Daňový systém v České republice je v současné době postaven na principu jedné daňové sazby 15 % plus tzv. solidární přirážky pro lidi s vysokými příjmy. Díky stanovení slevy na dani a daňových bonusů jako pevné částky však dochází i v tomto systému k mírné progresi, kdy lidé s nejnižšími příjmy neplatí žádnou daň z příjmu.

V roce 2017 je výše minimální mzdy nastavena až nad toto ochranné pásmo (do příjmu 10 tisíc korun je daň nulová, při aktuální výši minimální mzdy 11 000 dělá daň 150 korun). Pokud však poplatník uplatňuje další slevy, neplatí daň ani při vyšších příjmech. Uplatňuje-li slevu/daňový bonus na jedno dítě, neplatí daň až do hrubého příjmu téměř 16 tisíc korun, se dvěma dětmi tato hranice stoupá až na 24 tisíc, což přibližně odpovídá mediánové mzdě v ekonomice.

Zdroj: vlastní výpočet

Různé agentury přisuzují TOP 09 různá procenta voličů, přičemž používají trochu odlišné metodologie. Z veřejně dostupných výzkumů nevyplývá přímo voličské jádro na úrovni 7 %. Nicméně strany si často pro své účely zadávají průzkumy, které pak nejsou publikované, nemůžeme tedy vyloučit, že Miroslav Kalousek vychází právě z nich.

Volební jádro tvoří voliči, kteří jsou již pevně rozhodnuti jít k volbám a jsou si svojí volbou jistí. Naopak volební potenciál ukazuje, kolik procent hlasů by mohla strana získat, pokud by ji volili všichni, kdo její volbu zvažují a nevylučují účast u voleb. Volební model pak odhaduje, jak by volby dopadly, kdyby se konaly v době sběru dat.

Miroslav Kalousek hovoří o volebním jádru. Volební jádro TOP 09 je podle nejnovějších dat MEDIANU 3,5 % (str. 15). To jsou tedy ti skalní příznivci strany.

Volební modely agentur pak ukazují odhad toho, jak by dopadly volby v aktuální moment, kdy jsou data sebrána. Metodologie výpočtu jednotlivých agentur se přitom liší. Podle CVVM ze září 2017 by TOP 09 dostala 4,4 %. Agentura Focus ve výzkumu publikovaném 13. 10. 2017 (.docx) uvádí, že by podle jejich volebního modelu pro TOP 09 hlasovalo 7 % voličů.

Volební model MEDIANU (.pdf) (sběr dat 26. 9.–14. 10. 2017) pak „zohledňuje odlišnou míru pravděpodobnosti účasti respondentů u voleb (dle deklarované ochoty k účasti). U rozhodnutých voličů model zahrnuje hlavní preferovanou stranu, u váhajících zahrnuje všechny zvažované strany s intenzitou, která zohledňuje sílu příklonu k jednotlivým stranám.“ Zde má TOP 09 podporu 6 % hlasů.

Tento průzkum MEDIANU se ovšem nezaměřuje pouze na volební preference, ale právě i na volební potenciál a volební jádro strany. TOP 09 zde má potenciál 12 %, tedy tento počet voličů zvažuje, že se pro stranu rozhodne.

Druhým tématem je nerozhodnost voličů před nastávajícími volbami. Podle již citovaného výzkumu MEDIANU si 49 % lidí není jisto účastí nebo tím, jakou stranu bude volit (str. 11). Mezi těmi, kteří jsou rozhodnutí jít k volbám, si 32 % není jisto výběrem strany. Pokud však data srovnáme s minulými volbami do PS v roce 2013, zjistíme, že se situace příliš nezměnila. Poslední výzkum MEDIANU před tehdejšími volbami ukazuje, že 53 % lidí si nebylo jisto, zda, popřípadě koho, půjde volit. Nad konkrétní stranou váhalo dokonce 42 % lidí (str. 7). I tento fakt poté pravděpodobně přispěl k překvapivému výsledku hnutí ANO. Trend velkého počtu nerozhodnutých voličů je tak dlouhodobější a vyskytuje se i v dalších západních zemích.

Poslanec Okamura reaguje na výrok svého bratra Hayato Okamury, který o něm napsal:„Ať už vědomě, nebo nevědomky – můj bratr jedná v zájmu Putinovy vlády v Moskvě.“
Poslanec Okamura vysvětluje, že Rusko navštívil cestou do Japonska za svým otcem. Z jeho oficiálního webu se dozvídáme, že Okamura odletěl z Československa po maturitě, v Tokiu poté pracoval jako popelář nebo prodavač popcornu. Podrobně tuto etapu života popisuje ve 13. komnatě z roku 2009.

