Přehled ověřených výroků

Otevření úseku dálnice D8 skutečně bylo naplánováno na 17. prosince 2016. O dodržení termínu jejího otevření dne 17. prosince 2016 ujistil ministr dopravy Ťok premiéra Sobotku na jejich bilanční schůzce, která se uskutečnila 14. listopadu 2016 (bod 4).

První část výroku ministryně Valachové hodnotíme jako zavádějící, protože k plošnému zvýšení tarifů platů pedagogických pracovníků na úrovni 6 % došlo, zvýšení 2 % ze slibovaných 8 % mělo být vyplácené ve formě odměn z rozpočtu škol, teda dorovnané řediteli. Druhá část výroku je také zavádějící, protože návrh na plošné snížení platů učitelů se vyskytl jen v úřednické vládě Jana Fischera.

Záměr ministryně Valachové o zvýšení platů učitelů o 8 % byl představený 19. července minulého roku a vláda ho schválila na svém jednaní v srpnu minulého roku. Ministryně si v něm za cíl kladla zvýšení platu učitelům už po 2 letech praxe a ne až po šesti, jako tomu bývalo doposud. Tento záměr byl taktéž schválený a platy učitelů i s dvouletou praxí byly skutečně tarifně navýšené, avšak o 6 % ze zmíněných 8 %.

Zvýšení 2 % mělo být vyplácené od listopadu minulého roku ve formě odměn, tedy jako nadtarifní zvýšení platu, které mají dorovnat ředitelé škol ze svých rozpočtů.

Co se týká předcházejících vlád, jak v úvodu zmiňujeme, o snižování platů státních zaměstnanců se hovořilo za úřednické Fischerovy vlády a proti tomuto záměru Ministerstvo školství bojovalo. Větší, avšak klamná debata se vedla za následující vlády Petra Nečase, kdy došlo k nesprávnému výkladu vládních škrtů, které se negativně platů pedagogů netýkaly, avšak učitelé proti nim protestovali. Ve skutečnosti však, na rozdíl od ostatních státních zaměstnanců, platy učitelům stouply. Pokyn tehdejšího ministra školství, Josefa Dobeše, který ubezpečoval ředitele škol o tom, že po novém rozdělení platů na dvě tarifní třídy nedojde ke snížení žádného z platů pedagogických pracovníků, obsahoval též doporučení, aby ani oni nesnižovali osobní příplatky, které doposud učitelům vypláceli, pokud nedošlo ke snížení kvality či množství práce, kterou učitelé vykonávali. O navýšení platů od 1. ledna 2011, tedy od zavedení dvou tarifních tříd ministrem Dobešem, informuje Informační datová svodka „Zaměstnanci a mzdové prostředky za 1.–4. čtvrtletí 2011“ (.pdf, str. 1). Platy pedagogických pracovníků rostly přiměřeně o 2,9 %, ke škrtům došlo u pracovníků nepedagogických.

Česká republika jako členský stát Severoatlantické aliance má závazek vydávat 2 % ze svého HDP na obranu. Tento požadavek se objevoval už v letech před nástupem Bohuslava Sobotky do funkce premiéra, kodifikován byl až deklarací (.pdf, str. 3, čl. 14) ze summitu NATO ve Walesu z roku 2014. Česká republika tento závazek dlouhodobě neplní, naposled vydala 2 % z HDP na obranu v roce 2005. Od nástupu vlády Bohuslava Sobotky v roce 2014 se situace mírně zlepšuje (viz tabulka), k naplnění dvouprocentní hranice má nicméně stále daleko.

Rok% výdajů na obranu z HDP20140,9120150,9620161,03Zdroj: Ministerstvo obrany

Dalším ze závazků České republiky je dle článku 3 Severoatlantické smlouvy závazek udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní obranyschopnost. Pro Českou republiku z toho vyplývá povinnost účastnit se cvičení NATO a případně tato cvičení pořádat i na svém území. Tento závazek Česká republika plnila před nástupem vlády Bohuslava Sobotky a stále jej plní, v letošním roce se například účastnila cvičení Anakonda v Polsku, na území České republiky se letos konalo letecké cvičení, které se v ČR konalo i před 2 lety.

Česká republika má také povinnost přispívat do rozpočtu NATO, který se skládá ze 3 složek: civilního rozpočtu, vojenského rozpočtu a Programu bezpečnostních investic. Členské státy přispívají do rozpočtu v poměru ke svému HDP, Česká republika se dle dat serveru Natoaktual.cz k roku 2014 podílí na celkovém rozpočtu NATO 0,94 %.

Co se týče účasti vojáků ČR na misích NATO, Česká republika se v současnosti účastní misí v Afghánistánu a Kosovu, kterých se účastnila (.pdf, str. 2) i před nástupem vlády Bohuslava Sobotky.

Další konkrétní závazky vyjmenovává Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu AČR. Ten ve svém textu pro server Natoaktual.cz z března 2014 vypisuje závazky a dodává, že řadu z nich Česká republika nesplnila.

