Výrok poslance Haška je zavádějící, neboť v Ústeckém kraji jsou kauzy kolem využívání evropských peněz také dlouhodobějšího rázu, nicméně nově se také minulý týden začaly prověřovat kauzy aktuální (kolem ROP Severozápad), což Hašek ve svém výroku opomíjí.

Kauza v Jihočeském kraji se týká podezření na manipulace v ROP (Regionální operační program) Jihozápad, kam spadá kromě tohoto kraje ještě také Plzeňský kraj. 15. března 2010 policie začala stíhat 2 vysoké úředníky, kteří byli podezřelí z manipulace s evropskými projekty.

Problémy ve severních Čechách (primárně kraj Ústecký a také Karlovarský) jsou rovněž dlouhodobějšího rázu. Kauza v Ústeckém kraji (v oblasti nakládání s evropskými penězi) se dlouho týkala především Krajské zdravotní, která sdružuje krajské nemocnice v regionu a kde se vyskytly pochybnosti s předražováním tendrů. Nicméně v posledních dnech provedla policie nově také razii v regionu v souvislosti s problémy v rámci ROP Severozápad, což je kauza zcela nová.

Výrok Michala Haška tak hodnotíme jako zavádějící, neboť i přes skutečnost, že v jižních Čechách jde skutečně o kauzu starou několik let, tak v Ústeckém kraji jde kromě dlouhodobých otázek okolo Krajské zdravotní také nově o problém s evropskými fondy v rámci Regionálního operačního programu Severozápad.

Tento výrok hodnotíme na základě vyjádření předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie Ing. Dagmar Tůmové za zavádějící, protože ministr Bendl nezohlednil dotační možnosti, které mohou čeští drůbežáři při splnění směrnice Rady EU 1999/74/ES využít.

V roce 1999 byla skutečně vydána směrnice Rady 1999/74/ES, která stanovila minimální požadavky na ochranu nosnic v EU a od 1. ledna 2012 zakázala chov nosnic v jiných než tzv. „obohacených klecích“.

Ministr počítá s nákladem 2,8 miliardy korun pro české drůbežáře na investice spojené s aplikací této směrnice Rady EU. Toto číslo zveřejnila již 25. ledna 2012 na tiskové konferenci předsedkyně představenstva Českomoravské drůbežářské unie Ing. Dagmar Tůmová.

Ing. Dagmar Tůmová nám na základě emailové korespondence ze dne 5. dubna částku potvrdila. Uvedla však i širší souvislosti: „Celkový náklad na výměny technologií a s tím spojené stavební a jiné úpravy bude po ukončení cca 2,8 miliardy Kč.Z této částky bude vyplacena cca 0,9 miliardy Kč jako dotace z PRV (Program pro rozvoje venkova Státního zemědělského intervenčního fondu, pozn.), je to v průměru 40% pro chovatele, kterému byla dotace přiznána. Musíme říci, že dotaci získala většina chovatelů. Z těchto 40% je 25% ze státního rozpočtu a 75% z rozpočtu EU. Z toho plyne, že průměrné náklady chovatele tvoří 60% investované částky.K 1. 1. 2012 bylo proplaceno cca 250 miliónů Kč a požádáno o cca 50 milionů Kč. Je třeba také říci, že chovatele celou investici musí nejdříve zaplatit a teprve po administrativním zpracování podat žádost o proplacení, ale to neprobíhá ihned a výplata má určitý posun. Tuto agendu zajištuje SZIF.Každý chovatel, kterému je přiznána dotace má 24 měsíců na realizaci investičního záměru. V ČR je dokončeno cca 80% výměn technologií a zbývajících 20 % probíhá převážně v tomto období.“ Z citovaného vyjádření je patrné, že náklady českého drůbežářství na aplikaci směrnice Rady EU nebudou dosahovat celkového nákladu 2,8 miliard Kč potřebného na rekonstrukci systému chovu nosnic, ale pravděpodobně se vyšplhají na částku okolo 60% celkových nákladů kvůli dotacím ze státního rozpočtu a operačních fondů EU.

Oba zmíněné návrhy mají skutečně obsaženu účinnost k 1. lednu 2012. Výrok poslance Filipa je tak pravdivý. Novela ústavního zákona (směrem k NKÚ) - účinnost 1. ledna 2012 - článek II. Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu - účinnost 1. ledna 2012 - článek II.

Výrok lze hodnotit jako zavádějící. Opatření deklarovaná v Protokolu o uplatňování Listiny základních práv jsou již z velké části obsažena v samotné Listině základních práv a svobod, a pokud jde o možnou retroaktivitu, tak k té se Protokol vůbec nevyjadřuje.

