Přehled ověřených výroků

Jana Černochová je poslankyní od roku 2010. Ve Sněmovně byla nejdříve místopředsedkyní Výboru pro obranu a bezpečnost. Ten se v prosinci 2011 rozdělil na Výbor pro obranu, jehož byla místopředsedkyní až do rozpuštění Sněmovny v srpnu 2013, a Výbor pro bezpečnost, jehož členkou byla do srpna 2012.

V novém volebním období je Jana Černochová opět členkou obou těchto výborů.

Zároveň je starostkou Prahy 2. Na pozvánce na akci IVČRN však byla skutečně uvedená jako poslankyně.

V září tohoto roku světová média přinesla zprávu o tom, že Světový potravinový program (jedna z organizací OSN) snížil pomoc pro jednu třetinu doposud podporovaných syrských uprchlíků v rámci uprchlických táborů v okolních zemích. Je však nutné zdůraznit, že první zprávy o nedostatku a krácení potravinové pomoci v Sýrii lze zaznamenat již v září loňského roku. V prosinci 2014 se objevují další zprávy o přerušení poskytování potravin, přičemž ve stejném období lze zaznamenat i zásadní varování před scénářem, kterému Světový potravinový program čelí v současných chvílích.

Vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres v září tohoto roku vedl jednání na půdě OSN, ve kterém vyzýval členské státy OSN k tomu, aby své příspěvky agenturám (organizacím) OSN - mezi nimiž je mimo jiné klíčová organizace ve věci potravinové pomoci Světový potravinový program - více "zpravidelnily". Nutnost jednotné pozice evropských zemí s důrazem na navýšení pomoci dílčích států do válkou postižených oblastí Gutters zdůraznil např. také v srpnu tohoto roku.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť: 1) zprávy o krizi ve financování i plány krácení potravinové pomoci v postižených oblastech nejsou ničím novým a nečekaným, přičemž byly již dlouhodobě avizovány. 2) Vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres několikrát představitele západních zemí vyzval k navýšení finanční pomoci v postižených oblastech.

Výrok je zavádějící. Konvička sice správně popisuje to, že Švédsko je v počtu znásilnění, resp. sexuálně motivovaných trestných činů, na špici evropských zemí, ovšem důvody pro to jsou především v rozdílném způsobu toho, co je do těchto kategorií započítáváno ve Švédsku a jiných zemích. Neplatí tedy linka, kterou Konvička naznačuje mezi statistikou a přistěhovalectvím.

Výrok jsme změnili z hodnocení "nepravda" na základě podnětů od čtenářů.

O vlně znásilnění se nevyskytují zmínky v seriózních médiích.

Česká televize se v souvislosti s tématem věnuje případu znásilnění nadálku a obvinění šéfa WikiLeaks Juliana Assangea. Stejnému tématu se věnuje i agentura Reuters. Pokud si zadáme do vyhledavače ČTK slova "znásilnění, švédsko", nedostaneme žádné výsledky. Stejně tak zahraniční zdroje se věnují případu Juliana Assangea, např. BBC, The Times.

Na téma vlny znásilňování nalezneme mnoho příspěvků na serverech, kde lidé volně a bez důkazů vyjadřují své názory. Například islamversuseurope, majorityrights aj.

Je pravda, že v případě vyhledávání klíčových slov " sweden rape statistics " se objeví články, které se věnují velkému počtu znásilnění ve Švédsku a faktu, že toto číslo je nejvyšší v EU.

Pokud bereme v úvahu čistě statistické údaje (.pdf, anglicky, s. 27), patří Švédsko mezi země s nejvyšší mírou sexuálních útoků v EU. V roce 2010 se ve Švédsku odehrálo (.pdf, anglicky, s. 41) 77 sexuálních napadení na 100 000 obyvatel. V roce 2011 proběhlo 84 sexuálních napadení na 100 000 obyvatel. Mezi roky 2007 a 2011 narostl počet sexuálních napadení ve Švédsku o 29%.

Podle statistiky OSN se v roce 2012 odehrálo ve Švédsku 6324 případů znásilnění.

