Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, z veřejných zdrojů není možné výrok potvrdit ani vyvrátit.

Miroslav Kalousek v červnu 2009 po dlouholetém členství v KDU-ČSL z této strany vystoupil a oznámil založení nové strany TOP 09. V přípravném výboru strany bylo 11 členů, z toho 6 bývalých členů KDU-ČSL. Po vzniku pak do strany podle CEVRO vstoupilo přibližně 2 500 lidí, o jejichž stranické minulosti můžeme z veřejných zdrojů usuzovat jen obtížně. "Z celkového počtu členů TOP 09 v kraji je od lidovců asi jen desetina," prohlásil Ondřej Ženíšek, předseda strany na Plzeňsku v říjnu 2009. V roce 2010 pak Hospodářské noviny píší, že bývalých lidovců je ve straně přibližně 5 %.

"Na konci října 2009 deklarovalo členství v (jakékoli) politické straně v minulosti (nikoli bezprostředně před vstupem do TOP 09) 486 lidí, tedy 20,5 % z registrovaných členů TOP 09,"napsal člen strany Jan Chlubna.

Novější informace nejsou dostupné.

Výrok Petra Macha s nejvyšší pravděpodobností odkazuje na imigrační politiku Německa v 60. letech. V jejím rámci SRN uzavřela bilaterální dohodu s Tureckem o usnadnění přístupu Turků (a tureckých Kurdů) na německý pracovní trh formou krátkodobých povolení k pobytu. Původní záměr počítal s tím, že se tito tzv. gastarbeiteři po určitém čase v Německu vrátí do Turecka a nahradí je noví pracovníci. Němečtí zaměstnavatelé ale měli zájem nadále zaměstnávat již zaškolené pracovníky a tato politika tak vedla ke vzniku minoritní turecké a kurdské menšiny v Německu, protože za těmito pracovníky později přicestovaly i jejich rodiny a natrvalo se usídlily v Německu. Více informací zde.

Podle odhadu Kurdského institutu v Paříži se populace Kurdů v Německu v roce 1995 pohybovala nad číslem 600 000. V celé západní Evropě jich tehdy přitom bylo kolem 850 000.

Návrh (pdf. str. 11) ministerstva explicitně uvádí, že důkazní břemeno nese daňový poplatník.

Předloha konkrétně uvádí (§ 38x): “Správce daně vyzve poplatníka k prokázání vzniku a původu příjmů a dalších skutečností souvisejících s nárůstem jeho jmění v případě, že má důvodné pochybnosti o tom, zda příjmy poplatníka oznámené nebo tvrzené správci daně odpovídají nárůstu jeho jmění, a nejsou mu známy jiné skutečnosti, které by tento nárůst jmění ozřejmovaly, a po předběžném posouzení dojde k závěru, že rozdíl mezi těmito příjmy a nárůstem jmění poplatníka přesahuje 5 000 000 Kč.”

Návrh dále pracuje také s částkou 10 milionů (§ 38zc), ta je však vztažena k prohlášení o majetku a jde o celkovou sumu majetku, kterou má poplatník hlásit.

Obecný princip, o kterém Kalousek mluví, se týká výše 5 milionů při rozdílu mezi příjmy a nárůstem jmění. V tomto případě má mít skutečně poplatník nově povinnost dokládat tento rozdíl a důkazní břemeno je tak na jeho straně.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dat o pokladním plnění za roky 2014 a 2015.

Pro rok 2014 byl naplánovaný schodek státního rozpočtu ve výši 114 miliard korun, skutečné saldo však bylo 77,78 miliard.

Za devět měsíců roku 2015 činí zatím pokladní saldo 2,77 miliardy korun, schválený schodek za pro celý rok je 100 miliard.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, není zcela jasný profil přijímaných uprchlíků, nicméně Ministerstvo vnitra již veřejně popsalo některé mantinely, které budou muset tito lidé splňovat.

Je pravdou, že není doposud známo, kdo ze syrských uprchlíků z oněch 15 rodin bude moci přicestovat v rámci humanitární pomoci do České republiky z utečeneckého tábora v Jordánsku, nicméně na základě souhlasu vlády s tímto krokem veřejně informovalo Ministerstvo vnitra České republiky o mantinelech výběru jednotlivých rodin.

