Přehled ověřených výroků

Babiš porovnává 30 hodin rozpravy v rámci celého legislativního procesu s omezením délky rozpravy pouze ve třetím čtení návrhu.

Andrej Babiš vychází ve svém výroku z komparativní studie (.pdf) Parlamentního institutu z r. 2012. Ta zmiňuje, že v německém Bundestagu je délka rozpravy pro jednotlivé body vč. třetího čtení stanovena předem a rozdělena proporčně dle zastoupení jednotlivých parlamentních frakcí. Často přitom činí méně než Babišem uvedených 90 minut.

Babiš pak zavádí tím, že toto omezení rozpravy k jednomu bodu srovnává s hodnotou 30 hodin, což je celková délka rozpravy ve všech dosavadních krocích projednávání Elektronické evidence tržeb (EET). I v Bundestagu přitom projednávání věci může trvat déle, zvláště když započítáme délku tzv. velkých rozprav (web parlamentu, něm.), které nejsou časově omezené a mohou se danému tématu věnovat řadu hodin (srov. debatu k eutanázii, něm.).

Třetí čtení EET (tisky 513 a 514) trvalo k datu pořadu 8,5 hodiny, ke kterým můžeme přičíst i 5 hodin, po které se projednával program schůze zahrnující pouze EET. Z tohoto času přitom celkem 3, nikoli 4 hodiny hovořil Miroslav Kalousek vesměs o skladu ve Vrběticích. Spolu s délkou rozpravy k prvnímu čtení (7 hodin) a druhému čtení (7,5 hodiny) pak dojdeme k úctyhodným 28 hodinám, po které se EET ve Sněmovně zatím projednává.

Andrej Babiš ve svém výroku zaokrouhluje a mýlí se v delce projevu Miroslava Kalouska, nicméně skutečným zaváděním je, že srovnává hodnoty, které nejsou ekvivalentní: 1) hodinu a půl rozpravy pouze ve třetím čtení z německého Bundestagu a 2) 30 hodin, které zatím Poslanecké sněmovně zabralo projednávání EET ve třech čteních.

Výrok prezidenta je velmi široký a obsahuje řadu bodů, problematická je pak především jeho první část. Nejde totiž jen o postihnutí minulosti všech dnešních vedoucích představitelů Čínské lidové republiky, z nichž pak většina měla být v koncentračních táborech v období vlády Mao Ce-tunga, ale i o to, že na informace nelze z důvodu historických nepřesností a vlivu čínského režimu spoléhat. Nemluvě také o nejasné definici a vymezení pojmu koncentrační tábor v čínských reáliích. V rámci odůvodnění jsme vybrali spíše reprezentativní vzorek, z něhož je patrné, že někteří představitelé prošli různými druhy socialistických programů spojených s manuálními pracemi, nicméně nejsme schopni toto zařazení pojmenovat jako práce v koncentračních táborech. Tato první část tedy zejména slouží jako informativní a není součástí hodnocení celého výroku.

Výrok je hodnocen vcelku jako nepravdivý zejména díky tvrzení prezidenta Zemana o odepisování Číny celým světem v době vládnutí Maa.

Pokud jde o současné vedoucí představitele Číny a jejich uvěznění (resp. nucené pracovní nasazení), pak:

– Otec současného prezidenta Číny Si Ťin-pchinga byl za doby Mao Ce-tunga vyhnán na venkov a později i uvězněn, v té době však bylo samotnému Si Ťin-pchingovi 10, respektive 15 let. Bez ochrany otce tak šel pracovat do provincie Šen-si v rámci socialistického re-edukačního programu.

– Vice-prezident Li Jüan-čchao dle dostupných informací v koncentračním táboře nebyl (brookings.edu, chinavitae.com, scmp.com).

– Předseda Státní rady (premiér) Li Kche-čchiang byl v roce 1974 poslán na manuální práce do provincie An-chuej (brookings.edu, chinavitae.com,gov.cn).

– Třetím nejvýše postaveným mužem země je dle MZV ČR předseda Stálého výboru VSLZ Zhang Dejiang, ani ten však v koncentračním táboře nebyl (chinavitae.com, scmp.com). Také však měl strávit jistou dobu (1968-70) manuálními pracemi v provincii Ťi-lin.

