Přehled ověřených výroků

O vládním návrhu zákona o registračních pokladnách hlasovala Poslanecká sněmovna poprvé v únoru 2005, kdy byl návrh poslanci schválen. Mezi ty, kteří hlasovali pro přijetí, přitom patřil i Miroslav Kalousek. Ministrem financí byl tehdy Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek byl „pouze“ poslancem vládní KDU-ČSL.

Přijetí návrhu zákona o registračních pokladnách bylo výsledkem koaliční dohody. Vedle registračních pokladen totiž existoval i návrh obsahující plošná majetková přiznání. Lidovci na to přistoupili a hlasovali pro zavedení pokladen výměnou za stažení majetkových přiznání.

V Senátu byl návrh zákona o registračních pokladnách zamítnut, následkem čehož putoval zpět do Poslanecké sněmovny. Poslanci návrh zákona v opakovaném hlasování v květnu 2005 schválili, přičemž i tentokrát hlasoval Miroslav Kalousek pro jeho přijetí.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Miroslav Kalousek skutečně opakovaně hlasoval pro přijetí zákona o registračních pokladnách, i když tak činil na základě koaliční dohody.

Od vzniku samostatné České republiky funguje aktuálně 13. vláda. Celé volební období vydržela první vláda Václava Klause (ODS, KDU-ČSL, ODA) v letech 1992–1996 a dále pak smluvně-opoziční kabinet Miloše Zemana (jednobarevná vláda ČSSD) v letech 1998–2002.

Další vlády fungovaly různou dobu, nešlo o zmíněné dva roky, jak Babiš uvádí. Nicméně hlavním sdělením, které Babiš opakuje, je právě fakt, že v České republice vládly celou dobu pouze dva kabinety.

Z těch déle sloužících vlád můžeme jmenovat druhou vládu Mirka Topolánka nebo vládu Petra Nečase, naopak velmi krátce fungovala první vláda Mirka Topolánka nebo úřednický kabinet Josefa Tošovského.

Vláda v tomto volebním období provedla několik kroků k omezení tzv. obchodu s chudobou. Jedná se především o dvě novely zákona o pomoci v hmotné nouzi.

Na podzim 2014 prošla první novela, která definuje vhodné bydlení a určuje, jak musí vypadat byt, na který dostane žadatel v hmotné nouzi dávky – jedná se hlavně o zakotvení stavebních a hygienických standardů. Navíc zavádí, že místo doplatku na bydlení poskytovaného na jednu osobu je doplatek poskytnut na jednu místnost ubytovny (jeden byt), bez ohledu na to, kolik lidí v ní žije.

V březnu 2017 prošla Parlamentem druhá novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Ta podle důvodové zprávy (.pdf, str. 5–9) cílí přímo proti byznysu s ubytovnami, respektive upravuje a zpřísňuje podmínky, za kterých může žadatel získat doplatek na bydlení umožňující mu bydlet v „substandardních formách bydlení“ (tedy takových, které neodpovídají stavebně-technickým standardům).

Žadatel musí mít důvod v takových prostorách bydlet (např. jedná se o místo blízké k jeho zaměstnání) a musí spolupracovat na motivačním plánu. Zároveň byla novelou snížena výše dávky, kterou mohou žadatelé pro bydlení na ubytovnách získat (z 90 % pokrytých nákladů na bydlení na 80 %).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť to, jak Andrej Babiš zachází s jím vysloveným údajem, je ve skutečnosti hrou s čísly.

Andrej Babiš v souvislosti s výběrem 604 miliard navíc čerpá z výše uvedené tabulky, která je dostupná v PR materiálu (str. 9), jenž hodnotí jeho působení v čele ministerstva financí.

Lze pozorovat, že Babiš ve svém výroku vychází z informace, o kolik se celkově zvýšil výběr daní v jednotlivých letech oproti roku 2013. Ten tedy bere Babiš jako referenční.

