Přehled ověřených výroků

Dle zprávy o inflaci (resp. její přílohy) České národní banky ze srpna 2016 bylo Spojené království v roce 2015 čtvrtým nejvýznamnějším obchodním partnerem z hlediska vývozu ČR. Na celkovém vývozu zboží se podílelo 5,1 %. Následovalo tak Německo, které se na celkovém vývozu ČR podílelo 31,3 %, Slovensko s 10,7 % a Polsko s 6,4 %.

Dle ministerstva zahraničních věcí, které vychází z dat Českého statistického úřadu za první tři čtvrtletí roku 2016, bylo Spojené království dokonce třetím největším exportním trhem. Vezmeme-li data ČSÚ za posledních 7 let (přičemž ta z roku 2016 pracují pouze z čísly do listopadu 2016,) seznáme, že Spojené království se opravdu stabilně pohybuje na 4. až 5. místě s výjimkou roku 2011, kdy spadlo až na 6. místo.

zdroj: http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO

Stanislav Polčák tedy důležitost Velké Británie jako státu pro český vývoz vymezil správně.

ODS několikrát ústy své předsedy Petra Fialy skutečně zmínila záměr zabránit vzniku levicových krajských koalic ve složení ČSSD a KSČM a také kopírování vládní koalice na krajské úrovni.

Oba cíle Fiala zmínil při zahájení závěrečné fáze předvolební kampaně pro letošní krajské volby v září 2016, kdy uvedl: „Chceme současně přesvědčit občany, že je třeba vyvážit moc současné vlády a prezidenta. Na krajích vládne levice, která má společně s populisty většinu i v Poslanecké sněmovně a Senátu. Na Hradě sedí kandidát vládní koalice. Je čas na vyvážení sil. Současný stav, kdy jedna skupina ovládá celý politický systém, není zdravý.“ V několika rozhovorech pro média - například pro iDNES.cz, Novinky nebo Echo24.cz - pak Fiala hovořil zejména o nutnosti zabránit vzniku koalic ČSSD a KSČM na krajské úrovni. Jako stěžejní důvody uváděl potřebu vyvažovat moc levice a stagnaci krajů, v nichž v minulosti vládly koalice složené z ČSSD a KSČM.

Například v rozhovoru pro iDNES krátce po krajských a senátních volbách Fiala řekl:„Říkali jsme, že chceme zabránit pokračování levicových koalic ČSSD a komunistů, které vládly ve většině krajů, a že také nechceme, aby se na krajské (pozn.: v článku je uvedeno vládní - překlep redakce iDNES.cz) úrovni zopakovala vládní koalice“ .

Nástupci poslance Fialy ve funkci ministra školství zrušili celoplošné testování žáků 5. a 9. tříd, testování žáků 9. tříd však nebylo úplně zrušeno, neboť České školní inspekci zůstalo oprávnění provádět výběrová testování žáků jakýchkoliv ročníků škol včetně žáků 9. tříd. Co se týče jednotných přijímacích zkoušek na střední školy, jejich hlavní funkcí je stejně jako u celoplošného testování zjistit znalosti žáků, oproti celoplošnému testování však nezjišťuje znalosti žáků z cizího jazyka. Výrok přesto hodnotíme jako pravdivý.

Plán plošného testování žáků 5. a 9. tříd navrhl tehdejší ministr školství Dobeš, žáci měli být testováni z češtiny, matematiky a cizího jazyka. První celoplošná zkouška testování byla ministrem Dobešem provedena (.pdf, str. 1) v květnu a červnu 2012, druhou celoplošnou zkoušku pak stanovil jeho nástupce, současný poslanec Fiala, na květen a červen 2013 (.pdf, str. 1). Další celoplošné testování žáků se však neprovedlo, Ministerstvo školství jej totiž v únoru 2014 zrušilo. Od té doby provádí Česká školní inspekce na základě pověření ze školského zákona pouze výběrová šetření, která se zaměřují na určitý počet škol, tříd a předmětů. V květnu 2015 tak Česká školní inspekce provedla šetření přírodovědných a společenskovědních znalostí žáků 9. tříd základních škol, v letošním roce zase prošetřila znalosti žáků 6. tříd základních škol a 3. ročníku středních škol.

