Přehled ověřených výroků

Povinná státní maturita z matematiky měla být spuštěna ve školním roce 2020/2021. Alespoň tak zněl původní odhad tehdejšího ministra školství Petra Fialy (ODS). Kateřina Valachová (ČSSD) však v listopadu 2016 předložila vládě návrh na její odložení u odborných škol, a to o jeden až dva roky.

Původní plán (.pdf, str. 29) ministerstva školství a tělovýchovy byl zavést vedle českého a cizího jazyka i povinnou maturitu z matematiky v roce 2019. S optimistickou premisou na její spuštění na gymnáziích už v roce 2016/2017 vystoupil Petr Fiala v roce 2013, přestože reálný byl podle něj spíše rok 2020.

Ministryně Valachová přišla s návrhem na postupné zavádění povinné matematiky ve dvou fázích. Nejprve by se týkala studentů gymnázií a lyceí, o druhé etapě bude vláda koncem února teprve jednat. Fiala ale s těmito fázemi nesouhlasí.

Kateřina Valachová současně usilovala o vyjmutí studentů zdravotnických, uměleckých a sociálních oborů z povinnosti maturovat z matematiky. Tento návrh však vláda neschválila.

Evropská unie odhaduje (.pdf, str. 1) počet migrantů v Turecku na více než tři miliony. Prosincové statistiky UNHCR uvádějí, že se v Turecku nachází až 2,8 milionů Syřanů. Ministr Zaorálek má tedy v počtu migrantů pravdu.

Tvrzení, že Turci mu sdělili, že „řada Syřanů se chce vrátit zpátky, takže tím, že je tam drží, vytvářejí pro to podmínky“, však nemůžeme ověřit. Český ministr zahraničí naposledy navštívil Turecko 13. prosince, nejsou ale dostupné informace o tom, co konkrétně turečtí představitelé českému protějšku sdělili. Nelze ani doložit, kolik Syřanů se chce vrátit zpět domů.

Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Upozorňujeme však, že podle šetření Amnesty International Turecko vracelo až 100 migrantů denně zpět do Sýrie, čímž porušovalo mezinárodní právo. Je to rovněž v rozporu s tvrzením, že Turecko Syřany udržuje na svém území, aby se mohli později vrátit zpět do Sýrie.

Přestože je Turecko členskou zemí NATO, tak se netají snahou omezovat svobodu slova a věznit novináře či soudce. KSČM ani Vojtěch Filip se však k problému věznění nevyjádřili, řeší spíš otázku členství v NATO či válečné konflikty s Islámským státem.

V červenci 2016 se v Turecku pokusila armáda o puč. Neúspěšně. Podle CNN se Prezident Erdogan po tomto kroku rozhodl zatknout 1684 státních zástupců a soudců a 1019 členů policie. Odvoláno bylo 2745 soudců. Celkem bylo zadrženo přes 35 tisíc osob.

To se dotklo i 24 medií, jimž byly odebrány licence. Turecká vláda má s novináři dlouhodobý problém. Poslední data Evropské federace novinářů z 23. listopadu 2016 ukazují, že v Turecku je vězněno 121 novinářů. Toto číslo od minulého měsíce vzrostlo o 20 případů.

Turecko se ovšem svým postojem k nezávislým novinářům netají, proto je počet zmizelých novinářů nízký. Od roku 1982 zmizelo 53 novinářů napříč světem. Většina zmizení se odehrála v sousedních zemích Turecka: Sýrie (6) a Irák (8). Ačkoliv řada případů uvádí, že zmizelí cestovali do Turecka, kam se už nedostali. V Turecku je znám od roku 1994 případ Nazım Babaoğlu.

V případě dálnice D8 a její bezpečnosti je Vláda ČR informována v první řadě ministerstvem dopravy a částečně také ministerstvem životního prostředí. Vláda přijala k řešení situace kolem bezpečnosti D8 dne 14. srpna 2013 usnesení. V tomto usnesení zároveň schválila vytvoření mezirezortní pracovní skupiny, která ale začala fungovat až od roku 2014.

