Já bych tak úplně nesouhlasil s tím, že to není zas nic moc rozsáhlého (jde o reakci na předchozí výrok Schwarzenberga - pozn. Demagog.cz), protože já bych chtěl upozornit, že dnes vlastně není úplně přesně k dispozici, jaký je rozsah toho obchodu s Ruskem především proto, že je těžké sledovat cestu reexportu, které se dějí třeba přes Německo. A to je to Německo. Jenomže to vypadá, že to je do Německa, ale vlastně je to do Ruska.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nepodařilo dohledat, jaké množství reexportovaného zboží míří z ČR do Ruska. Nemůžeme tak určit rozsah zboží exportovaného do Německa, které končí v Rusku.
Export ČR vůči ostatním zemím v letech 2011−12 podle informací Českého statistického úřadu naleznete v přiložené tabulce (xls.). Export do Ruska tvoří pouze malý zlomek celkového exportu (3,9 % v roce 2012). V tomtéž roce však export do Neměcka tvořil necelou třetinu celkového exportu ČR (31,4 %). Nelze však dohledat, zda a kolik z tohoto exportu bylo znovu vyvezeno do Ruska. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.
Na summitu (NATO ve Walesu - pozn. Demagog.cz) rozhodně nepadlo, že by NATO vnímalo Rusko jako přímé ohrožení. Jako to musí být řečeno také. Nechápeme to tak, že by Rusko chystalo agresi na Evropskou unii.
Deklarace summitu ve Walesu skutečně neobsahuje žádné prohlášení o přímé hrozbě Ruské federace či agresi vůči EU. Oficiální text hovoří mimo jiné o pokračující aspirací NATO na konstruktivní partnerství s Ruskou federací založeném na kooperaci. Text rovněž uvádí, že NATO nevyhledává konfrontaci a nepředstavuje pro Rusko žádnou hrozbu. V tomto kontextu hodnotíme výrok jako pravdivý.
Bod 23 deklarace doslova uvádí následující: " The Alliance does not seek confrontation and poses no threat to Russia. But we cannot and will not compromise on the principles on which our Alliance and security in Europe and North America rest. NATO is both transparent and predictable, and we are resolved to display endurance and resilience, as we have done since the founding of our Alliance. The nature of the Alliance's relations with Russia and our aspiration for partnership will be contingent on our seeing a clear, constructive change in Russia's actions which demonstrates compliance with international law and its international obligations and responsibilities. "
Počkejte, dokonce je to tak, že i když se vlastně zmrazily vojenské vztahy s Ruskem, tak se ani nedošlo k tomu, že se definitivně by zrušil ten akt zakládací NATO - Rusko. Řeklo se, komunikační kanál zůstává otevřen.
K zmražení civilně-vojenské spolupráce NATO a Ruské federace došlo 1. dubna v souvislosti s odmítnutím anexe Krymu a dalšího narušování státní suverenity Ukrajiny. V daném prohlášení se rovněž uvádí: "politický dialog v Radě NATO - Rusko může dále pokračovat, jak je to nutné na úrovni velvyslanců a výše, který nam umožní výměnu pohledů, především na tuto krizi." Tento postoj NATO opětovně deklarovalo i v oficiální deklaraci ze summitu ve Walesu (bod 22. a 23).
Základní strategie Ministerstva zahraničí v této chvíli je taková, že jsme, a já jsem to dokonce řekl ve vystoupení, které jsem měl k podnikatelům, že vzhledem k tomu, že si ani nejsme jisti, pokud ta situace bude pokračovat, třeba solventností ruských bank. Jako ve schopnosti splácet ty pohledávky, které tam budou mít ruští partneři. Tak naopak doporučujeme, aby se zabývali alternativními trhy. A dokonce jsme nabídli v tom službu zásadní. Ministerstvo zahraničí je připraveno, dokonce jsme vytipovali ty komodity, které mohou být nejvíce ohrožené v nejkratší době.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s odkazem na tiskovou zprávu Ministerstva zahraničí ČR. Podle ní se ministr zahraničí Zaorálek společně s ministrem průmyslu a obchodu Mládkem skutečně setkali s českými podnikateli a diskutovali dopady ruských sankcí.
Na této schůzi se probírala následující strategie: „Naší snahou není se od ruského trhu odvrátit, ale musíme počítat se všemi scénáři. Aktivně proto hledáme alternativní trhy pro obory a výrobky, na které sankce dopadnou. Zároveň jsme vybraným zastupitelským úřadům dali pokyn, aby podpořily české firmy při pronikání na nové trhy. Pomoc firmám při zvládnutí této výzvy je zásadní prioritou.“
Nesmíme zapomenout, že české zbraně jsou právě u kurdských bojovníků velice oblíbený. Oni nazývají automat prostě Brno, poněvadž je to jejich obvyklá zbraň.
