Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože systém registračních pokladen je starý koncept, který byl nahrazen systémem elektronické evidence tržeb.

V roce 2005 nabyl účinnosti Zákon o registračních pokladnách, který však byl zrušen. Ten předpokládal využití autorizovaných přístrojů (registračních pokladen).

V současnosti byl předložen návrh Zákona o evidenci tržeb (.doc), který by měl nabýt účinnosti od 1. ledna 2016. (Dodejme pouze, že ministr financí připustil, že zavedení se může odsunout až na duben).

Zavádění bude postupné, pro drobné živnostníky by měla povinnost elektronické evidence platit od 1. ledna 2017.

Předmětem evidence tržeb jsou evidované tržby poplatníka daně, daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob. Podle tohoto návrhu by se správci daně z příjmů měly zasílat elektronicky údaje o uskutečněných platbách.

Narozdíl od zákona z roku 2005 už není nutné uskutečňovat evidenci pomocí autorizovaného nástroje s fiskální pamětí (registrační poklady), ale stačí libovolný přístroj (.zip, Důvodová zpráva, s. 16) se stálým internetovým připojením a doprovodnými funkcemi.

Jedná se tedy o dva rozdílné systémy − registrační poklady a elektronickou evidenci tržeb.

Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek ve své odpovědi na interpelaci poslankyně Jitky Chalánkové z dubna 2014 uvedl, že v případu norských dětí bylo ze strany českých úřadů učiněno vše, co bylo v jejich kompetencích. " Přesto, že norskou stranou bylo jednoznačně sděleno, že české velvyslanectví, potažmo česká strana, není účastníkem řízení, a tudíž mu nemohou být poskytovány informace, i nadále se snaží náš zastupitelský úřad aktivně komunikovat s norskými úřady, zprostředkovává kontakty s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně a i nadále je ve styku s pí. Michalákovou (matkou dětí – pozn. Demagog.cz) a její advokátkou pí. Bokovou," dodal ministr zahraničí (.pdf).

Tvrzení Petra Macha, že Lubomír Zaorálek ve své odpovědi pouze odkazuje na nemožnost MZV ČR v této věci dále jednat, je pravdivé. Norsko není členem Evropské Unie a Česká republika s ním nemá smlouvy o ochraně dětí, což znesnadňuje české straně možnost zasáhnout. Od doby zveřejnění interpelace také MZV podniká další kroky.

Zaorálek se v červnu setkal s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem, jak avizoval v odpovědi na interpelaci. " Hovořili jsme o všech známých možnostech, které nezávislý norský systém ochrany dětí nabízí. Mluvili jsme o variantách odvolání a dalších postupech v podobných případech týkajících se ochrany dětí,"popsal Zaorálek pro Novinky.cz.

Zaorálek upozornil, že v tomto případu již byla vydána řada soudních rozhodnutí, které lze zvrátit jen soudní cestou. Rodině Michalákových doporučil obrátit se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. To matka odebraných dětí udělala už v listopadu 2013 a také se znovu odvolala k norským soudům. V obou případech skončila žádost Michalákové neúspěšně.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Breivik při svém útoku zabil 77 osob, zatímco při teroristickém útoku v Madridu z 11. března 2004 při výbuchu 10 časovaných bomb v různých vlakových soupravách bylo zabito 191 osob a zraněno 1800 až 1856 osob. D alší zdroj uvádí počet zraněných kolem 2000 osob. Na základě důkazů byly z teroristického útoku obviněny radikální Islamisté z Maroka a ze Španělska, španělská buňka Al-Káidy, kteří byli také ve Španělsku souzeni a odsouzeni k přísným trestům.

Samotná Al-Káida se k útoku přihlásila a byla to pro ni odveta za účast španělských vojenských sil na misi v Íráku. Z útoku bylo obviněno 28 osob, z nichž tři byly odsouzeny k nejvyššímu možnému španělskému trestu, tedy 40 letům odnětí svobody. Mezi odsouzenými bylo 19 Maročanů a 8 Španělů. Ve zdrojích není upřesněno, ke které skupině se odsozené osoby hlásí, mohlo se jednat o odnož Al-Káidy, nebo osoby, které se s ideologií Al-Káidy ztotožňují.

Z útoků někteří obviňují skupinu ETA, která by tímto útokem dva dny před parlamentními volbami mohla ovlivnit jejich výsledky. V článku BBC k desátému výročí je například citován španělský policejní vyšetřovatel, který věří, že za útok je odpovědná právě ETA.

