Přehled ověřených výroků

Výrok ministra Pelikána je pravdivý s výhradou. Je nezbytné uvést na pravou míru rozdíl mezi statutem "podezřelého" a "obviněného" (dalšími stupni jsou "obžalovaný" a "odsouzený"). Následující vysvětlení je převzato od Nejvyššího státního zastupitelství:

Podezřelý je ten, kdo byl zadržen v souladu s ustanovením trestního řádu a dosud proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání.

Obviněný je osoba, proti níž je vedeno trestní stíhání. Obviněný je jedním ze subjektů trestního řízení.

Podle platných zákonů České republiky lze do vazby vzít toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání, a tedy osobu obviněnou. Další podmínky vzetí do vazby upřesňuje §67 a §68 Trestního řádu.

Podle §69 je postup vzatí do vazby následující:

(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen. (2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.

(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.

(4) Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu,jehož soudce příkaz vydal, nebo na místo umožňující tomuto soudu provést výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li to výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí být obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu. (5) Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy byl obviněný dodán na místo výslechu. Provádí-li výslech obviněného výjimečně jiný věcně příslušný soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do 24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.

Ministr Pelikán tedy mluví pravdu, pokud tvrdí, že "vazbu musí schvalovat soud". Ovšem aby bylo vůbec možné kohokoliv vzít do vazby, musí se jednat již o osobu obviněnou, a tedy soudce nebude rozhodovat o tom, jestli " je tenhle člověk podezřelý ... není podezřelý ". Výrok jako celek je proto hodnocen jako pravda s výhradou.

Vláda České republiky dne 14. ledna 2015 schválila realizaci přesídlení skupiny syrských uprchlíků – 15 rodin s dětmi – z Jordánska. Premiér Bohuslav Sobotka k tématu řekl: "Vláda dnes schválila rozhodnutí o tom, že do České republiky přijmeme 15 syrských uprchlických rodin s dětmi. Celkem se bude jednat o 70 osob. (...) Vybrány budou přednostně osoby, které potřebují okamžitou zdravotní péči".

Náklady na přesídlení bude dle ministra vnitra Milana Chovance hradit Ministerstvo vnitra. Pro návrh podle něj hlasovali všichni přítomní ministři. To samé s odvoláním na místopředsedu vlády Bělobrádka uvedl reportér MF DNES, Josef Kopecký.

Bezpečnou zemí se zjednodušeně rozumí stát, kde nehrozí pronásledování, mučení, násilí nebo ozbrojený konflikt. Rozlišuje se mezi bezpečnou zemí původu (stát, jehož je cizinec občanem) a bezpečnou třetí zemí (stát jiný než ten, jehož je cizinec občanem, kde pobýval před vstupem na území a kam se může vrátit a požádat o azyl). Úplné definice lze nalézt v terminologickém slovníku na stránkách ministerstva vnitra ČR.

Podmínky navracování neúspěšných žadatelů o azyl do Turecka jsou upraveny readmisní dohodou. Ta se vztahuje nejen na Turky, kteří neuspějí se žádostí o azyl, ale právě i na žadatele z třetích zemí, kteří do EU prokazatelně přišli z území Turecka. Článek 18 ale uvádí, že touto dohodu nejsou dotčena práva uprchlíků tak, jak jsou definována v Úmluvě a Protokolu o právním postavení uprchlíků. V článku 33 je zde zakotven princip nenavracení, který zakazuje vyhošťovat uprchlíky do zemí, kde by mohl být ohrožen jejich život, nebo svoboda. Protože Turecko není na seznamu bezpečných zemí (za bezpečné je považuje pouze Bulharsko), je fungování readmisní dohody limitované. V případě, že by Turecko bylo zařazeno na seznam bezpečných zemí, došlo by k usnadnění a zrychlení procesu vracení neúspěšných žadatelů o azyl zpět do Turecka. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Filipův výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť zbraně se ke kontrole nepředkládají automaticky po 5 letech. Ke kontrole některých dokumentů dochází při "obnově" zbrojního průkazu každých deset let, zbraně se však kontrolují jen na základě ad hoc výzev.

Dle § 16 odstavce 1 zákona o střelných zbraních a střelivech je standardní platnost zbrojního průkazu 10 let. Dle § 24 pak po ukončení platnosti zbrojního průkazu je nutné vydat průkaz nový. Při této příležitosti se znova posuzuje bezúhonnost a spolehlivost žadatele.

Neexistuje však žádná povinnost předkládat zbraně pravidelně ke kontrole.Existuje pouze povinnost zakotvená v § 29 odst. 1 písm. e., která řadí mezi povinnosti držitele zbrojního průkazu i povinnost předložit na výzvu příslušného útvaru policie zbrojní průkaz, zbraň kategorie A, B nebo C, střelivo do této zbraně a příslušné doklady ke kontrole.