- O místopředsedech (vicepremiérech) Státní rady nebyla informace o pobytu v koncentračních táborech nalezena: Zhang Gaoli (Čang Kao-li), Liu Yandong (Liou Jen-tung), Wang Yang (Wang Jang), Ma Kai (Ma Kchaj).

O hladomorech v Číně za doby vlády Mao Ce-tunga mluví Miloš Zeman pravdu. Například v rámci politiky Velkého skoku vpřed zemřelo v Číně přes 30 milionů lidí. (mendelu.cz, ntdtv.cz, velkaepocha.sk).

Pokud jde o odepisování Číny všemi jako země, " s níž nelze vůbec ve světové politice počítat ", lze upozornit například na 70. léta 20. století, kdy i před smrtí Mao Ce-tunga v září 1976 Čína od jara 1970 " obnovila během kulturní revoluce zpřetrhané vztahy s většinou třetího světa (...). Vyvrcholením tohoto trendu se stala normalizace vztahů s USA a místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN od října 1971. Země s miliardou obyvatel tak byla uznána za třetí supervelmoc" (PLECHANOVOVÁ, B., FIDLER, J.; Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941–1995; str. 160).

Počátkem roku 1972 pak Peking navštívil prezident USA Richard Nixon, tato návštěva byla vyvrcholením zlepšování vztahů mezi oběma zeměmi.

Dalším faktorem, kterým dokázala Čína za Maa zajistit své postavení na světové scéně, byl vstup do klubu zemí disponujících jadernými zbraněmi (ČT). To se jí podařilo v roce 1964.

Je pravdou, že v systému práva sociálního zabezpečení se vyvažují dva principy - princip sociální solidarity a princip zásluhovosti. To je mimo jiné zopakováno v nálezu Ústavního soudu (např. odst. 49), který nejspíš měla ministryně Marksová na mysli. Právě ten totiž zrušil § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Problematickou byla druhá část tohoto ustanovení:

" Převyšuje-li osobní vyměřovací základ částku 9 100 Kč, stanoví se výpočtový základ tak, že částka 9 100 Kč se počítá v plné výši, z částky osobního vyměřovacího základu nad 9 100 Kč do 21 800 Kč se počítá 30 % a z částky osobního vyměřovacího základu nad 21 800 Kč se počítá 10 %."

Stanoveny tak byly tři redukční hranice, které ve své podstatě oslabovaly princip zásluhovosti. Toto ustanovení tedy Ústavní soud zrušil, aby bylo nahrazeno ustanovením postupně snižujícím redukční procenta v období let 2011 až 2013. Od roku 2014 se výpočtový základ stanoví tak, že

" a) do částky první redukční hranice se počítá 100 % vyměřovacího základu,b) z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 26 % vyměřovacího základu,c) k částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží."

Laicky řečeno, vyšší příjmy tedy nejsou tolik kráceny, jako byly dříve, čímž soud skutečně řekl, že by dosavadní systém měl být více zásluhový.

Výrok ministryně Marksové tedy hodnotíme jako pravdu s výhradou, když zaměnila Nejvyšší soud za soud Ústavní.

Vzhledem k dostupným informacím hodnotíme výrok Jana Veleby jako zavádějící. Zpráva o návratu prezidenta Miloše Zemana z Číny zpět do České republiky soukromým letadlem vyvolala velký mediální zájem, média však informovala i o jiných skutečnostech.

Do středu pozornosti se dostala Zemanova debata s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem o uznání celistvosti Číny včetně území Tibetu a Tchaj-wanu. Česko-čínské vztahy Miloš Zeman přirovnal k restartu počítače: "Měl bych říct, že teď máme nový, daleko lepší počítač. Nevyučujeme tržní ekonomiku ani lidská práva nebo něco takového, a naopak se snažíme učit se. Já jsem v Číně ve snaze učit se, jak zvýšit ekonomický růst a stabilizovat společnost, " řekl pro čínskou CCTV (ang.).

