Andrej Babiš

První vláda Andreje Babiše trvala od 13. prosince 2017 do 27. června 2018, ta druhá pak od 27. června 2018 do 17. prosince 2021.

Některé české instituce používají k vyjádření výše úspor obyvatelstva odlišné způsoby. Ministerstvo práce a sociálních věcí ve svých materiálech pro vyjádření výše úspor (.doc, str. 5, 40) používá data České národní banky (ČNB) o bankovních úsporách domácností. Podle nich měli Češi v bankách na konci prosince 2017 uloženo cca 2,370 bilionu Kč (.doc, str. 39), o čtyři roky později daná částka vystoupala na přibližně 3,265 bilionu Kč. Rozdíl těchto hodnot je roven 894 miliardám, tedy téměř stejné hodnotě, jakou uvádí Andrej Babiš.

Pro úplnost nicméně doplňme, že ačkoli Ministerstvo práce a sociálních věcí tato data využívá k popisu výše úspor domácností, vývoj vkladů a úspor nemusí být ve skutečnosti zcela stejný. „Pokud si totiž člověk pořídí hypotéku, banka poskytnutím úvěru vytvoří peníze, které převede na účet prodávajícího, a tím se stávají vkladem,“ upozorňuje například web Aktuálně.cz. Uvedené údaje navíc zohledňují jen peníze, které si Češi uložili (.pdf, str. 1) v českých bankách a v pobočkách zahraničních bank na území ČR.

Ministerstvo financí naopak pracuje s tzv. hrubými úsporami domácností, které definuje (.pdf, str. 58–60) jako součet disponibilního důchodu (tj. rozdíl mezi běžnými příjmy a výdaji) a změny podílu v penzijních fondech „zmenšený o výdaje na konečnou spotřebu domácností“. Dle Makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2022dosahovaly (.pdf, str. 43) v roce 2017 hodnoty 315 miliard Kč, za rok 2021 to bylo (.pdf, str. 43) 660 miliard Kč. Rozdíl tedy činil jen 345 mld. Kč.

Podle Ministerstva práce a sociálních věcí, které vychází z dat ČNB, se nicméně výše úspor domácností od konce roku 2017 do konce roku 2021 zvýšila o 894 miliard Kč. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve výroku zjevně poukazuje na to, že pandemie covidu-19 je největší epidemií od dob španělské chřipky, která svět včetně českých zemí zasáhla v letech 1918–1920. Podle dostupných záznamů a odborných odhadů tehdy ve spojitosti s touto epidemií, způsobenou virem chřipky typu A (H1N1), zemřelo (.pdf, str. 4) přibližně 20 až 50 milionů lidí. V případě českých zemí (.pdf, str. 182, 194) se odhady počtu obětí pohybují mezi 44 až 83 tisíci.

Pandemie covidu-19

První případy infekčního onemocnění covid-19, které je způsobeno koronavirem SARS-CoV-2, se objevily koncem roku 2019 ve Wu-chanu v Číně. Během krátké doby se nové onemocnění rozšířilo do celého světa, v Česku laboratoře onemocnění poprvé prokázaly 1. března 2020. 11. března 2020 prohlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) šíření koronaviru za pandemii. 

Podle dat Světové zdravotnické organizace zemřelo na následek nemoci covid-19 k datu 15. ledna 2023 přes 6,7 milionu lidí, počet potvrzených případů nákazy touto nemocí přesáhl 662 milionů lidí.

Nejhůře pandemii podle WHO odnesl evropský kontinent, kde se nemocí nakazilo přibližně 271 milionů lidí, nejlépe je na tom Afrika s 9 miliony případů. Nutno ale podotknout, že statistika zaznamenává pouze nemocné prokázané certifikovanými testy, kterých byl především v Africe nedostatek. Reálné počty nakažených tak mohou být především v rozvojových regionech několikanásobně vyšší.

Dle dat Ministerstva zdravotnictví ke 12. lednu 2023 podlehlo v České republice onemocnění covid-19 42 255 lidí, ke stejnému datu bylo prokázáno 4 584 598 případů nákazy tímto onemocněním.