Z úhrnné bilance (.pdf) plánovaných příjmů a výdajů státního rozpočtu na rok 2015 a návrhu rozpočtu (.doc) na rok 2016 vyplývá, že objem výdajů opět převýšil/převýší objem příjmů a rozpočty na tyto dva roky počítají s deficitním financováním rozpočtu.

Stát kromě rozpočtu disponuje také dalšími finančními aktivy a pasivy, které spravuje Ministerstvo financí ČR. Mezi státní finanční aktiva patří peněžní prostředky na bankovních účtech, pohledávky států vůči zahraničí, majetkové účasti státu apod. Státní finanční pasiva představují v podstatě státní dluh.

Podle dat MF celkový státní dluh České republiky v roce 2014 poklesl, a to na 1 663,7 mld. Kč. Zahraniční zadlužení státu se zmenšilo (z 395,2 mld. na 300 mld. Kč), naopak domácí zadlužení vzrostlo (z 1 288,1 mld. na 1 363,7 mld. Kč), přičemž příčinou je nárůst objemu střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů.

Podle odhadu (.pdf) MF došlo mezi 31. 12. 2013 a 31. 12. 2014 ke snížení objemu státních finančních aktiv. Zredukovaly se zejména prostředky na umořovacích účtech státu (o 39,7 mld. Kč), cizoměnových účtech (o 22,7 mld. Kč) a objem cenných papírů a jiných finančních aktiv (o 121.2 mld. Kč). Naopak celkový objem státních finančních pasiv mírně vzrostl (na čemž se podílel převážně větší objem tuzemských státních dluhopisů – viz výše).

Na základě výše uvedeného lze tedy dojít k závěru, že ministerstvo financí jednak substituuje zahraniční zadlužení dluhem domácím a dále pak umořuje státní dluh snižováním objemu státních finančních aktiv, zatímco absolutní hodnota státních finančních pasiv mírně vzrůstá. Výrok Miroslava Kalouska proto lze hodnotit jako pravdivý.

Výrok je zavádějící, protože na dohodě ohledně sporných pozemků se stát dohodl již v roce 2011 a ministr Babiš ani současná vláda tak neměl na současném vyřešení situace žádný podíl.

Spor o pozemky Ludmily Havránkové nutné k dokončení dálnice D11 skutečně definitivně skončil 26. listopadu (tedy týden, nikoliv dva po Babišově vystoupení ve Sněmovně) jejich odkupem prostřednictvím Státního pozemkového fondu. Tento spor trval bezmála 20 let. Prostřednictvím ČTK o tom informovaly Lidovky či Ihned.

Podle informací mluvčí pozemkového úřadu stát potřebný pozemek pro dostavbu dálnice získal již na základě dřívější dohody mezi Havránkovou a Ředitelstvím silnic a dálnic. Podle ní byla podmínkou Havránkové pro předání poloviny pozemku nutného pro výstavbu dálnice právě dnešní dohoda o směně zemědělské půdy.

Jak shrnuje vývoj kauzy níže, k této dohodě došlo již v roce 2011, tedy v době, kdy Andrej Babiš nezastával žádnou exekutivní funkci, a tudíž ani nemůže mít na uzavření smlouvy podíl. Česká televize k tomu v té době uvedla: " Farmářka Ludmila Havránková prodala státu 11 hektarů za celkem 90 milionů korun. Ředitelství silnic a dálnic tak může dostavět hradeckou dálnici D11, čemuž farmářčino odmítání prodat část pozemku doposud bránilo. Další pozemky má Havránková směnit s Pozemkovým fondem (tedy současná situace, za kterou si Babiš přiznává zásluhy)". Připomeňme ještě, že spor se dál vlekl se sestrou Havránkové Štrosovou. Ta se ale ale nakonec v roce 2012 rozhodla své pozemky státu darovat.

Vývoj sporů o pozemky Ludmily Havránkové (zdroj: Deník).

Oblast Srebrenica na východě Bosny a Hercegoviny byla za bezpečnou zónu prohlášena Rezolucí (eng) RB číslo 819 (1993). Bezpečnou zónou se míní oblast pod dohledem jednotek OSN (modré přilby), která má být zproštěna válečných akcí a nepřátelských aktů. Rezolucí (eng) č. 824 (1993) pak byly přidány oblasti Sarajevo, Tuzla, Žepa, Gorazde a Bihac. Mimo tyto bezpečné zóny Evropa žádné jiné nepamatuje. Jiné však vznikly ve Rwandě, Iráku či Srí Lance.

Bezpečné zóny, vyhlášené rezolucemi, nemají zvláštní právní rámec, který by určoval jejich zánik. Dá se však s úspěchem argumentovat, že konec bezpečné zóny nastal útokem na dvě bezpečné zóny (Žepa a Srebrenica) a tzv. Srebrenickým masakrem, genocidou spáchanou bosenskými Srby na počátku července 1995. (přehled k výročí události) Ta vzápětí vyprovokovala bombardování strategických cílů Srbska jednotkami NATO, známé jako Operation Deliberate Force.

