Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť zmíněná investice sice skutečně není doprovázena striktním určením, že zaměstnanci mohou být pouze z České republiky, vláda ovšem nemá kompetenci, aby takové rozhodnutí učinila. Jelikož je Česká republika součástí volného pracovního trhu EU, je možnost takové regulace vyloučena, a je tudíž nekorektní přisuzovat danou věc vládě.

Jihokorejský výrobce pneumatik Nexen Tire Corporation působí v průmyslové zóně Triangle na Žatecku od 25. června 2014, kdy byla podepsána investiční smlouva mezi firmou Nexen na jedné straně a vládou ČR, ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), agenturou CzechInvest, Ústeckým krajem i městem Žatec na straně druhé. Objem peněz investovaných firmou Nexen činí v první fází 22,8 mld. korun, v další fázi by mohlo dojít k nárůstu investic až na 45 mld.

V Ústeckém kraji dojde k vytvoření až 2 300 nových pracovních míst, z nichž maximálně pro 1 500 vytvoří Česká republika investiční pobídky dle zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách. Český stát se zavazuje podpořit vznik jednoho pracovního místa částkou 200 000 Kč – vynásobeno 1 500 místy vychází suma 300 mil. korun. Další investiční pobídky v hodnotě 3,5 mld. korun budou vynaloženy na slevy na dani, kompenzaci Ústeckému kraji nebo na hmotnou podporu v rámci strategické investiční akce. Návratnost investice ČR má však být podle tehdejšího ministra průmyslu Jana Mládka dvojnásobná.

Společnost Nexen se zavázala, že nová pracovní místa obsadí pouze „občany České republiky nebo státními příslušníky jiného členského státu Evropské unie nebo jejich rodinnými příslušníky.“ Již v roce 1968 bylo vydáno Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 (.pdf) o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. To ve svém prvním článku (str. 3) obsahuje tvrzení, že „každý státní příslušník členského státu má právo (...) na přístup k zaměstnání a na jeho výkon na území jiného členského státu“ a „na území jiného členského státu požívá zejména stejné přednosti pro přístup k volnému zaměstnání, jakou mají státní příslušníci tohoto státu.“ To samé pak říká zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Na pracovníky ze zemí EU se tak musí nahlížet stejně jako na pracovníky z ČR a národnost nerozhoduje.

Lidovci podpořili svým hlasováním platný zákon o evidenci tržeb, který skutečně dopadá na všechny subjekty, jak byly navrženy vládou, resp. ministerstvem financí. V závěrečném hlasování o návrhu zákona, jenž zavádí současné nastavení EET, bylo 13 poslanců KDU-ČSL pro (všichni přítomní).

Veřejně se vyjadřují (např. v březnu v Otázkách Václava Moravce první místopředseda strany Jurečka) tak, že třetí a čtvrtou vlnu EET chtějí zrušit. Jurečka zde uvedl:

„... třetí a čtvrtou vlnu my odmítáme a budeme prosazovat po volbách, aby nikdy nenastala.“

Kalousek tedy korektně uvádí jak vyjádření KDU-ČSL, tak i fakt, že pro stávající podobu EET strana hlasovala.

Doplňme, že zástupci KDU-ČSL prosadili rozfázování EET do celkem čtyř vln, z nichž třetí a čtvrtá proběhnou až po volbách do Poslanecké sněmovny. Lidovci předložili při projednávání zákona o evidenci tržeb poslancem Klaškou pozměňovací návrh, prostřednictvím kterého se EET rozfázovala do dalších vln. Konkrétně se tato změna dotýká řemeslníků.

Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců (březen 2018) ode dne spuštění systému. Poslední vlna, kam patří již zmínění řemeslníci, se rozjede 18 měsíců (červen 2018) od spuštění systému. Je ovšem třeba podotknout, že EET se i podle tohoto návrhu týká stejných subjektů, jako kdyby nebyl pozměňovací návrh schválen. Tedy podle platného zákona, pro nějž KDU-ČSL hlasovala.

Italská vláda i agentura Frontex se snaží o zastavení pašeráctví migrantů do Evropy, vzhledem k mezinárodnímu právu jsou však v případě tonoucích se migrantů povinni k jejich záchraně a nenavrácení do původního státu, kde jim hrozilo nebezpečí. Do této činnosti se zapojují i některé neziskové organizace. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Mach zmiňuje situaci ve Středozemním moři, kde se ze států severní Afriky, zejména Libye, plaví migranti do Evropy, přičemž jejichž hlavním příjemcem je vzhledem ke geografické poloze Itálie.

