Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o digitalizaci stavebního řízení v souvislosti s odchodem Pirátů z vlády na konci září 2024. V kontextu výroku zmiňuje konkrétně geoportál, který podle něj i nadále nefunguje. Národní geoportál územního plánování (NGÚP) je informační systém, který má umožnit „zpřístupnění veškerých výstupů územního plánování v České republice“. Jde o jeden z komponentů digitalizace stavebního řízení.

Proces příprav digitalizace stavebního řízení (DSŘ) prošel přezkumem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který v září 2024 vydal tiskovou zprávu (.pdf) popisující kroky Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) od zahájení zadávacích řízení pro DSŘ v říjnu 2021 (tedy v době před nástupem vlády Petra Fialy) až po spuštění digitalizace v červenci 2024. Tato tisková zpráva se tak věnuje rušení některých soutěžních dialogů ze strany MMR, které ministr Stanjura v kontextu výroku zmiňuje, a také „odložení“ jednoho z nich.

Revize digitalizace stavebního řízení

Předtím, než DSŘ dostal na starost Ivan Bartoš, vyhlásilo MMR v říjnu 2021 čtyři samostatná zadávací řízení (.pdf, str. 1) na veřejné zakázky, kterými jsou Integrační platforma stavebního řízení a portál stavebníka (IPPS), Evidence elektronických dokumentů (EED), Evidence stavebních postupů (ESP) a Národní geoportál územního plánování (NGÚP).

Tato řízení měla formu soutěžního dialogu (.pdf, str. 1). S tímto typem řízení se lze setkat u „zvláště složitých plnění, které zadavatel na počátku není schopen přesně specifikovat“ (.pdf, str. 1). Umožňuje tak dialog mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, na jehož základě zadavatel zjišťuje vhodná řešení a postupem času upřesňuje podmínky realizace.

V průběhu května a června 2022 provedlo MMR – tehdy již v čele s Ivanem Bartošem – revizi architektury DSŘ a rozhodlo o přípravě nové koncepce (.pdf, str. 1). V lednu 2023 pak zrušilo tři ze čtyř soutěžních dialogů a vypsalo jedno komplexní zadávací řízení. Jediným ze soutěžních dialogů, který běžel i nadále, byl ten týkající se NGÚP (str. 1).

Vývoj zadávacího řízení NGÚP

Soutěžní dialog o veřejné zakázce na NGÚP běžel od října 2021 (.pdf, str. 4). Podle zjištění ÚOHS se však po dobu 18 měsíců od ledna 2022 do června 2023 „v podstatě nic v zadávacím postupu nedělo, zadavatel ani nekomunikoval s jeho účastníky“ (str. 4). K ukončení první fáze dialogu a zaslání upřesněných zadávacích podmínek MMR přistoupilo teprve na začátku ledna 2024 (str. 4).

Proti zaslaným zadávacím podmínkám podal jeden z účastníků soutěžního dialogu 12. února 2024 návrh, na jehož základě bylo spuštěno správní řízení u ÚOHS (.pdf, str. 4). Ministerstvo pro místní rozvoj však přesto 15. února uzavřelo smlouvy týkající se NGÚP v samostatném jednacím řízení bez uveřejnění, tedy paralelně k probíhajícímu soutěžnímu dialogu (str. 4). Tento postup lze ale podle ÚOHS obecně využít jen při krajně naléhavých okolnostech, které zadavatel nezpůsobil, a zároveň tehdy, když nelze dodržet lhůty pro jiné formy řízení (.pdf, str. 2). Tento krok ÚOHS označil za „nebezpečnou praxi" a „příklad toho, jak by odpovědný zadavatel neměl přistupovat k zadávání zakázek" (.pdf, str. 6).

ÚOHS v květnu 2024 rozhodl, že zadávací podmínky soutěžního dialogu NGÚP byly stanoveny v souladu se zákonem (.pdf, str. 4–5). MMR následně vypovědělo smlouvy, které uzavřelo v jednacím řízení bez uveřejnění, a na konci května 2024 uzavřelo smlouvu s vítězem původního tendru na NGÚP (.pdf, str. 5). Celý proces soutěžního dialogu tak trval od října 2021 do května 2024 včetně osmnáctiměsíční prodlevy mezi lednem 2022 a červnem 2023.

