Miroslav KALOUSEK: Ministerstvo financí, tedy ministerstvo pana Babiše samo uvádí, že ta daňová úleva bude představovat propad veřejných rozpočtů v objemu 9 miliard korun. Jestliže tedy 9 miliard korun je věnováno na podporu odbytu, je to věnováno na podporu produkce, je tu typická stimulace poptávky. Jestliže na tom trhu má 60 % produkce Agrofert, tedy pan ministr Babiš, tak 5 miliard z těch 9 korun je věnováno na podporu výroby Agrofertu, to je ... Karolína KOUBOVÁ: Ale tu dominanci Agrofertu třeba zpochybnil právě i Jaroslav Faltýnek, který tvrdí, že Agrofert není dominantním producentem řepky a že loni sklidil řepku jen z 5 % ploch, to říkáte, že není pravda? Miroslav KALOUSEK: Paní, paní redaktorko, promiňte, ale vy si pletete pěstění řepky, kolik se sklidí řepky. Ano, řepky se sklidí na 5 % plochy zemědělské půdy, která platí Agrofertu, ale Agrofert vykoupí téměř 90 % řepky, která se sklidí a na trhu biopaliv první generace, to je ten produkt na trhu biopaliv první generace má Agrofert 60 %
Výroky Miroslava Kalouska jsou problematické. Z veřejně dostupných zdrojů nelze zjistit, kolik procent z celkové plochy 389 298 ha, na kterých se řepka v loňském roce pěstovala obhospodařovávaly zemědělské podniky spadají pod koncern Agrofert. Stejné je to i s informacemi, jak aktivní je Agrofert na trhu s biopalivy první generace.
Dle vládního návrhu (pdf, str. 17) jsou náklady navrhované úpravy spojeny s nižším inkasem ze spotřební daně. Celkový dopad této varianty do veřejných rozpočtů z titulu nevybrané spotřební daně by měl být podle Programu a navazujících výpočtů cca 9 mld. Kč. Tedy v souladu s daňovou úlevou 9 mld. korun, o které Miroslav Kalousek hovořil.
Kontaktovali jsme společnost Agrofert s žádostí o doplňující informace, na základě jejich odpovědi případně hodnocení upravíme.
Moderátoka: Zítra na 15. hodinu svolala Česká suverenita před úřad vlády demonstraci proti hrozbě islamizace Evropy, půjdete tam? Černochová: Ne. Moderátorka: Proč? Černochová: (...) A já vůbec o této demonstraci nevím. Svolává ji politický subjekt, což já odmítám se účastnit demonstrací, kde by byl svolavatelem nějaký politický subjekt. Já jsem členka jiné politické strany.
Výrok je nepravdivý, jelikož Černochová se již minimálně jedné akce pořádané jiným politickým subjektem, konkrétně Českou suverenitou - která je i svolavatelem zmiňované demonstrace - zúčastnila.
Byla to právě demonstrace se konala 16. ledna 2015 na Hradčanském náměstí v Praze. Svolavatelem akce (.doc) je ovšem i v tomto případě Česká suverenita, tedy politická strana, jejíž předsedkyně na akci také vystoupila. nikoliv spolek IVČRN, jak se Černochová mylně domnívá.
Otázka: Kolik peněz jste na kampaň získal od firem skupiny Synot? Valenta: Můžu říct, že ani korunu. Všechno si platím ze svých vlastních prostředků.
Jelikož Ivo Valenta nedisponuje transparentním účtem (tím disponuje Strana soukromníků České republiky, za níž kandiduje, ale na výpisu z tohoto účtu nefigurují prostředky spojené s jeho kampaní), nebylo možné ověřit, zda výrok je pravdivý, či nikoliv.
Veselovský: Dodávali jsme tam střelné zbraně (do Saudské Arábie, pozn. Demagog.cz). Zaorálek: Víte, že když někam prodáváme zbraně, tak pokud se to tak děje – a my jako MZ k tomu poskytujeme licence – tak zároveň chceme vědět, komu se ty zbraně dávají, a vytváříme způsoby kontroly nad tím, jak se s těmi zbraněmi zachází.
