Výrok je na základě informací ze stránek Nejvyššího správního soudu, ministerstva vnitra a médií hodnocen jako pravdivý.

Žádná česká vláda doposud nenavrhla rozpuštění KSČM k Nejvyššímu správnímu soudu. NSS na svých stránkách takový návrh týkající se KSČM neeviduje a ačkoliv se o této možnosti již dříve v roce 2009 jednalo na základě podnětu ze Senátu, kdy speciální komise nalezla 76 důvodů pro zrušení KSČM. Tento návrh nakonec odmítlo ministerstvo vnitra.

O možném návrhu na zrušení KSČM se pak hovořilo také v roce 2011, kdy mělo ministerstvo vnitra na žádost vlády návrh vypracovat a ministerstvo zveřejnilo k této problematice vyžádané odborné analýzy. Z tohoto roku (2012) je pak zpráva, která uvádí, že ministerstvo vnitra spolu s ministerstvem spravedlnosti nevidí prostor pro právní kroky vůči KSČM. Tato zpráva také měla předložit seznam dalších možných opatření.

Statistiky Eurostatu potvrzují, že Česko vynakládá na sociální výdaje 18,7 % HPD (nejnovější údaje jsou z roku 2008), zatímco průměr EU činí 26,4 %. Výdaje jsou výrazně pod průměrem EU, český sociální systém tedy můžeme hodnotit jako poměrně skromný a výrok proto pokládáme za pravdivý. OECD potvrzuje výrok Jiřího Dientsbiera také, neuvádí sice průměr EU, ovšem ze sledovaných zemí v rámci Evropské unie je pozorovatelné, že Česká republika vynakládá relativně nízké procento HDP na sociální výdaje (20,6 % v roce 2012).

Pro deník Právo se o tomto vyjádřil například:

ústavní právník Jan Wintr:

„Pokud Ústava říká, že za kontrasignovaná rozhodnutí odpovídá vláda, je jasné, že premiér může odepřít kontrasignaci z jakéhokoli důvodu."

ústavní právník Jan Kysela:

"Modernější nahlížení na institut kontrasignace nespočívá v tom, že si předseda vlády ověřuje, jestli je rozhodnutí právně v pořádku, spíš spočívá v tom, že spolurozhoduje. A v závislosti na tom, jak chápeme vztah předsedy vlády a neodpovědné hlavy státu, možná fakticky dokonce rozhoduje."

Pro Hospodářské noviny se vyjádřil ústavní soudce Pavel Rychetský takto:

"Kontrasignace tam je proto, aby vláda mohla mít amnestii nejen připravenou, ale aby také posoudila její dopady. Není v kompetenci prezidenta to posoudit, ani v kompetenci premiéra, to musí udělat armáda úředníků ministerstva spravedlnosti."

Předseda Legislativní rady vlády Petr Mlsna je toho názoru, že úkolem předsedy vlády není amnestii posuzovat či měnit, ale pouze zamezit nesouladu s platnou legislativou.

Na otázku na toto téma odpověděl Karel Schwarzenberg časopisu Instinkt takto:

Otázka: " Jak je to s vaším občanstvím - máte české a švýcarské ?"

"Oboje od narození. Narodil jsem se v Praze, jsem tedy československý občan. Po naší emigraci, někdy v roce 1951, jsme dostali dopis od československého velvyslanectví, že jsme se v roce 1948 nevrátili včas z Rakouska a když se nevrátíme, budeme zbaveni občanství. V roce 1951 rodiče usoudili, že by to nebyl dobrý nápad se vracet, a od té chvíle jsme všichni mysleli, že jsme občanství ztratili, a já jsem sem občas jezdil na švýcarský pas." Profily Karla Schwarzenberga pro časopis Týden, případně pro Idnes.cz, dokládají, že rakouské občanství nikdy nezískal a drží pouze české a švýcarské. Tyto profily potvrzují také informaci, že Schwarzenberg žil po dlouhá léta v Rakousku.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme na základě volebních výsledků ČSSD jako pravdivý.

Ve volbách v roce 1992 získala sociální demokracie (tehdy ještě československá) 6,53 % hlasů. Miloš Zeman se následně stal předsedou strany na sjezdu strany v Hradci Králové v roce 1993. V dalších volbách, v letech 1996 a 1998 pak ČSSD získala 26,44 % resp. 32,31 %.

VolbyVýsledek1992 6,53 % 1993 Nástup Zemana do čela ČSSD 1996 26,44 % 1998 32,31 %

Nepodařilo se nám dohledat nic o politice, která by byla pojmenována Deregulation s velkým D. Před Ronaldem Reaganem deregulativní politiku v určitých oblastech prováděli i prezidenti Ford a Carter (.pdf; str. 413) a proto je nesprávné tvrdit, že tuto politiku zahájil R. Reagan.