Epidemie za posledních 100 let

Co se týče epidemií, které svět výrazně zasáhly po španělské chřipce, zmiňuje (.pdf, str. 4) WHO například tzv. asijskou chřipku z let 1957–1958, na kterou dle odhadů zemřelo přibližně 1,1 milionu lidí. V letech 1968–1970 následovala hongkongská chřipka (.pdf, str. 4), způsobená virem H3N2, které celosvětově podlehl jeden milion lidí.

Mezi další epidemie WHO řadí (.pdf, str. 4) i nákazu virem HIV, která může u pacientů následně vést k syndromu získaného selhání imunity známému jako AIDS. První případy nákazy virem HIV se datují do roku 1981 a v průběhu 80. let se virus rozšířil do celého světa. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace se jím dosud nakazilo přibližně 84 milionů lidí a na následky HIV zemřelo přibližně 40 milionů osob, jen za rok 2021 se jednalo o cca 650 tisíc lidí. Nejvíce nemocných zemřelo v důsledku nákazy virem HIV v roce 2004, a to přibližně 1,8 milionu osob. Nejvíce nových případů nákazy bylo v roce 1997, celkem 3,3 milionu. Ačkoli jsou tato čísla velmi vysoká, počet osob zemřelých ve spojitosti s covidem-19 odpovídal jen za rok 2020 1,9 milionu, za rok 2021 to dle WHO bylo cca 3,5 milionu lidí (.pdf, str. 19). V tomto ohledu je tedy pandemie covidu-19 „větší“ než epidemie viru HIV, která se šíří pomaleji.

WHO také ve svém přehledu (.pdf, str. 4, 8) zmiňuje onemocnění SARS z let 2002–2003 (cca 770 zemřelých), mexickou (prasečí) chřipku z let 2009–2010 (dle odhadů cca 200 tisíc zemřelých) a onemocnění MERS, které se objevilo v roce 2012 (cca 860 zemřelých). Dále mluví (.pdf, str. 8) o epidemii eboly z let 2013–2016 (cca 11 tisíc zemřelých), epidemii horečky chikungunya z let 2013–2015, v jejímž případě jsou úmrtí nicméně poměrně vzácná, a šíření viru zika v letech 2015 a 2016, který u nenarozených dětí způsobuje vývojové poškození mozku. Posledním onemocněním, které WHO uvádí, je horečka dengue, u níž se počet případů nákazy od 50. let postupně zvyšuje (.pdf, str. 4). Dle odhadů WHO na toto onemocnění, které přenášejí komáři, v současnosti každý rok umírá přibližně 40 tisíc lidí.

V posledních 100 letech, od dob španělské chřipky, zasáhla svět řada epidemií. Nejvíce osob zemřelo ve spojitosti s nákazou virem HIV, která se nicméně šíří pomaleji než covid-19. (Zejména proto, že se na rozdíl od covidu-19 přenáší především krví.) Co se týče počtu obětí za rok, převyšuje počet zemřelých na covid-19 v letech 2020 i 2021 počet zemřelých na HIV/AIDS v roce 2004, kdy kvůli této nákaze zemřelo nejvíce osob v historii. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Andreje Babiše jako pravdivý.

Podotýkáme, že v našem odůvodnění přihlížíme ke stavu k 16. prosinci 2022. Hospodářské noviny ověřované video s Andrejem Babišem sice publikovaly 4. ledna 2023, na náš dotaz však odpověděly, že s expremiérem hovořily již v prosinci minulého roku.

Předseda hnutí ANO Babiš na začátku listopadu 2022 odtajnil částečné složení Kanceláře prezidenta republiky, pokud by se stal hlavou státu. Kancléřkou by se stala Tünde Bartha (audio, čas 6:40), která vedla Úřad vlády v době, kdy byl Andrej Babiš předsedou vlády. Hradní komunikaci by pak měl na starost Vladimír Vořechovský, jenž na Úřadu vlády také působil pod bývalým premiérem.

V anketě Deníku pak ke konci loňského listopadu Babiš uvedl, že zbytek jeho týmu by byl stejný jako byl na Úřadu vlády za jeho kabinetu (video, čas 1:06).

Další z kandidátů Marek Hilšer jméno potenciální vedoucí Kanceláře prezidenta republiky zmínil 8. prosince 2022. Pakliže by vyhrál volby, kancléřkou by se stala Gabriela Svárovská. Další jména nicméně prozradit nechtěl a řekl, že je případně oznámí až po prvním kole voleb.