V roce 2011 byla schválena novela zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, účinná od 1. ledna 2012. Zákon skutečně předkládal Miroslav Kalousek coby ministr financí v Nečasově vládě. Tato novela zavádí 20% odvody z rozdílu mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami. Odvod je z 80 % příjmem obcí a z 20 % příjmem státu v případě výherních automatů, u ostatních druhů hazardu dostanou obce 30 %. Před zavedením této úpravy odváděly firmy část zisku na veřejně prospěšné účely.

Nejedná se však o první zavedení zdanění hazardu. Až do roku 1998 podléhaly příjmy z loterií dani z příjmů právnických osob. Z této povinnosti byly loterijní společnosti osvobozeny novelou č. 333/1998 Sb., kterou předložilavláda Miloše Zemana s ministrem financí Ivem Svobodou a která v bodě 27 přidává příjmy z loterií a jiných podobných her k příjmům osvobozeným od DPPO.

Získanou částku jsme aktualizovali na základě upozornění MF ČR.

"Ke dni natáčení pořadu byl výnos z prodeje dluhopisů se záporným úrokem 110,6 mil. Kč. Částka 240 mil. Kč je očekávaný celkový příjem jak z investičních operací souvisejících s emisní činností, tak příjem plynoucí ze záporných výnosů," informoval nás Michal Žurovec.

Původní hodnocení:

Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě tiskové zprávy Ministerstva financí ČR. V této zprávě vedoucí Oddělení vnější vztahy a komunikace Michal Žurovec informuje o úspěchu ministerstva, kdy se podařilo dosáhnout záporného výnosu u tříletých státních dluhopisů, ročních státních pokladničních poukázek a naposled i u bezkupónových státních dluhopisů splatných v roce 2017.

"Celkově již v letošním roce přinesly emise státních dluhopisů se záporným výnosem do státního rozpočtu 89,2 mil. Kč," píše Žurovec. Takto získaný příjem pro státní rozpočet je tedy podstatně nižší, než uvádí pan ministr.

Ekonomických indikátorů, podle kterých se dá hodnotit "ekonomická situace" země je mnoho. Mezi nejčastěji používané patří tempo ekonomického růstu jako procentní změna reálného HDP, míra inflace jako přírůstek průměrného indexu spotřebitelských cen, míra nezaměstnanosti jako podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu a bilance běžného účtu ve vztahu k HDP (jakožto ukazatel vnější ekonomické rovnováhy). Mezi data zahrnujeme ještě poměr hrubého státního dluhu k HDP (pro srovnání průměrný hrubý dluh ČR v letech 2013 - 2015 činil 42,8 % HDP).

201320142015*2016*Tempo růstu HDP (%)4.22,93,02,8Inflace (%) 7,58,97,47,0Míra nezaměstnanosti (%) 9,09,910,811,2Vládní dluh (% HDP)36,133,632,132,6Bilance běžného účtu (% HDP)-7,9-5,8-4,5-4,7 Zdroj dat: MMF, hodnoty zaokrouhleny, *odhad.

Mezinárodní měnový fond stav turecké ekonomiky dále komentuje ve svých výhledových zprávách z dubna a října 2015 takto:

• ekonomický růst v Turecku se v roce 2014 snížil v reakci na restriktivní opatření z roku 2013. V roce 2015 se očekává mírné oživení, (3,1 % oproti 2,9 % v roce 2014), díky nárůstu spotřeby umožněnému nižšími cenami surovin. Na Turecko nicméně nepříznivě působí ekonomická recese v Rusku a domácí politická nejistota, které ovlivňují investice a poptávku. Podle OSN(.pdf) tak Turecko, navzdory mírnému zlepšení ekonomického růstu, podobně jako další "emerging economies" například v oblasti jihovýchodní Evropy, zažívá delší období pomalejších temp růstu. Od toho je možné odvodit také rostoucí míru nezaměstnanosti.

• inflacezůstává relativně vysoká, cca 7,5 % (a 2,5% nad cílovou hodnotou), což je zapříčiněno uvolněnou monetární politikou, depreciací směnného kurzu a nárůstem domácích cen potravin. Inflace však, v návaznosti na velmi nízké míry inflace v eurozóně, vykazuje klesající tendenci.

• deficit běžného účtu se zmenšuje, zejména díky nižším cenám importovaných surovin, nicméně Turecko nadále zůstává čistým dlužníkem.

Další data o stavu turecké ekonomiky, zahrnující domácí i zahraniční zdroje, je možné nalézt například zde či zde.

Pokud by se pro hodnocení "ekonomické situace" použily výše uvedené indikátory, je možné konstatovat, že kombinace vysoké a rostoucí míry nezaměstnanosti, relativně vysoké (a nesplňující cíl monetární autority) inflace, a zpomalování ekonomického růstu, není dobrá. Výrok ministra Zaorálka je proto možné označit za pravdivý.