Závěr

Součástí revize digitalizace stavebního řízení bylo i rozhodnutí MMR z ledna 2023 zrušit tři ze čtyř soutěžních dialogů, které ministerstvo spustilo před nástupem Ivana Bartoše do čela resortu. Jediný dialog, který běžel i nadále, se mezi lednem 2022 a červnem 2023 nikam neposouval. Tento tendr na Národní geoportál územního plánování byl ukončen teprve v květnu 2024. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura reaguje na obvinění Pirátské strany, že premiér Fiala odvolal Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj kvůli tlaku tzv. „kmotrů“ (video, čas: 14:20) v souvislosti s digitalizací stavebního řízení. Podle Pirátů totiž byly firmy, které měly zájem o původní „předražené“ zakázky, napojené na ODS (video, čas: 1:22). Stanjura poukazuje na to, že poté, co Ivan Bartoš zrušil tyto zakázky, které byly sjednané ještě za předchozí ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) označil jeho rozhodnutí za nezákonné.

Digitalizace za Kláry Dostálové

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Klárou Dostálovou v září 2020 předložilo Sněmovně návrh nového stavebního zákona, v rámci kterého byla plánovaná i digitalizace stavební agendy a územního plánování (.pdf, str. 178, 180 z 630). Nový zákon měl také zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu (str. 177 z 630). Právě vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu tehdy kritizovaly současné vládní strany, které se chtěly více zaměřit na digitalizaci. Zákon nakonec vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006.

V září 2021 MMR oznámilo, že dokončuje zadávací podmínky pro čtyři veřejné zakázky související s digitalizací stavebního řízení. Následující měsíc resort zveřejnil, že již vypsal tři zakázky na nejdůležitější komponenty systému, a sice Portál stavebníka a integrační platformy, Informační systém evidence elektronických dokumentací a Informační systém evidence stavebních postupů. Kromě toho zveřejnilo také zakázku na Národní geoportál.

Zrušení veřejných řízení Ivanem Bartošem

V prosinci 2021 převzal funkci ministra pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Již v únoru 2022 vláda schválila částečný odklad stavebního zákona z července 2023 na červenec 2024, tento krok (.pdf) později stvrdil i legislativní proces. MMR v roce 2022 předložilo Sněmovně návrh novely stavebního zákona, kterou došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování stavebních úřadů v obcích. Na této novele se vláda shodla i s opozičními hnutími ANO a SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna jednomyslně schválila.

Začátkem roku 2023 Ivan Bartoš zrušil tři ze čtyř původních výběrových řízení (.pdf, str. 1), která vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Konkrétně šlo o Portál stavebníka, Evidenci elektronických dokumentací a Evidenci stavebních postupů. Zakázka na Národní geoportál zrušena nebyla (.pdf, str. 1). Bartoš své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní řešení neodpovídala novelizovanému stavebnímu zákonu přijatému v roce 2023 a rovněž nevyužívala moderní technologie. Dále uvedl, že nový systém lze pořídit za výrazně nižší cenu. Původní tendr byl navíc kritizován kvůli možným napojením na osoby z kauzy Dozimetr, například na Luďka Šteffla.

Rozhodnutí v případě dvou veřejných zakázek (Portál stavebníka a Evidenci elektronických dokumentací) však napadla společnost ICZ, která podala podnět na prošetření k ÚOHS. Společnost ICZ byla jednou z firem, které se účastnily původních soutěžních řízení (.pdf, str. 4 a .pdf, str. 3). ÚOHS následně přezkoumal postup MMR a dospěl k závěru, že zrušení zakázek bylo neplatné.

