Počet vydaných sKaret jsme ověřovali již na začátku dubna, kdy nás klientské centrum České spořitelny informovalo, že bylo předáno “více než 260 000 karet”.

Server Patria.cz ve svém článku z 2. května 2013 uvádí dokonce již číslo 274 tisíc (údaj k 25. dubnu). Zároveň uvádí, že na účty k sKartám bylo vyplaceno 7,34 miliardy korun. Nicméně nikde není přímo uvedeno, kolik z těchto peněz již klienti utratili. Stejnou částku, tedy čtyři miliardy korun realizovaných transakcí, zmiňuje také stranický kolega poslankyně Peckové, exministr Drábek.

Protože jsme však v tuto chvíli nenašli žádný nezávislý veřejný zdroj, který by tuto informaci potvrdil či vyvrátil, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť existují protichůdné názory na cenu, za kterou byl privatizován podíl v OKD.

Pokud jde o údajné podhodnocení ceny OKD, agentura Ernst & Young vytvořila posudek, podle kterého měl státní podíl na společnosti v r. 2005 hodnotu až 24 miliard korun (ČT).

Prodej byl nicméně prověřován, a to dokonce několikrát, Evropskou komisí pro podezření ze státní podpory kupujícímu. Komise však nenašla, což potvrdil také její závěr v roce 2011 (iHNed.cz), pochybení související s cenou prodeje. Cena měla být "spravedlivá".

Bohužel nelze ověřit jak postupně systém DRG (platba za diagnózu) nabíhal. V tiskové zprávě Ministerstva zdravotnictví k úhradové vyhlášce na rok 2012 se dočteme: "V úhradové vyhlášce pro rok 2012 také poprvé dochází k výraznému užití úhradového systému DRG, v němž jdou peníze za pacientem, a to v rozsahu cca 75 % z rozsahu poskytované péče.Postupně se budeme blížit k jednotné úhradě ve všech nemocnicích."

Samotná úhradová výhláška (.pdf) pro rok 2012 tato slova potvrzuje. Nicméně v předešlých úhradových vyhláškách (2010, 2011 - obě .pdf), ani v úhradové vyhlášce na rok 2013 (.pdf) nebo jinde na stránkách Ministerstva zdravotnictví se nám nepodařilo dohledat výši úhrad v rámci DRG, nemůžeme proto zdokumentovat zvyšování váhy, o kterém Leoš Heger mluví. Za případné tipy budeme rádi.

Firma Media Master, která zprostředkovává reklamní plochu na pobočkách, před zahájením kampaně údajně oslovila všechny prezidentské kandidáty. "Nabídku jsme odeslali všem prezidentským kandidátům, na které jsme se dokázali nakontaktovat. Zareagovali dva. V této chvíli máme jednu objednávku, která už běží, a další je rozpracovaná," uvedl ředitel firmy Media Master Ivan Hyžák. Ovšem z oficiálních zdrojů se nepodařilo zjistit, zda kandidátům nabízela slevu na tuto službu.

Výrok Tomáše Chalupy hodnotíme jako neověřitelný, jelikož stanovisko Katedry životního prostřední Právnické fakulty Univerzity Karlovy není veřejně přístupné.

Tzv. zelená nafta (vracení části spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu) bude od roku 2014 úplně zrušena. Z kontextu diskuze vyplývá, že Marian Jurečka hovoří o principiálním problému tkvícím ve výběru spotřební daně na pohonné hmoty pro zemědělskou techniku, která podle něho v 80 % případů silniční komunikace vůbec nevyužívá, a proto by měla být dle jeho názoru zelená nafta v určité míře zachována i nadále. Souhrnná zpráva či studie, ze které by byl jasně patrný onen procentuální podíl užívání agrární techniky na silnicích a dálnicích však k dispozici není.

Výrok Mariana Jurečky hodnotíme jako neověřitelný.

Z online dostupných dokumentů se toto tvrzení ověřit nelze. O potřebné informace jsme ovšem požádali sekretariát Strany zelených a po jejich obdržení tuto analýzu doplníme.

Haškem zmíněný režim není veřejně dohledatelný, je pravděpodobné, že jde o interní záležitost strany. Výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.

Sýrie je jednou ze sedmi zemí, které odmítly podepsat tzv. Úmluvu o chemických zbraních (Chemical Weapons Convention). V této dohodě se jednotlivé státy zavázaly zničit své zásoby chemických zbraní a nijak se nepodílet na vývoji dalších. Zásoby chemických zbraní v Sýrii tedy nejsou pod žádnou mezinárodní kontrolou a jejich stavy je možné pouze odhadovat. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. Nicméně přidáváme zdroje, které se shodují s názorem Karla Schwarzenberga.

Zprávu o chemickém programu v Sýrii (fr, en) zveřejnila francouzská vláda na svém webu 2. září. Uvádí v ní mimo jiné odhadované stavy chemických zbraní vlastněných syrskou vládou. Tyto zásoby jsou zde označeny jako jedny z nejvýznamnějších na světě (one of the world’s most important operational chemical weapons stockpile).

Stejně hodnotí syrský chemický arzenál i deník New York Times, který se odvolává na americké diplomatické zdroje.

Protože ani odborná veřejnost nemá jasno v tom, jestli prezident Zeman neporušil jmenováním Jiřího Rusnoka ústavní zvyklost, zda jmenování premiéra ústavní zvyklosti podléhá a jakou má tato právní váhu, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Článek 68 Ústavy ČR hovoří o pravomocech prezidenta takto: „(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.". Dále však nespecifikuje kritéria jaká má premiér splňovat. Protože Ústava ČR je stručným, rámcovým dokumentem, existují ještě nepsané tzv. ústavní zvyklosti, které Ústavu doplňují.

V současnosti existuje více pohledů na to, zda Miloš Zeman ústavní zvyklosti porušil a zda jsou tyto zvyklosti závazné. Například ústavní právník Jan Wintr z Karlovy Univerzity v pořadu Hyde Park hovořil takto: „Myslím, že na jmenování premiérů nikdy ústavní zvyklost jasná nebyla. Kromě ústavních zvyklostí ale vznikají ještě úzy, způsoby, jak bylo jednáno. Jedná-li se jiným způsobem, což je i případ jmenování premiéra, není to protiústavní, ale může to být předmětem kritiky.
Dosud byl premiérem jmenován ten, kdo v daném okamžiku měl největší šanci sestavit většinovou vládu. Ať už vítěz voleb, nebo v roce 2010 předseda druhé nejsilnější strany, který měl předjednanou většinovou koalici. Nebo úřednický premiér, u kterého bylo jasné, že za ním stojí podpora poslanecké většiny." Právník a politolog Marek Antoš pak zase tvrdí: „Prezident postupoval proti ústavním zvyklostem. O tom, jestli jsou ústavní zvyklosti závazné, se mohou vést spory,".

Co se týče druhé části výroku tak prezident skutečně dle článku 68 Ústavy ČR nejprve jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh teprve další členy a pověřuje je řízením jednotlivých ministerstev a úřadů. Vláda poté musí do třiceti dnů od jmenování požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.