Takové srovnání je ovšem manipulativní, Babiš nesrovnává jednotlivé roky mezi sebou postupně, jak rostl výběr daní a pojistného, ale sčítá ke každému dalšímu roku znovu celý rozdíl mezi rokem 2013 a daným rokem. Byť už v jednotlivých předchozích letech tento přírůstek jednou (nebo víckrát) započítal.

Každý další přírustek v Babišově podání obsahuje již přičtený přírůstek z minulého roku. Např. za rok 2014 počítá s přírůstkem cca 53 miliard, v roce 2015 pak jde o 125 miliard. Těchto 125 miliard ovšem v sobě obsahuje i uvedených 53 miliard z roku 2014, nicméně Babiš/jeho tým je opětovně počítá jako nový nárůst.

Dodejme, že vycházíme-li z veřejně dostupných dat ministerstva financí, jsou údaje pro nárůst příjmů jiné, než jaké Babiš uvádí.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť v Lisabonské smlouvě není zmiňováno, že by stát musel přijímat uprchlíky. Tomio Okamura však svůj výrok mohl zamýšlet tak, že v rámci touto smlouvou nastavených rozhodovacích pravidel se umožnilo přijmout toto ustanovení většinou členských států, což by podle starých pravidel nešlo. Nicméně smlouva jako taková toto neobsahuje, v daném konkrétním případě šlo o rozhodnutí národních států.

Nejdůležitějším bodem vztahujícím se k tomuto problému je článek 63 (.pdf, str. 82), odstavec 3 Lisabonské smlouvy, který zní: „Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivustátních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.“

Rada v tomto případě rozhodovala kvalifikovanou většinou, která je definována článkem 9c (.pdf, str. 25), odstavcem 4. Kvalifikovaná většina je vymezena jako nejméně 55 % členů Rady tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie.

Kvalifikovaná většina je tedy definována jinak, než tomu bylo v případě Smlouvy z Nice (2003). Podle článku 3 (.pdf, str. 52), odstavce 1i by v případě takového hlasování bylo potřeba k přijetí usnesení nejméně 169 hlasů z 345, které by vyjadřovaly souhlas alespoň dvou třetin členů. Hlas každého státu měl totiž tehdy jinou váhu.

Není tedy pravda, že by nás Lisabonská smlouva zavazovala k přijetí uprchlíků. Nastavila však pravidla, kterými se musejí státy řídit v oblasti migrační politiky. Pokud by ministři vnitra jednotlivých členských států nepodpořili návrh na přerozdělování uprchlíků a nehlasovala by pro něj kvalifikovaná většina, nebylo by možné uprchlíky přerozdělovat. O přerozdělování migrantů tak rozhodli ministři jednotlivých členských států, nikoliv Lisabonská smlouva.

Karla Šlechtová pravdivě uvádí, že současná vláda snížila nedočerpání peněz z evropských fondů za období 2007–2013.

Minulé vlády (Nečasova a Rusnokova) čerpaly z programového období 2007–2013, přičemž rok 2015 byl posledním rokem (.pdf, str. 3), kdy bylo možné z tohoto programového období čerpat. Podle reportu NKÚ (.pdf, str. 7) byla ČR během této doby jedním z nejhůře čerpajících států EU.

Na konci období Nečasovy vlády (červenec 2010 – červen 2013) bylo vyčerpáno (.pdf, str. 1) 32,6 % z 784,2 mld. Za Rusnokovy vlády, která skončila v lednu 2014, se hodnota vyčerpaných prostředků zvýšila na 72,4 % (.pdf, str. 1). Jen za rok 2013 přitom ČR nevyužila dotací ve výši 11 mld. korun a za rok 2014 bylo nedočerpáno 9 mld.

ČR tedy čerpala z fondů EU do roku 2015 podprůměrně (.pdf, str. 12). Po nástupu Sobotkovy vlády se odhady na nedočerpání pro rok 2015 pohybovaly až kolem 85 mld. (.pdf, str. 3).

