Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť ODS skutečně dvakrát zákon nepustila přes 2. čtení, Stropnický opomíjí řadu faktorů, které vedly k potopení projednávání. Např. absenci vládních poslanců, kteří se jednání vůbec nezúčastnili.

Novela zákona, o které Martin Stropnický mluví, byla skutečně projednávána v Poslanecké sněmovně a to konkrétně v minulém volebním období. Změna zákona o Vojenském zpravodajství měla přinést změny v oblasti kyberbezpečnosti. Nebyla však doprojednána, skončila ve 2. čtení.

Pokud se podíváme na průběh projednávání, je vidět, že ve 2. čtení byl návrh projednáván dvakrát a nepodařilo se toto čtení ukončit. Nejprve 25. května 2017 (čtvrtek) začala tato věc být projednávána těsně po 12 hodině. Ve čtvrtek je stanoveno v Poslanecké sněmovně, že dopolední jednání končí zpravidla ve 13 hodin. V rámci této doby vystupovali poslanci a Zbyněk Stanjura (ODS) měl na závěr dlouhý projev, který přesáhl 13. hodinu a nebylo tak možné bod uzavřít.

Nicméně kromě něj vystupovali na plénu rovněž poslanci ANO (Sedlář, Chalupa) nebo TOP 09 (Skalický). Nebylo to pouze věcí ODS a KSČM.

Druhé projednávání pak proběhlo zhruba o měsíc později, když v červnu 2017 bylo projednávání zablokováno tím, že si ODS ústy svého předsedy poslaneckého klubu vzala přestávku v takové délce, jenž svým rozsahem přesáhla jednací den sněmovny. Tedy do 19:01 (jedná se do 19:00).

Ovšem ve 2. případě nelze pominout to, že sněmovna nebyla zcela evidentně usnášeníschopná. To lze doložit na tom, že nebylo možno hlasovat o procedurálním návrhu. Byť je možné, že toto bylo využito ve prospěch potopení tohoto zákona, je nepochybné, že vládní koalice disponovala většinou a pokud by měla evidentní zájem o prosazení tohoto zákona, tak by jej prostě prosadila. Mohla prosadit projednávání v jiný den, mohla jednat do noci, nic z toho neučinila.

Miroslav Poche se zdá být jako problematický kandidát, neboť prezident republiky Miloš Zeman řekl, že Pocheho jako ministra zahraničí nebude akceptovat. (Podle Ústavy prezident jmenuje předsedu a další členy vlády, pozn. Demagog.cz) V rozhovoru na webu Parlamentní listy jako důvod uvedl, že Poche v květnu 2015 napsal článek vstřícný vůči migrantům a migračním kvótám. Dalším důvodem může být, že Poche před prezidentskými volbami podpořil Zemanova protikandidáta Jiřího Drahoše.

Předsednictvo sociální demokracie schválilo na návrh předsedy strany Jana Hamáčka pět kandidátů, kteří zasednou v případné menšinové vládě s hnutím ANO.

„Od našich členů přišla poptávka, aby věděli, kdo případně bude sociální demokracii ve vládě zastupovat. " řekl po jednání předsednictva strany Jan Hamáček.

Jména ministrů budou nyní schvalovat členové strany v referendu. Konat se bude od 21. května do 14. června. Výsledky budou známy 15. června. Hamáček řekl, že pokud bude sestavení vlády po případném kladném výsledku referenda zahájeno, jména budou konzultována s předsedou vlády a prezidentem.

Jiří Zimola na tiskové konferenci řekl: " Já jsem byl jedním z členů politického grémia, které dnes jednohlasně pro návrh pana předsedy hlasovalo."

Záznam tiskové konference zde (čas 6:30).

Takzvaný nominační zákon (zákon o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu a změnu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů) navrhlo ministerstvo financí v čele s Andrejem Babišem v roce 2017. Tento návrh obsahoval formulaci o tom, že senátoři a poslanci nesmějí po dobu čtyř let od skončení mandátu zasedat v kontrolních orgánech podniků s účastí státu (. docx, str. 8).