Ohledně pravidelností jednání neexistuje žádný rámec pravidelných setkání ministra dopravy a Vlády ČR k tématu dokončení D8. Od 28. června 2016, kdy ministerstvo dopravy rozhodlo o zamítnutí vést dálnici D8 jinou trasou a zároveň o jejím dostavěním na trase současné, se bod dostavby a bezpečnosti dálnice D8 dostal na program vlády třikrát - 12. září, 7. listopadu a 28. listopadu.

Pokud jde o otázku monitoringu situace ohledně bezpečnosti dálnice D8, tak ministerstvo dopravy ve svých materiálech (z 28. listopadu a 9. prosince) o stavu dostavby dálnice D8 monitoring zmiňuje s tím, že aktuální monitoring by měl pokračovat i po konci roku 2016 (. pdf, str.10–11). Projekt navazujícího monitoringu od roku 2017 je zatím ve stádiu přípravy.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, i když ministerstvo dopravy jako hlavní činitel informovalo vládu a premiéra Sobotku o situaci kolem dostavby dálnice D8 ve sledovaném období na jednání vlády jen třikrát, tak lze usuzovat, že vláda z těchto informací vychází pravidelně a je tedy informována o stavu dostavby D8.

V případě monitoringu je pravdou, že ministerstvo dopravy v materiálech pro Vládu ČR potvrzuje zajištění kontinuálního monitoringu, i když v současné chvíli jen ve stádiu přípravy na období po konci roku 2016.

Spojené státy opravdu disponují 17 zpravodajskými službami, vedoucím úřadem dozorujícím nad ostatními 16 je Úřad ředitele národních zpravodajských služeb. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Společenství zpravodajských služeb Spojených států, které má 17 členů, bylo založeno nařízením 12333 z roku 1984. Podle něj má společenství za úkol 6 základních cílů: 1. sběr informací pro prezidenta a ostatní výkonné orgány, které jsou potřebné pro výkon činností těchto orgánů, 2. vyhodnocování a analýza takových informací, 3. sběr informací a výkon činností potřebných k ochraně proti zpravodajským činnostem namířeným proti USA, mezinárodním teroristickým a drogovým činnostem a dalším nepřátelským aktivitám namířeným proti USA, 4. výkon speciálních činností, 5. poskytování administrativních a koordinačních činnosti potřebných pro výkon schválených činností na území USA i v zahraničí, 6. výkon dalších zpravodajských činností podle potřeb prezidenta.

Ze 17 zpravodajských služeb 5 vykonává služby pro složky ozbrojených sil (vojenské zpravodajství, zpravodajská služba leteckých sil, zpravodajská služba pobřežní stráže, zpravodajská služba námořní pěchoty, zpravodajská služba námořnictví) a 10 zpravodajských služeb spadá pod jednotlivá ministerstva (4 pod ministerstvo obrany (.pdf), 2 pod ministerstvo spravedlnosti (FBI a DEA) a jednou službou disponují ministerstva energetiky, vnitřní bezpečnosti, zahraničí a financí).

Samotná pak stojí CIA, jejíž ředitel až do roku 2005 řídil všechny ostatní zpravodajské služby. Nyní je však i CIA podřízena stejně jako všechny ostatní zpravodajské služby Úřadu ředitele národních zpravodajských služeb, zřízenému na základě zákona (.pdf, str. 7, titulek A) z roku 2004 o reformě zpravodajských služeb a ochraně před terorismem. Tento úřad dohlíží a řídí provádění Národního zpravodajského programu a zároveň slouží jako poradce prezidenta a Bezpečnostní rady státu.

USA opravdu disponují 17 zpravodajskými službami, které jsou součástí Společenství zpravodajských služeb. Jejich činnost řídí a dozoruje Úřad ředitele národních zpravodajských služeb, který je zpravodajskou službou. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Andrej Babiš skutečně může z role člena vlády spolurozhodovat o dotacích a zakázkách, ať už přímo, nebo nepřímo. Fiala ve výroku popisuje, že tato možnost existuje a že je nežádoucí. V rámci hodnocení nezkoumáme, zda ministr financí ovlivňuje svým chování tendry či různé nastavení dotací, sledujeme pouze, zda jej k tomu jeho kompetence vybavují.

Samotné ministerstvo financí nemá možnost ovlivnit dotační proces, o výběru dotovaných subjektů nerozhoduje. Působnost má stanovenou jako platební, certifikační a auditní orgán.