Uveďme, že až po natáčení rozhovoru (konkrétně 2. ledna 2023) přinesl týdeník Respekt informace o možném složení hradní kanceláře v případě, že by volby vyhrál Petr Pavel. Podle týdeníku by se kancléřkou stala současná vedoucí Kanceláře Senátu Jana Vohralíková, která potvrdila, že nabídku přijala. Pavel by na Hradě spolupracoval i s Tomášem Richterem, jenž má v kampani na starosti finance, a mluvčí by se stala Markéta Řeháková. Petr Pavel tyto informace později potvrdil a zmíněná jména zveřejnil i na svém webu.

Ostatní uchazeči o prezidentskou funkci potenciální složení hradní kanceláře nezveřejnili. Andrej Babiš tak učinil již během listopadu 2022, kdy uvedl jména některých potenciálních „kolegů“. Ještě před natáčením rozhovoru jméno možné kancléřky oznámil i Marek Hilšer. K 16. prosinci 2022 tedy bývalý premiér Andrej Babiš nebyl sám, kdo prozradil případnou hradní kancléřku, byl ale jediným kandidátem, který zveřejnil detailnější informace ohledně možného složení Kanceláře prezidenta. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předseda hnutí ANO zde reaguje na otázku (video, čas 3:40), jestli ve funkci prezidenta „bude transparentní“. Ve své odpovědi uvádí, že transparentní je, což dokládá právě tvrzením, že je jediným politikem, který zveřejnil daňová přiznání od roku 1996 do 2016.

Andrej Babiš v roce 2017 pověřil auditorské firmy Ernst & Young a PricewaterhouseCoopers k tomu, aby mu vypracovaly zprávu o jeho příjmech. Reagoval tak na podezření ohledně nákupu korunových dluhopisů. Auditoři uvedli, že tím chtěl tehdejší ministr financí dokázat, že měl na nákup dluhopisů dostatečné finanční prostředky. Obě vypracované zprávy potvrdily, že měl „v letech 1996 až 2015“ celkové příjmy 2,4 miliardy korun. Podle auditorů vycházely tyto zprávy mimo jiné právě z daňových přiznání Andreje Babiše za daná léta, která auditorským firmám předložil. V námi ověřovaném výroku se tak předseda hnutí ANO pravděpodobně odkazuje na tyto dokumenty, které obsahovaly některé údaje z jeho daňových přiznání.

Pro doplnění kontextu je dobré připomenout upozornění analytiků z roku 2017, kteří uvedli, že zprávy nejsou auditem v pravém slova smyslu. Tyto zprávy tedy neměly stejnou vypovídací hodnotu, jako plnohodnotný audit. Jak uvedl například Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT, „předložený audit tak minimálně v oblasti dosažených osvobozených příjmů neosvědčuje, že tento osvobozený příjem byl fakticky realizován.“ Auditorská firma EY ve zprávě také zmiňuje, že nepřebírá žádnou odpovědnost za obdrženou dokumentaci a „ve vztahu k daňovým přiznáním (…) nebyly provedeny žádné další procedury“.

Andrej Babiš později v roce 2021 sám potvrdil, že zpráva neobsahuje všechny jeho zdanitelné příjmy. Učinil tak v reakci na zveřejnění aféry Pandora Papers. Podle ní měl Babiš v roce 2009 přes tzv. offshorové firmy nakoupit nemovitosti ve Francii za 15 milionů eur, tedy v přepočtu za zhruba 400 milionů korun. Novináři Hospodářských novin ale na základě analýzy obou dokumentů zjistili, že pokud by zpráva auditorských firem zahrnovala všechny Babišovy zdanitelné příjmy, chybělo by mu k nákupu zmíněných nemovitostí přibližně 160 milionů korun. Až poté tedy Andrej Babiš přiznal, že zprávy nezahrnují jeho veškeré příjmy. „Jednalo se o mé vybrané příjmy, takže je potřeba vzít v úvahu, že jsem měl k dispozici i jiné zdaněné finance, které v auditu zohledněny nejsou,“ uvedl tehdy.

Je pravda, že zveřejnění daňového přiznání je mezi českými politiky věc spíše ojedinělá. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám podařilo dohledat jen daňové přiznání, které na svém webu publikoval bývalý kandidát na prezidenta v roce 2018 Michal Horáček. Jednalo se přitom jen o přiznání za rok 2015.

