Přehled ověřených výroků

Miroslava Němcová

Žádné kroky se Jiřímu Dienstbierovi v Parlamentu nepovedly.

Otázky Václava Moravce, 13. listopadu 2016
Nepravda

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Dienstbier v legislativním procesu prosadil technickou novelu zákona o NKÚ a před finálním hlasováním po vrácení ze Senátu je i novela zákona o střetu zájmů. Nehodnotíme, zda jde o významné počiny, není však pravdou, že by Dienstbier neprosadil vůbec nic.

Jiří Dienstbier do Poslanecké sněmovny předložil v tomto volebním období celkem 11 návrhů zákonů (či jejich novel). Z nich prozatím celým legislativním procesem prošla novela zákona o NKÚ. Šlo spíše o technickou novelu (str. 6), což popisuje samotný návrh. Kromě toho má nejblíže ke schválení novela zákona o střetu zájmu.

Tento vládní návrh chce zavést, aby politikové přiznávali svůj majetek při vstupu do politiky a následně při jejím opuštění. Během projednávání sněmovna k tomuto návrhu prostřednictvím pozměňovacích návrhů přidala kroky, které jsou obecně nazývány jako lex Babiš. Návrh již sněmovna jednou schválila a lze tedy oprávněně předpokládat, že v určité podobě opětovně projde. Zda se tak stane ještě do konce měsíce, kdy Dienstbier bude ministrem, je otázkou. Listopadová schůze sněmovny byla ukončena a prosincová stále není naplánována.

Mezi vládou schválené patří mimo jiné změna zásad financování neziskových organizací, úprava rozsahu kontrolní působnosti NKÚ, novela zákona o registrovaném partnerství, změna zákona o sdružování v politických stranách a hnutích, zákon o veřejném ochránci práv či vládní návrh o celostátním referendu.

Ministrem Dienstbierem navržené zákony však dosud neprošly Parlamentem ČR a nebyly tedy schváleny. Vládní návrh o celostátním referendu je v prvním čtení, zákon o veřejném ochránci práv je po druhém čtení, novela zákona o NKÚ byla předložena 31. 10. a zatím nebyla projednána a novela zákona o registrovaném partnerství je zatím také neprojednána.

Pravda

8. listopadu prohlásil premiér Sobotka mimo jiné, že by rád vyměnil i některé členy vlády za ANO či KDU-ČSL. Tuto informaci přinesly například Aktuálně.cz nebo ČTK.

Dle koaliční smlouvy (.pdf, str. 31, odst. 4) jsou za ministry své strany zodpovědní její předsedové, proto by i jejich odvolání museli iniciovat buď Andrej Babiš, nebo Pavel Bělobrádek. Ti ale dle vyjádření ze 4. listopadu o odvolání svých ministrů neuvažují.

V následujících týdnech se premiér Sobotka sejde s jednotlivými ministry a bude s nimi bilancovat jejich činnost a plnění dosavadních závazků. Poté má v plánu setkat se i s lídry ANO a KDU-ČSL, což avizoval v dnešních Otázkách Václava Moravce (46. minuta).

Neověřitelné

V současnosti je zákon 112/2016 Sb. o elektronické evidenci tržeb přijat a v platnosti. Je v něm také dán postup, jakým do systému budou podnikatelé zapojováni. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, protože neustále jsou navrhovány změny a nelze určit, zda tento fakt pro podnikatele nezpůsobuje nejistotu a zmatek.

Zákon vyjmenovává explicitně evidované tržby, u kterých je platnost zákona o EET dočasně pozastavena v §37 zákona 112/2016 Sb. Ve stejném paragrafu je v bodě 3 uvedeno:

„Vláda může stanovit nařízením, že některé tržby nejsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dočasně evidovanými tržbami.“
Zároveň není pravdou, že by obecně nebylo známé, co do EET patří a odkdy. Finanční správa totiž vydala 31. srpna 2016 metodické pokyny výkladu zákona formou příručky. Na druhou stranu bylo vydání výše popsané příručky částí odborné veřejnosti přijato s kritikou, že byla zveřejněna na poslední chvíli.

K vysvětlení dotazů mají sloužit i tzv. roadshow EET, které finanční ředitelství a ministerstvo financí koná průběžně přibližně od června roku 2016, nebo setkání s lidmi z oboru.