Obchod se zbraněmi a vojenským materiálem se řídí zákonem č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Pro každý obchod musí obchodník požádat o licenci, tu uděluje Ministerstvo průmyslu a obchodu na základě stanovisek Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany. V této žádosti je podle § 15 nutné specifikovat povahu dodávaného materiálu, uvést smluvní partnery, doložit doklad o konečném použití nebo tzv. antireexportní doložku, jež zakazuje zbraně dále vyvážet.
Kontrolu dodržování podmínek provádí MPO spolu s celními orgány, v případě zjištění pochybení může licenci zase odejmout. Svoji roli v těchto kontrolách hraje i MZV, které dohlíží, aby udělené licence a následný vývoz materiálu nebyly v rozporu se zahraničně-politickými zájmy České republiky.
Další dodávka (zbraní, pozn. Demagog.cz), která odešla tento týden, jsme dodali 10 milionů nábojů, 5 tisíc granátů a předali jsme už dvě L159ky.
Dodávka zbraní do Iráku proběhla 19. listopadu 2015. Část daru byla určená irácké armádě a druhá část kurdským ozbrojeným silám.
Co se letounů L-159 týče, jejich odprodej je skutečně dojednán. Že dva z bitevníků jsou již na místě, o tom informuje např. Idnes, Reflex, Novinky.cz či České noviny (eng.) - zpravodajský server ČTK. Odkazují přitom na aeroblog Aerohisto, který sdílel fotky bitevníků stojících na letišti v bulharském Plovdivu a dále na agenturu Reuters.
O úspěšném obdržení letounu informují i některá zahraniční média, např. zde (eng.) či zde (arabsky).
Podívejte se, jak sociální demokraté na Slovensku takový systém (druhý pilíř - pozn. Demagog.cz) prosazovali a prosadili. To totiž u nás, bohužel, není záležitost politického programu, ale je to záležitost toho, vymezit se co nejrazantněji proti tomu, kdo v tuto chvíli vládne.
Druhý pilíř vznikl na Slovensku na základně vládního zákona dne 1.1. 2005 během druhé vlády Mikuláše Dzurindy, toho času předsedy Slovenské demokratické a křesťanské unie. Nejde tedy o návrh SMERu, jak tvrdí Drábek. Právě naopak, sociální demokraté druhý pilíř opakovaně zpochybňovali.
Druhý pilíř na Slovensku funguje již jedenáctým rokem a o jeho vývoji si můžete přečíst v hodnocení výroku Andreje Kisky, který vytvořili naši slovenští kolegové. Výrok Jaromíra Drábka však hodnotíme jako nepravdivý.
Poněvadž máme spoustu znalců na Slovensko, tedy máme mezi našimi diplomaty opravdu několik lidí, já je znám, kteří Slovensko znají, milujou, zabývají se tím, máme sotva někoho, kdo se vyzná v Sýrii a v těchto oblastech. To je veliký rozdíl. Tam žádnou alternativu nemáme.
O tom, že vzájemné vztahy České republiky se Slovenskou jsou skutečně nadstandardní hovoří i letošní Koncepce zahraniční politiky ČR, která uvádí:
"Ve vztahu ke Slovensku bude zahraniční politika ČR, mj. díky úzkým historickým, ekonomickým, politickým i mezilidským vazbám, usilovat o udržení nadstandardního a strategického charakteru vztahů a jejich posílení (...)." Samotná velvyslankyně České republiky na Slovensku Livia Klausová, původem z Bratislavy, má se vší pravděpodobností ke své vlasti hluboký osobní i odborný vztah. Vedle toho působí přímo na bratislavském velvyslanectví a konzulátu řada dalších slovenských i českých odborníků. Více o vzájemných vztazích Česka a Slovenska se můžete dočíst například v analýze Ministerstva vnitra /.pdf, od str. 18).
Česká republika jako jedna z mála zemí udržuje rovněž své stále velvyslanectví také v Damašku, kde vedle velvyslankyně Evy Filipi působí ještě skromný organizační aparát.