Cílem italské vlády spolu s dalšími členskými státy EU v rámci operací ve Středozemním moři však není převádění, nýbrž zastavení pašeráctví migrantů do Evropy. Když už však na moři působí, jsou vázáni mezinárodním právem, a to zejména Úmluvou o záchraně lidí na moři z roku 1979, podle které jsou přímořské státy povinny podat pomocnou ruku lidem, kteří se na moři ocitnou v nebezpečí.

Proto již v roce 2013 vznikla italská Operace Mare Nostrum, podporována Evropskou komisí, která měla za úkol vyhledávat a zachraňovat uprchlíky, kteří by jinak byli v ohrožení utonutí – za rok fungování operace bylo zachráněno přes 150 000 lidí. Tato operace byla v roce 2014 nahrazena operací Triton, která funguje pod agenturou EU pro pohraniční a pobřežní stráž Frontex dodnes.

Státy jsou zároveň vázány zákazem navrácení osob do původního státu, kde jim hrozilo nebezpečí, což případ Libye splňuje. Migranti jsou proto převáženi do Itálie, která bezpečným státem je.

Co se týče rolí neziskových organizací, mnohé z nich jsou ze strany italské vlády obviňovány z pomoci pašerákům tím, že převáží migranty, kteří se snaží dostat do Evropy přes Středozemní moře. Zpráva (str. 6) Frontexu z prosince 2016 pak zmiňuje první případ pašeráctví přímo na lodi neziskové organizace.

Podle zpráv Frontexu (.pdf, str. 34) a Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je však role neziskových organizací pozitivní, neboť jsou považovány za důležitý prvek (.pdf, str. 9) v záchraně životů uprchlíků. V roce 2016 byly neziskové organizace zodpovědné až za 26 % všech záchranných operací ve Středozemním moři.

Operace a činnost neziskových organizací, států a mezinárodních organizací tedy mají za úkol zachraňovat uprchlíky, kteří jsou již na cestě přes Středozemní moře a kvůli špatným podmínkám na plavidlech, která pašeráci používají, jsou ve vysokém ohrožení života. Nejedná se tedy o žádné převaděčství migrantů, naopak jde o povinnost států a o pomoc neziskových organizací, která je státy převážně ceněná.

Co se týče českých zákonů o převaděčství, za převaděče se považuje osoba, která „pro jiného organizuje nedovolené překročení státní hranice nebo jinému umožní či mu pomáhá nedovoleně překročit státní hranici nebo jinému po nedovoleném překročení státní hranice umožní či mu pomáhá přepravit se přes území České republiky nebo takové přepravení organizuje…“ V popisované situaci se však nejedná o úmyslné přepravování cizinců přes státní hranice, nýbrž o záchranné akce.

Prezident Zeman mluví o tom, že mezi lety 2002 a 2017 se počet státních úředníků zdvojnásobil z 80 na 150 tisíc. Doplňuje, že odlišuje státní zaměstnance jako takové (jako např. policisty a hasiče), což řada politiků nečiní, od samotných úředníků. Vzhledem k definiční nejasnosti vymezení „úředníka“ a také absenci srovnatelných dat za období 2002–2017 je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Z veřejně dostupných zdrojů jsou dohledatelná data státních zaměstnanců v obou vymezených letech. K roku 2002 lze čerpat ze státního závěrečného účtu (.pdf, str. 117, resp. studie, která na něj odkazuje), pro letošní rok pak jsou dostupná data ze schváleného státního rozpočtu. Ministerstvo vnitra v roce 2011 vypracovalo dokument Analýza aktuálního stavu veřejné správy, která poměrně přesně pracuje s počty státních zaměstnanců od roku 1999. Na osmé straně pak uvádí konkrétní čísla, pro rok 2002 pracuje s počtem 178 495 lidí zaměstnaných ve státní správě. Nicméně jak plyne dále z textu, počítá mezi ně také zaměstnance v rámci armády atp.

Navíc se čísla se současným stavem komplikovaně srovnávají, neboť v daných letech probíhala reforma veřejné správy a měnily (přesouvaly) se jednotlivá zařazení. Ve výchozím roce, který prezident vymezuje, tedy nejde přesně určit, kolik „úředníků“ v České republice reálně pracovalo.