Kurdové (a nejen oni) skutečně používají zbraně, které jsou nazývány "Brno". Zmínku o nich lze nalézt v různých článcích. Pušky Brno např. kurdské Lidové obranné jednotky zabavily minulý rok při útoku na jednu z vesnic. Zmiňuje je však již novinový článek z roku 1980, ve kterém o kurdských bojovnících hovoří LeRoy Woodson, novinář National Geographic, který s Kurdy strávil devět týdnů. A říká: "Jsou to skvělí střelci. Jejich nejoblíbenější zbraní je puška Brno s dostřelem 800 yardů, což je v horách mnohem lepší než AK 47 s dostřelem 300 yardů, kterou používají Iráčané."
Kurdský filmový režisér Huner Saleem dokonce napsal knihu nazvanou "Otcova puška", ve které vzpomíná na své dětství v Kurdistánu, kdy jeho otec opakovaně odcházel do hor se starou "brněnskou puškou" a říkal: „Příští rok bude Kurdistán svobodný.“
Výrok Karla Schwarzenberga tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je to skutečně u kurdských bojovníků obvyklá a oblíbená zbraň.
No protože vlastně poprvé v historii se stalo něco takového, že my jsme svědky toho, že se transformovala teroristická skupina do něčeho, co se podobá státu. To tady ještě nikdy nebylo. Jako když si vezmete Al-Káidu, tak vlastně parazitovala třeba na Talibanu, ale vlastně nikdy jsme nebyli svědky, tady vznikla, ta teroristická skupina má dneska poměrně velké finanční zdroje, dokonce má poměrně sofistikovanou vojenskou techniku úrovně, kterou jsme u takových skupin nikdy neviděli.
Není pravdou, že by organizace označované jako teroristické nebyly součástí vládních struktur s vlastním územím. Jmenujme hnutí Hizballáh, které je jednou z dvou hlavních šíitských politických stran v Libanonu, aktuálně má zastoupení ve vládě i parlamentu a − jak ukazuje mapka níže − kontroloval rozsáhlá území především jižního a severovýchodního Libanonu. Hizballáh je na seznamu teroristických organizací USA, Izraele, Egypta i EU.
Rovněž Tygři osvobození tamilského Ílamu, kteří byli považování za teroristickou organizaci Indií, USA i EU, ovládali během konfliktu na Srí Lance různé části území na severu země, jak shrnuje mapka níže. V roce 2007 měli Tamilští tygři pod svou vládou cca. 15 000 kilometrů čtverečních (podrobně o konfliktu čtěte zde).
Co se týče finančních zdrojů a technické vybavenosti tzv. Islámského státu, měl ISIS v polovině letošního roku aktiva v přibližné výši 2 miliardy dolarů, což z něj činí nejbohatší džihádistickou skupinu na světě, a disponuje řadou pokročilého vojenského vybavení včetně např. vrtulníků UH-60 Blackhawk. I přesto musíme jako celek hodnotit Zaorálkův výrok jako nepravdivý.
Vláda česká schválila tady tuto zásilku z těch zásob, které má vláda k dispozici a já sám teda jsem čekal na ten okamžik, kdy bude už vláda, která je nově, vyjde z toho nově zvoleného parlamentu, bude mít podporu parlamentu a jednat s Bagdádem, protože stále je to jedno území, i ten Kurdistán je.
Vláda České republiky skutečně schválila návrh na darování vojenského materiálu vládě Irácké republiky prostřednictvím Kurdské regionální vlády dne 27. srpna 2014. Usnesení vlády naleznete zde. Česká televize uvedla 7. září následující: „Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) má v polovině září odletět do Iráku, aby jednal o dodávce munice, kterou schválila česká vláda jako pomoc kurdským milicím v boji s islamisty. ….. Zaorálek proto zamíří jak do hlavního města Bagdádu, tak do metropole iráckého Kurdistánu Irbílu".
V Iráku vzniká nová vláda, jejíž většina členů byla jmenována v pondělí 8. září. Z českých médií o tom informoval například Český rozhlas. Podle serveru arabské televizní stanice Aljazeera (anglicky) si parlamentem nově jmenovaný irácký premiér Hajdar Abádí vyžádal další týden na jmenování hlav dvou ministerstev, a to obrany a vnitra. Zaorálek by tak měl jednat již s nově vzniklým politickým vedením Irácké republiky.
Jedná se především o dodávku munice v této chvíli, protože Česká republika teď nedisponuje přímo, jako co se týče možnosti darovat, tak nemáme k dispozici dokonce, jak se ukazuje, ani lehké zbraně, které bychom mohli dát. Čili jedná se především o dodávku munice. A je to teda kromě té humanitární pomoci, kterou tam dáváme.
Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vláda skutečně rozhodla o dodání munice a nikoli zbraní. Kromě toho také probíhá humanitární pomoc Iráku, jak Zaorálek uvádí.
Vláda České republiky přijala na svém jednání 27. srpna usnesení (.pdf), v němž souhlasí s věnováním vojenského materiálu vládě Irácké republiky prostřednictvím Kurdské regionální vlády.
Konkrétní dodávky pak specifikuje na svém webu Ministerstvo obrany ČR. " Konkrétně se jedná o 10 milionů nábojů pro pušky Kalašnikov, 8 milionů kusů munice pro kulomety, 5 tisíc nábojů pro pancéřovky a 5 tisíc ručních granátů, to vše v souhrnné účetní hodnotě 41 milionů korun."
O možnosti darování přímo zbraní se neuvažovalo. Podle vyjádření ministra obrany Stropnického pro ČT24 by armáda zřejmě nějaké zbraně našla, nicméně politické reálie v Iráku tyto dodávky znemožňují (kvůli potenciálnímu odmítání dodávek Kurdům ze strany centrální vlády). Svým způsobem má tedy Zaorálek pravdu i v tomto bodě.
Co se týká zmíněné humanitární pomoci Iráku, je pravdou, že ji Česká republika poskytuje, a s dodávkami munice nesouvisí, je dlouhodobá. Ministerstvo zahraničí na svých stránkách uvádí k Iráku následující (jedná se o souhrnné informace o humanitární pomoci za loňský rok): "V rámci pomoci uprchlíkům ze Sýrie v sousedních zemích byl částkou 3 mil. Kč podpořen projekt Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Iráku, který se zaměřuje jak na provoz největšího uprchlického tábora Domiz, tak na podporu udržitelných zdrojů obživy pro irácké navrátilce ze Sýrie i nově příchozí uprchlíky v místních komunitách."
S pomocí v regionu i v samotném Iráku pak počítá také Operační strategie humanitární pomoci ČR na rok 2014, která je dostupná také na webu Ministerstva zahraničí.
Ale myslím, že oprávněně pomoci Kurdům, poněvadž se opravdu jako jediní statečně postavili těm takzvaným Chalífátu, osvobodili Jezídy a tak dále.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože na osvobození Jezídů a boji proti jednotkám Islámského státu se vedle kurdských bojovníků podílí i irácká armáda a americké letectvo.
Podle České televize Kurdové zaútočili po boku irácké armády na město Amirlí, které je obléháno radikály z hnutí Islámský stát, kteří již v červnu vyhlásili tzv. chalífát nazvaný Islámský stát.
Kurdským jednotkám se také podle zpráv podařilo osvobodit jezídy, kteří byli islamisty obklíčeni v pohoří Džabal Sindžár, za vzdušné pomoci amerických jednotek. O zásahu informoval například britský Guardian.
...co se na středním východě děje, že se zhroutil systém, který byl vytvořen po první světové válce, kde byli úředníci francouzského a anglického ministerstva zahraničí, narýsovali hranici Sýrie, k Sýrii přidali kus Mezopotámie, narýsovali Irák, zapomněli národ 35 milionů, skoro tak jako Poláků, Kurdy naprosto zohlednit, ačkoli se jim to taky slibovalo.
Možnost vytvoření samostatného Kurdistánu byla po skončení první světové války garantována dohodou ze Sèvres. V článku 64 této smlouvy bylo stanoveno, že po uplynutí jednoho roku její platnosti může být konán plebiscit o nezávislosti oblastí obývaných Kurdy. Tato podoba smlouvy však nakonec nebyla ratifikována a byla nahrazena smlouvou z Laussane, která ale práva Kurdů nijak nezohledňovala. Tento rozdíl je jasně patrný z dobových map zde a zde.
V současnosti je velikost kurdské populace odhadována v rozmezí 25 až 35 milionů osob. Určení přesnějšího počtu je vzhledem k vnitřní heterogenitě tohoto etnika a teritoriálnímu rozdělení jeho příslušníků do několika nezávislých států velmi problematické. Kurdskou menšinu (AJ) lze tedy nalézt zejména na východě Turecka, v Iráku, Íránu, Sýrii a Arménii.
Jelikož Kurdům bylo vytvoření nezávislého státu skutečně přislíbeno, hodnotíme daný výrok jako pravdivý. Drobnou nepřesností v argumentaci je pouze zmínka o tom, že by si úředníci evropských velmocí nebyli této problematiky vědomi, což lze při bližším pohledu na citované mírové smlouvy vyvrátit.