Na závěr shrňme, že v roce 2017 předseda hnutí ANO zveřejnil zprávu, jež obsahovala také údaje z jeho daňových přiznání za roky 1996 až 2015. Tedy za téměř totožné období, které zmiňuje ve výroku. Andrej Babiš nicméně svým výrokem naznačuje, že zveřejnil všechny své zdaněné příjmy za dané období. Jelikož sám Andrej Babiš nakonec přiznal, že zpráva z roku 2017 neobsahuje veškeré jeho zdaněné příjmy, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Plukovník Michal Koudelka (.pdf) je současným ředitelem Bezpečnostní informační služby (BIS), což je česká kontrarozvědná zpravodajská služba s působností na území České republiky. Tuto funkci vykonává již od roku 2016, od srpna 2021 do února 2022 byl ale vedením pouze pověřen.

Vláda Andreje Babiše Koudelkovo povýšení na generála navrhla poprvé v květnu 2018. Prezident Miloš Zeman návrh odmítl. Podle zdrojů Aktuálně.cz měly být důvodem výhrady kvůli zprávě BIS ke skladování jedu novičok na českém území a vyhoštění tří ruských agentů. Tyto ani jiné konkrétní důvody nicméně nebyly ze strany Hradu potvrzeny. Podruhé pak Koudelku prezident Zeman nepovýšil v říjnu 2018.

Další návrhy na Koudelkovo jmenování generálem podala Babišova vláda v dubnu (.pdf) a říjnu 2019 (.pdf), v říjnu 2020 (.pdf) a v dubnu 2021 (.pdf). Celkem jich tedy předložila šest, žádný z návrhů ovšem nebyl úspěšný.

Prozatím poslední, sedmý, návrh na povýšení Koudelky do hodnosti generála předložila vláda Petra Fialy. Zmiňme, že mluvčí Fialova kabinetu již v říjnu loňského roku uvedl, že vláda povýšení ředitele BIS „plánuje zopakovat opět v příštím roce“. Z toho vyplývá, že o jmenování Michala Koudelky generálem rozhodne až příští prezident či prezidentka.

Pro úplnost dodejme, že Miloš Zeman práci BIS i jejího šéfa kritizuje dlouhodobě. V říjnu 2018 v rozhovoru pro Parlamentní listy například uvedl: „(…) pan Koudelka podle mého názoru není člověk na svém místě.“ V prosinci 2018 pak BIS označil za „čučkaře“ a její výroční zprávu (.pdf), ve které varovala mj. před působením ruských a čínských zpravodajců na našem území (.pdf, str. 6–9), za „plácání“. V srpnu 2021 pak Zeman službu obvinil z odposlouchávání lidí v jeho nejbližším okolí. Sněmovní komise pro kontrolu činnosti BIS však tato podezření nepotvrdila.

Vláda Andreje Babiše tedy jmenování Michala Koudelky do hodnosti generála navrhla celkem šestkrát. Bývalý premiér však ve výroku naznačuje, že si přesným počtem není jistý a především poukazuje na to, že jeho kabinet tento návrh opakovaně předložil, v čemž se nemýlí. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident má pravomoc vyhlásit amnestii na základě článku 63 Ústavy České republiky. Odstavec 3 stejného článku pak stanovuje, že „rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.“

Hodí se dodat, že za veškerá rozhodnutí hlavy státu, která vyžadují spolupodpis (jinými slovy kontrasignaci) premiéra, případně jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

Od vzniku České republiky byla amnestie vyhlášena třikrát. Poprvé 3. února 1993 Václavem Havlem po svém prvním zvolení prezidentem ČR; podruhé přesně o pět let později opět Václavem Havlem na začátku jeho druhého funkčního období a potřetí Václavem Klausem před koncem jeho druhého volebního období, s účinností od 2. ledna 2013. Současný prezident Miloš Zeman již dříve avizoval, že amnestii vyhlásit neplánuje.