Úřad kritizoval zejména nedostatečné zdůvodnění Bartošova rozhodnutí, protože nepředložil jasné vysvětlení, jakým způsobem novela zákona ovlivní budoucí podobu digitalizace stavebního řízení, ani jakým způsobem by novější technologie umožnily efektivnější a výrazně finančně úspornější řešení. MMR se proti rozhodnutí úřadu odvolalo, nicméně předseda ÚHOS Petr Mlsna toto rozhodnutí potvrdil v dalším řízení v srpnu 2023.

Nicméně v listopadu 2023 ministerstvo opět rozhodlo o zrušení výběrového řízení a doplnilo podrobné odůvodnění rozhodnutí (.pdf a .pdf). Společnost ICZ opět podala podnět na prošetření k ÚOHS, protože se domnívala, že ani toto zrušení nebylo v souladu se zákonem. Tentokrát však úřad v březnu 2024 rozhodl, že resort měl pro zrušení obou soutěžních dialogů relevantní důvody, které účastníkům dostatečně a transparentně vysvětlilo, a zrušení zakázek schválil. Úřad zároveň v rozhodnutí konstatoval, že společnost ICZ svůj podnět postavila na stejném textu jako v případě předchozího řízení a nereagovala na aktuální argumentaci ministerstva, což podle úřadu vzbuzovalo „pochybnosti o pravých úmyslech navrhovatele v souvislosti s podaným návrhem“.

Shrnutí

Ivan Bartoš rozhodl o zrušení tří soutěžních dialogů, které vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Tento krok následně napadla společnost ICZ, která podala stížnost k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úřad dal společnosti ICZ za pravdu a označil zrušení dvou ze tří veřejných zakázek za neplatné, zejména kvůli tomu, že nebylo dostatečně vysvětlené. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura se v kontextu výroku vyjadřuje k odvolání Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj, které premiér Petr Fiala odůvodnil nezvládnutou digitalizací stavebního řízení. Stanjura tvrdí, že Ivan Bartoš zrušil některé ze čtyř soutěžních dialogů v rámci DSŘ, což dle něj posléze Úřad pro ochranu hospodářské činnosti (ÚOHS) označil za netransparentní

Nový stavební zákon 

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Klárou Dostálovou v září 2020 Sněmovně předložilo návrh nového stavebního zákona, v rámci kterého byla plánovaná i digitalizace stavební agendy a územního plánování (.pdf, str. 178, 180 z 630). Nový zákon měl také zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu (str. 177 z 630). Právě vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu tehdy kritizovaly současné vládní strany, které se chtěly více zaměřit na digitalizaci. Zákon nicméně nakonec vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006. 

V září 2021 MMR informovalo o tom, že finalizuje zadávací podmínky pro čtyři veřejné zakázky v rámci digitalizace stavebního řízení. Následující měsíc rezort sdělil, že již vypsal tři veřejné zakázky na nejdůležitější komponenty systému, a to na Portál stavebníka a integrační platformu, Informační systém evidence elektronických dokumentací a Informační systém evidence stavebních postupů. Později zveřejnilo také zakázku na Národní geoportál územního plánování.

Tato zadávací řízení měla formu soutěžního dialogu (.pdf, str. 1). S tímto typem řízení se lze setkat u „zvláště složitých plnění, které zadavatel na počátku není schopen přesně specifikovat“ (.pdf, str. 1). Umožňuje tak dialog mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, na jehož základě zadavatel zjišťuje vhodná řešení a postupem času upřesňuje podmínky realizace.

Digitalizace za Ivana Bartoše

Ivan Bartoš nastoupil do funkce ministra pro místní rozvoj v prosinci 2021. Již v únoru 2022 Fialova vláda schválila odklad účinnosti stavebního zákona z července 2023 na červenec 2024. MMR v listopadu 2022 předložilo Sněmovně návrh novely stavebního zákona, kterou došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování stavebních úřadů v obcích. Na novele se následně shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna jednomyslně schválila.