Je pravdou, že byla schválena dohoda o omezení íránského jaderného programu, která vedla ke zrušení sankcí s ním spojených. Tímto aktem ale nedošlo ke zrušení veškerých sankcí vůči Íránu, ani automatické liberalizaci vztahů se všemi státy.

Dle tehdejší administrativy prezidenta Bushe byl Írán spolu se Severní Koreou a Irákem významnou hrozbou pro USA a spojence v NATO. Dle Bushovy administrativy patřil Írán do tzv. osy zla, vzhledem ke svým snahám o vývoj jaderných zbraní a jejich nosičů. Ještě v roce 2007 prezident Bush věřil, že Írán bude schopen do roku 2015 vyvinout mezikontinentální střelu schopnou zasáhnout celou Evropu a východní pobřeží USA, což se neprokázalo. Projekt globální raketové obrany byl nahrazen v roce 2009 projektem regionální raketové obrany, který dle slov tehdejšího ministra obrany Gatese měl využívat současné možnosti obrany a být mnohem pružnější a efektivnější, pokud jde o hrozbu ze strany Íránu (.pdf, s. 2). Navíc tato změna byla kladně kvitována Ruskou federací a byla jedním z důvodu takzvaného restartu ruskoamerických vztahů mezi roky 2009-2012.

V této době ale nelze mluvit o dohodě mezi USA a Íránem. Americký tlak se stupňoval až červnu 2010 vyvrcholil přijetím rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1929, která na Írán uvalila další sankce v oblastech obraného průmyslu, pohybu osob a zboží, omezení bankovních služeb a pohybu kapitálu.

Zlepšování vztahů s Íránem nastalo až po íránských prezidentských volbách v roce 2013. Na popud USA začala oficiální jednání s Íránem o omezení jeho jaderného programu ve formátu P5+1, tedy pěti stálých členů RB a Německa. Výsledkem byl podpis Společného komplexního akčního plánu v roce 2015, kterým se Írán zavazoval k užití jaderné energie striktně k civilním účelům a RB (rezoluce 2231) následně ruší předchozí sankce vůči Íránu tykajících se jaderných zbraní.

I přes významné omezení sankcí vůči Íránu nelze tvrdit, že byly zrušeny veškeré sankce jako celek. I nadále je Írán cílem sankcí tykajících se zneužití vyspělých vojenských technologií, íránské podpory terorismu či porušování lidských práv. Sankce jsou uplatňovány jak ze strany USA (.pdf, s. 2), tak například i EU (.pdf, s. 30). Z toho vyplývá i určitá opatrnost ohledně jednostranné liberalizaci vztahů s Íránem. Přijmutí Akčního plánu bylo přijato jako vstřícný krok Íránu směrem ven z mezinárodní izolace, ale nelze tvrdit, že by automaticky znamenalo zlepšení vztahů se všemi státy, nebo alespoň se sousedy.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Dohodou o íránském jaderném programu nedošlo k zrušení všech sankcí vůči Íránu. Stále zůstávají v platnosti sankce spojené například s íránským raketovým programem. Kromě toho rovněž liberalizace vztahů není tak jednoznačná, jak ji premiér předestírá.

Pojmem agresivní daňové plánování bývá skutečně označováno využívání či dokonce zneužívání mezer v daňových zákonech ke snížení daňové povinnosti.

Zamezit této činnosti se snaží státy jak na národní úrovni, tak ve spolupráci s EU či OECD prostřednictvím řady opatření. Na mezinárodní úrovni se jedná zejména o danění podle sídla provozovny, kontrolu převodních cen či tzv. exit tax při přesunutí sídla společnosti.

Na národní úrovni jde především o eliminování různých mezer v zákonech, jako byla například ta, která vedla k nulovému zdanění korunových dluhopisů. Tento fenomén byl vysvětlen v jiných odůvodněních.

Program schůzky s ministrem Ťokem nebyl publikován, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Je však pravdou, že si starostka Prackovic dlouhodobě stěžuje, že není informována o postupu stavby dálnice.

Oficiální program bilanční schůzky s ministrem dopravy Ťokem nikde zveřejněn nebyl a ani jeden z aktérů se o údajně probírané obci nezmínil na tiskové konferenci. V prioritách v oblasti dopravy, které ministrovi premiér stanovil, se hovoří jen o samotném dokončení dálnice D8. Nedozvídáme se však, zda byly projednávány problémy této konkrétní obce. První část výroku tedy pokládáme za neověřitelnou.

Radnice v severočeských Prackovicích řeší problémy se zdvihající se podzemní vodou. Problémy pravděpodobně způsobily nešetrný postup stavebních prací během dokončení dálnice D8. V obci popraskala místní komunikace, v havarijním stavu se nachází vodovod a nefunguje ani čistička odpadních vod. Starostka Andrea Svobodová Křešová odhaduje výši škod na 30 milionů korun.