Poté, co služební zákon Sobotkovy vlády vstoupil v platnost, jsou již úředníci lépe identifikovatelní. Podíváme-li se na schválený zákon o státním rozpočtu pro letošní rok, na straně 47 (sešit B) se uvádí, že v organizačních složkách státu pracuje asi 205 tisíc lidí, z čehož ale 88 tisíc jsou příslušníci a vojáci. Ani v tomto případě vlastně konkrétně nevíme, jaký počet lidí vykonává typicky úřednickou činnost. Pokud budeme vycházet ze systemizace služebních a pracovních míst pro rok 2017, tak celkem jde o cca 78 tisíc míst. Nejde však o všechny úřady, samotný dokument popisuje, že některé úřady mají výjimku.

Andrej Babiš má na mysli vládní návrh zákona o dani z hazardních her, který měl za cíl zvýšit daňovou zátěž pro hazardní hry, a tím pádem zvýšit daňový příjem pro státní rozpočet. Avšak jeden z pozměňovacích návrhů snížil ministerstvem financí navrhované daňové sazby, a to tedy znamená znatelný pokles předpokládaných daňových příjmů z hazardu. Na rozpravě ve třetím čtení Babiš uvedl, že „je to minus 300 pro stát a minus 150 pro obce.“

Nejsme schopni posoudit, zda je tato kvantifikace zcela korektní. Babiš ji nedoložil žádným výpočtem, jde o jeho konstatování, které nelze brát jako fakt pro ověření výroku.

Konkrétně se jednalo o hlasování o pozměňovacím návrhu rozpočtového výboru pod písmenem A (.pdf, str. 3). V předmětném hlasování byly fakticky všechny politické strany vyjma ANO a Okamurovy SPD pro pozměňovací návrh.

Schválený pozměňovací návrh v zákoně o dani z hazardních her.

Původní návrh právní úpravy zákona o dani z hazardních her (.pdf, str. 2).

Doplňme tedy, že i přes toto hlasování se daně z hazardu zvýšily, a to i díky dalším stranám. Toto zvýšení zdanění bylo ovšem nižší, než si Babiš představoval.

V letech 2009–2015 dosahovaly příjmy českých občanů v porovnání s lidmi ze starých zemí EU (tj. původní patnáctky) ani ne zmiňovaných 40 %. Tento údaj odpovídá srovnání s průměrem celé Evropské unie.

Co se týče výše cen v EU, je nutné říci, že se ceny zboží v jednotlivých státech velmi různí.

Namátkou uvedeme pohostinství (.pdf), potraviny (.pdf) či ceny bytů. Ve statistikách vystupuje ČR pod evropským průměrem. V březnu 2016 uváděl Český statistický úřad, že v porovnání s průměrem celé unie dosahovala cenová hladina v České republice zhruba tří pětin. V rámci této komparace tedy lze konstatovat, že cenová hladina je u nás výrazně nižší oproti EU.

Dědická a darovací daň má být podle volebního programu ČSSD pro sněmovní volby 2017 (. pdf, str. 14) skutečně nižší pro přímé příbuzné. Jak vysoká by daň pro příbuzné měla být, však program neuvádí.

„Na veřejných službách se mají spravedlivěji podílet také lidé, kteří žijí z velkých majetků. Zachováme nulovou sazbu u majetku do 50 milionů korun. U majetku přesahujícího 50 milionů korun ale zavedeme dědickou a darovací daň na úrovni 8 % a u majetku přesahujícího 100 milionů korun ve výši 15 %. Na přímé příbuzné se bude vztahovat nižší daňová sazba,“ uvádí sociální demokraté ve svém programu.

Česká ekonomika v současné době roste v odhadovaném tempu 3,6 % HDP. Podle odhadu ČSÚ byl hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí o 2,5 % vyšší než v předchozím čtvrtletí a meziročně se zvýšil o 4,7 %. K příznivému vývoji české ekonomiky přispěla jak domácí, tak zahraniční poptávka.

Export zboží vykázal dokonce v první polovině roku 2017 historicky nejvyšší hodnotu.

Na zlepšující se bilanci ekonomiky se krom exportu také výrazně podílela domácí spotřeba, ta byla vyšší mezičtvrtletně o 1,8 % a meziročně o 4,4 %.