Čerpání z fondů monitoruje ministerstvo pro místní rozvoj.„V uplynulém programovém období 2007–2013 se nakonec díkymimořádnému úsilí posledních let podařilo vyčerpat maximum možného, a to přes to, že šlo o zhruba 70 tisíc projektů,“ uvedla Olga Letáčková, náměstkyně Sekce pro koordinaci evropských fondů.

Celková alokace byla snížena (.pdf, str. 15) o nedočerpané prostředky z let 2013 a 2014. Původní alokace činila přes 700 mld. korun, ale v roce 2013 došlo k nedočerpání (.pdf, str. 4) 11,4 mld. a v roce 2014 dalších 8,5 mld. Kč.

Upozorňujeme však, že v novém operačním programu zatím probíhá čerpání pomaleji. Podle reportu Nejvyššího kontrolního úřadu je celková alokace pro období 2014–2020 určená ve výši cca 648 mld. Kč. Naplánováno bylo zatím čerpání 13,9 % z celkové částky pro ČR a 6,1 % z programu kohezní politiky. ČR proto patří k zemím se spíše pomalejším čerpáním.

Poslanecký klub TOP 09 patřil mezi ty, jež vetovaly projednání zákona v prvním čtení. Zároveň ani jeden z poslanců TOP 09 nehlasoval pro finální znění novely zákona o registru smluv. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Kalousek odkazuje na projednání návrhu podle § 90 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který umožňuje předkladateli zákona navrhnout sněmovně schválení zákona v prvním čtení. V takovém případě lze k rozhodujícímu hlasování o zákonu přistoupit hned v prvním čtení po obecné a podrobné rozpravě, přičemž k zákonu nelze podávat pozměňovací návrhy. Pokud však proti návrhu na schválení zákona v prvním čtení vznesou námitky nejméně dva poslanecké kluby nebo 50 poslanců, zákon tímto způsobem schválit nelze a následuje standardní legislativní procedura se třemi čteními.

Tato situace nastala právě v případě novely zákona o registru smluv, kdy předkladatelé navrhli sněmovně schválit tuto novelu hned v prvním čtení. Proti tomu se však postavily poslanecké kluby ODS a TOP 09, které tento návrh vetovaly (4. odstavec zdola) a tím pádem zamítly. Novela tím pádem pokračovala ve standardní proceduře sestávající se ze tří čtení, během kterých se k novele přidalo celkem 9 stran (.pdf) pozměňovacích návrhů. Po dramatickém průběhu, který je podrobně popsaný v našem výroku dne, nakonec došlo na konečné hlasování, ve kterém žádný z poslanců TOP 09 finální znění novely nepodpořil. Výrok poslance Kalouska tak hodnotíme jako pravdivý.

Předně je třeba zdůraznit, že na přípravě návrhu rozpočtu spolupracuje ministr financí a správce rozpočtové kapitoly - v tomto případě MŠMT. Vzhledem k tomu, že v současné chvíli (květen 2017) teprve probíhá sestavování rozpočtů, je nemožné s určitostí tvrdit, jakým způsobem výsledný rozpočet dopadne a rozpočet je v této chvíli ještě upravován.

MŠMT prozatím vydalo tiskovou zprávu, ve které tvrdí, že po dohodě s vládou při přípravě rozpočtu se zohlední narůstající výdaje na školství. „MŠMT chce proto zvýšit podíl výdajů kapitoly Ministerstva školství, mládež a tělovýchovy na HDP o více než 1 procentní bod do roku 2020, tj. o 60 mld. Kč. Investovat je přitom třeba do všech stupňů vzdělání a na konkrétní systémová opatření.“ Poslanecká sněmovna se v usnesení v bodě III. shodla na podpoře tohoto postupného navyšování a vyzvala vládu, ať tuto skutečnost zohlední (.pdf, bod III.).