Co se týče druhé části výroku, jednotné přijímací zkoušky na střední školy zakončené maturitní zkouškou (kromě těch, které mají stanovenou talentovou zkoušku) zavádí ke školnímu roku 2016/17 novela školského zákona, a to z českého jazyka a matematiky. Organizaci a vyhodnocení výsledků žáků pak provádí Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT). Ministerstvo školství si od zavedení jednotných přijímacích zkoušek slibuje „objektivnější zjištění předpokladů pro studium jednotlivých uchazečů."

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, je totiž problematické popsat, jak velkou část území Libye kontroluje „centrální vláda“. Její vyjádření o rozstřílení všeho, co tam má přijet, je rovněž nedohledatelné.

Dne 3. února 2017 se vrcholní představitelé a představitelé vlád EU sešli na Maltě k neformálnímu setkání. Hlavní témata byla dvě - nelegální migrace z Libye a příprava na oslavu 60. výročí uzavření Římských dohod.

Téma nelegální migrace bylo zásadnější. Evropští představitelé se dohodli na tom, že v nejbližší budoucnosti je třeba uzavřít a kontrolovat středomořskou migrační trasu. Cíle a prostředky definovalo společné memorandum, ve kterém byla akcentována nutnost aktivněji se podílet na stabilizaci Libye skrze spolupráci s Prezidentskou radou a OSN podporovanou vládou národní jednoty (GNA).

Bohužel zaznívá kritika o schopnostech mezinárodně uznávané vlády GNA, která má velké problémy zajistit si podporu významných libyjských politických a vojenských sil. Především se jedná o rozpory s „de facto“ vládou na východě (Tobruk) - sněmovnou zastupitelů (HOR) v čele s předsedou Salehem Issou a jí loajálními vojenskými jednotkami. Zde se především jedná o semiautonomní Libyjskou národní armádu (LNA) pod velením generála Haftara. Mapa ukazuje vojenskou situaci na konci roku 2016. Zelená barva zobrazuje jednotky loajální GNA, červená barva patří jednotkám LNA a HOR.

Současná vláda GNA má problém dosáhnout důvodu svého vzniku, a to být jednotným vládním orgánem celé Libye. Obecně je ale nadále považována mezinárodním společenstvím za představitele Libye. Jak dokazuje i nedávná smlouva s Itálií, jednání mohou fungovat zcela standardně, tedy v rámci zmíněného maltského memoranda.

Identický výrok Klementa Gottwalda se nám sice nepodařilo nalézt, ovšem už během války, ale také v dobách před únorem 1948 existjí svědectví o tom, že Gottwald zastával vůči paušálnímu potrestání českých Němců negativní stanovisko, dokonce se některých něměckých antifašistů zastával. Gottwald podle všeho uznával zvláštní postavení německých antifašistů (pdf., s.24) a to dokonce do té míry, že byl ochotný u vybraných antifašistů po splnění podmínek zajistit návrat plnohodnotného československého občanství (doc., s.38). Podobně i někteří jeho vládní kolegové, jmenovitě tajemník vlády Šrámek, ministr vnitra Nosek, ministr zdravotnictví Procházka, ministr průmyslu Laušman, ministr výživy Majer a přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky Hasal, poukazovali na negativní následky odsunu a neštrného paušálního zacházení s českými Němci (pdf., s.7-8).

Postoj Klementa Gottwalda, ale nemění nic na tom, že v době 1945-1948 byly výrazně patrné protiněmecké nálady napříč politickým spektrem. Není žádným tajemství jakou pozici hájili v dobách odsunu (1945-1946) ve výroku zmiňovaní ministři spravedlnosti za Československou stranu národně socialistickou - Jaroslav Stránský a Prokop Drtina (tito zastávali funkci ministra spravedlnosti v první resp. druhé Fierlingerově vládě). Obecně lze tvrdit, že nejvíce protiněmecky se profilovaly právě strana ČSNS, ale také KSČ, jak ukazuje třeba rozhlasový proslov ministra Noska či tento příklad:

„Podle protokolu jednání vlády z 12. května předložil Zdeněk Fierlinger „zprávy ze spolehlivých pramenů, podle nichž došlo při opatřeních proti Němcům k jednotlivým případům lynčování a týrání a že oběťmi byli někdy Němci, kteří nebyli nacisty a neprovinili se“... Václav Nosek, Václav Kopecký a Jaroslav Stránskýbyli proti z obavy, aby to nepoškodilo „zájmy vlády a pokoj v zemi“; prý šlo „o ojedinělé zjevy revoluční doby“, jejichž opakování se mělo čelit „vhodnými vnitřními pokyny bezpečnostním orgánům a národním výborům“.

