Přehled ověřených výroků

Aktuálně platné Pražské stavební předpisy byly schváleny radou města v květnu 2016. Tedy přijímaly se skutečně během funkčního období Adriany Krnáčové. Matěj Stropnický v době jejich přijímání byl zastupitelem, pozici radního opustil již dříve. Na stavebních předpisech Stropnický z pozice radního pracoval, po odvolání však již nikoli. Výsledná podoba tedy nejde za ním, dokonce předpisy kritizoval z toho pohledu, že málo regulují možné jednání developerů. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící, neboť Stropnický na předpisech sice také pracoval, konečná podoba však již vznikla bez něj a on sám, soudě podle veřejně dostupných prohlášení, s nimi není zcela srozuměn. Samotné schvalování provázel spor Krnáčové právě se Stropnickým.

Alexandra Udženija nejprve diváky informovala, že v Praze trvá osm let, než začne investor na svém vlastním pozemku stavět. Karla Šlechtová jí odvětila, že má hlavní město vlastní „slavné“ stavební předpisy (myslela patrně předpisy (.pdf) z pera primátora Hudečka), na což reagovala nynější pražská zastupitelka tímto výrokem.

Kromě sociální demokracie nebyla ani jedna ze současných stran koalice dříve součástí výkonného orgánu hlavního města, nemůže tedy za nestandardně dlouhou dobu stavebního řízení. Současné pražské stavební předpisy (.pdf) navazují na podobné dokumenty vydávané podle stavebního zákona minimálně od roku 2007, podle paragrafu 194 e) totiž: „Hlavní město Praha stanoví nařízením vydaným v přenesené působnosti obecné technické požadavky na výstavbu v hlavním městě Praze.“

V případě první části výroku je pravdou, že oba návrhy jsou poslaneckou iniciativou - služební zákon (novela zákona č. 218/2002 Sb.) i zákon o registru smluv .

Co se týče otázky analýz, tak není pravdou, že by k problematice neexistovaly žádné analýzy. Ministerstvo vnitra si například objednalo 29. února 2016 zpracování analýzy o možných rizicích a dopadech zveřejňování smluv na vybrané státní firmy u soukromé firmy Deloitte. Bohužel tento text není veřejně dostupný.

Problematiku narušení volné hospodářské soutěže také komentoval ve svém stanovisku ÚOHS, který připustil možnost, že uveřejňováním smluv v registru může nastat u části subjektů újma a nerovnost v případě praxe volné hospodářské soutěže. Text stanoviska je k dispozici zde.

Nutno podotknout, že obě stanoviska analýz byla kritizována, a to především ze strany neziskové organizace Rekonstrukce státu, jež se zákonem o registru smluv dlouhodobě zabývá. Poměrně podrobné stanovisko k výtkám ÚOHS je dostupné zde a k analýze společnosti Deloitte existuje vyjádření zde.

Otázka argumentace těmito analýzami je bohužel neověřitelná, přesto lze souhlasit, že k problematice zveřejňování dokumentů v registru smluv existují analýzy a vyjádření, které zaobírají celou škálu od kritiků až po zastánce registru smluv.

Dodejme, že i přes tyto neduhy pro oba zmíněné návrhy poslanci KDU-ČSL hlasovali.

Průzkumy různých agentur nesledují věrohodnost, ale důvěru v politiky či jejich oblíbenost: s touto výhradou hodnotíme výrok jako pravdivý, protože Stropnický se dlouhodobě skutečně řadí mezi ty nejdůvěryhodnější.

Martin Stropnický mluví o věrohodnosti politiků dle průzkumů. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) sleduje „důvěryhodnost politiků“. V rámci jejich měření ministr obrany skutečně dlouhodobě patří mezi pět nejlépe hodnocených politiků. Nejaktuálnější měření (.pdf) pochází z října 2016.

Agentura pokládá respondentům (viz pozn. pod čarou na str. 1) následující dotaz: „Přečtu Vám jména některých politiků. U každého mi, prosím, řekněte, zda mudůvěřujete nebo nedůvěřujete, či neumíte posoudit. Případně zda tohoto politika neznáte.“

Data: CVVM (str. 2)

Aktuální měření tedy dokládá, že Stropnický se řadí mezi nejlépe hodnocené politiky. Dodejme, že jsou zde zahrnuti i lidé, kteří nejsou v každodenní politice zastoupeni - jako předseda Ústavního soudu Rychetský, guvernér ČNB Rusnok či primas český Duka. Dlouhodobě však Stropnický, jak dokládá tabulka výše, obsazuje přední místa v rámci zkoumané otázky.