Český prezident v Číně domlouval česko-čínské letecké spojenectví mezi Prahou a Šanghají, jež označil za novou hedvábnou stezku. Uvedl, že by přímá linka mohla mít mezipřistání v Moskvě. "Někde se mezipřistávat musí a tím by to vytížení mohlo být podstatně, podstatně vyšší, " dodal pro ČTK. Prezident dále jednal o otevření pobočky Bank of China, jedné z největších bank na světě, v České republice. Hovořil také o spojení české animované postavičky Krtečka s čínským národním symbolem pandou v jednom seriálu.

Souhrn ohlášených projektů, které se v Číně během návštěvy prezidenta podařilo dojednat, popsala již v průběhu návštěvy také Česká televize.

Výrok Jana Veleby je hodnocen na základě dohledané novely zákona o státním podniku jako pravdivý.

Pokud jde o transfer peněz z Lesů České republiky, popř. dalších státních podniků, skutečně byla přijata novela zákona, který toto nově umožňuje. Šlo o vládní novelu zákona o státním podniku (.pdf).

Tuto novelu schválila na svém jednání (bod 13) 15. srpna 2012 vláda Petra Nečase. Následně prošla řádně legislativním procesem, ve sbírce zákonů vyšla 24. července 2013, což je skutečně nedávno, jak senátor Veleba uvádí.

Samotná novela zákona zmíněné transfery popisuje v důvodové zprávě (.pdf - str. 4) následovně:

" Návrh novely zákona o státním podniku upravuje možnost zakladatele rozhodnout o tom, že státní podnik bude povinen vytvořit a spravovat zcela nový fond, který bude označen jako fond zakladatele. Pokud zakladatel o vytvoření tohoto fondu rozhodne, bude moci každoročně rozhodovat o tom, jaká část použitelného zisku státního podniku se do tohoto fondu v příslušném kalendářním roce přidělí. V takovém případě pak bude státní podnik povinen do fondu zakladatele převést zakladatelem určenou část nerozděleného zisku. (...) O použití finančních prostředků z fondu zakladatele však nebude moci rozhodnout sám zakladatel, ale bude moci v případě potřeby rozhodnout o jeho použití až po předchozímsouhlasu vlády."

Miloš Zeman má pravdu v tom, že Bohuslav Sobotka použil při koupi bytu také peníze z poslaneckých náhrad, což nynější premiér přiznal v roce 2009. Problematika náhrad je upravena v § 5 zákona č. 236/1995 Sb., o platu představitelů státní moci, státních orgánů a soudců a poslanců Evr. parlamentu, kde najdeme skutečně rozepsány výdaje, na jejichž placení je možné čerpat náhrady. Jelikož mezi nimi koupě bytu vskutku není, hodnotíme výrok jako pravdivý. Na druhou stranu je potřeba říci, že trestní zákoník nezná trestný čin založený na zneužívání náhrad, tudíž se jedná pouze o problém etický.

Tento výrok je pravdivý. Švédsko patří mezi země, které nejvíce poskytují azyl. Jak dokládá zpráva Eurostatu z 12.05.2015 pro rok 2014. Rovněž je pravdivé tvrzení, že Švédsko má podstatně méně obyvatel než Německo.

Německo má 80,62 mln obyvatel, zatímco Švédsko pouhých 9,6 mln obyvatel.

Aktuální statistika (pdf) Eurostatu za rok 2014, která se zabývá azylanty, ukazuje následující.

" Nejvíce uprchlíkům poskytlo útočiště Německo (47 600), Švédsko (33 tisíc), Francie (20 600) a Itálie (20 600). Celkem tak tyto čtyři země schválily azyl dvěma třetinám všech úspěšných žadatelů v EU. Nejméně azylantů naopak přijalo Estonsko (20), Chorvatsko a Lotyšsko (obě země 25) a Portugalsko (40). "

Státní dluh činil ke konci roku 2013 1 683,3 miliardy korun (vláda, jíž je Andrej Babiš členem, byla jmenována 29. ledna 2014). Podle čtvrtletní zprávy o řízení státního dluhu České republiky pak byla k 30. červnu 2015 jeho výše 1 663 miliard, tedy o 20,3 miliardy méně.

Neplatí však, že by byl Andrej Babiš první ministr, který snížení dluhu dosáhl. Dluh vyjádřený v absolutních číslech se snížil již letech 1994 a 1995, což jsou také roky, kdy byl státní rozpočet v přebytku. V tomto období byl ministrem financí Ivan Kočárník.