Jakožto člen vlády má ale Andrej Babiš možnosti větší. Vezmeme za vzor koncern Agrofert, který pobírá dotace na zemědělské pozemky poskytované Státním zemědělským intervenčním fondem (prostředky EU a státu). Celkový objem dotací v roce 2015 (.pdf - str. 59) dosáhl 1,47 miliardy (jde o dotace provozní i investiční - nárokové i nenárokové).

Vláda, ve které Andrej Babiš zasedá, nařízením stanovuje podmínky a způsob čerpání těchto zdrojů. Naskýtá se tedy možnost při vyjednávání „korigovat“ podmínky poskytování dotace tak, aby byly výhodnější pro určité společnosti.

Aktuální nastavení bylo schváleno 16. března 2015 a všichni přítomní členové vlády hlasovali pro. Zda mezi nimi byl i Babiš, není možné ze záznamu určit (.doc., bod 17). Ten totiž hlasování po jménech neukazuje.

Též v oblasti veřejných zakázek je možnost, že se Andrej Babiš vyskytne ve střetu zájmů. Samo ministerstvo totiž může vypisovat veřejné zakázky a stejně tak mohou i společnosti, které ministerstvo financuje.

Byla medializována např. veřejná zakázka společnosti ČEPRO, která spadá pod ministerstvo financí. Společnosti Agrofertu v uvedené zakázce získaly 87% podíl na dodávkách paliv, tedy dvojnásobek než před nástupem Andreje Babiše do role ministra.

Dodejme však, že v rámci veřejných zakázek bývá jako kritérium úspěšnosti hodnocena cena. Zde je tak prostor člena vlády na ovlivnění zúžen. Stejně tak je v tomto konkrétním případě na místě upozornit, že v zemi neexistuje srovnatelný výrobce bionafty.

Je samozřejmě otázkou, jak velký vliv má ministr financí na zadávání veřejných zakázek u těchto „podřízených“ subjektů. V případě společností, ve kterých má ministerstvo nad 50 % podílu, ale přímo určuje personální složení řídících orgánů (dozorčí rada, představenstvo, apod.). Může tedy vykonávat svůj vliv nepřímo.

Andrej Babiš veřejně deklaroval, že v případě svého střetu zájmů ve vládě se bude u jednotlivých bodů zdržovat hlasování. V rámci hodnocení jednoho z výroků exministra Dienstbiera jsme spočítali, že v období od nástupu do vlády do 7. prosince 2015 se Babiš na vládě zdržel hlasování (resp. sám se označil, že je ve střetu zájmů) celkem 17krát.

Dodejme, že tak učinil např. u státní podpory pro biopaliva, ze které jistý profit bude mít i on sám jako majitel holdingu, jenž se pohybuje v zemědělství. Byť se v hlasování na vládě zdržel a v Parlamentu za něj návrh obhajoval ministr Jurečka, byl to úřad Babiše, který návrh připravil.

Pokud by se Finanční správa rozhodla pro dodatečné zdanění úroků z dluhopisů a uznala emise dluhopisů za nezákonné, stát by skutečně ročně zbohatl asi o 30 milionů korun.

Ministr financí vlastní korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,482 miliardy korun. S šestiprocentním úročením mu vynáší 88,92 milionů korun ročně, a pokud by ministr nevyužil daňové optimalizace a zdanil by tuto částku patnácti procenty, stát by získal asi 13,3 milionů korun.

Koncern si úrok, jenž ministru Babišovi vyplácí, započítává do firemních nákladů a snižuje si tak daňový základ. Pokud by Specializovaný finanční úřad uznal emisi dluhopisů Agrofertu za neodůvodněnou (nehodnotíme, na kolik je to pravděpodobné) a rozhodl by o dodatečném zdanění 19% sazbou, český stát by si přišel na zhruba 17 milionů korun.

Pokud by byly splněny obě zmíněné podmínky, každoročně by stát díky těmto krokům na daních skutečně vybral o více než 30 milionů více.

Žebříček Doing Businesssestavuje World Bank v současnosti ve 190 ekonomikách světa. Tento žebříček se zaměřuje na malé a střední podniky a přívětivost podnikatelského prostředí. Hodnotí „jednoduchost“ podnikání, právní předpisy, regulační opatření ve státě a prosazování obchodních pravidel.