Europoslanec Zahradil argumentuje, že Protokol je potřeba přijmout, aby mimo jiné nebyla právní ustanovení Listiny uplatňována v oblastech práva, které nespadají pod právo EU. V tomto případě ale není taková deklarace nutná, protože článek 51 Listiny základních práv a svobod (.pdf) udává, že Listina nemůže mít rozšiřující účinek na pravomoci a úkoly, které smlouvy svěřují Unii a že: „Ustanovení této Charty jsou při respektování zásady subsidiarity určena institucím a orgánům Unie a členským státům, pokud aplikují právo Unie.“ To znamená, že se vztahují jen na oblasti, kde je uplatňováno právo Unie (Hlava I. Konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf)) a nemůžou být aplikována mimo tento rámec. Článek 2 Protokolu č. 30 (.pdf) pak pouze poukazuje na to, že tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti zemí, vztahuje se toto ustanovení na dané země jen v takovém rozsahu „v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech“ v dané zemi

Otázka možné retroaktivity Listiny, která má být podle europoslance Zahradila v Protokolu ošetřena, jednak není v samotném Protokolu vůbec zmíněna, navíc zákaz retroaktivity je obecný právní princip, který platí i bez jakýchkoliv dodatečných ustanovení.

Pokud jde o možný nesoulad s českým právním řádem, tak tomu se Protokol č. 30, ke kterému se chce ČR připojit, věnuje v prvním odstavci článku 1: “Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.“ Ustanovení lze interpretovat tak, že Evropský soudní dvůr (ESD) a vnitrostátní soudy zmíněných států mají možnost shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy země nejsou v souladu se základními právy. Listina pak tuto možnost dále nerozšiřuje. Na základě tohoto ustanovení neexistuje žádná možnost, aby Soudní dvůr vykonával přezkum souladu právních předpisů, tedy i souladu s právem Unie, jestliže mu takováto pravomoc není svěřena.

.

Na základě informací z médií hodnotíme výrok jako pravdivý.

Opoziční starostové v čele právě s Martinem Půtou označili v Libereckém kraji 130 nejhorších úseků silnic II. a III. třídy oranžovými cedulemi s nápisem "Tato silnice je v majetku Libereckého kraje". Informuje o tom na základě zprávy ČTK například Týden v Libereckém kraji. Článek odkazuje na slova Martina Půty, Deník.cz ale přináší i fotografii, na které lze zmíněnou ceduli vidět.

Podle článku č. 36 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) (.pdf) lze ve výjimečných případech omezit dovoz určitých produktů v momentě případného ohrožení zdraví osob.

"Články 34 a 35 nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu odůvodněné veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Tyto zákazy nebo omezení však nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy."

Článek 116 SFEU se vyjadřuje k případu, kdyby došlo k porušení pravidel jednotného trhu. "Zjistí-li Komise, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu a vyvolávají narušení, které je nutno odstranit, poradí se s danými členskými státy.
Nevedou-li tyto porady k odstranění takové nerovnováhy, přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem za tímto účelem potřebné směrnice. Mohou být přijata jakákoli jiná vhodná opatření uvedená ve Smlouvách."
Článek 260 SFEU se vyjadřuje konkrétněji k finančním sankcím. „Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv, je tento stát povinen přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora Evropské unie. Má-li Komise za to, že dotyčný členský stát nepřijal opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora Evropské unie, může předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie poté, co poskytla tomuto státu příležitost se vyjádřit. Navrhne paušální částku nebo penále, jež je dotyčný členský stát povinen zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou okolnostem.Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že dotyčný členský stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu uložit zaplacení paušální částky nebo penále.“

Výrok nelze jednoznačně posoudit. Jak je specifikováno výše, stát MÁ možnost omezit dovoz z důvodů (mimo jiné) ochrany zdraví. Kyselina mravenčí, která se našla v polských výrobcích prodávaných na českém trhu, není v ČR povolena jako konzervační prostředek potravin určených pro lidskou spotřebu. Případné rozhodnutí ČR omezit dovoz těchto výrobků z důvodu ochrany zdraví obyvatel by ale mohlo být napadnuto Polskem a v řízení by teoreticky mohlo dojít k rozhodnutí, že ČR porušila zásady volného trhu a omezení bylo neodůvodněné. Záleželo by na konkrétním posouzení škodlivosti kyseliny mravenčí. Potravinové normy nejsou v rámci EU 100% sjednoceny, a nemůžeme tedy zcela jednoznačně posoudit, jak velké by bylo riziko sankcí v případě omezení dovozu konkrétních polských výrobků.

Výrok poslance Ratha je neověřitelný, neboť je postaven vágně a není tak možno přesně určit, zda a v jaké formě již poslanci ČSSD navrhovali odstoupení od projektu IZIP. Navíc odstoupení VZP od projektu IZIP může schválit pouze správní rada VZP a nikoli poslanci.