Začátkem roku 2023 Ivan Bartoš zrušil tři ze čtyř původních výběrových řízení (.pdf, str. 1), která vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Konkrétně šlo o Portál stavebníka, Evidenci elektronických dokumentací a Evidenci stavebních postupů. Pouze zakázka na Národní geoportál nebyla zrušena (.pdf, str. 1).

Bartoš své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní řešení neodpovídala novelizovanému stavebnímu zákonu přijatému v roce 2023 a rovněž nevyužívala potřebné technologie. Dále uvedl, že nový systém šlo podle něj pořídit za výrazně nižší cenu. Původní tendr byl navíc kritizován kvůli možným napojením na osoby z kauzy Dozimetr, například na Luďka Šteffla.

MMR následně přistoupilo k vytvoření nového tendru, díky kterému se podle MMR podařilo vysoutěžit nabídku levnější zhruba o 1,2 miliardy korun. Nový tendr byl ovšem zpochybněn a napaden firmou System Servis, která k ÚOHS podala podnět na prošetření zadávacích podmínek.

ÚOHS po přezkumu zjistil pochybení MMR, které podle něj dostatečně nespecifikovalo podmínky pro využití standardního softwaru, což vedlo k nejasnostem u potenciálních dodavatelů, zda mohou využít již existující programy, nebo musí vyvíjet nová řešení. Resort dle ÚOHS také nedostatečně určil lhůty pro schvalování jednotlivých částí systému, což dodavatelům znemožnilo sestavit přesný harmonogram dodání systému​.

Shrnutí

Někdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš skutečně zrušil tři ze čtyř původních soutěžních dialogů v rámci digitalizace stavebního řízení, které byly vypsány ještě za jeho předchůdkyně Kláry Dostálové. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že původní zakázky nebyly v souladu s novelou stavebního zákona, kterou Parlament schválil v roce 2023. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru komentuje odchod Pirátů z vlády. Redaktor připomíná, že svůj krok zdůvodnili porušením koaliční smlouvy premiérem Petrem Fialou. Stanjura Piráty kritizuje za doslovný výklad smlouvy a tvrdí, že dohoda sice vyžaduje, aby premiér při odvolání člena vlády své rozhodnutí konzultoval s předsedou strany, zároveň se v ní ale všechny strany zavázaly respektovat premiérovo právo navrhnout odvolání kteréhokoliv z ministrů.

Petr Fiala v září 2024 navrhl odvolat předsedu Pirátů Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj kvůli nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení. Prezident Petr Pavel tento návrh následně přijal. Ve stejný den si Piráti odhlasovali odchod z vlády s odůvodněním, že došlo k porušení koaliční smlouvy, protože Fiala pro svůj krok nehledal podporu u šéfa koaliční strany, tedy u předsedy Pirátů.

Koaliční smlouva

Samotná smlouva podepsaná stranami vládní koalice obsahuje ustanovení, ve kterém se strany zavázaly respektovat ústavní právo premiéra navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády (.pdf, str. 6). Pro takový krok má dle smlouvy předseda vlády hledat podporu u příslušné koaliční strany. Pokud návrh na odvolání ministra podá předseda koaliční strany, závisí následný postup na dohodě s premiérem (.pdf, str. 6).

Závěr

Koaliční smlouva, kterou podepsaly všechny vládní strany (tehdy i včetně Pirátů), skutečně uvádí, že strany respektují ústavní právo premiéra na odvolání členů vlády. Zároveň v ní stojí, že předseda vlády má pro tento krok hledat podporu u příslušné koaliční strany. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně a kandidátka do Senátu za hnutí ANO Helena Válková reagovala na otázku o právu bránit se se zbraní. Podle ní bylo zbytečné do ústavního pořádku přidávat ustanovení o takovém právu, protože už předtím tuto problematiku dle jejího názoru dostatečně zahrnoval trestní zákoník.

Senátor Zdeněk Hraba byl v roce 2019 jedním z 35 předkladatelů návrhu novely ústavního zákona (.pdf), který do Listiny základních práv a svobod zakotvil „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní“, a to za podmínek stanových zákonem (str. 3). Poslanecká sněmovna tento návrh schválila v létě 2021, stejně jako Senát. Přijatá změna následně nabyla účinnosti v říjnu 2021.