Na jednotlivá vyjádření v tisku se ministerstvo financí také snažilo reagovat a vysvětlovat je pomocí svých stránek. Navíc provozuje portál ETržby.cz, kde jsou dostupné aktuální informace včetně toho, na koho a odkdy se daný zákon vztahuje.

Určité nejasnosti se objevily při začátku projednávání daňového vládního balíčku dne 30. listopadu 2016, ke kterému byly přiloženy k projednání i pozměňovací návrhy týkající se zákona o EET.

Zájem vzbudil návrh ministra financí Andreje Babiše na základě jednání s Asociací malých a středních podniků v ČR. Ten měl provést některé změny v novém zákoně s tím, že by se části obchodníků, kteří by přijali paušální daň a mají obrat do 250 tisíc korun, netýkal provoz EET.

Bylo také navrženo, aby z kontroly byly vyjmuty platby kartou přes platební brány. Otázkou zůstává, zda by o paušální zdanění výměnou za vyjmutí z EET byl zájem, což by podle předsedy Asociace Karla Havlíčka neměl být zásadní problém. V zavedení EET nevidí potíž, horší je prý dle jeho slov pocit hysterie vyvolaný mezi podnikateli.

Určité změny navrhla i vládní KDU-ČSL, která by taktéž uvítala vyjmutí podnikatelů, jež jsou plátci paušální daně. Konkrétně těch, jejichž obrat je do 414 tisíc korun ročně či podnikají jako vedlejší činnost s výdělkem do 5041 korun měsíčně, a prodejců na farmářských trzích, kteří na nich prodávají více jak dvě třetiny produkce.

Poslanci opozice za ODS a TOP 09 ve svých návrzích rovnou chtějí celý zákon zrušit.

Pravda

Sudetoněmecké krajanské sdružení (SL) se skutečně vzdalo majetkových nároků (0:30) a diskuze nad otázkou vysídlených Němců byla bezprostředně po válce i v nedávné minulosti značně konfrontační. Dnes se politický diskurz orientuje na přátelské navázání vztahu a řešení otázky. Hermanův (KDU-ČSL) výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jakožto odnož německé SL, působí v Česku od roku 2009. Oficiálně zaregistrován byl ale až v roce 2015. Ve stejném roce chtěla německá SL vypustit ze svých stanov článek d) (.pdf), kde požaduje navrácení nebo náhradu za konfiskovaný majetek po druhé světové válce. Namísto toho přichází s alternativou v článku c), kde se vymezuje vůči vyvlastňování po celém světě.

Část členů, kteří nesouhlasili s vyjmutím zmíněných bodů, dala změnu stanov k Mnichovskému soudu. Ten jejich snahu zamítl, ale stanovy přesto zrušil. SL v čele s Berndem Posseltem proto návrh na úpravu stanov začátkem roku 2016 podala znova. Tzv. sudetští Němci se tedy skutečně ve většině vzdali majetkových nároků.

Otázka sudetských Němců byla původně zakotvena v Benešových dekretech z roku 1945. Dekret č. 33/1945 Sb., čl.5, který odjímal české nebo slovenské občanství i dekret o konfiskaci majetku 12/1945 Sb. byly hojně diskutovány i v prezidentských volbách roku 2013. Miloš Zeman v té době kriticky vystupoval vůči Karlu Schwarzenbergovi, který se přikláněl k navrácení majetku odsunutým Němcům (2:15) i sudetské otázce obecně.

Naproti tomu německá kancléřka Angela Merkelová odsoudila odsun poměrně jasně. Snahu o navázání diskuze se sudetskými Němci se pokusil Petr Nečas (ODS) už v roce 2013 v Bavorsku.

"Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. (...) Je ale nadevší pochybnost jasné, že se nemůžeme vrátit do doby před 80 lety. Musíme si přiznat, že můžeme napravit jen velmi málo z toho, co špatného se v dějinách stalo."

Sudetoněmecké dny navštívil v roce 2015 i vicepremiér Pavel Bělobrádek (.pdf)(KDU-ČSL). Je tedy patrné, že existuje snaha o navázání pozitivních vztahů mezi oběma stranami.

Nepravda

Při analýze vycházíme ze statistiky (.pdf) poskytnuté ministerstvem vnitra v roce 2015, která monitoruje období let 2012 až 2014.

