebudeme provádět žádné změny v daňových předpisech, které by měnily výše zdanění v roce 2014.“ Dále koalice chtěla usilovat o obnovení slevy na dani pro pracující důchodce a také o zvýšení zdanění hazardu (str. 11).

Daně byly jedním z vážných témat koaliční smlouvy. Dle ČT24 si nakonec hnutí ANO „prosadilo, že se nebudou zvyšovat daně“. Také server Novinky.cz hovořil o hnutí ANO jako tom, kdo trval na nezvyšování daní, naopak ČSSD nárůst požadovala.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť sociální demokraté sice růst některých daní měli ve svém programu a prosazovali jej také po volbách, nešlo ovšem o veškeré daně, jak Faltýnek uvádí.

Tyto oblasti sice patřily mezi priority vlády, ale vláda ve své koaliční smlouvě neslibovala zásadní reformy nebo systémové změny v žádné z nich. Miroslav Kalousek jí tedy podsouvá něco, co nikdy nebylo jejím primárním záměrem.

V koaliční smlouvě Sobotkovy vlády je jako jedna z priorit uvedeno: „Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestranná podpora vzdělání, vědy, kultury a sportu.“ (str. 7)

1) Důchodový systém. V koaliční smlouvě se píše: „Dáme podnět k sestavení odborné komise v gesci ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva financí složené z delegovaných zástupců koaličních stran, opozice, zástupců tripartity a odborníků z řad ekonomů, demografů a sociologů, kterápřipraví úpravy zdanění práce a důchodového systému s účinností od roku 2017 tak, abychom zajistili výplaty důstojných penzí, posílení principu zásluhovosti, narovnání transferu mezi rodinou a společností a zastropování věku odchodu do důchodu.“ (str. 17)

Vláda od ledna 2016 zrušila tzv. důchodové spoření ukotvené v druhém penzijním pilíři. Ten zavedl systém, kdy si lidé mohli dobrovolně spořit na důchod, po jeho zrušení jim ale peníze byly vráceny. Ač danou věc navrhovala rovněž zřízená komise, šlo primárně o závazek vyplývající z koaliční smlouvy.

Dále vešly v platnost návrhy komise týkající se třetího penzijního pilíře (3.1–3.5) neboli penzijního připojištění (také dobrovolné). Rozšířilo se osvobození od daně z příjmů na výplaty penzí, snížil se minimální věk pro účast v doplňkovém penzijním pojištění, zvýšil se limit pro investování do standardních fondů kolektivního investování, změnil se způsob správy doplňkových fondů, které pojištění kryjí, a změnily se pravomoci České národní banky k udělování povolení, pokud nejsou splněny zákonné požadavky.

Prošel i návrh změnit hranici důchodového věku, která do té doby neměla limit a počítala s automatickým zvyšováním podle zvyšující se hranice naděje na dožití. Konkrétní číslo jako hranici tato změna nenastavila, ale nastavila nové parametry pro výpočet hranice důchodového věku. Ten se může dále posouvat každých pět let, a to v závislosti na vzrůstajícím věku dožití. Vláda tedy důchodový věk nezastropovala zcela. Nové opatření bude navíc platit až od roku 2030, kdy se reálně důchodový věk dostane na 65 let. Jde tedy spíše o odložení rozhodnutí v této věci na další vlády.

V neposlední řadě komise upravila systém valorizace důchodů, který upravuje důchody tak, aby reagovaly na zvyšující se úroveň životních nákladů domácností a tím se omezil počet domácností důchodců, které žijí na hranici chudoby.

2)Zdravotní systém. V koaliční smlouvě najdeme: „Vytvoříme předvídatelný, stabilní a průměrným nákladům odpovídající systém úhrad pro všechny typy zdravotní péče.“ (str. 19)

Ve zdravotnictví však za této vlády také nedošlo k výraznějším systémovým změnám. Došlo třeba k navýšení vyměřovacího základu platby za státní pojištěnce: v červnu 2017 schválili poslanci novelu zákona č. 592/1992 Sb., která byla výsledkem dohody ministrů Ludvíka a Babiše. Tato novela znamenala zvýšení vyměřovacího základu a měsíční částky za státního pojištěnce pro roky 2019 a 2020. Stát bude v těchto letech dávat do systému zdravotního pojištění za státní pojištěnce přibližně 3,5 mld. Kč ročně navíc. Nejedná se o pravidelnou valorizaci platby vázanou na ekonomické parametry, jak původně plánovalo ministerstvo zdravotnictví a kterou odmítlo ministerstvo financí.