Návrh tedy nebyl novelou Ústavy, ale Listiny základních práv a svobod. Ta je nicméně součástí ústavního pořádku České republiky, výrok Heleny Válkové proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Helena Válková zjevně mluví o návrhu novely zákona o střelných zbraních, o níž Sněmovna hlasovala v říjnu 2020. V kontextu výroku totiž zmiňuje „rozvolnění podmínek nákupu tlumičů“, ke kterému dle ní na základě novely došlo (audio, čas: 20:30). Tato úprava byla zahrnuta v pozměňovacím návrhu ke zmíněné novele (.pdf), který umožňuje prodej tlumičů pro civilní užití (str. 4 z 32).

Sněmovna tento pozměňovací návrh schválila v říjnu 2020 a novelizace následně úspěšně prošla legislativním procesem a vyšla ve Sbírce zákonů. Vzhledem k úpravě zákona již není pro nákup tlumičů nutné nákupní povolení, nositelům zbrojního průkazu stačí pouze podat ohlášení na policii.

Poslankyně Válková nebyla při hlasování o pozměňovacím návrhu ani celé novele přihlášena. Aktivně tedy proti „změkčení zbraňové legislativy“ nehlasovala. Všichni přihlášení členové poslaneckého klubu ANO naopak hlasovali pro přijetí pozměňovacího návrhu i celé novely. Válková v den schválení novely byla omluvena i ze všech dalších hlasování.

Helena Válková tedy skutečně nehlasovala pro novelu, která umožnila prodej tlumičů pro civilní užití. Na hlasování v Poslanecké sněmovně ani nebyla přítomna. Její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Helena Válková (ANO) v kontextu debaty popisuje svůj postoj k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, dokumentu, který je také známý jako tzv. Istanbulská úmluva (.pdf). Jak název napovídá, úmluva se věnuje primárně domácímu a sexuálnímu násilí, jeho obětem a prevenci. Rada Evropy úmluvu přijala v roce 2011, v platnost dokument vstoupil v roce 2014 poté, co úmluva získala 10 ratifikací.

Česká republika úmluvu podepsala v roce 2016. Senát o její ratifikaci hlasoval v lednu 2024, horní komorou ale těsně neprošla. Pro bylo 34 ze 71 přítomných senátorů, k jejímu přijetí chyběly dva hlasy. Obsah Istanbulské úmluvy tak pro Českou republiku nadále není závazným.

Ochrana a podpora obětí

Istanbulská úmluva stojí na čtyřech pilířích – prevence násilí, ochrana obětí, stíhání pachatelů a koordinace politik napříč institucemi (.pdf). Požadavky na tvorbu bezpečného zázemí, které může mít formu azylových domů, spadají do pilíře zabývajícího se ochranou obětí (.pdf, str. 9–11).

Poslankyně Válková uvádí, že úmluva státům ukládá povinnost vytvořit v krajích dostatek azylových domů pro matky s dětmi. Článek 23 úmluvy (.pdf, str. 10) požaduje, aby státy aktivně prováděly „opatření pro zřízení dostatečného počtu vhodných a snadno přístupných příbytků, které by poskytovaly útočiště, a ty by měly proaktivně nabízet obětem, obzvláště ženám a dětem“. Předchozí článek pak státům ukládá učinit „nezbytná legislativní či jiná opatření, aby zařízení poskytující služby okamžité, krátkodobé i dlouhodobé odborné pomoci byla geograficky rozložena tak, aby byla přístupná veškerým obětem násilných činů, spadajících do působnosti této úmluvy“. Istanbulská úmluva tedy mluví o útočišti, respektive příbytcích pro oběti násilí, zejména ženy a děti. Zároveň klade státům povinnost poskytovat pomoc obětem tak, aby byla přístupná všem obětem na území státu.