Na upozornění čtenářů doplňme, že zbraně z kategorie D podléhají zákonné regulaci (pořídit si je smí jen svéprávné plnoleté osoby, jde např. o vzduchovky, airsoftové zbraně či plynové pistole), ačkoli je není třeba registrovat. Ministr Chovanec i europoslanec Polčák hovořili o množině legálních zbraní, kam se tyto zbraně bezpochyby řadí. Z naší strany by bylo zcela zavádějící a proti metodice, abychom je z jakéhokoli důvodu ze statistik vyňali, nebylo-li to vyjádřeno samotnými diskutujícími. Zdůrazňujeme, že řeč je o obecné kriminalitě páchané se zbraní, není rozhodující, nakolik běžně zbraň způsobuje smrt.

Z čísel monitorujících objasněnou kriminalitu jasně vyplývá, že se trestná činnost legálně drženými zbraněmi nepohybuje v řádu jednotek případů a není tedy „téměř nulitní“, ale směřuje dokonce až ke dvěma stovkám případů ročně. V posledních letech dokonce převyšovala trestnou činnost páchanou nelegálně drženými zbraněmi, a to násobně. Zdůrazněme, že statistiky monitorují pouze objasněné případy, celkově bude trestné činnosti s využitím zbraně samozřejmě více. Kromě toho pracují také s kolonkou „neurčená střelná zbraň“.

O čísla za roky 2015 a 2016 jsme požádali ministerstvo vnitra a Policii ČR, do dne zveřejnění ovšem nepřišla odpověď. K dispozici jsme přímo od europoslance Polčáka získali informaci o počtu objasněných trestných činů spáchaných s legálně drženou zbraní (poslední řádek tabulky v přiloženém snímku).

Na základě dostupných dat tedy nejde stejně jako s europoslancem Polčákem souhlasit ani s ministrem vnitra Chovancem. Porovnáme-li podíl TČ spáchaných legálně drženou zbraní na kriminalitě páchané se zbraní vůbec (jak vyplývá z kontextu diskuze, přičemž jiné srovnání nemá smysl, když podíl TČ spáchané se zbraní tvoří sám o osobě velmi malé číslo v celkové kriminalitě), nepohybujeme se v téměř nulitních ani minimálních hodnotách, jak tvrdí ministr vnitra. Z tohoto důvodu je výrok nepravdivý.

Neověřitelné

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť jednání Bezpečnostní rady státu (.pdf - čl. 6) jsou podle jejího jednacího řádu neveřejná a není tedy možné korektně potvrdit, zda k popisované situaci došlo tak, jak ministr Pelikán uvádí.

Rovněž záznamy z jednání (čl. 9, bod 6) jsou určeny pouze striktně vymezenému okruhu osob (resp. osob, které jsou jimi pověřeny), mezi něž veřejnost nepatří.

Zavádějící

Dosud se v Ženevě uskutečnily tři konference, které řešily válečný konflikt v Sýrii. Další mírové jednání mezi vládní stranou a opozičními skupinami se ale uskuteční v lednu 2017 v Kazašském hlavním městě Astaně. V tomto ohledu má tedy Alexandr Vondra pravdu.

Jednání v Astaně však plně nepřebírá roli Ženevy. Další mírová konference, která se uskuteční v únoru, je plánovaná právě ve Švýcarsku. Vondrův výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Schéma mapující strany syrského konfliktu a k nim připojené země a organizace.

Zdroj: Ihned.cz Rok 2017 se má nést, podle poradce OSN pro Sýrii ve znamení diplomacie. Na prosincovém zasedání Bezpečnostní rady Rusko společně s Tureckem přišlo s návrhem na snížení násilí a ochranu civilistů v Sýrii prostřednictvím sjednání příměří. Současně umožňuje vstup opozičních skupin na území Sýrie za účelem boje proti terorismu. Tím reaguje Rusko s Tureckem na rezoluce 2254 týkající se Sýrie z roku 2015. Tuto iniciativu OSN podporuje, ovšem na její dodržení chce dohlédnout.

V minulých letech se mírová jednání odehrávala v hlavním městě Švýcarska pod označení Geneva I Conference of Syria (2012), Geneva II (2014) a Geneva III (2016). Po první konferenci v červnu 2013 se pokusilo Rusko (Sergei Lavrov) s USA (John Kerry) dohodnout na politickém řešení konfliktu a zamezení krveprolití.