Španělská vláda byla po útoku přesvědčena, že za ním stojí ETA, po pár hodinách však důkazy začaly ukazovat na Al-Káidu.

Počet obětí útoku v Madridu byl vyšší než počet obětí Breivikova útoku. Útok v Madridu byl také pravděpodobně spáchán islámskými teroristy. Přesto podle některých Španělů, kteří chtějí bránit neschopnost Španělska zabránit bombovým útokům, se jeví ETA jako hlavní pachatel teroristického útoku.

Kauza České pošty byla medializována v srpnu 2015, kdy server Neovlivní.cz přinesl informaci o policejním vyšetřování případu možné korupce v České poště. Kauzou se doposud nezabýval soud.

Poslanecká sněmovna ani žádný její orgán není orgánem činným v trestním řízení a je krajně nestandardní, aby se zabývala možným trestním činem ve fázi, kdy je teprve vyšetřován policií. Ačkoli ze schváleného pořadu je patrné, že ambicí vyšetřovací komise by mělo být prošetření zakázek pošty za několik uplynulých let (bez dalšího upřesnění), z vyjádření místopředsedkyně PSP Jaroslavy Jermanové (ANO) je zřejmé, že impulsem ke svolání mimořdáné schůze byla právě aktuální kauza.

Výňatek ze sněmovního stenoprotokolu: " Během srpna se v médiích začaly vynořovat informace a spekulace o manipulovaných zakázkách a bezpečnostním ohrožení tohoto strategického státního podniku. (...) Kvůli situaci v České poště bylo dokonce svoláno předsednictvo Bezpečnostní rady státu, z jehož zasedání nemáme jako poslanci bližší informace. Česká pošta zaměstnává více než 30 tis. lidí, má bezmála 4 tis. poboček po celé zemi a roční obrat kolem 19 mld. Přestože loni hospodařila s přebytkem 241 mil., žádá po Ministerstvu financí dalších 1,7 mld. Proto nás zajímá, jak tento strategický podnik s veřejnými prostředky hospodaří. Česká pošta, jak víme, poskytuje služby, které se dotýkají života prakticky každého z nás. I z tohoto důvodu by měli naši občané vědět, jak ve skutečnosti pošta hospodaří, a neměli by být odkázáni jen na zprostředkované informace a spekulace médií. "

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože je skutečně nezvyklé, aby byl případ, který je předmětem policejního vyšetřování, také předmětem parlamentního šetření. Snaha ustavit poslaneckou vyšetřovací komisi ve věcech týkajících se hospodaření státu je celkem běžné (opozice se v tomto volebním období například pokusila ustavit vyšetřovací komisi ve věci hospodaření ministerstva dopravy - její vznik byl ale zamítnut vládní koalicí). V tomto případě ale nešlo o případ vyšetřovaný policií, tedy o živou kauzu.

O použití fosforových bomb se skutečně vyjádřil ruský tisk. Ukrajinská strana i server StopFake.org ovšem tyto informace považují za nepravdivé. Z důvodu nedostatku relevantních nestranných informací musíme hodnotit výrok jako neověřitelný.

Ohledně použití fosforových bomb v ukrajinsko-ruském konfliktu se opravdu vyjádřilo v srpnu tohoto roku několik ruských novin vycházejících ze sdělení mluvčího ruského Vyšetřovacího výboru Vladimira Markina. Tyto bomby měly být užity především v Doněcké a Luhanské oblasti ukrajinskou armádou proti civilnímu obyvatelstvu.

Důkazy potom představuje údajná analýza půdních vzorků získaná od ukrajinských uprchlíků z daných oblastí, která vykázala stopy hoření zápalné směsi sloužící jako náplň leteckých pum. Dalším důkazem užití fosforových bomb jsou podle ruských médií záběry ostřelování ukrajinských separatistů, na nichž je vidět bílý fosfor padající na zem. Tyto záběry však dle článku na serveru StopFake.org neznázorňují výbuch fosforové bomby, ale jakési letecké světlice sloužící jako ochrana proti přenosným protiletadlovým střelám (MANPADs).

Tuto informaci popřeli především ukrajinští představitelé. Vojenský mluvčí Vladislav Seleznyov se nechal slyšet, že fosforové bomby ukrajinská strana nepoužila, protože je jednoduše nemá. Ukrajinský ministr vnitra Arsen Avakov tuto informaci zase vyvrátil prostřednictvím Facebooku.

