Ústava ČR s jakoukoli smlouvou mezi členy vlády nepočítá. Stejně tak ale nepočítá s programovým prohlášením.

Dle Ústavy ČR (čl. 68) prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh členy vlády. Není vůbec nutné, aby vláda byla "koaliční". Pro své setrvání ve funkci vláda pouze musí získat důvěru Poslanecké sněmovny. Tu v minulosti získaly nejen koaliční, ale i menšinové (Zemanova vláda z r. 1998) či úřednické (Fischerova vláda z r. 2009) kabinety, tedy i vlády bez koaličních smluv. Důvěru pak vláda může ztratit pouze vyslovením nedůvěry nebo zamítnutím žádosti o vyslovení důvěry ve sněmovně.

Ministr Kalousek ale zavádí, protože nad koaliční smlouvu vyzdvihuje programové prohlášení vlády. To přitom nemá větší právní význam než koaliční smlouva. Rozdíl mezi nimi je v tom, že prohlášení je čteno při projednávání žádosti vlády o důvěru ve sněmovně. Programové prohlášení Nečasovy vlády je dokonce z velké části s koaliční smlouvou totožné (vizte např. sekci zdravotnictví, str. 9 v obou textech). Vláda může vládnout bez koaliční smlouvy i bez naplňování programového prohlášení.

Karel Schwarzenberg hned z kraje svého projevu po prvním kole řekl: " Miloš Zeman je zajisté velký politický profesionál, bývalý premiér, tedy protivník, se kterým stojí za to se střetnout. Nicméně, já jsem přesvědčen, že on reprezentuje minulost. Naší minulost posledních 10-15 let.... "

Zeman se sice omluvil, nejprve v debatě pro iDNES a později ten den pak také v rámci pořadu Václava Moravce na rádiu Impuls. Nutno ale podotknout, že Zeman se neomluvil za sebe, ale za svůj volební tým, a že omluva byla adresována Karlu Schwarzenbergovi a nikoliv jeho ženě, na kterou byla nepravdivá slova přímo cílena. Navíc podle Aktuálně.cz Miloš Zeman lživé prohlášení nestáhl ze svého webu, a tím ho de facto šířil dál.

Na základě těchto skutečností hodnotíme výrok jako zavádějící.

V čele Legislativní rady vlády je od 13. prosince 2012 Petr Mlsna. Karolina Peake zastávala tuto pozici před ním od 1. července 2011.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož byl vyřčen 16. prosince, kdy už Karolina Peake nebyla v čele legislativní rady, ale předtím byla v této funkci po celou dobu existence současné vlády.

Statistiky Eurostatu potvrzují, že Česko vynakládá na sociální výdaje 18,7 % HPD (nejnovější údaje jsou z roku 2008), zatímco průměr EU činí 26,4 %. Výdaje jsou výrazně pod průměrem EU, český sociální systém tedy můžeme hodnotit jako poměrně skromný a výrok proto pokládáme za pravdivý. OECD potvrzuje výrok Jiřího Dientsbiera také, neuvádí sice průměr EU, ovšem ze sledovaných zemí v rámci Evropské unie je pozorovatelné, že Česká republika vynakládá relativně nízké procento HDP na sociální výdaje (20,6 % v roce 2012).

Pro deník Právo se o tomto vyjádřil například:

ústavní právník Jan Wintr:

„Pokud Ústava říká, že za kontrasignovaná rozhodnutí odpovídá vláda, je jasné, že premiér může odepřít kontrasignaci z jakéhokoli důvodu."

ústavní právník Jan Kysela:

"Modernější nahlížení na institut kontrasignace nespočívá v tom, že si předseda vlády ověřuje, jestli je rozhodnutí právně v pořádku, spíš spočívá v tom, že spolurozhoduje. A v závislosti na tom, jak chápeme vztah předsedy vlády a neodpovědné hlavy státu, možná fakticky dokonce rozhoduje."

Pro Hospodářské noviny se vyjádřil ústavní soudce Pavel Rychetský takto:

"Kontrasignace tam je proto, aby vláda mohla mít amnestii nejen připravenou, ale aby také posoudila její dopady. Není v kompetenci prezidenta to posoudit, ani v kompetenci premiéra, to musí udělat armáda úředníků ministerstva spravedlnosti."

Předseda Legislativní rady vlády Petr Mlsna je toho názoru, že úkolem předsedy vlády není amnestii posuzovat či měnit, ale pouze zamezit nesouladu s platnou legislativou.