Mnohdy ještě tvrdší přístup zastávali i komunističtí funkcionáři v pohraničí.

Obecně by se dalo shrnout, že komunisté, oproti zcela nepřátelské ČSNS, k německým antifašistům přistupovali dost pragmaticky, jak popisuje historik Tomáš Staněk (pdf., s.69):

"...vyvinuli také komunisté alespoň zčásti jakousi snahu ochránit německé antifašisty. Když ale doba o něco pokročila, nebylo pro ně opět žádným větším problémem změnit názor a zatlačit na jejich „dobrovolný odchod“ ze země. Souhrnně řečeno,pro KSČ představovala nacionální mobilizace spojená s přípravou a provedením odsunu jeden z velmi důležitých instrumentů ve vnitropolitickém zápasu poválečného období."

Výrok hodnotíme na základě údajů ČSÚ o hrubých měsíčních mzdách v jednotlivých zaměstnáních. Ty spolu s daňovou kalkulačkou potvrzují slova premiéra Sobotky.

Podle zatím posledních dostupných dat statistického úřadu za rok 2015 byl medián mezd u všeobecných sester se specializací 31 233 Kč, u učitelů na středních školách 28 215 Kč a u policistů 30 792 Kč.

Zadáme-li tyto hodnoty do kalkulačky ČSSD, zjistíme, že navrhované progresivní zdanění by skutečně znamenalo úsporu několika set korun měsíčně.

Smlouvu s rakouskou společností Kapsch podepsal v roce 2006 tehdejší ministr dopravy Milan Šimonovský (KDU-ČSL), který zasedal v koaliční vládě ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU vedené sociálním demokratem Jiřím Paroubkem. Kapsch měl dle smlouvy zajišťovat výběr mýta do 31. prosince 2016 (. pdf, str. 4).

V červnu 2006 byl Šimonovským podepsán první dodatek, ten v listopadu po dohodě s Kapschem zveřejnil Šimonovského nástupce v čele rezortu Aleš Řebíček (ODS). Mezitím se uskutečnily volby a Paroubka vystřídal v premiérském křesle Mirek Topolánek, který sestavil koaliční vládu ODS, KDU-ČSL a Strany zelených.

Sporným se stal zejména bod 2.6., kde se hovoří o tom, že pokud Kapsch nezíská všechna potřebná povolení musí informovat ministerstvo dopravy a navrhnout náhradní řešení, například náhradní energetické zdroje pro brány. Pokud ministerstvo dopravy náhradní řešení odsouhlasí, musí podle dodatku nést dodatečné náklady.

Prvním dodatkem se v roce 2007 zabýval i antimonopolní úřad, ten konstatoval, že uzavření tohoto dodatku nebylo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a zadavatel Ministerstvo dopravy ČR se tak dopustil porušení tohoto zákona.

Druhý dodatek podepsal v prosinci 2006 Aleš Řebíček, jeho obsahem mělo být snížení odměn a zvýšení sankce z prodlení. Právě na výši sankce se ještě v prosinci mohlo celé mýtné zastavit, nebo tím alespoň hrozil Erwin Toplak ze společnosti Kapsch. Právě Toplak podepsal se Šimonovským původní smlouvu.

V prosinci 2007 podepsal Řebíček v pořadí již třetí dodatek. Jak později zjistili Reportéři ČT, ministerstvo zveřejnilo jen tu část dodatku, která Kapschi nepřináší žádné peníze navíc, zakázky na čtyři miliardy zůstaly utajené. Dle zjištění serveru Česká pozice, dává dodatek z prosince 2007 Kapschi možnost stavět mýtné brány i po roce 2017 a může za to zinkasovat až 1,7 mld. Kč. bez DPH.

V lednu letošního roku ministr dopravy Dan Ťok prohlásil, že ten kdo dodatky smluv uzavíral, vůbec nepočítal s tím, že by firma Kapsch mohla být v budoucnu nahrazena jiným dodavatelem, případně s tím, že výměna Kapsche bude drahá a obtížná. Ťok rovněž zopakoval, že rezort podá trestní oznámení v souvislosti s dodatky, které jsou pro stát nevýhodné, konkrétního viníka ministerstvo nezná a oznámení nebude podáno vůči konkrétní osobě.