Tato iniciativa zesílila po použití chemických zbraní v Damašku. Po přijetí další rezoluce, která obsahovala zničení zásoby chemických zbraní Sýrie od poloviny roku 2014, následovala druhá ženevská konference, která měla tento postup stvrdit. V následujících letech se syrský konflikt k míru nepřibližoval. Zlom nastal v prosinci 2016 s rusko-tureckou iniciativou.Tu však stihly oba státy první lednový týden 2017 porušit a jednání v Astaně se tak pozastavují.

Mírového jednání v Kazachstánu se má účastnit Rusko a Írán, kteří podporují Sýrii a Turecko, jako klíčoví zastánci rebelské strany. Tato konference není organizována OSN, ale Ruskem a Tureckem a slouží k doplnění oficiální „mírové konference“, jež se uskuteční v Ženevě v únoru 2017.

Výrok Alexandra Vondry hodnotíme jako zavádějící, jelikož v Ženevě se stále jedná o mírových opatřeních a dohodách, ačkoliv v souvislosti s válkou v Sýrii se uskuteční mírové jednání mezi Sýrii a opozičními skupinami v Kazachstánu.

Neověřitelné

Meziroční vývoj bilančního salda rozpočtu města Teplice ukazuje rostoucí trend, což znamená, že od roku 2013 končí hospodaření v přebytku. Vzhledem k tomu, že přebytek salda se meziročně zvyšuje, lze konstatovat, že město může mít problémy s využitím těchto prostředků.

Zamítnutí ze strany památkářů se týká např. opravy budovy Hadích lázní. Tato budova je však v majetku firmy JTH, která ji chtěla rekonstruovat. Nejedná se tedy o investici ze strany města, ale o soukromý projekt společnosti JTH.

V komentáři k Rozboru hospodaření (.xls) pro rok 2015 město uvádí seznam nerealizovaných akcí. Z významnějších investic tak nedošlo např. k 50 mil. opravě základní školy z důvodu napadení výběrového řízení a časového hlediska pro zdárné čerpání dotace na komplexní zateplení (.doc,str. 8). Tato investice bude realizována (.pdf) v roce 2017. Role památkářů nebo hasičů bránících ve výstavbě a realizaci investic tak není zjevná. Dalším příkladem může být pozdržená stavba parkoviště z důvodu výskytu chráněných ptáků.

S plánováním investic ve městě není spokojená opozice. Přestože se jich plánuje při sestavování rozpočtu mnoho, realita v závěru roku je jiná a realizace investic se odsouvá do let následujících.

Pravidelně od roku 2012 město plánuje výdaje vyšší, než jaké se potom uskuteční. Tento vývoj skutečně ukazuje na možné problémy - to však může být způsobeno nejen neočekávanými skutečnostmi (kterými můžou být právě zamítnutí památkářů a hasičů či výskyt chráněných zvířat), kvůli nimž je nutno investice pozastavit, ale i chybným odhadem a plánováním při sestavování rozpočtu. RokPlánované výdaje (na začátku roku)Skutečné výdaje (ke konci roku)20121 017 195809 1312013900 467709 4052014898 524740 7322015

974 525734 625Údaje jsou v tis. Kč, zdroj dat: Monitor-státní pokladna

Pravda

Celková alokace pro čerpání ČR z evropských fondů v období 2007–2013 činila 676,2 mld. Kč. (. pdf, str. 10)

Podle údajů z grafu lze vidět, že ČR v čerpání evropských dotací zaostávala oproti průměru EU nejvíce v letech 2011, kdy se jí podařilo vyčerpat pouhých 6 % z celkové alokované částky a v roce 2014, kdy to bylo celkem 11 %. Naopak v roce 2015 bylo dosaženo nejvyšší míry čerpání. „Podle čl. 56 obecného nařízení jsou výdaje včetně výdajů na velké projekty způsobilé do 31. prosince 2015. (...) Do konce roku 2015 byly podle údajů MF odeslány Komisi žádosti o průběžné platby (certifikované výdaje) ve výši takřka 80 % alokace.“ (. pdf, str. 69)

Podle reportu Nejvyššího kontrolního úřadu je celková alokace pro období 2014-2020 určená pro ČR ve výši zhruba 648 mld. Kč. K 31. březnu 2016 bylo z této částky vyčerpáno pouze 33,1 mld. Kč, což tvoří 5,4 % z alokované částky. V minulém období bylo v tuto dobu vyčerpáno kolem 11 % alokované částky (viz graf výše). Navíc k proplácení finančních prostředků začalo docházet pomalu (pouze 6,2 mld. Kč) a to i přes fakt, že toto období běží již třetím rokem. (str. 72)

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se zatím skutečně nedaří čerpání evropských peněz stejně jako tomu bylo v minulých letech.