Také se však uvádí, že "sexuální napadení" či "znásilnění" je definováno v zemích Evropské unie odlišně (.pdf, anglicky, s. 27) a do statistik se tudíž nezapočítávají stejná data. Ve Švédsku je široká definice pojmu znásilnění, od jiných zemí se velmi liší policejní postupy a právní definice. Do statistiky se tak dostane výrazně více případů než v jiných zemích.

Pokud se jedná o přímou korelaci mezi islámem, imigrací a počtem sexuálních napadení, Martin Konvička tato témata do souvislosti jasně dává. V pozdějších výrocích v debatě se odkazuje na to, že se v souvislosti se znásilňováním hovoří o imigrantech a tvrdí: " Málokdo už říká, že to jsou muslimští imigranti, ale to je hrozně jednoduché. " Dovozuje tak zřejmou spojitost mezi tématy znásilnění a islám.

Není pravdou, že ANO hlasovalo jako jediné pro tento návrh. Spolu s ním jej podpořilo také hnutí Úsvit a nový projekt poslance Okamury, hnutí SPD.

Pozměňovací návrh (.pdf, str.7) k zákonu o registru smluv podal Radek Vondráček z hnutí ANO pod označením C1. Tímto poslaneckým návrhem chtěl stanovit povinnost uveřejnit smlouvy, které již nabyly účinnost přede dnem účinnosti zákona o registru smluv. Jedná se o tzv. živé smlouvy.

Na 31. schůzi poslanecké sněmovny bylo o tomto pozměňovacím návrhu hlasováno v hlasování č. 108 a pozměňovací návrh nebyl přijat. Pro návrh hlasovalo 37 poslanců z hnutí ANO, 1 poslanec z ČSSD, 1 poslanec z KDU-ČSL, 8 poslanců z TOP 09, 6 poslanců z Úsvitu a 5 nezařazených poslanců ze strany SPD.

Vláda, jíž je Andrej Babiš členem, je v ČR skutečně dle Ústavy (čl. 68) odpovědná Poslanecké sněmovně. Fiala má pravdu i v tom, že existují politické systémy, ve kterých ministr musí být členem parlamentu: příkladem takového systému je Indie, kde dle čl. 75 odst 5 Ústavy (.pdf) ztrácí ministr svou pozici, není-li po dobu 6 měsíců členem některé ze sněmoven.

Příklad Velké Británie pak Fiala nevolí nejlépe, jelikož tato země nemá psanou ústavu a je pouze zvyklostí, že ministr je buď zvoleným poslancem, či členem Sněmovny lordů (viz např. aktuální seznam dle webu britské vlády či archvivovaný seznam členů poslední vlády Gordona Browna). V minulosti došlo k případům, kdy ministr nebyl při vykonávání úřadu členem ani jedné ze sněmoven: posledním případem, který jsme dohledali, je ministr Frank Cousins v polovině 60. let, (historické záznamy parlamentu), jde nicméně o výjimky.

Výrok premiéra je hodnocen jako nepravdivý a to na základě uskutečněných průzkumů mezi samotnými podnikateli a živnostníky v ČR. V těchto průzkumech souhlasí se zavedením elektronické evidence tržeb 37 % (průzkum IPSOS), respektive 39 % (průzkum ČSOB) podnikatelů a živnostníků v ČR.

Průzkum výzkumné agentury (pdf) IPSOS pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků v ČR, provedený na cílové skupině 808 respondentů v listopadu 2014, poskytl následující údaje.

" Se zavedenímpovinnosti elektronické evidence tržeb na obecné úrovni souhlasí 37 % firem. "

" Pouze 20 % drobných živnostníků/firem by souhlasilo se zavedením této povinnostipro firmy ve vlastním oboru. "

Podle průzkumu společnosti ČSOB, který uskutečnila mezi více než 500 podniky, 61 % " tuzemských podniků nesouhlasí se zavedením povinné elektronické evidence tržeb." Žádný z průzkumů přitom z logiky věci nerozlišuje to, kteří podnikatelé jsou "poctiví" a kteří nikoliv a není možné, aby to věděl premiér Sobotka. Výrok je tedy nepravdivý.

Hodnocení výroku jsme změnili na základě upozornění ministerstva financí. Původní hodnocení vycházelo ze starší verze návrhu rozpočtu.

