Ke dni ověření (tj. 31. března 2014) bylo v Poslanecké sněmovně projednáno celkem 83 sněmovních tisků návrhů zákonů a žádný z nich se netýkal návrhu zákona o financování politických stran (Sněmovní tisky - návrhy zákonů). Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

To fakticky potvrdil v diskuzi následně i ministr Dienstbier, když uvedl, že v legislativním plánu vlády je tato agenda zařazena na září 2014.

Výrok hodnotíme na základě hlasování Evropského parlamentu a mediálních vyjádření jako pravdivý.

Funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, kterou zastává Catherine Ashtonová, byla zřízena Lisabonskou smlouvou.

Při jejím hlasování Zahradil vystoupil na rozpravě s příspěvkem, v němž považuje jeden bod smlouvy za „velkou chybu“, a jeho „podporu tedy tato část rozhodně nemá“. Hlasování se poté zdržel (.pdf, str. 76). Evropský parlament přesto Lisabonskou smlouvu 20. února 2008 schválil většinou 525 hlasů.

Jan Zahradil kritizuje, že se EU „léta snaží arbitrárně – a neúspěšně – uplácat cosi jako společnou zahraniční politiku“ a „vytváří pro ni nové funkce (naposled tzv. ‚vysoký představitel‘).“ Jednotnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku odsoudil i při dalších příležitostech [1] [2].

Není příliš velkým tajemstvím, že ČSSD i KSČM jsou dlouhodobě a stabilně proti druhému pilíři. Rovněž Věci veřejné lobbovaly za dobrovolný druhý pilíř, podle některých zdrojů (například Měšec.cz, blog Jana Macháčka, komentátora Respektu, či jiné) se dokonce o prosazení opt-outu zasadily právě ony. Při podzimních parlamentních volbách se již za druhý pilíř postavily jen strany ODS a TOP 09. Zatímco TOP 09 o povinný charakter druhého pilíře usilovala až do poslední chvíle, ODS se nakonec slovy svého tehdejšího předsedy Petra Nečase vyjádřila, že: "(...) nyní na to ale není zralá doba" (zdroj: ČTK). Proto v konečném důsledku TOP 09 nenašla dostatečnou podporu pro zavedení povinného vstupu do druhého pilíře důchodového spoření.

Kalouskův výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Nepodařilo se nám potvrdit, že by byly některé operační programy pozastaveny z důvodu, že by se zde "kradlo". U některých programů došlo k jejich pozastavení z důvodu neschopnosti čerpat z nich finanční prostředky. Dotační program Severozápad byl pozastaven kvůli podezření na nedostatek nezávislosti auditních orgánů a podezřelé machinace.

Sám Sobotka na svém blogu k návrhu premiéra Nečase použít část dividend ČEZ ke krytí schodku na důchodovém účtu uvedl: "Zoufalý návrh premiéra Petra Nečase na zapojení příjmů z dividend do běžných výdajů státního rozpočtu v roce 2011 je viditelným důkazem krachu vládních reforem." Není také pravdou, že by Nečasova vláda v tomto postupovala "v tichosti".

Zda ČSSD pak skutečně navrhovala stejný krok se nám dohledat nepodařilo, nicméně je jasné, že kritika z úst předsedy Sobotky zaznívala, ač ji přímo v pořadu popírá. Výrok je tak nepravdivý.

To, zda jsou ceny řepky vysoké/nízké, je příliš subjektivní. Jedná se také o poměrně složitou problematiku, samotné řepky se např. pěstuje více druhů (.pdf, s. 5). Analýza vývoje cen na světových trzích by také byla tématem spíše na rozsáhlejší odbornou studii, kterou Demagog.cz suplovat nemůže. Z těchto důvodů tedy výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Od r. 2004 prošly ceny řepky jarní např. na burze ICE dynamickým vývojem, kdy se v různých obdobích střídaly fáze vzestupu a propadu.

Marian Jurečka v diskuzi konkrétněji dále hovoří o horizontu 2‒3 let.

Vývoj cen řepkového oleje do r. 2012 lze nalézt např. zde (.pdf, s. 9).

Pro ilustraci také uvádíme tabulku vývoje cen řepky ozimé na Plodinové burze Brno.