Návrh se ovšem nepodařilo vůbec protlačit vládou, v redukované podobě byl předložen opět formou poslaneckého návrhu. Ten také nebyl projednán v Poslanecké sněmovně.

Podle studie Eurostatu je rozdíl v platech mužů a žen v České republice 22,5 % v neprospěch žen. Česká republika se tím řadí na druhé místo mezi zeměmi Evropské unie, větší rozdíl v platech existuje pouze v Estonsku. V průměru vydělávají ženy v EU o 16,3 % méně než muži.

Tato studie srovnávala hodinové mzdy mužů a žen v roce 2015, nikoliv mzdy a platy na stejných pozicích. Rozdíly se údajně dají částečně vysvětlit „individuálními charakteristikami“, mezi něž lze zařadit zkušenost, stupeň vzdělání či fakt, že muži častěji volí lépe placené profese a sektory. Studie uvádí, že rozdíly tedy souvisí s kulturními, právními, sociálními a ekonomickými odlišnostmi, které dalece přesahují otázku „za stejnou práci stejný plat“.

Dle § 196 zákoníku práce přísluší rodičovská dovolená matce po skončení mateřské dovolené nebo otci po narození dítěte nejvýše do doby dosažení věku 3 let u dítěte. Délka rodičovské dovolené je variabilní a může trvat 2, 3 nebo nejdéle 4 roky.

V porovnání s ostatními státy má Česká republika jednu z nejdelších rodičovských dovolených. V některých zemích totiž trvá rodičovská dovolená pouze několik měsíců, což je případ Belgie, Dánska, Portugalska či Dánska. Například v Nizozemsku neexistuje rodičovská dovolená vůbec, neboť většina žen se hned po mateřské dovolené vrací zpět do práce a dítě nastupuje do jeslí. Skutečnost, že žena může mít po několikaleté rodičovské dovolené potíže s návratem do práce, potvrzují i lidé z personálních společností. Brzký návrat z rodičovské naopak zjednodušuje opětovné zapojení do pracovního procesu.

Česká republika skutečně patří v rámci EU k zemím s nejnižším dluhem. Nejnižší dluh má Estonsko, na druhém konci žebříčku se pohybuje Řecko. K vyjádření se nejčastěji pro mezinárodní srovnání používá ukazatele podílu dluhu na HDP.

Andrej Babiš zde správně poukazuje na vlastnosti poměrového ukazatele měření státního dluhu ve vztahu ku HDP. Jelikož se jedná o podílový ukazatel, pak pokud HDP roste vyšším tempem než státní dluh, pak se dluh ve vyjádření ku HDP snižuje. Nicméně to nemusí nutné znamenat, že by se dluh snižoval v absolutních číslech.

Pokud se podíváme na jednotlivá hlasování, sociální demokraté nejčastěji hlasují (kromě lidovců) s hnutím ANO a komunisty. Tedy se stranami, které v současnosti jednají o vytvoření kabinetu, resp. o důvěře vládě. Z dat nevyplývá, že by ČSSD tvořila nějakou integrální součást Okamurou uvedeného bloku.

Projekt Kohovolit.eu vytvořil analýzu dosavadních hlasování schůzí Sněmovny. Z analýzy lze odvodit, jaké poslanecké kluby volí jednotně a jak si jsou jednotlivé strany v hlasování blízké. Sociální demokraté od začátku volebního období do poloviny dubna nejčastěji hlasovali spolu s KDU-ČSL, ANO a KSČM (v tomto pořadí).

Naopak nejméně často hlasují sociální demokraté s poslanci ODS, TOP 09 a STAN. S poslanci zvolenými za hnutí SPD pak hlasují průměrně často.

V tomto volebním období proběhly v Poslanecké sněmovně tři mimořádné schůze. V případě schválení programu schůze, která se měla zabývat odvoláním Tomia Okamury z pozice místopředsedy Sněmovny, hlasovala velká část ČSSD skutečně pro schválení – společně s Demokratickým blokem.