Z veřejných zdrojů se nepodařilo zjistit, zda se poslanec Okamura někdy setkal s jakýmkoli ruským ministrem či prezidentem. Víme pouze, že za SPD byl v Moskvě místopředseda Radim Fiala, o čemž se zmiňuje oficiální web strany v sekci Zprávy SPD TV. O tomto výjezdu se píše: „Předsednictvo hnutí SPD přijalo zprávu místopředsedy hnutí Radima Fialy o jednání evropských parlamentních vlasteneckých stran sdružených v evropské frakci ENF, kterého se zúčastnil v Moskvě. Předmětem jednání byla spolupráce mezi evropskými státy a Ruskem v bojí proti terorismu a vzájemné vztahy mezi Ruskem a evropskými státy. Hnutí SPD považuje Ruskou federaci za jednoho ze zásadních spojenců v boji proti islámskému terorismu. Bez zásahu Ruska by nebyl možný příznivý obrat ve válce proti Islámskému státu.“ Je na místě podotknout, že nemáme-li důkazy, které tvrdí opak, fakticita výroku poslance Okamury je neověřitelná, jelikož není člověka kromě Okamury samotného, který by kontroloval každý jeho krok v posledních 25 letech.

Na Facebooku koluje v různých obměnách, že Michal Horáček je vítač a estébák, ať už v rámci různých skupin, nebo na jednotlivých profilech. Jedná se např. o skupiny Michal Horáček by měl zůstat v podhradí,#BanánováRepublika / Banana Republic a Welcome to Reality - Freedom for Europe.

K migraci se Michal Horáček staví střízlivě. „Mnozí vnímají přistěhovalectví jako hrozbu. A nutno říct, že plným právem, protože tento jev skutečně může být hrozbou a zkušenosti řady států to potvrzují. Ale je rovněž příležitostí. Příležitostí dostat mezi nás v ideálním případě vzdělané, ale také nápadité, pracovité, zručné a podnikavé lidi. Dokonce takové, kteří budou ochotní a schopní naučit se náš složitý jazyk. Je potřeba, aby tito lidé pochopili a ctili naše hodnoty, náš styl života, a zejména pak náš právní řád. Historicky se to podařilo mnohým. Mám na mysli Slovany z Ukrajiny či Balkánu, kteří k nám v 90. letech prchali před válkou na rodné půdě. Ale zvládli to i lidé z Vietnamu.“

Co se týče obvinění ze spolupráce se Stání bezpečností, zveřejnil Michal Horáček své lustrační osvědčení dokazující, že nebyl evidován jako spolupracovník StB.

Zpráva o tom, že Michal Horáček chce stavět mešity, se šířila např. na skupině Podpořme referendum o vystoupení ČR z EU konané v roce 2018. Na ilustrační fotce je Michal Horáček sice pro, nicméně fotka se nevztahuje k hlasování o mešitách, kde byli všichni proti.

Lživé informace, které by se takto šířily prostřednictvím mailů nebo v papírové podobě, Horáček zmiňoval již dřív. Jeden mail obdržela dokonce i redakce Lidových novin – ten se ovšem týkal Jiřího Drahoše. Existenci letáků se ověřit nepodařilo.

Jiří Drahoš mluví o situaci z roku 2009, kdy Akademii věd (AV) hrozily zásadní rozpočtové škrty. Po řadě protestů, mediálních vyjádření i jednání k nim nedošlo, příčemž Drahoš byl přímým účastníkem těchto jednání. Oznámení o umenšení škrtů veřejně zaznělo po jeho schůzce s tehdejším předsedou vlády Fischerem – je tedy pravda, že jeho snaha o zmírnění škrtů byla úspěšná. Nehodnotíme však, zda škrty byly snahou o likvidaci Akademie – byly důsledkem ekonomické krize a reformy financování vědy; vědci o likvidaci mluvili, avšak tuto část nelze posoudit. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný, neboť zda měla být Akademie věd zlikvidována, takový úmysl nejsme schopni doložit. Jde spíše o subjektivním dojem Drahoše.

V dané věci šlo o situaci ohledně rozpočtu pro vědu na rok 2010 (s výhledem na 2011 a 2012), za Fischerovy úřednické vlády, konkrétně po usnesení vlády z 29. července 2009. Příprava reformy ale začala již s Topolánkovou vládou: v průběhu ledna 2008 byla schválena východiska reformy a v březnu pak dokument o samotné reformě.

Na to pak navazovala první Metodika hodnocení výsledků výzkumu, která byla v souladu s touto reformou. Vláda Mirka Topolánka padla v březnu 2009 a nahradila ji Fischerova vláda.