Agentura STEM oproti tomu měří oblíbenost politiků. Konkrétně zjišťuje „popularitu politických osobností“. Poslední měření provedla v říjnu 2016. I podle této agentury patří dlouhodobě Stropnický na vrchol žebříčku v rámci sledované otázky.

STEM se konkrétně ptá: „Jaký je Váš názor na následující politické osobnosti?“ V rámci hodnotících kategorií následně zkoumá, nakolik politik dohromady získal sympatií ve škálách „velmi příznivý“ a „spíše příznivý“.

V tabulce níže je uvedeno, jak si vedou jednotliví představitelé. Ministr obrany se aktuálně řadí na druhé místo za Andreje Babiše, dlouhodobě se pohybuje mezi nejlépe hodnocenými politiky.

Zdroj: STEM

Různé formy výzkumů tedy zachycují spíše důvěryhodnost a popularitu politiků (ne přímo věrohodnost), v rámci tohoto fenoménu dochází k poměrně výrazným posunům. Demagog.cz v listopadu 2015 přinesl přehled oblíbenosti politiků (vždy data CVVM ze září–října daného roku) od roku 2002. Pro informaci jej dodáváme i sem.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, Andrej Babiš se v nedávné době několikrát stylizoval do role muže činu a inicioval vlastní sólo akce s cílem vyřešit naléhavý problém.

Po výbuších v muničních skladech ve Vrběticích na Zlínsku se rozhořel spor mezi ministrem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD) a ministrem financí Andrejem Babišem (ANO) o finanční pomoc mířící na sanaci škod a přesčasy zasahujícím hasičům a policistům. Po počátečním odmítnutí Andreje Babiše uvolnit 43 mil. Kč na sanaci kolem a vně areálu se názor ministra financí změnil po osobní návštěvě Vrbětic, kam zavítal společně s Chovancem. Vláda následně uvolnila (.pdf, str. 1) více než 47,5 mil Kč.

Druhá část výroku Jaroslava Kubery se dotýká vleklých problémů důlní společnosti OKD. Poslední vývoj událostí naznačil, že Andrej Babiš je ochoten dát souhlas, aby do OKD majetkově vstoupil stát za předpokladu, že se nenajde soukromý investor. Podle Mládkova vyjádření chtěl Babiš OKD svěřit státnímu podniku Prisko. Konkuroval by tím návrhu šéfa průmyslu, aby společnost, která je od loňského května v úpadku, koupil za korunu státní podnik Diamo. Andrej Babiš Mládkovu verzi nepotvrdil.

Mládek následně dodal, že je důležité, že ministr financí nezpochybňuje odpovědnost státu k OKD. Babiš ke státní půjčce či převzetí OKD státem nebyl dlouho nakloněn, v červenci 2016 po jednání s vedením OKD však připustil, že by vláda mohla OKD půjčit až 700 mil. Kč.

Andrej Babiš se už několikrát odhodlal řešit věci takříkajíc na vlastní pěst. Krátce po svých negativních výrocích na adresu Romů se např. rozjel do Let u Písku, kde na místě bývalého romského koncentračního tábora dodnes stojí vepřín, a tam prohlásil, že peníze na výkup pozemků sežene.

Na konci ledna prosákla na povrch informace, že se Andrej Babiš ujal jednání o záchraně turecké elektrárny, nikomu o tom ale neřekl. Česká exportní banka půjčila na projekt Adularya v Turecku 12 mld. Kč. Elektrárna není dostavěná, firmu navíc znárodnila tamní vláda. Hnutí ANO mimo jiné výrazně změnilo pohled na ohraničení věku odchodu do důchodu. V resortním programu představeném před volbami do PS 2013 ANO prosazovalo zastropování věku odchodu do důchodu, v průběhu volebního období však svůj názor změnilo.

Třetí část Kuberova výroku naráží na říjnové rozhodnutí (.pdf) vlády týkající se zvýšení (. pdf) mezd řidičů autobusů až o 40 % od 1. ledna 2017. Vládní předloha však neříká, z které kapitoly bude navýšení mezd hrazeno. Při projednávání materiálu premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) uvedl, že by se o náklady měly podělit vláda a kraje.