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), jehož cílem je snižování emisí skleníkových plynů, funguje od roku 2005. Základem tohoto systému jsou tzv. emisní povolenky. Podle pravidel EU ETS musí všichni znečišťovatelé, jejichž okruh EU vymezuje, pro vypuštění jedné tuny ekvivalentu oxidu uhličitého do atmosféry disponovat jednou emisní povolenkou. Celkový počet povolenek je přitom regulován EU, která jednotlivé povolenky přiděluje, popř. si je znečišťovatelé kupují. Počet povolenek se v rámci systému postupně snižuje, aby se snižovalo množství emisí skleníkových plynů. Zároveň také roste cena těchto povolenek, což se promítá i do ceny energií.

Systém pro obchodování s emisemi se v průběhu let rozšiřuje a je rozdělený do několika fází. V první fázi se povinnost prokazovat se emisními povolenkami týkala především energeticky náročných průmyslových odvětví. Od druhé fáze se systém vztahuje i na letectví, od roku 2013 například i na výrobu hliníku a zpracování chemikálií. Současná, čtvrtá fáze začala v roce 2021.

Andrej Babiš ve výroku mluví o rozšíření EU ETS, které navrhla Evropská komise v červenci 2021. Daný návrh europoslanci v prvním čtení odhlasovali v červnu 2022. Podobu a úpravy (.pdf) tohoto rozšíření, jež dle návrhu zahrnuje i spalování paliv v odvětví budov (.pdf, str. 20, 57), od července 2021 také opakovaně projednávala Rada EU. Ta se skládá ze zástupců jednotlivých členských zemí, obvykle z ministrů pro danou oblast. Ke konečnému schválení rozšíření EU ETS nicméně zatím nedošlo a nové nařízení tak není v platnosti.

Na změně pravidel systému obchodování s povolenkami se ovšem předběžně dohodla Rada EU, které v té době předsedala Česká republika, a zástupci Evropského parlamentu 18. prosince 2022. Vyjednavač Evropského parlamentu Peter Liese k této dohodě novinářům řekl: „Je to zatím největší zákon na ochranu klimatu v Evropě, podle některých i ve světě.“ Upravený systém se bude skutečně vztahovat také na vytápění budov. Emise z vytápění budov a silniční dopravy mají být v rámci nového systému zpoplatněny od roku 2027. Pokud by však přetrvávaly výjimečně vysoké ceny energií, zavedení povolenek na vytápění budov by mělo platit až od roku 2028.

Tuto dohodu 18. prosince komentoval na twitteru také ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Na závěr shrňme, že o návrhu na rozšíření systému emisních povolenek oficiálně hlasoval jen Evropský parlament v prvním čtení, čeští europoslanci přitom hlasovali (bod 70) různě, a to i jednotlivé strany vládní koalice. V Radě EU ještě schválení návrhu nařízení neproběhlo. Zástupci Evropského parlamentu a Rada EU, které v té době předsedala Česká republika, se nicméně domluvili na předběžné dohodě, podle níž by mělo dojít ke zpřísnění a rozšíření současného systému emisních povolenek. Systém by se měl nově vztahovat mimo jiné i na oblast vytápění budov. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle dat serveru Our World in Data bylo uhlí ve Spojeném království hlavní surovinou na výrobu elektřiny v průběhu 19. i 20. století. Postupně však bylo nahrazeno zemním plynem a v menší míře i jadernými a obnovitelnými zdroji. Obecně se výroba elektřiny z uhlí považuje za způsob výroby, jenž nejvíce ohrožuje životní prostředí. Uvolňování oxidu uhličitého při spalování uhlí je vyšší než u spalování ropy či zemního plynu.

Kvůli obavám o životní prostředí se Velká Británie dlouhodobě snaží o snížení využívání uhlí. Dle zprávy (.pdf, str. 19) britského Ministerstva podnikání, energetiky a průmyslové strategie (BEIS) ve Spojeném království klesá celková spotřeba uhlí. Největší pokles, jak ukazuje také graf níže, lze přitom v posledních letech vidět právě v případě využití uhlí pro výrobu elektrické energie.

K prvnímu kompletnímu zastavení výroby elektřiny z uhlí došlo poprvé od 19. století v roce 2016, a to na několik hodin. V roce 2017 zaznamenala Velká Británie první celý den bez výroby elektřiny z uhlí, o dva roky později už jeden celý týden. V roce 2020 během pandemie covidu-19 Británie dosáhla rekordu dvou měsíců bez užití uhlí k výrobě elektřiny. Rok 2020 společně s rokem 2022 se tak staly v Británii z pohledu vyrábění energie nejekologičtějšími roky.

