Podle dostupných informací z médií je Česká republika skutečně jedinou zemí EU, která doposud nepřijala zákon o státní službě, ačkoliv se k tomu ve vstupních dohodách zavázala. Návrhy zákona připravila v roce 2002 Zemanova vláda a také v letošním roce kabinet Petra Nečase. Zákon však dosud stále nenabyl účinnosti.

Volby do Evropského parlamentu dosud skutečně vzbuzují poměrně vlažný zájem u českých voličů, nikoliv však na politické scéně, kdy počet kandidujících subjektů je srovnatelný s volbami do českých zastupitelských sborů. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Při srovnání vycházíme z údajů ČSÚ zveřejňovaných na serveru volby.cz. Volby do Evropského parlamentu u nás zatím proběhly dvakrát – do historicky prvních voleb v roce 2004 se přihlásilo 32 stran a uskupení, k urnám přišlo 28,32 % oprávněných voličů. Účast u voleb v roce 2009 se pak prakticky nelišila, k volbám přišlo 28,22 % voličů, kandidátku podalo 33 subjektů.

V zatím posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010 kandidovalo 27 stran a volební účast se vyšplhala na 62,6 % oprávněných voličů. Například v roce 2002 dosáhla účast ve volbách do PS 58 % a kandidovalo 29 subjektů.

Volby do Senátu mají jinou periodicitu i volební systém, kdy se volí většinově ve dvou kolech. Každé dva roky se volí ve třetině volebních obvodů. První kolo navíc tradičné bývá spojeno s dalšími volbami - krajskými či komunálními. Jiná je tedy i účast – například řádné volby do jedné třetiny obvodů v roce 2010 přilákaly 44,59 % oprávněných voličů v prvním kole a 24,64 % ve druhém, voliči vybírali z kandidátů z 36 různých stran a hnutí (celkově za všechny obvody).

Ze srovnání vynecháváme krajské a komunální volby, protože ty se vyznačují značným množstvím lokálních uskupení.

Výrok Pavla Bělobrádka je na základě volebního programu KDU-ČSL hodnocen jako pravdivý. Je pravdou, že Lidovci navrhují v oblasti státní správy "snížení provozních výdajů" a v oblasti státních podniků zmiňují např. možnost získat peníze z jejich účtů. Dodáváme však, že nikde nejsou možné úspory, resp. zisky z firem kvantifikovány a program v těchto 2 oblastech je zcela nekonkrétní.

Co se týče hledání peněz ve státní správě, strana ve svém programu (bod STABILNÍVEŘEJNÉ FINANCE A PROFESIONÁLNÍ STÁT)uvádí: "Zaměříme se na snížení provozních výdajů na výkon veřejné správy a budeme usilovat o omezení nepotřebné agendy státu. Stát musí šetřit na provozu, nikoliv na investicích".

Ve svém volebním programu KDU-ČSL dále uvádí, že finanční prostředky ležící na účtech polostátních a státních firem bude směřovat do stavebnictví a do dopravní infrastruktury, zaměřit se také chce na vytváření pracovních míst. Dále mluví i o změně systému zadávání veřejných zakázek, avšak nikde se přímo neuvádí, jaké finanční benefity by toto jednání mělo státu přinést.

Strana chce také změnit způsob hospodaření s.p. Lesy ČR s ohledem na posílení významu drobného a středního lesnického a dřevozpracujícího průmyslu, kde je podle ní možno vytvořit stovky pracovních míst v horských a podhorských oblastech (volební program pdf, str.9). Kromě případných odměn však opět nikde není uveden způsob, kterým by stát mohl takto získávat větší finanční prostředky.

V kompletním materiálu do voleb strana ještě obecně píše (str. 2)"o skončení nehorázných platů a odměn v polostátních a stáních podnicích."

Územní plány a konkrétní vytyčení katastru obcí jsou skutečně v rukou samosprávných orgánů. Vysvětlení postupu při tvorbě územního plánu najdete v příručce Ekologického právního servisu (.pdf).

Ústava České republiky (1/1993 Sb.) čl. 99: "Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky."

Pouze a jedině zastupitelstvu obce je vyhrazeno (mimo jiné):

• navrhovat změny katastrálních území uvnitř obce, schvalovat dohody o změně hranic obce a o slučování obcí
• plnit úkoly stanovené zvláštním právním předpisem (např. zadávat a vydávat územní a regulační plány)

(viz str. 69-70 in BALÍK, Stanislav. Komunální politika: obce, aktéři a cíle místní politiky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 250 s. ISBN 9788024729084.)

Zákony, které souvisí s územním plánováním:

• Zákon č. 183/2006 Sb o územním plánování a stavebním řádu (.pdf)
• Zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (.pdf)

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož zastupitelstvo Hlavního města Prahy prozatím o směnečném programu nehlasovalo a hodnota směnky má být 8,5 mld. Kč.