Po návratu Jiřího Čunka do vlády v roce 2008 dal ministr Karel Schwarzenberg pořídit audit Čunkových rodinných financí u americké konzultační společnosti Kroll, dle jehož výsledku se plánoval rozhodnout o svém setrvání ve vládě (více Aktuálně.cz, HN). Po dokončení auditu skutečně vyjádřil pochybnosti (Deník.cz) a zmínil “otázky, které audit nechal nezodpovězené”. Přesto však z jeho výsledku v rozhovoru pro Týden vyvodil zcela jednoznačné závěry: “Z věci korupce, na kterou byl audit vypracován, ho (J. Čunka - pozn. Demagog.cz) považuji za očištěného.”

Že Čunek jako vsetínský starosta v roce 2002 nevzal úplatek (500 tis. korun), označil za “naprosto jasné.” (rozhovor pro MF Dnes) Podezření z převzetí tohoto úplatku přitom bylo hlavním důvodem pro Čunkův odchod z vlády v listopadu 2007, kdy nejvyšší státní zástupkyně Vesecká obnovila jeho vyšetřování. (shrnuje Aktuálně.cz)

Výrok hodnotíme jako zavádějící - v době vyhodnocení auditu přijal Karel Schwarzenberg zcela jednoznačný postoj, když prohlásil Jiřího Čunka za očištěného. Audit tedy přišel s jednoznačným výsledkem.

V původním návrhu (.pdf) zákona o volbě prezidenta republiky v roce 2013 se opravdu zmiňované věci (tedy finanční limit na volební kampaň, volební účet, vedení účetnictví a sankce za překročení) nenachází. Ty byly předmětem až pozměňovacích návrhů (.pdf) dodaných po jednání (.doc) ústavně právního výboru ke druhému čtení. Ve třetím čtení byl pak zákon schválen 171 poslanci. V platné verzi zákona (.pdf) můžeme nalézt v paragrafech:

• volební účet - §24
• vedení účetnictví - §36
• finanční limit na volební kampaň - §37
• sankce za překročení limitu - §90a (vložen za §90, v dokumentu str. 30)

O informaci, že tento zákon byl schválen jako kompromis mezi vládními stranami i ČSSD informovaly média, o roli ČSSD informoval např. i Bohuslav Sobotka nebo Novinky.cz. Podle ČTK se návrhům sociální demokracie např. vládní ODS nebránila, návrh finančních stropů zmiňovala již v únoru také např. strana Věci veřejné.

Že se výše zmíněné podobné návrhy snažila prosadit sociální demokracie můžeme odvodit také například ze slov poslance Jana Chvojky, který v prvním čtení tohoto zákona jménem sociální demokracie označil za nejzásadnější výhradu otázku řešení financování a limitů. Také zmínil svou představu tohoto stropu ve výši 20 mil. Kč, podle zpravodajství pak ČSSD uvažovala o 15 mil. Kč (v platném znění je to však jak uvádí Lubomír Zaorálek 40 mil. Kč v případě účasti v prvním kole, 50 mil. Kč v případě účasti v obou kolech volby).

Data vycházejí ze souhrné studie Mezinárodního centra pro vězeňské studie (ICPS)

Statistika České republiky

rok věznů celkem počet věznů na 100 000 obyvatel

2004 18,343 (179)
2007 18,901 (182)
2010 21,900 (208)
2012 22,992 (219)

Statistika Německa

rok věznů celkem počet věznů na 100 000 obyvatel

2004 81,166 (98)
2007 75,719 (92)
2010 72,052 (88)
2012 65,722 (80)

Statistika Rakouska (chybí data z roku 2012)

rok věznů celkem počet věznů na 100 000 obyvatel

2004 8,449 (103)
2007 8,957 (108)
2010 8,658 (103)
2011 8,694 (104)

Česká republika tak ve srovnání s těmito zeměmi dopadá stabilně nejhůř. Počet věznů na počet obyvatel je vždy minimálně dvakrát a v posledním porovnání s Německem skoro třikrát větší.

V Evropě nevolí přímou cestou prezidenta osm zemí: Švýcarsko, Itálie, Řecko, Německo, Maďarsko, Malta, Bosna a Hercegovina, Lotyšsko a Estonsko. Ostatní země jsou buď monarchiemi (Velké Británie, Španělsko, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Švédsko, Dánsko a Norsko) a nebo právě jako Karlem Schwarzenbergem zmiňované Rakousko, Polsko a Slovensko volí prezidenta v přímé volbě. Srovnání jednotlivých systému volby v těchto zemí je k dohledání zde (.pdf).