Nicméně ještě v říjnu loňského roku to vypadalo, že se na provoz mýta uskuteční veřejné výběrové řízení. Ministerstvo dopravy si na pomoc s přípravou tendru najalo firmu Deloitte, avšak bez výběrového řízení a v lednu antimonopolní úřad zrušil kontroverzní zakázku ministerstva na poradenství při přípravě veřejné soutěže na výběr provozovatele mýtného systému

Server Neovlivní přišel v září s informací, že český stát je v nevýhodné pozice zejména proto, že autorská práva na technologii přejdou do držení rezortu dopravy až po skončení platnosti smlouvy, tedy 31. prosince 2016. ministerstvo, tak nemělo, co by případným zájemcům o provoz mýta po skončení letošního roku ukázalo. „Neměli jsme možnost zpřístupnit aktuální dokumentaci případným uchazečům ve výběrovém řízení,“ potvrdil pro Neovlivní.cz Jakub Kopřiva, náměstek ministra dopravy, který prodloužení smlouvy s Kapschem dojednal a nakonec i za ministra Ťoka podepsal.

Vojtěch Filip reaguje na ministra Hermana, který popisoval rozdíl mezi změnou polských a československých hranic vůči Německu. Filip korektně popisuje, že hranice ČSR byly narušeny Mnichovskou dohodou, kdy stát přišel o své pohraničí.

Tato dohoda 4 zemí (Německo, Británie, Francie a Itálie) z 30. září 1938 požadovala po Československu postoupení příhraničních oblastí s vysokým procentem německého obyvatelstva vůči hitlerovské říši.

Z pohledu mezinárodního práva veřejného a ústavního práva ČSR je Mnichovská dohoda smlouvou neplatnou od svého počátku cit. ve VOJÁČEK, Vladislav, et al., České právní dějiny, Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 331). Dle norem mezinárodního práva není možné uzavřít smlouvu v neprospěch třetí strany. Stejně tak neplatnost způsobuje nedostatek svobodné vůle státu – ČSR dle smlouvy konala pod výhrůžkou války. Ze strany Německa je neplatnost dána tím, že tento signatář neměl vůli své závazky nikdy dodržet, jak je patrno z historického vývoje v r. 1939. Z důvodů ústavněprávních se jedná o zjevné porušení ústavy. Mnichovský diktát přijala jen vláda a prezident, nikoliv Národní shromáždění, které bylo jediným orgánem, které bylo pro toto pravomocné. Dá se tedy souhlasit s tím, že se jedná o akt nulitní (tamtéž, s. 332).

10. února 2016 v hlasování skutečně podpořily návrh zákona o evidenci tržeb všechny tři vládní strany.

Poslanci ODS a TOP 09 na protest proti ukončení projednávání sál opustili a hlasování se neúčastnili. Zdrželi se komunisté a část klubu Úsvitu, proti hlasovali tři poslanci z Okamurovy SPD.

Úřad práce v době, kdy na něj bylo převedeno vyplácení sociálních dávek, opravdu nebyl personálně posílen: podle dohledaných informací naopak počet jeho zaměstnanců klesl. Nové pracovníky pro tento úřad schválila až Sobotkova vláda v roce 2014.

Podle oficiální zprávy ministerstva práce a sociálních věcí se všechny nepojistné sociální dávky, včetně podpory v nezaměstnanosti, začaly v roce 2012 vyplácet na Úřadu práce ČR, který „nově od obcí přebral výplatu dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám se zdravotním postižením“. Výhodou této změny bylo zdvojnásobení počtu míst, které dávky vyplácejí.

Jak popisuje tisková mluvčí Úřadu práce ČR ve zprávě z 15. 4. 2014:

„Centralizovaný ÚP ČR vznikl v roce 2011. Do té doby existovalo 77 samostatných okresních úřadů práce. V nich působilo celkem 8 136 lidí. Po zásadní organizační změně a převodu kompetencí v rámci zpracování a výplat nepojistných sociálních dávek k 1. 1. 2012 práce přibylo. Počet úředníků ale naopak klesl, a to o 1 953 osob. V době, kdy dávkovou agendu vykonávaly obce, pracovalo v této oblasti více než 3 642 lidí. Když přešla na ÚP ČR, dostalo ji na bedra 1 953 zaměstnanců. V červenci 2014 schválila vláda personální posílení v této oblasti, a to o 600 pracovníků. Momentálně má ÚP ČR celkem 10 007 zaměstnanců.“