Požadavek na zřízení azylového domu v každém kraji České republiky se objevil poprvé v Akčním plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2015–2018 (.pdf, str. 17), který vláda schválila v roce 2015. Aktuální Akční plán pro roky 2023–2026 ale takto formulovaný požadavek již neobsahuje, pouze zmiňuje potřebu dostupnosti a předvídatelného financování specializovaných azylových domů (.pdf, str. 37).

Závěr

Helena Válková popisuje jeden z bodů Istanbulské úmluvy, který požaduje, aby státy aktivně poskytovaly útočiště obětem domácího a sexuálního násilí. Podle Istanbulské úmluvy by měly státy zajistit dostatečný počet takových příbytků, zařízení odborné pomoci by měla být geograficky rozložena tak, aby byla přístupná všem obětem. O konkrétním rozmístění azylových domů do krajů se ale úmluva nezmiňuje. S ohledem na to, že Helena Válková správně popisuje podstatu požadavku vyplývajícího z Istanbulské úmluvy, hodnotíme její výrok jako pravdivý s výhradou.

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, také známé jako Istanbulská úmluva, vznikla už v roce 2011 v Istanbulu. Jak název napovídá, úmluva se věnuje primárně domácímu a sexuálnímu násilí, jeho obětem a prevenci. V případě ratifikace úmluvy získají státy povinnost například zřídit bezplatné telefonní linky, podniknout kroky ke vzniku snadno přístupných krizových center, zajistit psychologickou pomoc (.pdf, str. 10) nebo provádět osvětové kampaně (str. 8). Cílem úmluvy je tak maximálně eliminovat násilí a diskriminaci vůči ženám (str. 4).

Většina ze 46 členských států Rady Evropy úmluvu podepsala a následně ratifikovala, aby mohla v jejich právním řádu vstoupit v platnost. V České republice je k ratifikaci Istanbulské úmluvy jako mezinárodní smlouvy nutno schválení oběma komorami Parlamentu, jak udává čl. 49 Ústavy. Vláda Petra Fialy odsouhlasila návrh ratifikace v červnu 2023. Sněmovna však projednávání odkládala a čekala až na vyjádření Senátu, který se postavil proti schválení, čímž proces ratifikace v Česku skončil.

Česká republika tak dnes patří k menšině zemí, které stále úmluvu neratifikovaly. Ve státech střední Evropy, tedy v zemích „okolo nás“, úmluva ale také nebyla ratifikována. Kromě Česka jde o Slovensko a Maďarsko. Jak ukazuje mapa níže, smlouvu neratifikovaly ani Litva a Bulharsko. Úmluva neplatí ani v dalších dvou zemích Rady Evropy, tedy v Arménii a Ázerbájdžánu, který úmluvu ani nepodepsal. Ve zvláštním postavení vůči úmluvě je v současné době Turecko, které původně úmluvu ratifikovalo už v roce 2012, ovšem v roce 2021 od svého rozhodnutí ustoupilo.

Helena Válková svým výrokem upozorňuje na to, že Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí už přijaly „všechny země kolem nás“, což není přesné. Podobně jako Česko ji neratifikovaly ani další státy střední Evropy jako Slovensko nebo Maďarsko. Kromě toho smlouva neplatí ani v Litvě, Bulharsku, Turecku, Arménii a Ázerbájdžánu. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Poslankyně a kandidátka do Senátu Helena Válková (ANO) v debatě mluví o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, též známé jako Istanbulská úmluva (.pdf). Zdůrazňuje, že potírání domácího násilí se týká násilí nejen na ženách, ale i na dětech, mužích či seniorech. V tomto kontextu zmiňuje novelu občanského zákoníku, která má takovou definici obsahovat.

Návrh novely občanského zákoníku, která má lépe definovat domácí násilí a jeho oběti, předložila vláda Sněmovně v červnu 2024. Domácí násilí je podle novely definováno jako „násilné jednání vůči oběti v jakékoli formě, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení“, kterým bylo zasaženo do fyzické či duševní integrity oběti nebo kterým byla narušena schopnost oběti uspokojovat své základní potřeby (.pdf, str. 8). Obětí domácího násilí se podle návrhu rozumí osoba, která žije nebo žila s agresorem ve společné domácnosti nebo je útočníkem dlouhodobě navštěvovaná. Dále také osoba blízká či rodič společného dítěte (.pdf, str. 8).