Vrchní soud v Praze zrušil verdikt nad bývalým hejtmanem Davidem Rathem za korupci.

Ministr spravedlnosti Pelikán záměr podat stížnost k Nejvyššímu soudu v kauze Rath oznámil v rozhovoru (1:35–1:50) pro Český rozhlas 20. prosince 2016.

Ministr Pelikán uvedl, že si není jistý tím, zda je chybou, že soud při povolení odposlechu nekriticky převezme argumenty státního zástupce. Považuje to totiž za běžnou praxi. Podle ministra Pelikána to tedy není důvod, pro který by měl být rozsudek zrušen.

V případě, že má obec v daném rozpočtovém období naplánován schodek rozpočtu, je nutné definovat, jakým způsobem bude tento schodek financován. Sestavení rozpočtu obce se řídí podle zákona 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Může tak nastat situace, při které schodkový rozpočet běžného období nepřinese obci dluhy a naopak i pokud je rozpočet obce v rozpočtovém období v přebytku, obec může mít dluhy již z dřívějška. Proto je potřeba se dívat nejen na bilanční saldo, ale především na způsob financování závazků.

Ukazatel zadluženosti obcí se provádí na základě SIMU (Soustava informativních a monitorujících ukazatelů). Směrodatným ukazatelem je Dluhová služba. Podle monitoru státní pokladny (provozované ministerstvem financí) je skutečně město Teplice bez dluhů. Ukazatel Dluhová služba celkem je 0 tis. Kč v jednotlivých letech.

Oxfordský slovník definuje pojem „proxy war“ (zástupná válka) jako válku podnícenou významnou mocností, která však sama o sobě není v konfliktu zapojena.

Konkurenční slovník Univerzity v Cambridgi popisuje termín jako válku, ve které bojují skupiny nebo menší státy, z nichž každý zastupuje zájmy jiných, větších států nebo koalic. Jako příklad „proxy war“ je udávána válka v Sýrii táhnoucí se od roku 2011. Tento termín pro syrský konflikt používá britská BBC, americký deník NYT, britský Guardian, německý magazín Spiegel či americký Foreign Affairs.

V měnícím se konfliktu jsou přímo či nepřímo zapojeny kromě syrské vlády Bašára al-Asada také Rusko, Turecko, Spojené státy, Írán a Saudská Arábie společně s dalšími státy Perského zálivu, Svobodná syrská armáda, Hizballáh, Kurdská strana pracujících (PKK), kurdské Lidové obranné jednotky (YPG), ISIS a mnoho dalších převážně islamistických bojových skupin

Evropská komise předložila návrh kvót na přerozdělování uprchlíků 27. května 2015. Již od té doby česká vláda upozorňovala na to, že systém přerozdělování na základě kvót není funkční.

Kvóty nejsou funkčním řešením mimo jiné podle vyjádření státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, který 26. května 2015 uvedl: „Vláda je přesvědčena, že tyto návrhy na povinné přijímání uprchlíků nemají šanci současnou situaci vyřešit.“

Česká vláda již v červnu 2015 chtěla zachovat možnost každého suverénního státu rozhodnout, komu může a chce pomáhat.

„Podpoříme právo zemí svobodně zvolit rozsah solidarity. (…) Přesídlení nemůže vyřešit příčinu nedávných tragédií,"prohlásil premiér Sobotka v červnu 2015. Uvedl také, že nejlepší možností je pomoct lidem v jejich rodných zemích nebo v přilehlých regionech.

Proti kvótám se premiér v dubnu 2016 vyjádřil rovněž na svém Twitteru.

Nesystémovost se ukázala podle ministerstva vnitra především v tom, že uprchlíci do některých států nechtějí a relokaci do nich se tedy vyhýbají.

Po tiskové konferenci jednání Salcburského fóra konaného v listopadu 2016 ministr vnitra Chovanec uvedl, že kvóty na přerozdělování uprchlíků opravdu nebyly příliš funkční. „Deklarovali jsme, že systém povinných kvót je systémem, který je pro nás nefunkční. Ukázal se jako nefunkční, ze 160 tisíc lidí je rozděleno pouze několik tisíc migrantů.“

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť z teroristických útoků, které se v Turecku odehrály od června 2016, se pouze k jednomu přihlásil tzv. Islámský stát a u dalších dvou je tato organizace z atentátů obviňována. U některých útoků byla prokázána vina kurdských separatistů a u dalších není viník jasný.