Zavádějící

Situace s americkou podporou syrských povstalců je komplikovaná. Je však pravdou, že budoucí prezident Trump opakovaně naznačuje, že je pro, aby se USA soustředily na boj proti ISIS a nalezení společné řeči s Ruskou federací a Asadovou Sýrií. Dokonce je pravděpodobné, že se proto bude snažit ukončit veškerou podporu tzv. umírněné opozice v Sýrii.

Pokud jde o podporu povstalců v Sýrii za Obamova prezidentství, situace je opět komplikovaná a v otázce podpory se vedla v Obamově administrativě dlouhá debata v letech 2011–2012. Je ale faktem, že mělo jít vždy o podporu umírněných sil, ne tedy islamistů.

Podpora se dá vysledovat ve dvou směrech. Neoficiálně přes CIA, která minimálně od roku 2013 ve spolupráci s tajnými službami Kataru a Saúdské Arábie v Jordánsku cvičila a materiálně zásobovala Syřany pro boj proti Asadovi.

Mezi nejznámější skupinu v tomto programu patřila Harakat Hazzm, která ale doplatila na obavy USA z poskytování zbraní, když byla na přelomu let 2014–2015 poražena lépe financovanou skupinou Al-Nusra.

Zbytky skupiny pak byly následně připojeny k Levantské frontě, což je aliance různých povstaleckých skupin na severu Sýrie v okolí Aleppa. Rozpad skupiny Hazzm byl nečekaný, stejně tak jako ztráta velké části jejího vybavení včetně poměrně moderních protitankových střel TOW ve prospěch útočící Al-Nusry.

Oficiální cesta podpory syrských umírněných povstalců začala v září 2014, kdy Kongres schválil finance, a v lednu 2015, kdy Pentagon navrhl program výcviku a vyzbrojení cca 5000 umírněných povstalců s cílem boje zaměřeného jen proti ISIS.

Tento program se ukázal být naprostým fiaskem vzhledem k tomu, že vycvičených můžu byly maximálně stovky. V rámci tohoto projektu vznikla jednotka nazvaná Divize 30, která po ukončení výcviku byla poslána do Sýrie z Turecka.

První skupina 54 mužů byla okamžitě napadena Al-Nusrou a bombardována syrským letectvem, což vedlo k jejímu rozpadu. Problematické bylo i nasazení druhé skupiny asi 75 můžu, která musela odevzdat část své munice, vozidel a kulometů skupinám Al-Nusry k zajištění práva průchodu dále do Sýrie. Skupina nikdy neprokázala, že by vlastnila těžké zbraně.

Samotný program trpěl především nedostatkem rekrutů vzhledem k proklamovanému cíli boje pouze proti ISIS. V současné době je program zastaven a zájem je soustředěn spíše na Irák.

Tato skutečnost a také nedostatek vybavení i financování (často slíbených západem) vedla k tomu, že v tomto programu vycvičení umírnění povstalci buď boj vzdali, nebo se přidali k jiným skupinám, či dokonce byli zabiti nebo zajati.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Především není zcela pravdivé, že by Američané vyzbrojovali umírněné islamisty. Stejně tak je nepřesné tvrzení, že by pak tito většinově přecházeli dobrovolně k skupinám Al-Nusra či dokonce ISIS.

Pravdou je, že někteří povstalci z těchto skupin po problémech s nedostatečnou podporou a útocích přešli bojovat proti SA do některé aliance povstalců, jako je např. Levantská fronta. Je však třeba poznamenat, že zároveň byli tito povstalci cílem útoků Al-Nusry a část z nich byla zabita či zajata.

Nepřesné je i tvrzení o přecházení k islamistům s veškerou výzbrojí, protože pokud se nějaká dostala do jejich rukou, byly to z velké části zbytky po porážce skupiny Hazzm a částečně od zlikvidované Divize 30.