MVČR konkrétně na svém webu uvádí: " Vláda dnes, ve středu 14. ledna 2015, rozhodla o přijetí syrských dětí i s rodinami jednomyslně. Účelem přesídlení je pomoci těm nejpotřebnějším, tedy dětem, a dát jejich rodinám možnost integrovat se do společnosti a získat azyl. ‚ Jde o rodiny s malými dětmi, které se v Jordánsku, kam uprchly, nemohou na dostatečné úrovni léčit. Jde o jasné humanitární gesto a akt solidarity. Není to začátek žádné velké přesídlovací vlny. Stále platí, že vláda je proti povinným kvótám v přijímání uprchlíků, ‘ uvedl ministr vnitra Milan Chovanec s tím, že do Česka přijedou rodiny s velkým integračním potenciálem.Spolu s bezpečnostními složkami vznikne speciální pracovní skupina, která bude během celého průběhu operace úzce spolupracovat se všemi zainteresovanými stranami. Pracovníci Ministerstva zahraničí děti vytipují přímo na místě, kritériem bude preference osob, které vyžadují okamžitou lékařskou péči, míra integračního potenciálu, vzdělání nebo náboženství. Prověřování rodin bude důsledné a tajné služby budou od počátku dohlížet na to, aby vybraní občané Sýrie neměli např. napojení na teroristické buňky". Dodejme ovšem, že vláda má na výběr konkrétních lidí pouze omezený vliv. Při procesu přesídlování (.pdf, bod 2) je to "UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, pozn. Demagog) , jež určuje, že někteří uprchlíci / skupiny uprchlíků mají potřebu ochrany a mohli by být nejlépe ochráněni po přesídlení: UNHCR sestaví roční přehled potřebných k přesídlení nebo, obzvláště v akutních případech, vyzve k pohotovostní operaci. (...) Výzvy na resettlement jsou postoupeny členským státům OSN."

Následně pak "země, jež přijímají uprchlíky k přesídlení provádějí samy výběr. Země pracují se dvěma metodami výběru uprchlíků k přesídlení: jedna je založena na zkoumání spisu a druhá na pohovoru –přestože často se použije kombinace těchto dvou. Nevládní organizace a místní partneři hrají v prvotním doporučení také čím dál tím větší roli." Česká strana tak provádí výběr konkrétních lidí až z jakéhosi "předvýběru", který provádí OSN, navíc do procesu vstupují další, hlavně nevládní aktéři. Není tedy zaručeno, že požadavky vytyčené vládou bude skutečně beze zbytku naplněny. V každém případě ta ovšem má poslední slovo a může navržené "kandidáty" odmítnout.

Tomio Okamura tvrdí, že spor v hnutí Úsvit ‒ týkající se nesouhlasu poslance Milana Šarapatky s příspěvkem o islámu zveřejněném na FB profilu předsedy hnutí ‒ byl v podstatě vyřešen už odpoledne v pondělí 5. ledna.

Toto ovšem ostře kontrastuje s výroky poslance Šarapatky v pořadu Události, komentáře, kde ještě v pondělí večernapříklad řekl: " Nesouhlasím. To určitě v programu není. Ale v té rétorice se to objevuje čím dál častějc. S tím souhlasím". Není tedy pravdou, že by nesouhlasil jenom s formou takových vyjádření, jak tvrdí Tomio Okamura.

Na přímou otázku, zda zůstane v poslaneckém klubu hnutí Úsvit, pak odpověděl Šarapatka takto: "Nejsem rozhodnut, nejsem rozhodnut. Tečka".

Pokud tedy došlo k dohodě mezi poslancem Šarapatkou a předsedou hnutí Úsvit, muselo to být později, než Tomio Okamura uvádí. Rovněž není pravdou, že by Šarapatka od začátku sporu tvrdil, že v poslaneckém klubu zůstane.

Výsledek prezidentských voleb USA v roce 2000 byl skutečně velmi těsný. Zvítězivší George W. Bush porazil Al Gora a stal se prezidentem, byť získal celkově méně hlasů (to umožňuje volební systém, jak níže popisujeme). Po rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že se Bush stává prezidentem, se ve Spojených státech proti tomuto stavu protestovalo a to také při jeho pozdější inauguraci. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Nesouhlas s finálním výsledkem voleb vyvolal fakt, že Al Gore získal vyšší počet hlasů od voličů. V americkém prezidentském volebním systému stačí získat prostou většinu hlasů z rady volitelů zastupujících jednotlivé americké státy. Celkový počet hlasů z rad volitelů je 538, je rozdělen podle velikostí států a je stejný jako počet všech členů Kongresu. George Bush získal 271 volebních hlasů, zatímco Al Gore pouze 266 hlasů. I když se jedná o dva systémy a hlasování přímo neovlivňují občané jako voliči, v praxi členové rady volitelů kopírují výsledky voleb, i když to podle zákona dělat nemusí.

Sčítání hlasů, kterému byla věnována zvýšená pozornost, se odehrálo ve státě Florida a George Bush získal o 537 více hlasů než Al Gore. Při tak malém rozdílů ve výsledcích má kandidát možnost požádat o manuální přepočtení hlasů ve vybraných okrscích, kterou Al Gore využil.