Britská vláda se původně zavázala postupně zcela uzavřít uhelné elektrárny do roku 2025. V roce 2020 dokonce zamýšlela uzavřít všechny elektrárny již o rok dřív, tedy v roce 2024. V této spojitosti bylo například původně plánováno ukončení provozu uhelné elektrárny Drax v anglickém Yorkshiru na září 2022. Kvůli energetické krizi spojené s ruskou invazí na Ukrajinu se však v létě 2022 britská vláda s provozovatelem elektrárny dohodla na tom, že Drax zůstane k dispozici do března 2023. Podobně tomu bylo i v případě uhelné elektrárny společnosti EDF v Nottinghamshiru.

Deník The Guardian k tomu v létě 2022 uvedl, že v souvislosti se snahou vlády zabezpečit dodávky elektřiny je cíl uzavřít uhelné elektrárny v roce 2024 „v ohrožení“. Koncem prosince 2022 však britské Ministerstvo podnikání, energetiky a průmyslové strategie ve své statistické zprávě potvrdilo, že by k uzavření posledních uhelných elektráren mělo dojít do roku 2024 (.pdf, str. 4). V současnosti v provozu zůstávají čtyři tyto elektrárny.

Je možné, že Andrej Babiš ve svém výroku vychází ze schválení výstavby nového uhelného dolu, ke kterému poprvé po 30 letech došlo v prosinci 2022. Stavba dolu Woodhouse Colliery na severozápadu Anglie se původně začala plánovat již v roce 2014 (.pdf, str. 11). Důl by měl ale sloužit zejména k těžbě koksovatelného uhlí (.pdf, str. 3), tedy uhlí určeného především na výrobu oceli, nikoliv elektřiny. Výstavba dolu se i přes rozhodnutí vlády setkává s vysokým počtem nesouhlasných protestů, které bojují za ochranu klimatu.

V závěru shrňme, že britská vláda stále počítá s plánem na uzavření uhelných elektráren v roce 2024. I přesto, že se Velká Británie snaží výrobu elektřiny z uhlí a celkovou produkci uhlí v posledních letech významně snižovat, ke kompletnímu zastavení výroby až na krátké přestávky doposud nedošlo. V roce 2022 pak byla sice schválena výstavba nového uhelného dolu. Ten je však určen pro těžbu koksovaného uhlí, které se běžně neužívá pro výrobu elektřiny (.pdf, str. 13–14). Z těchto důvodů výrok Andreje Babiše hodnotíme jako nepravdivý.

Evropská komise označení jádra za čistý zdroj energie, které se Andrej Babiš skutečně dříve snažil dlouhodobě prosadit při jednáních v Evropské radě, schválila 2. února 2022.

Andrej Babiš se o uznání jádra za ekologický zdroj energie v minulosti skutečně zasazoval. Že se mu toho podařilo dosáhnout, tvrdil už několik měsíců po zasedání Evropské rady z 12. prosince 2019, kterého se sám zúčastnil. Jaderná energie tehdy nicméně mezi „obnovitelné zdroje energie,“ které mají mít podle Zelené dohody pro Evropu zásadní roli (bod 2.1.2), ještě zařazena nebyla. V závěrech samotného zasedání stálo (.pdf, str. 2, bod 6) pouze, že „některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná“. 

V březnu 2021 byl Babiš jedním ze sedmi evropských lídrů podepsaných pod dopisem adresovaným Evropské komisi, ve kterém vyzvali k uznání jádra jako nízkoemisního zdroje a k jeho podpoře.

V červnu 2021 Evropská komise vydala nařízení, jehož text vyjmenovával zdroje energie, které lze považovat za udržitelné, významně nepoškozující životní prostředí. Jednalo se tedy o první podrobnou část tzv. taxonomie, tedy systém pro klasifikaci udržitelných aktivit. Energie z plynu ani z jádra se součástí tohoto seznamu tehdy nestala. Podle vyjádření (bod 27 preambule) Evropské komise v té době o jaderné energii ještě nebylo rozhodnuto a posuzování stále probíhalo.

