Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací ze stránek vlády ČR, ministerstva dopravy a zpravodajských článků. Hodnocení však doplňujeme i o další koncepční dokumenty, které zůstaly v platnosti i ve zmiňovaném období.

Za posledních 6 let, které uvádí Milan Chovanec, měla Česká republika tři pravicové vlády - první a druhá vláda Mirka Topolánka a po úřednické vládě Jana Fischera následovala současná vláda Petra Nečase. Za období těchto tří vlád se vystřídalo šest ministrů dopravy v pořadí: Aleš Řebíček, Petr Bendl, (zde následoval ministr úřednické vlády Gustáv Slamečka), Vít Bárta, Radek Šmerda, Pavel Dobeš a současný ministr Zbyněk Stanjura.

Superkoncepcí, o níž hovoří Milan Chovanec, je myšlen dokument s názvem Strategie dopravy jako nevyhnutelná součást rozvoje České republiky do roku 2025 vydaná v lednu 2011 za ministra Víta Bárty. Původně měl být před ní projednáván vládou nový harmonogram výstavby dopravní infrastruktury pro léta 2011 - 2013, byl však kvůli této nové strategii stažen. Nástupce Radek Šmerda tuto " superkoncepci " následně odložil a přehodnotil význam některých staveb. Další ministr v pořadí Pavel Dobeš pak na společném mítinku s Petrem Nečasem uvedl, že nechce prosazovat Bártovu nebo Šmerdovu koncepci.

Během let 2005 - 2013 však existoval také například koncepční dokument s názvem Dopravní politika České republiky pro léta 2005 - 2013 přijatý již za vlády Jiřího Paroubka. V prezentaci (.pdf) Pavla Dobeše z roku 2012 se uvádí, že tento dokument byl průběžně aktualizován, nicméně zůstal v platnosti. V současné době již existuje návrh (.pdf) na dopravní politiku pro roky 2014 - 2020 s výhledem do roku 2050. Dále uvádí i Národní programy reforem. Ačkoliv je tedy fakticky výrok Milana Chovance pravdivý, netýká se všech koncepčních dokumentů.

Na základě prostudování Smlouvy o dlouhodobé spolupráci mezi TOP 09 a politickým hnutím Starostové a nezávislí (STAN) z 9. 7. 2009 a Společného prohlášení TOP 09 a Starostů jsme označili výrok jako zavádějící. Ani v jednom z dokumentů není zmíněna výhradní pravomoc jednoho či druhého subjektu nominovat na konkrétní ministerský post svého kandidáta. Naopak je stanoveno, že se oba subjekty musí na konkrétním kandidátovi shodnout - není přitom ovšem stanoveno, jakým způsobem, či zda vůbec probíhá výběr, případně schvalování konkrétního kandidáta na ministerský post. Pokud existuje nějaká interní dohoda mezi TOP 09 a STAN o nominaci ministrů, nepodařilo se nám ji dohledat.

Alena Hanáková (nestr.) ani Jiří Besser (STAN) nejsou členy TOP 09, tato strana však s jejich nominací s největší pravděpodobností musela souhlasit - z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme na základě volebních výsledků ČSSD jako pravdivý.

Ve volbách v roce 1992 získala sociální demokracie (tehdy ještě československá) 6,53 % hlasů. Miloš Zeman se následně stal předsedou strany na sjezdu strany v Hradci Králové v roce 1993. V dalších volbách, v letech 1996 a 1998 pak ČSSD získala 26,44 % resp. 32,31 %.

VolbyVýsledek1992 6,53 % 1993 Nástup Zemana do čela ČSSD 1996 26,44 % 1998 32,31 %

Podle návrhu věcného záměru zákona by ministr jmenoval i okresní státní zástupce.

Ministr odkazuje k navrhované změně zákona o státním zastupitelství, která v této chvíli (22. ledna) nemá podobu návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. V hodnocení tedy vycházíme z návrhu (.doc) věcného záměru zákona, aktuálnímu k 22. října 2012.

V návrhu je pak uvedeno: "Krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce."

"Okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh krajského státního zástupce [...]"

"Náměstky krajských státních zástupců a okresních státních zástupců jmenuje a odvolává nejvyšší státní zástupce na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka se jedná."

Ministr Blažek tedy návrh popisuje pouze zčásti pravdivě: okresní státní zástupce by stále jmenoval on či jeho nástupce.

Na stránkách Evropského parlamentu lze dohledat archivní stránku s informacemi o aktivitách Jany Bobošíkové. Pozměňovací návrhy i projevy zde najít opravdu můžeme, publikace ani akce, za kterými by Jana Bobošíková stála už ale nikoli. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Z Ústavy ČR vyvodíme toto:

Nejprve by musela Poslanecká sněmovna vyslovit nedůvěru vládě. Až poté nastupuje pravomoc prezidenta, který ji Poslaneckou sněmovnu může rozpustit a poté se do 60 dnů od toho rozhodnutí konají předčasné volby.

Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže

a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,
d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.
(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

Výrok Pavla Bělobrádka je pravdivý.

Libor Michálek je senátorem bez politické příslušnosti zvolen ve volebním obvodu č. 27 na funkční období 2012-2018. Jeho kandidaturu podpořilo uskupení KDU-ČSL, Strany zelených a Pirátů.

Na základě výsledků průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění a agentury STEM hodnotíme výrok jako zavádějící. Senát si v poslední době udržuje větší popularitu, ale 7 až 8 let je přehnaný údaj.

Jak ilustruje například článek na serveru iHned.cz, popularita se často ztotožňuje s důvěrou obyvatel. Pro hodnocení výroku tedy použijeme výsledky průzkumů, hodnotících důvěru občanů v ústavní instituce, a to v období 2004-2012.

Agentura STEM provádí takové šetření jednou za čtyři roky. Dostupná relevantní data jsou tedy z let 2012, 2008 a 2004. (V tabulce uvádíme procento občanů, které důvěřuje dané instituci - určitě ano, spíše ano.)

STEM201220082004 PS24 %30 %42 %Senát28 %24 %20 %

Každý měsíc kromě letních provádí průzkum důvěry v ústavní instituce i Centrum pro výzkum veřejného mínění. V úvahu bereme výsledky od listopadu 2004 do listopadu 2012. Přehledy průzkumů, vždy pro celý uplynulý rok, jsou dostupné na stránkách CVVM (vše .pdf): 2012, 2011, 2010, 2009, 2008, 2007, 2006, 2005. Pro přehlednost jsme pro vás vytvořily celkový dataset (.xls) s grafem vývoje popularity obou institucí.

I údaje CVVM vyvrací tvrzení Přemysla Sobotky - v období říjen-prosinec 2010 a listopad 2006 měly obě instituce popularitu stejnou; v září 2010, od května 2005 do září 2006 a od listopadu 2004 do února 2005 se Poslanecká sněmovna těšila větší důvěře než Senát.

Z dlouhodobého hlediska by se podle údajů CVVM dalo říct, že Senát je v malých procentech populárnější než Poslanecká sněmovna, ale není tomu tak stále. Období 7 až 8 let je tedy přehnané. Převažující prvenství si Senát udržuje až od začátku roku 2007, a to pouze podle výsledků CVVM. Podle agentury STEM by tento výrok mohl být pravdivý nejpozději po roce 2008.

Ústava ČR v hlavě třetí, článku 62 e) prezidentovi vysloveně neukládá povinnost ústavní soudce jmenovat. Tento bod doslova zní: prezident " jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy ". Není tedy jasné, zda lze tento bod chápat jako povinnost, či pravomoc.

Paragraf 7, odstavec 4 Zákona č. 182/1993 o Ústavním soudu hovoří o situaci, kdy ústavnímu soudci funkce zanikne. V tomto případě " sdělí to předseda Ústavního soudu neprodleně prezidentu republiky ". V zákoně však nelze dohledat ustanovení, které by explicitně hovořilo o povinnosti prezidenta v případě uvolnění místa ústavního soudce jmenovat soudce nového.

Na základě těchto platných právních předpisů tedy hodnotíme výrok Jiřího Dientsbiera jako zavádějící.

Podle informací Eurostatu z listopadu 2012 mělo Polsko inflaci 2,7% tedy nižší než Česká republika, která měla 2,8%, Maďarsko mělo míru inflace 5,3 % , Slovensko pak 3,5 %. Data Eurostatu z května 2012 taky nehovoří pro tvrzení Petra Nečase tehdy bylo zemí s nejnižší inflací z Visegrádské čtyřky Slovensko s hodnotou 3,4 %. Česká republika měla nejnižší inflaci ze čtyř jmenovaných zemí v roce 2011 - tehdy dopadla v obou nalezených zprávách Eurostatu nejlépe.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože byť v roce 2011 měla Česká republika nejnižší míru inflace ze zemí Visegrádské čtyřky, v roce 2012 už to není pravda a Česká republika už nemá nejnižší míru inflace v porovnání se Slovenskem, Polskem a Maďarskem.

Eurostatduben 2011listopad 2011květen 2012listopad 2012Polsko4,1%4.4%3.6% 2.7% Česká republika 1,6%2.9% 3.5%2.8%Maďarsko4,4%4.3%5.4%5,3%Slovensko3,9%4.8% 3,4% 3.5%