Vybral si okrsky na Floridě, ve kterých si lidé stěžovali na problémy a poruchy s hlasovacími přístroji. Voliči v USA volí přes elektronický hlasovací systém, neodevzdávají papírové hlasovací lístky. Souhlas Nejvyššího soudu s přepočtem hlasů vyvolal debaty a soudní spory ohledně legálnosti přepočtu hlasů a nejvhodnějším způsobu pro samotné přepočtení hlasů. Vzhledem k těmto reakcím bylo přepočítávání hlasů zastaveno z rozhodnutí Nejvyššího soudu a George Bush byl vyhlášen jako vítěz voleb.

Volby tohoto formátu často vyvolají rozruch. V USA se v roce 2000 kromě problémů s hlasovacími přístroji a neplatnými lístky objevily i spekulace o diskriminaci u hlasování. Protesty nebyly spojeny pouze s volebním systémem, ale byly namířeny proti výsledku voleb. Rozhodnutí Nejvyššího soudu z prosince 2000 protesty neuklidnilo, ty pokračovaly i po inaugraci nového prezidenta v lednu 2001. V den inaugurace popisuje protesty např. BBC: " Along with the well-wishers were anti-Bush demonstrators. Police in riot gear lined the route of the parade five deep.One protester threw an egg at the new president's motorcade. "

Výrok hodnotíme jako neověřitelný z důvodu rozdílných a nejednoznačných interpretací, jež vycházejí z koránu a dalších svatých knih islámu. Celá problematika je navíc příliš obsáhlá na to, abychom ji byli schopni zachytit v její komplexnosti. Přinášíme alespoň shrnutí hlavních východisek.

V samotném koránu není zmíněn trest za apostázi (odstoupení od víry), nicméně ateismus je zmíněn v tomto kontextu (Sůra 9:73,74):

• Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům abuď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!
• A přísahají při Bohu, že to neřekli, avšak již pronesli slova nevíry a stali se nevěřícími poté, co byli již muslimy.A zamýšleli něco, čeho pak vůbec nedosáhli, a mstili se jedině za to, že Bůh a posel Jeho je obohatil z dobrodiní Svého. Však jestliže se kajícně obrátí, bude to pro ně lepší, jestliže se naopak zády odvrátí, potrestá je Bůh trestem bolestným na tomto i na onom světě. A nebudou mít na zemi ochránce ani pomocníka žádného.

Dále např.:

• Dotazují se tě na posvátný měsíc a na bojování v jeho průběhu. Rci: „Bojovat v něm je hřích těžký, avšak odvracet od stezky Boží, nevěřit v Něj a v Mešitu posvátnou a vyhánět obyvatele jejich z ní je ještě těžší hřích před Bohem; svádět od víry je horší než zabíjet. Nevěřící nepřestanou proti vám bojovat, dokud vás neodvrátí od náboženství vašeho, budou-li toho schopni. Pro ty z vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou, marné bude jejich konání na tomto i onom světě - ti ohně obyvateli se stanou a nesmrtelní v něm budou. (Sůra 2:217)
• Vy, kteří věříte! Kdo z vás se odřekne náboženství svého . . . A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje, komu chce, a Bůh je velkorysý, vševědoucí(Sůra 5:54).

Korán s výskytem nevěřících (tedy ateismem) počítá a stejně jako v předchozích případech je jediným trestem pro nevěřící hněv boží.

• Kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutit lidi, aby se stali věřícími, když není duši žádné dáno, aby uvěřila jinak než z dovolení Boha, a když On uvaluje hněv Svůj na ty, kteří rozum nemají? (Sůra 10:99,100)

Na druhou stranu, zmínky o odpadlictví lze nalézt v hadísách (původně ústně uchovávaná výpověď o činech a skutcích proroka Muhammada), jež si lze v českém překladu přečíst v rámci debaty o celém problému odpadlictví třeba zde. Lze tak například číst, že:

• Krev muslima, který prohlásil, že zde není boha kromě Alláha a že já jsem posel Alláhův, nesmí být prolita kromě tří případů: Pomsta (u vraždy), ženatí cizoložníci a cizoložnice, a ten, kdo se odvrátí od jeho víry a zatratí muslimskou společnost.
• Kdokoliv změní svou víru, zabijte jej.

Pro doplnění ještě dodáváme, že existují země, v nichž považují: "ateisty a sekularisty za nebezpečí pro společnost. Někde je toto smýšlení trestné, v Saúdské Arábii je ateismus synonymem terorismu. (...) Většina zemí nerespektuje práva ateistů a svobodomyšlenkářů tak, jak to požadují úmluvy OSN. Navíc 13 zemí–všech muslimských*–trestá odpadlictví od víry nebo rouhání i smrtí. Trestné mohou být ale veřejné projevy ateistického smýšlení i v Rusku".