Co se týká platů ve zdravotnictví, vláda je několikrát zvyšovala, naposledy je svým usnesením (.pdf) zvýšila o 10 %, k 1. lednu 2017. Další navýšení bude v lednu 2018.

3) Vzdělávací systém. Z větších změn ve školství byl připraven kariérní řád učiteů, ten však neprošel, a to také kvůli neshodám v koalici o jeho podobě. Učitelé a nepedagogičtí pracovníci ve školství dostali přidáno, navíc od 1. listopadu 2017 dojde k navýšení platů o 15 %; vysoké školy pak dostanou o 3 miliardy navíc.

Podrobněji se můžete podívat na plnění slibů této vlády v naší speciální analýze.

V listopadu 2016 představila Evropská komise takzvaný zimní legislativní balíček, tedy soubor dokumentů, návrhů a hodnocení dopadů, podle kterých se má vytvářet evropská energetická unie. Obsahuje přitom cíle do roku 2030. Balíček se zaměřuje na několik témat, jako je energetická účinnost, trh s elektřinou, obnovitelné zdroje a další. Dokumenty skutečně čítají celkem tisíce stránek, například jen sekce týkající se trhu s elektřinou a spotřebitelů zabírá 1800 stran.

Europoslankyně Konečná pravděpodobně dále zmiňuje směrnici o energetické účinnosti 2012/27/EU (.pdf), kterou EU schválila v roce 2012, tedy před pěti lety. Tato směrnice obsahuje cíle do roku 2020, členské státy ji tedy v současné době stále implementují.

Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanci ČSSD hlasovali pro kvóty pouze během první parlamentní debaty, dále už vystupovali téměř jednotně proti kvótám. EU kritizuje Česko především kvůli nedostatku solidarity se zeměmi postihnutými uprchlickou krizí.

První debata a hlasování o kvótách pro přerozdělování uprchlíků se v Evropském parlamentu odehrála 29. dubna 2015. Skutečně všichni europoslanci zvolení za ČSSD hlasovali pro uprchlické kvóty, z vládních poslanců se k nim připojili i lidovci. Naopak zástupci hnutí ANO kvóty jednotně odmítli.

Hlasovalo se pouze o návrhu usnesení. Evropský parlament tímto nehlasoval o závazné legislativě pro členské státy.

Během důležitějšího hlasování o samotném přerozdělování migrantů 9. září téhož roku se ovšem všichni evropští poslanci sociálních demokratů vyslovili proti, pouze Miroslav Poche se hlasování neúčastnil. Grafiku k tomuto hlasování zpracoval a na serveru Hlídací pes publikoval Kamil Gregor z občanského sdružení KohoVolit.eu.

Lídři Evropské unie Česko kritizují především za nedostatek solidarity s ostatními zeměmi, které jsou postiženy uprchlickou krizí. Evropský komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství Dimitris Avramopoulos kritizoval (.pdf, str. 16) mimo jiné Českou republiku za neúčast v relokačním mechanismu.

Rozhodnutí Rady EU z 22. září 2015 přijaté v návaznosti na kritickou situaci s migranty v Itálii a Řecku mimo jiné uložilo členským státům povinnost přijmout určitý počet žadatelů o azyl. Česká republika měla podle tohoto mechanismu přijmout mezi zářím 2015 a zářím 2017 celkem 376 migrantů z Itálie a 1215 migrantů z Řecka.

Toto rozhodnutí bylo napadeno (.pdf, str. 3) Slovenskem, Polskem a Maďarskem u Soudního dvora EU.