Minimální mzda je v České republice v současnosti 8 500 Kč. Hranice relativní chudoby, tak jak s ní pracuje ve svých šetřeních i ČSÚ, se nejčastěji stanovuje jako 60 % "mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu domácností", což pak podle serveru Finance v roce 2013 skutečně odpovídalo 9 683 Kč čistého příjmu měsíčně. ČSÚ pak uvádí ve svém posledním šetření další statistiky týkající se míry ohrožení příjmovou chudobou (.xls; předběžná data).

V roce 2012 žilo v České republice pod hranicí chudoby 990 300 obyvatel, což je 9,6 % obyvatel.

Tyto údaje korespondují s výrokem Michaely Marksové-Tominové. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť ve volebním období, kdy byla Strana zelených zastoupena svými 6 poslanci ve sněmovně, tak se o zmíněné normě hlasovalo dvakrát, přičemž nejméně v jednom z těchto hlasování, které je dohledatelné, Zelení vystupovali proti dalšmu odložení účinnosti zmíněného zákona.

Poslanecká sněmovně ve volebním období 2006–10 schvalovala tato odložení dvě: nejprve o dva roky v roce 2006 a poté o další tři v roce 2008.

V roce 2006 pro návrh na odložení účinnosti hlasovalo 159 poslanců a poslankyň, zatímco proti jich bylo 11. Mimo šesti členů klubu Zelených proti hlasovalo i pět lidoveckých poslanců a jedna poslankyně KSČM se spolu se dvěma poslanci ODS zdržela.

Poslankyně za Zelené Kateřina Jacques vyjádřila ve svém sněmovním projevu nesouhlas sezávažnou problematikou odložení účinnosti a snažila se přesvědčit kolegy, aby podpořili tento nezbytný zákon, který byl slíben i v koaliční smlouvěTopolánkovy vlády.

O dva roky později hlasování bohužel probíhalo bez elektronického hlasovacího zařízení, a je proto znám pouze konečný počet hlasů (ano: 97, ne:7).

Oběodložení navrhoval tehdejší ministr práce a místopředseda ODS Petr Nečas.

Poslanci Zelených (nejméně v 1 případě - druhé hlasování nelze doložit) skutečně hlasovali proti opětovnému odložení účinnosti tohoto zákona a byli ve výrazné menšině. Nebyli sice ve svém postoji zcela osamoceni, nicméně je pravdou, že stáli proti drtivé převaze poslanců, kteří opětovné oložení podporovali.

Odlišné pozice mezi jednotlivými jmenovanými aktéry české zahraniční politiky vůči EU "v minulých letech" (Pod tímto pojmem si můžeme představit např. minulé volební období, i když spory na tomto poli obecně přicházejí s nástupem Václava Klause do prezidentské funkce - viz např. Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav.) můžeme ilustrovat např. na postoji k řešení tzv. Dluhové krize v eurozóně.

Jedním z nástrojů užitých k řešení vysokého veřejného zadlužení části zemí eurozóny bylo zřízení tzv. Evropského stabilizačního mechanismu (tzv. " Euroval 2 "). Podporu jeho zřízení deklarovali premiér Petr Nečas i ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Naopak proti se vyslovoval Václav Klaus, jenž dodatek k Lisabonské smlouvě, který umožnil jeho zřízení, neratifikoval. Učinil tak až prezident Miloš Zeman.

Dalším z nástrojů bylo podepsání tzv. Smlouvy o fiskální unii (.pdf) (známý "fiskální pak"), kde eskaloval spor mezi min. zahraniční Karlem Schwarzbergerem na jedné straně a premiérem Petrem Nečasem a prezidentem Václavem Klausem na straně druhé.

Tyto a mnohé další "nesoulady" daných aktérů dávají premiéru Sobotkovi za pravdu.

Sociání pojištění činí 6,5 nebo 3,5 procenta (při účasti ve druhém pilíři důchodového spoření) za zaměstnance (strhává se z hrubé mzdy) a 25 % za zaměstnavatele.

V sazbě 25 % je zahrnut i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (1,2 %) a nemocenské pojištění (2,3 %). Samotné důchodové pojištění pak je 21,5 % 6,5 % (případně 3,5 %), tedy 28 % ze mzdových nákladů, pokud se zaměstnanec nezúčastní druhého pilíře, a 25 %, pokud se do něj zapojí.

Zbývající 3 procenta jsou odváděna prostřednictvím ČSSZ příslušné penzijní společnosti (spolu s dalšími dvěma procenty, která si musí přidat zaměstnanec „ze svého“).

Takzvaný třetí pilíř pak tvoří dobrovolné penzijní spoření v soukromých penzijních fondech, které existovalo již před důchodovou reformou.