3. listopadu 2011 na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny při projednávání pořadu schůze vystoupil předseda ČSSD Sobotka a apeloval na vládu, aby umožnila projednávání problematiky IZIP. Konkrétně říkal (po kritice projektu): " Toto všechno jsou důvody, proč sociální demokracie žádá, aby na program dnešní schůze sněmovny byla tato věc zařazena, abychom se mohli o této věci pobavit, abychom slyšeli ministra zdravotnictví. Já bych vás chtěl požádat o schválení programu tohoto bodu s názvem Informace ministra zdravotnictví k projektu IZIP..." Předseda ČSSD tedy odstoupení VZP od projektu IZIP v tomto okamžiku nenavrhoval, chtěl být ministrem zdravotnictví informován o celém projektu.

Při jednání sněmovny 6. prosince 2011 pak vystoupil poslanec Rath sám, když kritizoval nejen projekt IZIP. Nicméně v jeho vystoupení i přes tvrdou kritiku projektu nezazněl návrh na odstoupení VZP od IZIPu.

V současné chvíli pak ČSSD chce navrhnout zřízení vyšetřovací komise sněmovny k projektu IZIP.

Tyto veřejně dohledatelné zdroje výrok poslance Ratha nepodporují, nicméně on sám je dlouhodobým kritikem zmíněného projektu. Díky nemožnosti postihnout návrhy (problém je také, že samotné navrhování není nijak konkretizováno, může tak jít o konkrétní podnět ke správní radě VZP, dále např. o přijetí usnesení sněmovny, či veřejný atak na projekt) všech poslanců ČSSD je pak Rathův výrok neověřitelný.

Tento výrok je pravdivý, potvrzují jej slova Miroslava Kalouska.

Místopředseda TOP 09 Kalousek 17.4. ve svém vyjádření pro Parlamentní listy explicitně řekl: "Nyní nevíme, zda program vlády má podporu většiny Poslanecké sněmovny, to musíme zjistit v následujících hodinách a dnech. Pokud většinová podpora nebude, nechť jsou předčasné volby co nejdříve."

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící neboť Evropská komise sice má jediná právo navrhovat zákony, jejich schvalování je ovšem na volených zástupcích.

Evropský parlament prošel od svého vzniku v roce 1952 (tehdy ještě jako Shromáždění ESUO) výraznými změnami a rozšiřováním pravomocí. Výhradní právo předkládat legislativní návrhy má sice stále úřednická Komise, čímž se evropský model liší od modelu národních států, kde mohou poslanci v parlamentu předkládat vlastní návrhy legislativních aktů, ale schvalování těchto návrhů je plně v kompetenci přímo voleného Evropského parlamentu a Rady EU, složené ze zástupců vlád národních států.

Nejčastějším způsobem přijímání legislativy v EU je procedura spolurozhodování, kterou Lisabonská smlouva rozšířila na drtivou většinu oblastí. Konkrétně se jedná o volný pohyb pracovních sil, právo podnikat a žít v jiném členském státě, služby, vnitřní trh, školství a vzdělávání (pobídková opatření), spotřebitelská politika, transevropské sítě (pokyny), životní prostředí (všeobecný akční plán), kultura (pobídková opatření) a výzkum (rámcový program). Po přijetí Lisabonské smlouvy se procedura spolurozhodování používá v 95 procentech případů. V rámci této procedury je postavení Parlamentu na stejné úrovni jako postavení Rady EU. Projednávaný legislativní návrh tak musí schválit obě instituce, jinak není přijat. Evropský parlament má tedy reálné právo veta a ne jen možnost legislativní proces zpožďovat.

Vedle procedury spolurozhodování, tzv. řádného postupu, existují ještě zvláštní postupy. Ty se používají u politicky citlivých rozhodnutí. Ani v těchto případech však neleží legislativní pravomoc pouze v rukou Komise a její návrh musí být přijat buď Radou spolu s vyádřením Parlamentu (v případě tzv. konzultace), nebo Radou po vyjádření souhlasu Parlamentu (v případě tzv. souhlasu).

(zdroj EurActiv)

Jelikož se nám nepodařilo dohledat relevantní statistické informace o potravinové soběstačnosti všech evropských zemí v hlavních komoditách, které nejsou nijak specifikovány, považujeme výrok spíše za osobní odhad Petra Bendla, který se mohl opírat o to, že Francie i Polsko patří mezi nejvýznamnější exportéry potravin v rámci EU. Problematické je zejména to, že většina dostupných statistik je zaměřena na jednotlivé potravinové produkty a jejich spotřebu. V tomto případě bychom navíc také sami museli vytvářet definici hlavních potravinových komodit, což nám nepřísluší. Potravinová soběstačnost v tomto případě tedy může být velmi relativní pojem. Pro informaci přikládáme aspoň statistické údaje o produkci potravin ve Francii a Polsku získane ze stránek FAO (je potřeba nastavit ve výběru zemi, po načtení stránky se zobrazují údaje pro Afgánistán).