S růstem ekonomiky ve druhém čtvrtletí souvisel také další úbytek volných pracovních míst. Celková zaměstnanost byla oproti předchozímu čtvrtletí o 0,4 % vyšší, meziročně vzrostla o 1,3 %.

V grafu je patrný postupný stabilní růst hodnoty spotřeby domácností, který započal na konci roku 2015. Dle některých ekonomů jsou hodnoty za rok 2016 rekordní.

Zdroj: Statistika a my

Otázka strachu domácností utrácet je podle nás neověřitelná a subjektivní. Přesto ale rostoucí příjmy jednotlivců a domácností vycházející z ekonomického růstu hospodářství vedly ke zlepšení stavu financí v domácnostech a vyšší spotřebě. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Program s názvem Dobrá země pro život strana představila 17. června na konferenci v Praze.

V programové kapitole týkající se progresivního zdanění (. pdf, str. 14) nalezneme pasáž:

„Zavedeme progresivní zdanění příjmů fyzických osob a tím snížíme daně a zvýšíme příjem 98 % zaměstnanců. Pouze 2 % lidí s nejvyššími příjmy se nově bude na daních podílet víc. Díky této změně dojde ke zvýšení reálných příjmů zaměstnanců v průměru o 800 až 1 200 korun. Nejde o žádnou iluzi, je to systém, který funguje ve všech vyspělých státech Evropy a světa. Zrušíme superhrubou mzdu, kterou zavedly pravicové vlády a na kterou nespravedlivě doplácejí zejména lidé s průměrnými a nízkými příjmy. Spolu se zavedením daňové progrese obnovíme společné zdanění manželů.“ Více stranický program pro nadcházející volby progresivní zdanění nepopisuje. Snížení daní pro 98 % zaměstnanců, jak sociální demokracie navrhuje, vyjde ročně na zhruba 20 miliard korun. Ztráta ve státním rozpočtu se vyrovná zdaněním bank, velkých podniků s vysokými zisky a změnou daní majetku, uvedl v neděli 18. června volební lídr sociálních demokratů Zaorálek, který byl hostem diskuzního pořadu Partie na FTV Prima.

Strana už v únoru představila návrh nového systému zdanění (viz tabulku níže). Ten se však ocitl pod palbou kritiky, a strana tak od něj ustoupila. ČSSD již vypnula svůj web Spravedlive-dane.cz, kde právě svůj návrh popisovala a propagovala.

Návrh sazby daně z příjmu fyzických osob, únor 2017 SazbaPříjem12 %0 Kč – 30 000 Kč15 %30 000 Kč – 40 000 Kč25 %40 000 Kč – 50 000 Kč32 %50 000 Kč a více

Během tří měsíců Andrej Babiš skutečně pronesl hned několik různých vyjádření ohledně svých příjmů a částky se liší až o stovky milionů korun.

O příjmech Andreje Babiše se začalo spekulovat v lednu 2017, kdy redaktorka časopisu Echo24 Lenka Zlámalová upozornila na nesrovnalosti v účetnictví ministra financí. Podle ní jeho uváděné příjmy nemohly stačit na nákup dluhopisů jím vlastněné firmy Agrofert emitované v roce 2012 a nakoupené v letech 2013 a 2014. Zlámalová vycházela z Babišova vyjádření pro Deník a Hospodářské noviny.

„Šlo o moje vydělané a zdaněné peníze. Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za tu dobu jsem na dani z příjmů zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun,“uvedl Babiš v rozhovoru pro Deník 4. ledna 2017. Toto vyjádření Zlámalová porovnala s majetkovým přiznáním poslance Babiše z roku 2013, které je založené ve Sněmovně, a zjistila, že uváděné příjmy nemohly stačit na nákup zmíněných dluhopisů v roce 2013.

O několik dní později na tiskové konferenci v reakci na toto zpochybnění doplnil ministr financí dalších 668 milionů nedaněných příjmů z prodeje firem či akcií.

V důsledku těchto pochybností nechal Andrej Babiš také zpracovat „audit“svých příjmů. Výsledkem bylo vyjádření renomovaných auditorských společností, které prověřily příjmy ministra financí s upozorněním, že se nejedná o skutečný audit, ale pouze o kontrolu příjmů na základě předložených dokumentů. Příjmy podle tohoto auditu neodpovídají dříve uváděným částkám a liší se i od majetkových přiznání pro Poslaneckou sněmovnu. Nesrovnalosti Babiš označuje za bagatelní chybu účetní.