Podle údajů z návrhu státního rozpočtu pro rok 2016 jak byl předložen Sněmovně, skutečně došlo ke zlepšení některých ukazatelů. Oproti roku 2015 se snížil plánovaný schodek ze 100 na 70 miliard korun, příjmy rostou více než výdaje. Co se prorůstovosti týče, jeden z důležitých ukazatelů jsou investice, které se oproti roku 2015 sice zvýšily, ale stále ještě nedosahují například úrovně roku 2013 či dalších "krizových" let.

Výrok tak hodnotíme jako zavádějící, ukazatele rozpočtu jsou lepší oproti loňskému roku, nikoliv však vzhledem k letům předchozím.

Původní hodnocení:

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože návrh státního rozpočtu pro rok 2016 nesplňuje charakter "šetření", se kterým ministr financí operuje.

I když je schodek (saldo) naplánován nižší než v minulém roce, kdy jeho plánovaná výše byla 100 mld. Kč, přičemž letos je jeho odhad jen 70 mld. Kč, není to výsledek "šetření", nýbrž vyšších příjmů, které se meziročně zvýšily o 60 mld. Kč.

Naopak výdaje jsou v návrhu státního rozpočtu (SR) pro rok 2016 vyšší, než bylo plánováno v předchozím roce, a to o 30 mld. Toto zvýšení pak jde zejména na vrub tzv. běžným výdajům, tedy výdajům na provoz. Naopak objem tzv. kapitálových výdajů, tedy investic, se meziročně snižuje.

v mld. KčPříjmy SRVýdaje SRz toho kapitálové výdajez toho běžné výdajeSaldo SR20151 119

1 21975,81 142,610020161 179 1 24971,61 177,670

Údaje pro rok 2015 jsou čerpány z Návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2015. Údaje jsou konkrétně převzaty z tabulkové přílohy zákona.

Údaje pro rok 2016 jsou čerpány z Návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2016. Konkrétní data jsou taktéž převzata z tabulkové přílohy tohoto zákona.

V posledních letech lze zaznamenat zprávy o vyřazení vepřového ze školních jídelníčků v některých školách, např. ve Velké Británii (ze starších zdrojů např. bulvární Daily Mail či Telegraph) nebo Francii (Guardian). V případě Francie to bylo doprovázeno mnohými kontroverzemi, kdy se dané téma stalo předmětem politického boje.

Tento jev však nelze přičítat obavám z islámského terorismu, ale spíše vyhověním požadavků ze strany žáků a rodičů židovského a muslimského vyznání. Je navíc nutné zdůraznit, že se ve zmíněných případech nejedná o zavedení obecného pravidla nepodávání vepřového ve školních jídelnách, které by bylo uplatňováno v celé zemi, ale o rozhodnutí několika škol.

Případ "sundávání křížů" ze stěn školních tříd lze zaznamenat např. v roce 2003 v Itálii, kdy u soudu uspěl radikální muslimský aktivista Adel Smith s požadavkem odstranění kříže ze školní třídy, kterou navštěvoval jeho syn. Rozhodnutí soudu vyvolalo v majoritně katolické Itálii mnoho kontroverzí. I přesto jej však nelze spojovat s obavami z islámského terorismu . Jde primárně o konflikty mezináboženského soužití v kontextu (italskou ústavou garantované, .pdf – články 7 a 8) sekulární povahy politického systému. Dodáváme jen, že muslimská komunita v Itálii se podle článku od radikálního aktivisty Smitha distancovala.

V obou oblastech, které prezident Zeman popisuje, nejde o plošná opatření v rámci konkrétních zemí, ale o ojedinělá rozhodnutí. Právě z důvodu zevšeobecnění je výrok hodnocen jako zavádějící.

Miloš Zeman odkazuje na tvrzení Hanse-Georga Maassena, předsedy Spolkového úřadu pro ochranu ústavy. Jeho vyjádření, kde připustil, že 70 až 80 % uprchlíků jsou mladí muži ve věku 18 až 35 let, převzala řada českých médií, a to ze zprávy ČTK (za všechny uveďme ČT24). Primárním zdrojem této informace je rakouská agentura APA, jejíž zprávu se nám ovšem nepodařilo dohledat – převzatá informace je dostupná např. na serveru Tiroler Tageszeitung.