Dopravní podnik Hlavního města Prahy (DPP) se ve smlouvě z roku 2006 zavázal odebrat od společnosti Škoda Transportation 250 tramvají typu 15T ForCity v celkové hodnotě 19,2 mld. Kč, které průběžně splácí. Toto financování řeší DPP mj. také směnečným programem, který spočívá v tom, že si DPP půjčí peníze od banky (pravděpodobně České spořitelny a Československé obchodní banky) a Hlavní město Praha se za DPP formou směnky zaručí. Projednávaná směnka má být ve výši 8,5 mld. Kč.Projednání tohoto směnečného programu bylo na programu 27. zasedání zastupitelstva Hlavního města Prahy ze dne 23. 5. 2012 (bod 2 - . pdf), nicméně na tomto zasedání nebyl tento bod programu vůbec adresován (srov. stenozápis z 27. zasedání zastupitelstva HMP - .pdf).Směnečný program mezi DPP a Hlavním městem Prahou prozatím schválen nebyl.

Strana LEV-21 skutečně má ve svém dlouhodobém programu (.pdf, s. 167) podporu kvót pro ženy v politice.

Tato část se nazývá " Politická participace žen", kde strana píše: " Nízká účast ženv zastupitelských orgánech prokazuje, že u nás nedochází k naplnění pasivního volebního práva. Ideálním nástrojem, jak ústavu skutečně i v tomto bodu naplnit, je nastavení systémů kvót."

Program byl vytvořen na Programové konferenci 9. června 2012.

České vlády skutečně kontinuálně investují do protipovodňových opatření (viz tabulka).

Rok Investovaná částka (Kč) 2002 990 000 000 2003 890 000 000 2004 721 370 000 2005 260 000 000 2006 *145 800 000 2007 130 000 000 2008 30 000 000 2009 790 000 000 2010 940 000 000 2011 530 000 000 2012 1 390 000 000

*Státní závěrečný účet 2006, (str. 161, pdf.)

Celkový objem finančních prostředků věnovaný ze státního rozpočtu ČR na protipovodňová opatření v rozmezí let 2002-2012 nepřesahuje pravděpodobně vzhledem k transferům nevyčerpaných prostředků částku 10 miliard Kč, ovšem v kombinaci s využitím finančních dotací z Evropské unie již lze hovořit o investicích řádově v desítkách miliard Kč.

Pro období 2007-2013 bylo EU vyčleněno pro ČR v rámci Operačního programu životní prostředí 4,92 mld. eur (přibližně 138, 68 mld. Kč), které lze čerpat. Na protipovodňová opatření jsou z celkových osmi os programu vyčleněny dvě:

Prioritní osa 1 - Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní (1,99 mld. eur = 40,4 % OP ŽP). Prioritní osa 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny (0,60 mld. eur = 12,2 % OP ŽP).

Na základě výše uvedených údajů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s doplněním, že momentálně je dle informací uvedených na webu České pošty ve funkci pouze 11 členů dozorčí rady. Nicméně na základě výročních zpráv je zřejmé, že standardně se dozorčí rada skládá skutečně z dvanácti členů. Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Mezi tzv. "bohatý sever evropský" řadíme Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko.

Definovat a operacionalizovat pojem sociální stát není jednoduché, jelikož se k problematice váže řada modelů a vysvětlení. Pro naše účely ovšem můžeme použít statistiky OECD, které mapují podíl sociálních výdajů na HDP země:

zeměPodíl sociálních výdajů na HDP zeměDánsko30,8 % Finsko30,5 %Norsko22,9 %Švédsko28,6 %ČR21,8 %Slovensko17,9 %Průměr OECD21,9 % (data jsou k roku 2013)

Základní sazba zdanění pro rok 2013 je podle dat Eurostatu ve výše uvedených zemích následující:

ZeměMíra zdaněníDánsko25,0 %Finsko24,0 %Norsko28,0 %Švédsko25,0 %ČR21,0 %Slovensko20,0 %EU2721,3 %Data pro Norsko nebyla zahrnuta ve statistikách eurostatu, ale jsou ze serveru nordisketax.net

Země "bohatého severu" mají společnou tu vlastnost, že se dají považovat za země s poměrně rozvinutým sociálním státem a s vyššími přímými daněmi, než je průměr EU. Na základě výše uvedených informací tedy výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle webu Evropské komise se na úrovni EU přijímají „právní předpisy, které stanoví minimální požadavky na úrovni unie v oblastech pracovních podmínek a informování pracovníků a konzultace s nimi“. Byla přijata například směrnice upravující pracovní dobu, stanovuje mimo jiné minimálně čtyři týdny placené dovolené, nárok na přestávku či maximální pracovní dobu 48 hodin týdně.

Tedy i přesto, že ke schvalování některých základních principů na úrovni EP dochází, mají stále členské státy poměrně velký prostor pro vlastní politiku zaměstnanosti a role EU je na tomto poli opravdu především koordinační.