Podobně tomu tak bylo při mimořádné schůzi Sněmovny, kdy se poslanci měli zabývat personálními výměnami, které prováděla vláda bez důvěry v demisi. Půlka poslanců sociální demokracie hlasovala s Demokratickým blokem a Piráty pro schválení programu.

Naopak při mimořádném jednání, na kterém se měl projednávat tlak vlády na odvolání šéfa GIBS Murína, poslanec Faltýnek (ANO) navrhl, aby jednání bylo kvůli citlivosti informací neveřejné. V následném hlasování byl tento návrh přijat hlasy ANO, KSČM, SPD a ČSSD.

V rámci praktické politiky pak poslanci ČSSD hlasují pro různé návrhy, jak vládní, tak i poslanecké. Podpořili v tomto období i návrhy, které nevycházejí od klubů, o nichž Okamura mluví. Když se např. hlasovalo o novele trestního zákoníku, kterou předložilo hnutí SPD, pro zamítnutí tohoto návrhu byli jen dva sociální demokraté; čtyři se vyjádřili tak, že má být zákon dál projednáván. Jde pouze o ilustrativní příklad a v rámci probíhajícího volebního období jich lze předložit celou řadu, což je však nad rámec tohoto odůvodnění.

Tehdejší předseda TOP09 Miroslav Kalousek před parlamentními volbami vyloučil spolupráci s hnutím ANO 2011 jako takovým. V rozhovoru 9. října pro Lidovky.cz uvedl:

„Tři roky konzistentně říkáme, že s hnutím ANO nemůžeme jít do vlády, protože chtějí mnohem autokratičtější systém než liberální parlamentní demokracii. To je Čapí hnízdo sem, Čapí hnízdo tam. To není rozhodující. My prostě nemůžeme jít do vlády s hnutím ANO kvůli tomu, co chce udělat s naší zemí.“

Ve své povolební strategii Piráti zmiňují, že nepodpoří vládu, kde se nachází člověk s korupční historií nebo vládu s převahou hnutí ANO:

"Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožující základy liberální demokracie nebo historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO." Co se týče případu s Miroslavem Pochem, před sedmi lety obvolávali redaktoři Hospodářských novin pražské komunální politiky s otázkami na milionové odměny, které pobírají z městských společností. Miroslav Poche (ČSSD) v současnosti europoslanec, před sedmi lety přiznal, že odvádí část svých výdělků ČSSD, a to přes prostředníky, ale ne jako oficiální sponzorský dar. Zde je také přepis rozhovorů, ve kterých Poche kauzu postupně vysvětloval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož kolem kauzy Miroslava Pocheho je řada otazníků a nejasností a Piráti ji tedy oprávněně v rámci své povolební strategie chápou jako korupční.

Pronásledování církví za dob komunismu získalo největší spád v 50. letech minulého století. Asi nejznámější akt z této doby je Akce K, která měla za úkol násilnou likvidaci klášterů a katolických mužských řeholních řádů. Dále stojí za zmínku také Akce Ř neboli likvidace ženských klášterů. Řada řeholníků skončila ve vězení, nebo byli odvezeni do tzv. „internačních táborů“, kde s nimi bylo nakládáno velmi nehumánním způsobem.

Známé je také umučení faráře Toufara, jemuž se během kázání měl za zády pohnout kříž na zdi (tzv. číhošťský zázrak). Do povědomí se dostal i případ kardinála Josefa Berana, jenž byl neustále pronásledován StB, která se na něj snažila získat kompromitující materiály.

O návrzích Poslanecké sněmovny, kdo má obdržet státní vyznamenání, hlasovala dolní komora na svém jednání 25. května. Při hlasování o Karlu Sýsovi, jemuž je vytýkána jeho předlistopadová tvorba a jeho polistopadová náklonnost ke komunistické straně, zvedlo pro něj ruku 14 poslanců Pirátů, 6 se zdrželo a 2 se tohoto hlasování nezúčasnili.

Dodejme, že jde o pouhé návrhy prezidentu republiky, ten se jimi řídit nemusí. Udělování a propůjčování státních vyznamenání je jeho výlučnou pravomocí podle Ústavy (čl. 63).