Současný občanský zákoník pracuje s pojmem „znaky domácího násilí“, samotná definice však v textu chybí. Mezi státními institucemi a neziskovým sektorem nyní nepanuje shoda v náhledu na to, co domácí násilí je a kdo je jeho obětí. Vymezení definice má tedy pomoct s jeho identifikací a sjednotit rozhodovací praxe soudů (.pdf, str. 16–17). V červenci 2024 prošel návrh novely ve Sněmovně prvním a v září 2024 druhým čtením. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Helena Válková  (ANO) mluví o novele zákona o důchodovém pojištění, která upravila mimořádnou valorizaci důchodů v červnu 2023, kterou vláda odůvodnila úsporami v rozpočtu. Hnutí ANO později tuto novelu napadlo u Ústavního soudu. 

Snížení mimořádné valorizace

Výši důchodů v Česku ovlivňuje valorizace. Podle zákona o důchodovém pojištění se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna na základě růstu inflace a růstu mezd. Zákon dříve obsahoval ustanovení, podle kterých za určitých podmínek docházelo k valorizaci důchodů i v mimořádném termínu v průběhu roku. Fialova vláda ale s účinností od října 2023 prosadila zrušení tohoto systému.

Ke zmiňované mimořádné valorizaci se do té doby přistupovalo v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn předchozí valorizací. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se přitom navyšoval o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

K takovému navýšení penzí v mimořádném termínu mělo dojít v červnu 2023, kdy byl pro stanovení mimořádné valorizace rozhodující vývoj inflace od července 2022. Hranici 5 % přitom míra inflace přesáhla v lednu 2023. Dle původního znění zákona tak mělo v červnu dojít k mimořádné valorizaci o 11,5 %.

Vláda se ale v únoru 2023 shodla (.pdf, str. 1) na úpravě parametrů valorizace důchodů (.docx), která se promítla právě v červnové valorizaci. Návrh přijala Poslanecká sněmovna, kde projednání návrhu probíhalo ve zrychleném režimu, jelikož několik dní před začátkem schůze dávaly opoziční strany najevo, že se návrh chystají obstruovat. Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) následně na návrh vlády vyhlásila (.pdf) stav legislativní nouze, jehož trvání později poslanci potvrdili.

Tento způsob projednávaní byl jedním z důvodů, proč se hnutí ANO obrátilo na Ústavní soud. Druhým důvodem byla tzv. retroaktivita (.pdf, str. 2–3), neboli zpětná účinnost. Opoziční hnutí tvrdilo, že v případě novely byla změna právního předpisu schválena až po spuštění mechanismu valorizace.

Rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud v lednu 2024 rozhodl, že zpomalení valorizace důchodů bylo v souladu s ústavou. V nálezu uvedl, že stav legislativní nouze byl opodstatněn hrozícím šokovým narušením hospodářské či finanční situace státu (.pdf, str. 23) a dodal, že neexistuje základní právo na trvalé zvyšování důchodů (str. 42). Soud také zmínil, že opozice měla i přes zrychlený režim projednávání dostatek času k vyjádření svého názoru (str. 8).

Pro ústavnost úpravy mimořádné valorizace hlasovalo 12 z 15 ústavních soudců. Proti návrhu byli pouze Jan Svatoň, Pavel Šámal a Josef Fiala (.pdf, str. 45–62).

Závěr

Ústavní soud rozhodl, že proces přijetí vládní novely zákona o důchodovém pojištění, na základě kterého se snížila mimořádná valorizace penzí, byl v souladu s ústavou. Soud nález opravdu přijal většinově, když ho podpořilo 12 z 15 ústavních soudců. Výrok Heleny Válkové tak hodnotíme jako pravdivý.