UNHCR (Úřad vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky) na druhou stranu uvádí informace o počtu uprchlíků následovně: z celkového počtu jde v 61 % o muže, ve 23 % o děti a v 15 % o ženy. Věková hranice bohužel není předmětem statistik.

Ze statistik Eurostatu z r. 2014 dále vyplývá, že muži mezi 18 a 34 lety tvořili z celkového množství jen přibližně 42 %.

Pokud vyjdeme z čistě německého případu, tak v roce 2014 byla tato čísla také podstatně menší. Data pocházejí ze Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (.pdf – str. 21–22).

Webu Bildblog, který se zabývá mediálními zprávami a jejich korekcemi, byla poskytnuta Spolkovým úřadem pro migraci a uprchlíky zpráva o statistikách za leden 2015 až září 2015. Ta na jedné straně potvrzuje fakt, že 70 % příchozích do Německa jsou muži, avšak ve věková skupina 16 až 40 let tvoří pouze 46 %. Nejde tedy dle něj hovořit o 70 procentech mladých mužů.

Miloš Zeman má tedy pravdu, že je dostupná informace o tvrzení předsedy Spolkového úřadu pro ochranu ústavy o 70–80 % mladých imigrantů, není ovšem pravdou, že je to jediný výklad ze strany relevantních institucí.

Je pravdou, že francouzský prezident Hollande nepronášel žádné "radikální antiislámské výroky" a spíše se ve svých projevech snažil zabránit propuknutí antiislámských nálad. Avšak jako pravdivé se nedá hodnotit tvrzení, že byla Francie zdrženlivá vůči tzv. Islámskému státu. Z kontextu diskuze je zjevné, že tento výrok byl myšlen tak, že Francie se vůči ISIS významně nestavěla a přesto byla napadena. Přitom to byla právě Francie, kdo od srpna 2014 zásoboval zbraněmi Kurdy bojující proti ISIS a o měsíc později se jako první připojila k americkým náletům.

Plné znění proslovu francouzského prezidenta ze 7. ledna 2015 si můžete v anglickém jazyce přečíst na webu francouzského Ministerstva zahraničních věcí. Prezident v něm atentát označil za útok na celou republiku, tedy zároveň na svobodu vyznání, její kulturu, pluralitní demokracii. Dále uvedl, že republika je ideálem spravedlnosti a míru, který Francie šíří všude na mezinárodní úrovni, stejně jako poselství míru a tolerance, jež hájí v boji proti terorismu a fundamentalismu. Zdůraznil, že svoboda je vždy silnější než barbarství a je nutné, aby Francouzi byli jednotní a věrní hodnotám, na kterých je Francie založená.

V projevu z 9. ledna 2015 řekl: „Ti, kteří spáchali tento teroristický čin, byli teroristé a fanatici a nemají nic společného s muslimskou vírou.“

V dalším projevu týden po atentátu Francois Hollande na půdě Institutu arabského světa dle zpravodajského serveru Aktuálně.cz řekl, že islám je slučitelný s demokracií a je nutné nesměšovat fakta s nepravdou. Uvedl, že oběťmi islámského fanatismu, fundamentalismu a netolerance jsou v prvé řadě muslimové a vyzval k přísnému trestání protižidovských a protimuslimských činů. Vyzval, aby Francouzi rozlišovali mezi radikálními a umírněnými muslimy, kterých je podle Hollanda většina.

Co se týče postoje k Islámskému státu, prezident Hollande už v září 2014 oznámil, že se Francie připojí k náletům zaměřeným na pozice IS v Iráku. A již o měsíc dříve, tedy v srpnu 2014, začala Francie zásobovat zbraněmi Kurdy a Jezídy bojující proti tzv. Islámskému státu. Týden po útoku na Charlie Hebdo, tedy 14. ledna 2015, oznámil Francois Hollande, že Francie posílí své zapojení do boje proti IS. Informovala o tom americká televizní stanice MSNBC, která zároveň uvedla, že to byla právě Francie, která se jako první připojila k náletům USA na pozice tzv. Islámského státu.