Poslanec Okamura se v první části výroku zmiňuje jen o výsledku jediného hlasování v roce 2015, dopouští se tedy zavádění, v druhé části výroku odůvodňuje kritiku z řad Evropské unie v neexistujícím kontextu. Komisaři vytýkají České republice neúčast na přerozdělování migrantů, nikoliv změnu stanoviska.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Evropská komise nevytýká České republice jedno z hlasování o kvótách (navíc ne finální), ale fakt, že neplní stanovené závazky.

Jiří Kajínek byl ve vězení od února 1994 do 23. května 2017, kdy mu prezident Zeman udělil milost, s výjimkou 40 dní v roce 2000, kdy byl na útěku. Ve vězení tedy opravdu strávil přes 23 let.

Prezident Zeman dále tvrdí, že v Kajínkově případu bylo více posudků psychologů, které dokazovaly, že je Jiří Kajínek schopný resocializace.

Že je Jiří Kajínek schopen resocializace, dokazoval Kajínkův advokát v roce 2015 novým znaleckým posudkem z oboru psychologie. Logika posudku spočívala v tom, že byl-li Kajínek umístěn do věznice s nižší ostrahou, již se resocializuje. To nejsme schopni odborně posoudit, navíc o jednotlivých posudcích existují pouze mediální zprávy. Kajínkův advokát chtěl i díky tomuto posudku znovuotevřít Kajínkův proces, kdy nežádal zproštění viny, ale překvalifikování trestu na trest výjimečný se sazbou 15–25 let.

Soud rozhodl o zamítnutí žádosti o obnovení procesu, podle jeho vyjádření nový posudek nemá ambice revidovat posudky předchozí.

Před lety dělali v Kajínkově případě znalecké posudky např. MUDr. Čákora a JUDr. Hlaváčková v oboru psychiatrie a z oboru psychologie PhDr. Jelen. Sám doktor Jelen se ve svém znaleckém posudku neshodl s předchozími dvěma na nemožnosti resocializace s odůvodněním, že u nikoho není zcela vyloučena. Soud si proto již v roce 1998 nechal zpracovat revizní znalecký posudek speciální komise pod vedením prof. Zvolského, který mluvil jednoznačně o nemožnosti resocializace a s jehož závěry se soud ztotožnil.

Další posudek byl předložen při snaze o znovuotevření případu v roce 2004. Ten předložila Kajínkova obhajoba a měl dokazovat, že je odsouzený schopen se znovu začlenit do společnosti.

Je faktem, že v případu byly předloženy posudky, které mají zjednodušeně řečeno podporovat Kajínkovu resocializaci. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť upozorňujeme na to, že oba tyto posudky byly předkládány Kajínkovou obhajobou a v rámci výroku neřešíme, zda Kajínek skutečně je schopen resocializace.

Vývoz z České republiky opravdu směřuje především do Evropské unie a Eurozóny. Vypovídají o tom statistiky národní pojetí zahraničního obchodu i přeshraniční pojetí zahraničního obchodu.

Podle Českého statistického úřadu národní pojetí zahraničního obchodu vypovídá o vývozní a dovozní výkonnosti české ekonomiky, tedy také o obchodní bilanci zahraničního obchodu české ekonomiky. Pojetí sleduje skutečný obchod se zbožím realizovaný mezi českými a zahraničními subjekty, tj. změnu vlastnictví mezi rezidenty a nerezidenty.

V této statistice dominuje export do zemí EU a do eurozóny. Export do ostatních států v posledních pěti letech nepřekročil nikdy ani 20 % českého exportu.

Česko nejvíce exportuje konkrétně do Německa, Slovenska, Polska, Francie a Velké Británie (.xls).

Zdroj: Český statistický úřad (.xls)

Obchodní bilanci má Česká republika nejvíce pozitivní s Německem, Velkou Británií, Slovenskem a Francií, kam Česká republika spíše vyváží. Naopak negativní saldo má Česká republika například s Čínou, Ruskem, Polskem a USA. V celkovém součtu se bilance českého obchodu dostává rok od roku do vyšších kladných čísel.