Tato reforma provádí hodnocení výsledků (například publikací, patentů, článků, softwaru atd.) konkrétní instituce převodem na jednotnou numerickou škálu (jde tedy o kvantifikaci vědeckých výstupů). Reforma též zavedla Technologickou agenturu a část peněz měla být alokována do výzkumu pod ministerstvy, hlavně ministerstva průmyslu. Tuto metodiku považovali vědci za nesprávně postavenou, navíc zvýhodňující aplikovaný výzkum.

Akademie protestovala a tehdejší předseda Drahoš je označoval za likvidační. Proti návrhu rozpočtu se stavěly také další výzkumné organizace, jako Rada veřejných výzkumných institucí aplikovaného výzkumu nebo Učená společnost České republiky. Proti škrtům na vědu také probíhaly demonstrace. Vědci považovali reformu za likvidační pro základní výzkum, hlavně pro Akademii věd. Jiří Drahoš mluvil o krizi ve financování vědy například ve svém projevu na zasedání Akademického sněmu AV v roce 2010, z čehož je patrné, že situace trvala delší dobu a spíše eskalovala.

Původní plán rozpočtu z roku 2009 počítal s dvacetiprocentním poklesem rozpočtu Akademie věd. Zejména ale návrh počítal s dalším, postupným krácením výdajů pro AV. Z výdajů ve výši 5,8 miliardy, které AV měla rozpočtovány pro rok 2009, šlo o snížení až na 2,8 miliardy v roce 2012. To se nakonec nestalo.

Předseda Drahoš vedl jednání s premiérem Fischerem a dosáhl výrazně menšího snížení rozpočtu, než bylo v plánu, a vláda též upustila od návrhu snižovat rozpočet v dalších letech. Toto jednání se uskutečnilo 30. července 2009 a premiér Fischer po něm uvedl, že vláda škrt vůči AV sníží o půl miliardy korun oproti své původní představě. Pokud budeme sledovat, jak se v daných letech vyvíjel rozpočet AV (viz graf), je zjevné, že se sice snížil právě v daném roce a postupně mírně klesal, nedošlo ovšem k výraznému seškrtání rozpočtu až na polovinu, jak bylo původně zamýšleno.

Marksová sice nebyla přítomna projednávání na výboru, který návrh zákon řešil (navýšení příspěvku nebylo jediným obsahem předlohy), tato absence ovšem nebyla důvodem, proč vládní předloha nebyla přijata.

Michal Horáček tuto interpretaci projednávání zákona o sociální podpoře veřejně uvádí opakovaně, např. na svém Facebooku.

Celý výrok se týká vládní novely zákona o sociálních službách. Ta v sobě obsahovala řadu bodů. Michal Horáček správně uvádí, že s novelou zákona by se měl zvýšit příspěvek osobám (do 18 let věku i nad) spadajícím do stupně IV. (úplná závislost) a nepodléhajícím péči dle § vyjmenovaných zde (.pdf, str. 3) na 19 200 Kč. Stávající zákon o sociálních službách přisuzuje osobám spadajícím do kategorie úplné závislosti 13 200 korun.

Vládní návrh, o kterém Horáček hovoří, prošel ve Sněmovně prvním čtením 17. května 2017, přičemž lhůta určená pro projednání ve výborech byla stanovena na 80 dní. Právě na jedno jednání garančního výboru (pro sociální politiku) Marksová nedorazila.

Konkrétně se jednalo o zasedání 11. července 2017. To dokládá zápis z jednání zmíněného výboru. Absence Marksové vyvolala hlasování o odložení projednávání a k jednání se výbor vrátil po dvou dnech. 13. července 2017 Marksová nebyla rovněž přítomna, na jednání ji však zastoupila její náměstkyně.

Výbor hlasoval o tom, že se návrh bude projednávat i přes nepřítomnost ministryně Marksové. Záznam z jednání uvádí:

„Poslankyně Hnyková navrhla vzhledem k okolnostem i k blížícímu se konci lhůty projednání tohoto zákona procedurální návrh, ve kterém by výbor se rozhodl projednat tisk i bez účasti ministryně práce a sociálních věcí. Hlasování č. 1 bylo prohlášeno za zmatečné.V hlasování č. 2 se pro pokračování v jednání vyslovilo 15 poslanců, návrh byl přijat.“

Absence ministryně práce tedy neznamenala, že by se návrh neprojednal. Výbor přijal usnesení, v němž doporučil poslancům, aby návrh zamítli. Pro tento návrh hlasovalo deset poslanců, tři se zdrželi a tři byli proti. Zmíněná novela se již do konce období nedostala na pořad jednání Sněmovny, takže nebyla ani přijata, ani zamítnuta. Pro její projednání chyběla tedy spíše politická vůle a většina ve Sněmovně. Pokud by většina poslanců měla zájem novelu projednávat, na pořad schůze by daný návrh prosadila.