V první polovině října 2021 pak deset zemí, mezi nimiž byla opět Česká republika, znovu vyzvalo Evropskou komisi, aby jadernou energii jako zelený zdroj označila a zařadila ji do taxonomie.

K výraznějšímu posunu došlo až v prosinci 2021. Končící premiér Andrej Babiš ani na svém posledním bruselském summitu dne 16. prosince prosadit „zelené jádro“ do závěrů jednání nedokázal. Unijní činitelé nicméně už v té době dávali najevo (již 22. října 2021 např. předsedkyně Komise Ursula von der Leyen), že návrh na doplnění taxonomie, který se Komise chystala v dalším týdnu představit, bude s podporou jádra počítat. Hospodářské noviny 17. prosince 2021 ve své analýze shrnující Babišovo působení v EU přiřkly dosluhujícímu premiérovi na posunu celé věci jistý podíl: „Rozhodující v tomto ohledu samozřejmě byla snaha Francie jakožto jaderné velmoci. Pravdou ale je, že Babiš toto téma opakovaně otevíral i v době, kdy se do něj Francouzům s ohledem na Němce, odpůrce jádra, příliš nechtělo.“

Návrh Evropské komise na zařazení jaderné energie a plynu do taxonomie rozeslaný na konci roku 2021 členským státům EU vzbudil u některých zemí odpor. Ke schválení zařazení jádra mezi čisté zdroje energie nakonec 2. února 2022 opravdu došlo. Zároveň ovšem platilo, že Evropská komise „nezohlednila požadavek Prahy, aby se s jadernou energií počítalo dlouhodobě a neměla jen přechodnou perspektivu.“ Podle taxonomie totiž budou projekty nových jaderných elektráren klasifikovány jako udržitelné jen do roku 2045, projekty úprav a modernizace těch stávajících jen do roku 2040. U reaktorů tzv. čtvrté generace nová výstavba časově omezená není.

Dvojice klíčových výborů Evropského parlamentu se 14. června 2022 proti „zelenému jádru“ postavila, europoslanci EP jejich námitku ale 6. července 2022 odmítli.

Je obtížné určit, jak výrazný měl Andrej Babiš na úspěch celé věci vliv. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě patřil k těm, kteří se snažili téma prosadit – k čemuž nakonec došlo – jeho výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost je třeba ovšem připomenout, že samotné zařazení má dočasný charakter a prosadit se jej podařilo až poté, co Andrej Babiš ve funkci premiéra skončil.

Andrej Babiš zřejmě hovoří o podílu jaderných zdrojů na celkovém množství vyrobené elektřiny v České republice. Taková data zveřejňuje například Energetický regulační úřad (ERÚ). Ten ve zprávě za rok 2021 uvádí (.pdf, str. 12), že se podíl jaderných zdrojů na celkové (hrubé) výrobě elektřiny rovnal 36,2 %. V roce 2020 pak zmiňovaný podíl odpovídal 36,9 %. 

Podobný podíl uvádějí zprávy ERÚ i v případě výroby elektřiny netto (.pdf, str. 5), tedy celkového množství vyrobené energie po odečtení vyprodukované elektřiny, kterou dané elektrárny spotřebují na svůj provoz (.pdf, str. 7). V roce 2021 to bylo 36,6 %, v předcházejícím roce 37,3 % (.pdf, str. 7).

Dalším zdrojem dat je Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), jež v dubnu 2022 zveřejnilo zprávu (.pdf) o vývoji množství vyrobené elektřiny v ČR mezi lety 2010 a 2020. Na rozdíl od zprávy ERÚ tak neobsahuje údaje za rok 2021. Za poslední měřený rok, tedy 2020, uvádí, že se jaderné zdroje podílely na celkové (hrubé) výrobě elektřiny z 36,9 % (.pdf, str. 5). To je stejné procento, jako uvádí ve své zprávě ERÚ.

Doplňme, že k výrobě jaderné energie se v ČR využívají reaktory jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Ty v roce 2021 vyprodukovaly a do přenosné soustavy dodaly přes 30 TWh elektřiny.

Údaj o podílu jaderných zdrojů na výrobě elektřiny, který zmiňuje Andrej Babiš, se tedy jen drobně odchyluje od čísel ze statistik ERÚ a MPO a pohybuje se v rámci naší 10% tolerance. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.