V elektronických médiích proběhly články o osudu obce povětšinou v minulých dvou měsících. Například pro Deník Křešová řekla: „Od začátku je celý problém v komunikaci. Kdyby za námi někdo přišel a sdělil nám, že hodlají dešťovou vodu vést naší kanalizací, jistě bychom našli lepší řešení a celá věc nemusela dojít tak daleko. Bohužel se s námi nikdo nebaví.“ (Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/znicena-kanalizace-voda-v-domech-prackovice-trapi-d8-20161102.html). Starostka na tento problém upozorňuje dlouhodobě, stěžovala si na něj už v roce 2014.

Dodejme, že se ministr Ťok plánuje setkat se starostkou obce v pondělí 12. prosince.

Rada bezpečnosti OSN vyhlásila v březnu 2011 Rezoluci č. 1973 na ochranu libyjských civilistů před útoky armády Muammara Kaddáfího. Rezoluce požadovala „okamžité příměří“, mezinárodnímu společenství povolila zřízení bezletové zóny, zahraniční intervenci za účelem ochrany civilního obyvatelstva a také zpřísnit sankce vůči Kaddáfího režimu a jeho podporovatelům.

Z pěti stálých členů Rady hlasovali tři pro rezoluci (USA, Velká Británie a Francie), dva se hlasování zdrželi (Rusko a Čína). Z nestálých členů Rady bylo pro rezoluci sedm států, tři včetně Německa se zdrželi.

Návrh na rezoluci vzešel ze strany Francie, Velké Británie a Libanonu.

Intervence OSN v Libyi trvala sedm měsíců.

Podle článku 27 Charty OSN jsou k přijetí rezoluce potřeba kladné hlasy nejméně devíti členů Rady bezpečnosti (. pdf, str. 14)

Ve Spojených státech skutečně nejsou známy případy, kdy by došlo k odstranění opozičních novinářů. V době prezidentství Baracka Obamy došlo k vraždě žurnalistů v přímém přenosu, která však nikterak nesouvisí s jakýmkoliv kritizováním jím prováděné politiky.

Známý je i případ Michaela Hastingse – ten sice kritizoval administrativu Baracka Obamy, zahynul však vlastním přičiněním při autonehodě.

O smrti novinářů kritizujících politiku Vladimira Putina v Ruské federaci jsme informovali v předchozím výroku. Jsou mezi nimi i ženy (např. Anna Politkovská, Natalya Skryl, Anastasiya Baburova či Natalya Estemirova).

Ministerstvo opravdu své dluhopisy nabízelo v tzv. reinvestiční variantě. V takovém případě není výnos dluhopisů pravidelně vyplácen, nýbrž je jednou ročně ke stanovenému datu automaticky reinvestován formou připsání dalších dluhopisů. Celá částka je pak splacena k datu jejich splatnosti.

Hovoří-li europoslanec Niedermayer o „konci“, má patrně na mysli novelu z roku 2012. Ta zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo. To však ministerstvo obhajovalo tím, že ztráta pro stát nebude výrazná a jde o krok usnadňující právě výše popsanou reinvestici. Tato argumentace však není předmětem ověřování.

Nehodnotíme-li tedy skutečné pohnutky ministerstva, toto opravdu vydávalo reinvestiční korunové dluhopisy, ze kterých nebyly úroky daněny. Spustila se tak velká vlna vydávání korunových dluhopisů i mezi soukromými subjekty.

Smlouvu s rakouskou firmou Kapsch podepsal v roce 2006 dřívější ministr dopravy Milan Šimonovský, který působil ve vládě Jiřího Paroubka společně se současným premiérem Bohuslavem Sobotkou.

Kontrakt mezi ministerstvem a Kapschem má dlouhou historii obohacenou o několik smluvních dodatků. Jak vyplynulo z lednových slov ministra Ťoka, ten, kdo dodatky smluv uzavíral, vůbec nepočítal s tím, že by firma Kapsch mohla být v budoucnu nahrazena jiným dodavatelem. Posudky, které si resort nechal vypracovat, ukázaly, že jediná firma, která je technicky schopna spravovat, je právě rakouský Kapsch. Kontroverze vzbudily i ostatní dodatky.

Jedním z nich se v roce 2007 zabýval i antimonopolní úřad. Závěry šetření úřadu zjistily, že uzavření tohoto dodatku nebylo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Zadavatel, tedy Ministerstvo dopravy ČR, se tak dopustil porušení tohoto zákona.

U dalšího z dodatků uzavřeného v prosinci 2007 ministerstvo zveřejnilo jen část dohody. Reportéři ČT později zjistili, že ta část dohody, která Kapschi přináší částku 4 mld. Kč, zůstala nezveřejněná.

Dodejme, že nelze postihnout, zda hnutí ANO, které prostřednictvím dvou ministrů kontroluje od vzniku koalice ministerstvo dopravy, vědělo o této situaci. Hodnotíme to, kdo a kdy danou smlouvu podepsal.