Miroslav Kalousek mluví o vlivu zadržených nadměrných odpočtů, které daňová správa zadržela v prvních měsících roku 2014, což uměle nadhodnotilo loňský daňový výběr. Podle tiskových zpráv ministerstva docházelo v dalších měsících roku 2014 a i v průběhu letošního roku k postupnému vracení těchto daní. Celkově se jednalo o několik miliard korun.

Podle zprávy o pokladním plnění za leden až červen 2015 bylo "z celkové částky 12,1 mld. Kč (...) v období ledna až června 2014 vyplaceno celkem 4,9 mld. Kč". V meziročním srovnání tak dochází ke zkreslení o 7,2 miliardy.

Výběr DPH leden–červen 2015 106,20 mld.

Výběr DPH leden–červen 2014 111,54 mld.

Leden–červen 2014 (upraveno) 104,34 mld.

Index 2015/2014 po úpravě 101,8 %

Data ČSÚ o růstu spotřeby jsou dostupná zatím pouze za 1. čtvrtletí roku 2015. Tehdy podle statistického úřadu spotřeba meziročně vzrostla o 2,6 %, tedy o více, než o kolik se zvedl výběr daní. Nemáme ale aktuálnější údaje o vývoji spotřeby, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Ekonomických indikátorů, podle kterých se dá hodnotit "ekonomická situace" země je mnoho. Mezi nejčastěji používané patří tempo ekonomického růstu jako procentní změna reálného HDP, míra inflace jako přírůstek průměrného indexu spotřebitelských cen, míra nezaměstnanosti jako podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu a bilance běžného účtu ve vztahu k HDP (jakožto ukazatel vnější ekonomické rovnováhy). Mezi data zahrnujeme ještě poměr hrubého státního dluhu k HDP (pro srovnání průměrný hrubý dluh ČR v letech 2013 - 2015 činil 42,8 % HDP).

201320142015*2016*Tempo růstu HDP (%)4.22,93,02,8Inflace (%) 7,58,97,47,0Míra nezaměstnanosti (%) 9,09,910,811,2Vládní dluh (% HDP)36,133,632,132,6Bilance běžného účtu (% HDP)-7,9-5,8-4,5-4,7 Zdroj dat: MMF, hodnoty zaokrouhleny, *odhad.

Mezinárodní měnový fond stav turecké ekonomiky dále komentuje ve svých výhledových zprávách z dubna a října 2015 takto:

• ekonomický růst v Turecku se v roce 2014 snížil v reakci na restriktivní opatření z roku 2013. V roce 2015 se očekává mírné oživení, (3,1 % oproti 2,9 % v roce 2014), díky nárůstu spotřeby umožněnému nižšími cenami surovin. Na Turecko nicméně nepříznivě působí ekonomická recese v Rusku a domácí politická nejistota, které ovlivňují investice a poptávku. Podle OSN(.pdf) tak Turecko, navzdory mírnému zlepšení ekonomického růstu, podobně jako další "emerging economies" například v oblasti jihovýchodní Evropy, zažívá delší období pomalejších temp růstu. Od toho je možné odvodit také rostoucí míru nezaměstnanosti.

• inflacezůstává relativně vysoká, cca 7,5 % (a 2,5% nad cílovou hodnotou), což je zapříčiněno uvolněnou monetární politikou, depreciací směnného kurzu a nárůstem domácích cen potravin. Inflace však, v návaznosti na velmi nízké míry inflace v eurozóně, vykazuje klesající tendenci.

• deficit běžného účtu se zmenšuje, zejména díky nižším cenám importovaných surovin, nicméně Turecko nadále zůstává čistým dlužníkem.

Další data o stavu turecké ekonomiky, zahrnující domácí i zahraniční zdroje, je možné nalézt například zde či zde.

Pokud by se pro hodnocení "ekonomické situace" použily výše uvedené indikátory, je možné konstatovat, že kombinace vysoké a rostoucí míry nezaměstnanosti, relativně vysoké (a nesplňující cíl monetární autority) inflace, a zpomalování ekonomického růstu, není dobrá. Výrok ministra Zaorálka je proto možné označit za pravdivý.