Během těchto útoků v Turecku zemřelo celkem 241 lidí, z toho 39 osob je prokazatelně obětí teroristického útoku spáchaného Islámským státem. Skutečnosti tedy neodpovídá ani uvedený počet obětí (400), ani jediný uvedený viník (IS), byť i reálná čísla jsou pochopitelně zcela tragická.

7. 6. 2016 poblíž historického centra Istanbulu vybuchl automobil naložený výbušninou. Zahynulo 12 lidí, k atentátu se přihlásila skupina Sokoli osvobození Kurdistánu.

8. 6. 2016 při atentátu v jihovýchodním Turecku zahynulo 6 lidí, k útoku se taktéž přihlásila radikální skupina Sokoli osvobození Kurdistánu.

28. 6. 2016 došlo k atentátu na istanbulském letišti, při kterém zemřelo 44 lidí. Kdo za útokem stojí, není jasné. Turecké úřady podezírají teroristickou organizaci Islámský stát.

18 .8. 2016 proběhla na východě Turecka trojice pumových útoků, tento útok si vyžádal 14 obětí a nikdo se k němu nepřihlásil. Turecké úřady viní kurdské separatisty.

20. 8. 2016 došlo k pumovému útoku na svatbu ve městě Gaziantep v jižním Turecku. Zemřelo 51 lidí. K útoku se nepřihlásila žádná teroristická organizace, spáchal ho sebevražedný atentátník. Podle Turecka stál za atentátem nejspíš Islámský stát nebo kurdští separatisté.

26.8. 2016 bylo bombovým útokem na jihovýchodě Turecka zavražděno 11 osob, čin provedli kurdští radikálové napojení na Kurdskou stranu pracujících (PKK).

16.10. 2016 zemřelo na jihovýchodě Turecka 8 osob po útoku sebevražedného atentátníka. Útočník je v podezření, že patřil k organizaci IS.

4. 11. 2016 zemřelo po výbuchu na jihovýchodě Turecka 9 osob. K činu se přihlásili kurdští radikálové napojení na PKK.

24.11. 2016 zemřeli při explozi ve městě Adana v jižním Turecku 2 lidé. Z útoku jsou podezříváni kurdští radikálové napojení na PKK.

10. 12. 2016 se odehrál atentát u fotbalového stadionu v Istanbulu, přihlásila se k němu kurdská radikální skupina Sokoli osvobození Kurdistánu. Podle informací z 5. 1. 2017 je obětí celkem 45.

17.12. 2016 zabila bomba nastražená v automobilu 13 tureckých vojáků. Prezident Erdoğan označil za viníky kurdské radikály napojené na PKK.

V noci z 31. 12. 2016 na 1. 1. 2017 došlo k atentátu v istanbulském klubu. Tento útok má 39 obětí a přihlásil se k němu Islámský stát.

Ministr Zaorálek patrně naráží na kauzu Colina Powella, který byl v letech 2001–2005 ministrem zahraničí USA v administrativě prezidenta George W. Bushe.

Na půdě Rady bezpečnosti OSN vystoupil Powell jen několik týdnů před invazí do Iráku s prezentací, v níž představil důkazy amerických tajných služeb proti Iráku. Powell zde hovořil o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení a že v Iráku existují laboratoře pro vývoj biologických zbraní, což dokládal satelitními snímky. Na základě těchto zjištění Powell prosazoval nutnost použití síly proti Iráku.

Ve své prezentaci vycházel z informací zpravodajské agentury CIA. V roce 2004 Powell přiznal, že značné množství informací, které v prezentaci na setkání RB OSN použil, bylo nepřesných či nepravdivých.

V roce 2015 server CBS News informoval, že se bývalý náměstek ředitele CIA Michael Morell ve své nové knize omluvil Powellovi za to, že mu CIA poskytla chybné informace, kvůli čemuž Powell čelil veřejné kritice. Morell také připomněl, že CIA oficiálně odmítla, že by sehrála jakoukoliv roli v Powellově projevu.

Tvrzení, že na základě této kauzy došlo k diskreditaci CIA, je spekulativní. Ve zprávách některých médií se nicméně objevovala tvrzení například o tom, že USA zahájily válku proti Iráku na základě nadhodnocených a nepravdivých zpravodajských informací (The Guardian). Magazín Foreign Policy pak zařadil „Powellovu kauzu“ do seznamu deseti největších selhání amerických zpravodajských služeb.