Školský zákon č. 561/2004 v bodě 5, § 160, stanovuje, že prostředky ze státního rozpočtu se mimo jiné odvozují od skutečného počtu dětí ve škole. Při sestavení rozpočtu je tedy třeba tuto skutečnost zohlednit. Podle dat ČSÚ stoupá počet žáků v ZŠ, ve školním roce 2015/2016 bylo žáků 880 251, kdežto v roce 2014/2015 jich bylo pouze 854 137 a stoupající pokračuje již od roku 2010.

Návrh rozpočtu na rok 2018, který je nezřídka veřejně komentován, je teprve svého druhu výkopem ze strany Ministerstva financí. Běží legislativní proces, kdy je návrh poslán do připomínkového řízení a dále bude otázkou celé vlády, jak jej upraví. Aktuální návrh Ministerstva financí navíc není v celé své šířce veřejně dostupný, je tedy nemožné konkrétně sledovat, jak se zde pracuje s jednotlivými prostředky v rámci rozpočtové kapitoly MŠMT.

Zákon o daních z příjmů je v platnosti již od 18. prosince 1992, v roce 1993 nastala jeho účinnost. Přestože zákon byl ve všech směrech aktivní a účinný již od roku 1993, korunové dluhopisy byly dle dat serveru Kurzy.cz poprvé státem vydány (tzv. emitovány) v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí.

Premiéra korunových dluhopisů vyvolala vlnu emise takových dluhopisů na konci roku 2011, jejich vydávání zcela markantně vrcholilo na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6). V době před rokem 2013 však kromě státu rozsáhle emitovaly i soukromé firmy.

Co se týče mediální pozornosti, té se korunovým dluhopisům dostalo opravdu hojně, zejména pak v roce 2012 (příkladně iDNES.cz, Patria.cz, Finance.cz či IHNED.cz). Přímo jako legální formu optimalizace jej popisují například server Ucetni-portal.cz nebo Investujeme.cz. Oproti tomu vyjádření ministerstva financí bylo zdrženlivější k výzvám k optimalizaci, potvrzuje však legalitu celého procesu a vysvětluje jeho fungování a původní záměr.

Podíváme-li se na mediální zprávy před rokem 2011, je zjevné, že korunové dluhopisy v podstatě nebyly tématem. I občasné zmínky vyznívaly spíše skepticky a bez vidiny potenciálu v jejich optimalizačním charakteru.

Ministryně Šlechtová hovoří o penězích, které měl mít ministr financí Andrej Babiš k dispozici na nákup dluhopisů. Babiš měl v roce 2012 nakoupit dluhopisy Agrofertu za 1,5 miliardy korun a tvrdil, že po zdanění měl právě 1,5 miliardy. Tato čísla prý získal od správkyně svého majetku. Echo24 ale poukázalo na fakt, že toto jsou příjmy do roku 2015, dluhopisy však byly nakoupeny již v roce 2012.

Babiš se tedy zvonu spojil se svou správkyní majetku a zjistil, že měl dokonce ještě o miliardu více. Jeho příjmy od roku 1993 do roku 2015 tedy podle něj byly 2,5 miliardy korun. „Já jsem v životě své peníze nepočítal,“uvedl jako zdůvodnění své nevědomosti Babiš. Následně se vyjádřil, že čísla, o kterých hovoří, doloží na základě nezávislého auditu.

Po vysvětlení nesrovnalostí s tím, že se v případě Andreje Babiše nejedná o audit, ale pouze o prověření příjmů, se objevily další nejasnosti. Auditorské firmy EY a PwC potvrdily, že příjmy uvedené v daňovém přiznání ministra financí a v jeho majetkovém přiznání jsou totožné. Problém se však ukázal v tom, že účetní (video 4:00–4:45) Andreje Babiše udělala chybu v jeho majetkovém přiznání, kdy k příjmům napsala, že jsou po zdanění. To tam však být uvedeno nemělo.