Indikátor„Distance to Frontier“ měří v průběhu delšího časového období celkovou úroveň regulací v podnikatelském prostředí v dané ekonomice. Pomocí benchmarkingu zachycuje rozdíl mezi danou ekonomikou a nejlepším výsledkem v historii měření.

V tabulce uvádíme hodnoty tohoto ukazatele pro ČR. Skóre se měří na škále od 0 do 100 bodů, přičemž např. pro rok 2016 ČR dosáhla skóre 76,43 bodů, což ukazuje vzdálenost od 0 do 100. ČR je tedy vzdálena o 23,57 bodů od nejlepšího výsledku dosaženého mezi všemi zeměmi po celé měřené období. Podle tohoto indikátoru se podnikatelské prostředí v ČR zlepšuje a toto zlepšení je indikováno i do následujícího roku.

Distance to Frontier20102011201220132014201520162017Česká republika63,1967,8868,5969,7471,6675,8976,4376,71 Zdroj dat v tabulce: „Distance to Frontier“, World Bank

Ukazatel„Ease of Doing Business“ porovnává ekonomiky navzájem vůči sobě. Je složen z několika dílčích částí, které uvádíme v tabulce.

Pokud se tedy podíváme na data v tabulce, v celkovém pořadí ve srovnání s ostatními si ekonomika ČR pohoršila o jedno místo (celkově 27 oproti 26). Pokud se však zaměříme na indikátor změny „Distance to Frontier“, vidíme, že došlo opravdu k velmi malému zlepšení o 0,28 %. To znamená, že o toto číslo se výkon ČR posunul blíže k nejlepšímu výsledku v historii. Obdobně lze analyzovat i ostatní dílčí indikátory.

ČástDB 2017 RankDB 2016 RankZměna DB 2017 (Distance to Frontier %)DB 2016 (Distance to Frontier %)ZměnaZaložení podniku8188+786,8685,23+1,63Stavební povolení130126-462,7662,73+0,03Elektřina1313-90,389,99+0,33Registrace majetku3131-79,6879,32+0,36Získání úvěru3229-37070-Ochrana menšinových investorů5351-26060-Daně5353-80,6980,500,19Zahraniční obchod11-100100-Vymáhání pohledávek6867-160,3660,36-Řešení insolvence 2622-476,4276,17+0,25Celkově2726-176,7176,43+0,28 Zdroj dat v tabulce: Doing Business, World Bank

Tvrzení Petra Fialy je tak přinejmenším zavádějící, protože v některých dílčích částech si Česká republika polepšila, v některých pohoršila a to pouze ve srovnání s dalšími zeměmi. I v rámci daných indikátorů se ČR podle žebříčku objektivně lepší, byť ostatní země "rostou" rychleji.

Návrh zákona o elektronických komunikacích byl v Senátu hlasován 27. dubna 2016. Nejprve proběhla dvě hlasování - o schválení zákona a o zamítnutí zákona. Pokud by byl zákon schválen, putoval by legislativním procesem dál, pokud by byl zamítnut, skončil by.

Proti schválení hlasovali výhradně senátoři ČSSD (až na tři) a ODS. Poměrně pikantní je, že proti zákonu hlasovala i Dagmar Terelmešová z ČSSD, která byla jednou z předkladatelek návrhu. Ta poté hlasovala i přímo pro zamítnutí návrhu, které ovšem neprošlo.

Ani v jednom hlasování se nenašla většina pro podporu návrhu, zákon tedy nebyl Senátem ani schválen, ani potopen v původním znění.

Dále se podle jednacího řádu přistoupilo k hlasování o pozměňovacích návrzích v tzv. podrobné rozpravě. Pokud by byly schváleny, zákon by putoval legislativním procesem dále ve znění pozměňovacích návrhů.

Načteny byly dva návrhy. Jeden od senátorky Dernerové, která byla předkladatelkou návrhu, a druhý od senátora Kratochvíleho, jenž byl zpravodajem návrhu. Senátor Kratochvíle načetl návrh, který obsahoval značné „změkčení“ toho, co obsahoval návrh zákona. Tedy méně práv pro spotřebitele a lepší pozici pro operátora. Načetl jej přímo v rozpravě, kdy ho nejprve v písemné podobě nerozdal mezi senátory, to učinil až po výtce předsedajícího a krátké přestávce.