Obou velvyslankyní by se měl dotknout nedávno přijatý služební zákon (§ 74, odst. 1, písm. h), podle které by Klausová i Filipi měly po dovršení 70 let ve svém úřadu skončit. Podle slov ředitele zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynka Kmoníčka by ale k tomu díky "právní kličce" dojít nemuselo.V případě velvyslankyně Filipi se hovoří o její klíčové roli pro Česko, jelikož syrské velvyslanectví kromě zastupování zájmu ČR jako tzv. protective power zastupuje i zájmy Spojených států. Nahradit by ji v dohledné době by tak znamenalo pro český stát se vší pravděpodobností značnou komplikaci.
V Poslanecké sněmovně vzniká v těchto dnech také inciativa, která by měla novelizovat příslušnou legislativa tak, aby mohl daný velvyslanec zastupovat ČR i po překročení 70 let.
Díky politice pana ministra platy v nedponikatelské sféře předběhly platy v podnikatelské sféře.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, z přiložených grafů je patrné, že stav, kdy mzda v nepodnikatelské sféře je vyšší než v podnikatelské sféře, je v české ekonomice poměrně běžný, snad s výjimkou krizových let 2010–2013. Bylo tomu tak i v době, kdy byl sám Miroslav Kalousek ministrem financí ve druhé Topolánkově vládě (2007–2009).
Čtvrtletní data:
Roční data:
Zdroj: ČSÚ
...a mimochodem víte, že i tajná služba chystá na základě toho novelu zákona teďka, která by lépe mohla kontrolovat toky peněz.
V září minulého roku představila Bezpečnostní zpravodajská služba (BIS) návrh novely zastřešujícího zákona všech zpravodajských služeb, na níž spolupracovala s Úřadem pro zahraniční styky a informace a s Ministerstvem vnitra. Novela zákona zahrnuje i možnost kontroly bankovních účtů bez vědomí jejich majitelů, změny by se měly týkat také zahraničních bank působících v ČR (důvodová zpráva, .pdf).
V současné době má BIS podle zákona č. 254/2012 Sb přístup k informacím o finančních tocích, nemůže však zpětně dohledat majitele bankovního účtu. Projednávání novely bylo plánováno na listopad minulého roku a v účinnost měl zákon vstoupit v polovině roku 2015. Projednávání bylo přesunuto na březen tohoto roku a v platnost by měl zákon po jeho schválení vstoupit v roce 2016. Předkladatelem návrhu bude předseda vlády, BIS sama nemá zákonodárnou iniciativu.
Bezpečnostní informační služba (BIS) je podřízena vládě a je legislativně zakotvena v zákoně č. 154/1994 Sb. Všechny zákony týkající se BIS a její práce jsou zveřejněny na oficiálních webových stránkách bezpečnostní služby.
Největší zkušenosti s používáním tohoto smrtícího koktejlu ovšem mají – jak jinak – USA. Haló noviny, Ukrajinská armáda používá kazetové bomby 22. 10.
Kazetové bomby byly poprvé použity během druhé světové války německými a sovětskými silami, přičemž původně byly navrženy proti obrněným vozidlům. Opravdu masivně používány začaly být nicméně až v Kambodži, Laosu a Vietnamu od 70. let armádou Spojených států. Dokonce z celkových cca 440 milionů pum použitých od roku 1965 mělo být 383 milionů použito právě v Indočíně do roku 1975.
Velké množství kazetových bomb bylo také použito během války v Perském zálivu, v Čečensku, bývalé Jugoslávii, Afghánistánu a Iráku, stejně jako v Libanonu v roce 2006 či Gruzií roku 2008. The Guardian mimo jiné informoval o diskutovaném použití během Ukrajinského konfliktu.
Přestože v současnosti existují miliony kusů nevybuchlých bomb na rozsáhlých územích v zemích celého světa, navzdory humanitárnímu nebezpečí, mnohé vlády stále odmítají upustit od používání kazetové munice. Mezi země aktivně používající kazetové bomby patří stále Spojené státy, ale i Rusko.