*Muslimských zemí je celkově cca 37.

Tezi, že Turecko, resp. " celý tým banditů a tureckých elit ", obchoduje s ropou pocházející z území ovládaného teroristickou organizací IS, představilo Ruské ministerstvo obranypoté, co bylo Tureckem sestřeleno ruské letadlo na turecko-syrských hranicích. Dle Ruska právě pro ropu od Dáiš. Již den poté však Kurdská regionální vláda v Iráku prohlásila, že na ruským ministerstvem prezentovaných důkazních satelitních fotografiích jsou kurdské cisterny a jde tedy o ropu, která je přepravována z území autonomního Kurdistánu do tureckého přístavu Ceyhan (HDN, Daily Sabah, The Moscow Times).

Na stránkách Radio Free Europe / Radio Liberty se naopak můžeme dočíst, že je většina ropy od Dáiš prodávána přes prostředníky, pašeráky a mafii do autonomního Kurdistánu, kde je od místních zdrojů nerozeznatelná. Jako kurdská dále cestuje do zmíněných tureckých přístavů.

Dle analýzy od Financial Times (v českém překladu zde) je většina ropy prodávána přímo v Sýrii a Iráku skrze nezávislé obchodníky, přičemž část je opravdu pašována i do Turecka. Některé zdroje dokonce mluví o tom, že Dáiš prodává přes prostředníky ropu přímo režimu syrského prezidenta Bašára Asada.

Na druhou stranu Nafeez Ahmed pro britský server The Middle East Eye tvrdí, že: "Kurdská regionální vláda v Iráku a Turecká vojenská rozvědka byly dle kurdských, iráckých a tureckých zástupců zapojeny do tajného pašování ropy od Dáiš a zásobování zbraněmi teroristických skupin." Dle jeho iráckého zdroje, tureckých vládních představitelů i poslanců hrají klíčovou roli v pašování ropy od Dáiš i turecké úřady a vláda, včetně prezidenta a premiéra. Opoziční turecký poslanec mluví o podezření, že je Erdoganův zeť (ministr energetiky) zapojen do obchodů s ropou, která pochází z teroristických zdrojů.

Pokud jde o další zdroje:

• Dle informací Wall Street Journal, tureckých představitelů, analytiků ropného průmyslu a nezávislých expertů neexistuje žádný důkaz, že by turecký prezident Erdogan a jeho rodina měla cokoli společného s nelegálním obchodem s ropou.
• Během posledních měsíců se turecká vláda zavázala k zátahům proti nezákonné ropě a policie svou pozornost směřovala proti pašeráckým trasám, zabavovala sudy s ropou a odhalovala nelegální ropovody. Článek BuzzFeed News však ukazuje, že obchod s nelegální ropou přes turecké hranice stále existuje a pohraniční policie před problémem zavírá oči. Důvodem má být především lokální korupce, ne role státu.
• Analytici, kteří mluvili s TIME řekli, že je velmi nepravděpodobné, že by měla Ankara cokoli společného s ropou od Dáiš.
• "Navzdory tomu, že turecká vláda proklamovala úsilí utěsnit svou hranici, bojovníci a nelegální ropa je přes ně stále s lehkostí pašována." - The New Yorker
• Zdroj z americké administrativy prohlásil, že množství ropy pašované do Turecka je ekonomicky bezvýznamné. - Al Arabia, Fox News
• Turecký prezident řekl, že má důkazy o zapojení Ruska do obchodů s ropou od Dáiš. - Daily Mail Online

Vzhledem ke složitosti tématu i množství různorodých a vzájemně si odporujících zdrojů, nelze říci, zda je obchod Turecka (tedy s vědomím státu a/nebo jeho představitelů) s ropou od IS prokázaný. Na druhou stranu je velmi pravděpodobné, že jisté množství této pašované ropy přes turecké území prochází.

Jedná se o spor mezi AGRO Jevišovice (vlastněným Andrejem Babišem) a Bohumírem Radou o vypálení 116 hektarů pšenice měsíc před sklizní. Podle vyjádření, zaslaného Deníku Referendum (.pdf) tiskovým mluvčím společnosti Agrofert, skutečně došlo k odstranění plodin společností AGRO Jevišovice.

" Bylo to rozhodnutí vedení společnosti AGRO Jevišovice (.pdf), nikoli „predátorské chování“ majitele Agrofertu pana Andreje Babiše, jak pan Rada tvrdí. Andrej Babiš o tom vůbec nevěděl. " Uvedl Karel Hanzelka, tiskový mluvčí společnosti Agrofert.

Není v našich možnostech zjistit, zda opravdu Andrej Babiš věděl o tomto rozhodnutí společnosti AGRO Jevišovice. Tisková zpráva společnosti Agrofert není dostatečně objektivním důkazem.