Senát se dohodl, že bude hlasovat nejdříve o návrhu Dernerové. Až pokud ten nebude přijat, dojde na hlasování o návrhu Kratochvíleho. Návrh Dernerové přijat nebyl, protože nezískal dostatečnou podporu. Z řad ČSSD jej nepodpořil nikdo. Stejně tak z klubu ODS.

Následně, když se mělo hlasovat o návrhu Kratochvíleho, jej tento senátor stáhl, tudíž nebylo o čem hlasovat. Celý návrh zákona, který měl přinést lepší podmínky spotřebitelům vůči operátorům, tudíž spadl pod stůl.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť senátor Kratochvíle skutečně během hlasování o novele zákona o elektronických komunikacích, která měla přinést větší práva pro spotřebitele, postupoval procedurálně poměrně kreativně, načež zákon spadl pod stůl. Zda tento postup vyloženě zmátl senátory natolik, že zákon padl, je poměrně problematické soudit. Nicméně postup Kratochvíleho byl značně nestandardní a po jeho zásahu zákon skutečně neprošel a to ani v upravené podobě.

Zajímavostí je rovněž to, že ministr Mládek z ČSSD návrhu Dernerové a spol. přislíbil dopisem v únoru 2016 podporu, následně ji však stáhl a ČSSD zákon potopila. Více o tom píše server Neovlivní.cz.

Ani jedna komora Parlamentu ČR nezaslala EU odůvodněné stanovisko, kterým by mohla vetovat návrh revize směrnice o kontrole držení a nabývání zbraní. Pokud by odůvodněné stanovisko zaslala třetina národních parlamentů členských států EU, jednalo by se o tzv. oranžovou kartu. Odůvodněné stanovisko však zaslalo pouze Polsko a Švédsko.

Lisabonská smlouva zavedla do unijního práva takzvaný systém včasného varování (.pdf, str. 8), který má zajišťovat, že EU nenaruší princip subsidiarity, tedy že nebude rozhodovat o věcech, které by měly spadat výlučně do národních kompetencí. Pokud si tedy národní parlament myslí, že návrh EU narušuje princip subsidiarity, může evropským institucím zaslat odůvodněné stanovisko a dát tak návrhu veto. Pokud takové odůvodněné stanovisko reprezentuje třetinu národních parlamentů EU, Komise musí návrh podržet, změnit nebo úplně stáhnout. Tento mechanismus se nazývá „žlutá karta“. Odmítá-li návrh prostá většina národních parlamentu, jedná se o tzv. oranžovou kartu, a o budoucnosti návrhu rozhodne Evropský parlament a Rada EU.

Odůvodněná stanoviska národních parlamentů musejí být zaslána ve stanoveném období. K návrhu revize směrnice EU o kontrole nabývání a držení zbraní zaslal odůvodněné stanovisko pouze švédský parlament (.pdf) a polský senát (.pdf). Termín pro zaslání odůvodněných stanovisek skončil v únoru.

Ani jedna komora Parlamentu ČR odůvodněné stanovisko nezaslala. Senát ČR pouze zaslal Komisi své usnesení (.pdf) z 20. dubna 2016, ve kterém nesouhlasí „s opatřeními obsaženými v návrhu směrnice, která by vedla k omezení legálních držitelů střelných zbraní a narušení vnitřní bezpečnosti České republiky, aniž by to mělo zjevný preventivní či represivní účinek na osoby držící zbraně nelegálně; taková opatření by byla v rozporu se zásadami subsidiarity a proporcionality.“

Sněmovna a Senát tak neuplatnily možnost vetovat návrh. Jak správně líčí Polčák, takovou iniciativu provedl pouze švédský a polský parlament. Opravujeme však drobnou záměnu termínů - oranžové veto není to samé jako odůvodněné stanovisko. Takzvaná oranžová karta by byla návrhu udělena v případě, kdy by více než polovina národních parlamentů byla proti návrhu. Až na tuto drobnou nejasnost je Polčákův výrok pravdivý.