Reaganova administrativa však prováděla politiku deregulace ve velké míře. V roce 1981 byl založen tzv. ,, Task Force on Regulatory Relief ”, který měl za úkol prověřovat nově navrhované regulace, ale i ty, které již byly v minulosti přijaty. Kroky Reaganovy administrativy měly skutečně významný dopad na navrhovanou legislativu, která byla ve velké míře vracena, měněna či stahována.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, Ronald Reagan politiku deregulace nezahájil, ale je pravda, že byla za jeho administrativy ve velké míře aplikována.

Výrok hodnotíme jako pravdivý vzhledem faktu, že úkolem BIS je zabezpečovat informace v oblastech, které jsou jí vymezeny § 5 zákona č. 153/1994 Sb. (.pdf), nikoli konkrétně zasahovat do trestního řízení. Zároveň do její působnosti spadá ochrana ekonomických zájmů státu.

Výrok je pravdivý, protože ČSL v době existence Národní fronty nebyla autonomní politickou stranou, ale byla ovládaná KSČ, stejně jako tomu bylo u jiných organizací Národní fronty.

Při svém vzniku byla Národní fronta útvarem, který sdružoval politické strany, za rozhodujícího vlivu Komunistické strany, mezi těmito stranami byla tehdejší ČSSD, Československá strana socialistická a Československá strana lidová (ČSL). Ve volbách 1946 mohly kandidovat pouze strany, které byly v Národní frontě a v této době tedy byla ČSL její součástí jako politická strana. Po únoru 1948 ale byla ČSL ovládnuta prokomunistickým vedením, a ti kteří nesouhlasili byli nuceni odejít do zahraniční nebo bylo uvězněno. V této době se také nedá říct, že by ČSL fungovala jako politická strana, jelikož se nemohla ucházet o přízeň voličů ve volbách a nemohla vytvářet svůj program, tedy ani plnit základní funkce politické strany. Byla tedy spíše organizací sdružující své členy, ve skutečnosti však ovládanou prostřednictvím akčních výboru KSČ, podobně jako tomu bylo u řady jiných organizací, o které byla Národní fronta rozšířena, jako Roithovou zmiňovaní Český ovocnářský a zahrádkářský svaz nebo Revoluční odborové hnutí. V podstatě organizace bez možnosti ovlivňovat politiku, což se vylučuje vylučuje z jednou z nejužívanějších definic, podle které je politická strana organizací snažící se získat podíl na moci prostřednictvím voleb, a politickou moc v té době držela pouze KSČ.

Pravomoci prezidenta jmenuje Ústava ČR v čl. 62 a 63. Prezident nemá kontrolu nad hospodařením se státním rozpočtem a dokonce ani (dle čl. 41, odst. 2) nemůže podávat návrhy zákonů. Vláda a její členové (té se věnuje čl. 67 a následující) naopak řídí správní úřady v ČR a vláda jako celek má právo navrhovat zákony (dle čl. 41) o jejichž schválení pak rozhoduje Parlament, zejm. ovšem Poslanecká sněmovna. Ta může díky čl. 47 a čl. 50 poměrně snadno přehlasovat prezidentské veto i zamítnutí/změnu zákona Senátem.

V původním návrhu (.pdf) zákona o volbě prezidenta republiky v roce 2013 se opravdu zmiňované věci (tedy finanční limit na volební kampaň, volební účet, vedení účetnictví a sankce za překročení) nenachází. Ty byly předmětem až pozměňovacích návrhů (.pdf) dodaných po jednání (.doc) ústavně právního výboru ke druhému čtení. Ve třetím čtení byl pak zákon schválen 171 poslanci. V platné verzi zákona (.pdf) můžeme nalézt v paragrafech:

• volební účet - §24
• vedení účetnictví - §36
• finanční limit na volební kampaň - §37
• sankce za překročení limitu - §90a (vložen za §90, v dokumentu str. 30)

O informaci, že tento zákon byl schválen jako kompromis mezi vládními stranami i ČSSD informovaly média, o roli ČSSD informoval např. i Bohuslav Sobotka nebo Novinky.cz. Podle ČTK se návrhům sociální demokracie např. vládní ODS nebránila, návrh finančních stropů zmiňovala již v únoru také např. strana Věci veřejné.

Že se výše zmíněné podobné návrhy snažila prosadit sociální demokracie můžeme odvodit také například ze slov poslance Jana Chvojky, který v prvním čtení tohoto zákona jménem sociální demokracie označil za nejzásadnější výhradu otázku řešení financování a limitů. Také zmínil svou představu tohoto stropu ve výši 20 mil. Kč, podle zpravodajství pak ČSSD uvažovala o 15 mil. Kč (v platném znění je to však jak uvádí Lubomír Zaorálek 40 mil. Kč v případě účasti v prvním kole, 50 mil. Kč v případě účasti v obou kolech volby).