Návštěva českého prezidenta je pokračováním české ekonomické diplomacie směrem k Čínské lidové republice. Návštěvy představitelů ČR v ČLR s ekonomickou tematikou tak jsou poměrně časté. ČLR navštívil i předchozí prezident Klaus. Toho tam navíc stejně jako Zemana doprovázeli čeští podnikatelé. Snaha o vylepšování obchodních vazeb mezi ČR a ČLR je tak i na nejvyšší politické úrovní již známá záležitost. Nakolik nynější cesta Miloše Zemana bude ekonomicky přínosná, nelze v tuto chvíli dedukovat.

V případě hodnot charakterizujících vzájemné obchodní vztahy však Veleba popisuje stav korektně. Jak lze vidět z tabulky, hodnota českého vývozu do Číny je relativně k hodnotám celkového obchodního obratu ( součet dovozu z Číny a vývozu do Číny) opravdu na minimální úrovní.

Tento trend se však v poslední době mění, podíl českého vývozu na vzájemném obchodním obratu se totiž v posledních letech navyšuje (s výjimkou krizového roku 2008).

Rok199920002001200220032004200520062007200820092010201120122013Hodnota obchodního obratu (v mil. Kč)215512936043656661738205297978101256137168199743225711215792318977364044339233340983Hodnota vývozu do Číny (v mil. Kč)2024254830594841680569887154899114046131681585323179295173271137587Podíl českého vývozu do ČLR na celkovém obchodním obratu9,38,77,07,318,37,17,06,67,05,87,07,38,19,611,0

S tímto trendem i logicky souvisí záporné hodnoty salda obchodní bilance, které ve vztahu k Číně ČR dlouhodobě má.

Rok199920002001200220032004200520062007200820092010201120122013Hodnota salda obchodní bilance mezi ČR a Čínou (v mil. Kč)-17502-24264-37537-56491-68442-84002-86948-119185-171651-199374-184086-272619-305010-273810-265809

Hodnoty vzájemného obchodního obratu, vývozu i salda jsou vygenerovány z databáze zahraničního obchodu ČSÚ.

Veřejně dostupná jsou však data jen od roku 1999. O hodnoty i za předchozí roky jsme ČSÚ požádali písemně, odpověď jsme však do uzávěrky ověřování těchto výroků nedostali. Údaje budou následně doplněny.

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z druhového členění nákladů státního rozpočtu, které je součástí dokumentace při předkládání státního rozpočtu. Kvůli značné nepřesnosti uváděných hodnot hodnotíme výrok jako nepravdivý.

V následující tabulce jsme shromáždili data za roky 2011 až 2016 a jak z přehledu vyplývá, výdaje na platy se zvýšily o 20 miliard, neinvestiční dotace podnikatelským subjektům pak o 12 miliard, tedy zhruba o 30 %.

Poslanec Fiala pravděpodobně naráží na to, že schválení zákona o EET se nedalo stihnout před koncem roku 2015 s ohledem na to, kdy koalice začala projednávání ve 3. čtení. Právě o to přitom Babiš usiloval, protože zákon měl být schválen ještě před rozpočtem na rok 2016.

Vládní koalice chtěla začít projednávat EET ve sněmovně 27. listopadu, avšak na toto jednání nedošlo. Projednávání zablokovala opozice svou obstrukcí, kdy poslanci načítali během doby vyhrazené pro 3. čtení změny v programu schůze a neumožnili tak otevření samotého bodu.

K projednávání se tak zákon o EET dostal až na schůzi 18. prosince 2015 a rozpočtový zákon byl schválen již 9. prosince 2015. Zda se schválení zákona o EET dalo stihnout před schválením rozpočtu nelze ověřit.

Zda se EET dala schválit ještě v minulém roce, je dnes již spekulativní, ovšem s přihlédnutím ke všem lhůtám v legislativním procesu se dá konstatovat, že to stihnout šlo. Pokud by opoziční strany připustily projednání a schválení zákona (pomíjíme politickou realitu) 27. listopadu, zákon by putoval do Senátu, který má na projednání 30 dnů. I s podpisem prezidenta tedy není vyloučeno, že by zákon mohl být schválen již před koncem roku. Na druhou stranu může Fiala myslet stihnutím fakt, že rozpočet by měl být konstruován na platnou legislativu, což se u EET nestalo. V tomto případě skutečně nešlo stihnout schválit a uvést EET v platnost před schválením rozpočtu. Jelikož jde ovšem o ex post spekulaci, výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Jednací řád Poslanecké sněmovny stanovuje, že návrhy projednávané v Poslanecké sněmovně prochází rozpravami, do nichž se hlásí koaliční i opoziční poslanci (§ 58). Jejich povinností je mluvit k věci (není obvyklé, že by se i při porušení této věci odjímalo slovo), přičemž řečnická doba může být omezena na 10 minut (§ 59), aby nedocházelo k dlouhým monologům poslanců a zamezilo se obstrukcím, které mohou zablokovat jednání.

I přes tyto možnosti zabraňující obstrukcím k dlouhým monologům při jednání dochází, příkladem je řeč Miroslava Kalouska na jednání o EET v Poslanecké sněmovně 11. prosince. Ten ovšem patří k řečníkům s přednostním právem (předsedové stran, klubů, členové vlády, vedení Poslanecké sněmovny, prezident republiky), kteří mohou vystoupit kdykoli a bez omezení.

Další možností, jak zablokovat jednání, je hromadné odhlášení se z hlasovacích zařízení. Musí totiž být přihlášeno alespoň 67 poslanců, tedy 1/3 všech poslanců (hlava druhá, článek 39), aby byla dolní komora parlamentu usnášeníschopná.

Poslanci mohou také navrhovat změnu nebo doplnění pořadu schůze a tyto návrhy mohou ve velkém počtu rovněž zablokovat jednání. Při jednání o EET 27. listopadu nepřipustila opozice projednávání tím, že načítala změny programu v době, která je vymezena pro 3. čtení zákona.

Jednací řád také stanoví, že návrhy zákonů se ve 3. čtením projednávají ve stanovených dnech, které připadají na středu a pátek v čase od 9 do 14 hodin, pokud Poslanecká sněmovna nerozhodne jinak. O změně času na projednávání navíc nemůže dolní komora hlasovat, pokud proti návrhu vznesou námitku minimálně dva poslanecké kluby (§ 95a). V Poslanecké sněmovně v současnosti působí sedm poslaneckých klubů a nezařazení poslanci. Pokud by se tedy např. opoziční TOP 09 a ODS spojily a jejich poslanecké kluby podaly námitku, nebylo by možné projednávat třetí čtení návrhu zákona v jiných než stanovených termínech. Tak se také reálně děje.

Již zmíněná elektronická evidence tržeb projednávaná poslanci je příkladem, na němž je možné demonstrovat, že menšinová opozice skutečně má možnosti blokovat jednání a tím bránit prosazení většinového názoru. Že je to skutečně problém, který způsobuje hromadění neprojednaných návrhů, dokládá i fakt, že poslanci přemýšlí o změně znění Jednacího řádu. Jednací řád je ovšem zákon, tudíž i jeho změna by musela projít projednáváním a teoreticky by tak mohla být ve 3. čtením zablokována 2 kluby.

Mediální zprávy z Velké Británie potvrzují v posledních letech hned několik gangů, které byly obviněny ze znásilňování náctiletých dívek.

V Bristolu bylo za znásilňování odsouzeno 13 mužů somálského původu, v roce 2010 byli odsouzeni dva muži v Derby, v roce 2012 byli odsouzeni dva muži v Telfordu.

V květnu 2014 byla publikována zpráva městské rady v Rotherhamu, která mapuje zneužívání mladých dívek v letech 1997 až 2013. Zpráva říká, že v těchto letech bylo znásilněno až 1 400 dívek. Podle této zprávy pochází pachatelé z pákistánské komunity. Zprávy si všimla i česká média.

Dá se tedy skutečně říci, že v Británii skutečně dlouhodobě dochází k sexuálnímu násilí na mladých dívkách, zprávy ale nezmiňují, zda byli pachatelé skutečně muslimského vyznání. V jednom z případů násilných gangů figurovali vedle Kurdů také čeští a slovenští Romové. Ve Velké Británii navíc docházelo k sérii sexuálního násilí ze strany celebrit, jako třeba Jimmy Savile nebo Gary Glitter.

Nepodařilo se nám ani dohledat tvrzení, zda se údajně podle pachatelů "Britky oblékají jako prostitutky". Spolu s nejasností ohledně vyznání pachatelů těchto útoků je to důvod, proč výrok hodnotíme jako neověřitelný.