Horáček má tedy pravdu v tom, že zákon nebyl projednán. Ovšem není to tak, že by za tuto věc mohla ministryně Marksová tím, že se nedostavila na jedno z projednávání. Důvodem neprojednání tak byla chybějící podpora pro celou novelu, návrh samotný pak vláda podala do Poslanecké sněmovny poměrně krátce před koncem volebního období.

Pro úplnost uveďme, že dle údajů Fondu dalšího vzdělávání (veřejná instituce –příspěvková organizace MPSV) z roku 2015 činí počet neformálních pečovatelů v České republice přibližně 250 tisíc. Jiný zdroj uvádí odhad mezi 250 až 300 tisíci pečovateli.

Zákon o daních z příjmů byl celkem 157krát novelizován, při porovnání délky původního a současného znění vychází současné znění jako 6krát delší. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Současný zákon o daních z příjmů byl schválen ještě Českou národní radou v roce 1992, účinnosti pak nabyl 1. ledna 1993. Novelizován byl podle údajů Poslanecké sněmovny 157krát, přičemž tři z novel byly zrušovací nálezy Ústavního soudu.

Co do počtu paragrafů se zákon z původních 42 zvýšil přesně o 100 na 142 paragrafů. Tento údaj však nezahrnuje počet odstavců, pododstavců a bodů, které byly v průběhu let do zákona doplněny.

Jako nejvhodnější metodu jsme tak zvolili porovnání počtu stran při tisku zákona ze stránky Zákony pro lidi. Zatímco tisk původního znění zákona vychází na 20 stran, tisk současného vychází na 124 stran.

Stran držení zbraní schválili poslanci návrh (.pdf) ústavního zákona, který by umožňoval majitelům legálně držených zbraní zasáhnout, pokud by bylo potřeba zajistit bezpečnost ČR. Jednalo se o „protiopatření“ kvůli přijaté evropské směrnici, jež naopak držení a obchod se zbraněmi zpřísňuje. Rovněž tak je prokazatelná přílišná vyhraněnost vůči relokačním kvótám, za niž Evropská komise (nejen) Českou republiku zažalovala. Dodejme, že návrh odmítl Senát, jehož souhlas byl v daném případě nezbytný.

V druhé části naráží Vratislav Kulhánek na tzv. gold-plating – zabývali jsme se jím již v našich předchozích analýzách výroků Jana Farského či Pavla Teličky.

Stručně řečeno: Gold-plating (pozlacování) je výraz pro postup členského státu, implementujícího přijatou legislativu EU (zejména směrnice) do svého právního systému nad rámec minimálních požadavků nebo naopak při nevyužití plného rozsahu výjimek, které evropské právo umožňuje. Jinými slovy státní aparát zatíží adresáty přijaté evropské legislativy více, než z oné legislativy EU vyplývá. Více v Briefing Paper Asociace pro mezinárodní otázky z listopadu 2015.

Vratislav Kulhánek poukazuje na příklady gold-platingu týkajících se bezdotykových baterií v umyvadlech pro zaměstnance v českých stravovacích zařízeních nebo na výjimku v oblasti zákazu kouření v rakouských restauracích a kavárnách, kde se skutečně mohou jednotlivé podniky s rozlohou do 50 čtverečních metrů rozhodnout, zda umožní návštěvníkům kouřit, či nikoli. V České republice je od 31. května kouření ve vnitřních prostorách restaurací, kin či divadel zcela zakázáno.

Dalšími příklady gold-platingu v našich končinách je například transponování evropské směrnice o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě, přičemž dle směrnice EU bylo požadováno, aby podíl biopaliv v pohonných hmotách byl 2 % (roku 2005) a následně 5,75 % (rok 2010).

V rámci české legislativy se ovšem přijala mnohem přísnější opatření. Od roku 2009 měla biosložka tvořit 3,5% podíl u motorových benzinů a 4,5% podíl u motorové nafty. Od června roku 2010 dokonce 4,1% podíl u motorových benzinů a 6% podíl u motorové nafty. Ovšem předpis byl k 1. září 2012 zrušen.

Jiným notoricky známým příkladem budiž mýtus o zákazu volného prodeje pečiva ze strany Bruselu a jeho balení do mikrotenových sáčků. Tuto povinnost ovšem před vstupem ČR do Evropské unie zavedlo ministerstvo zdravotnictví, nikoli orgány EU.

„Evropská unie vydala v roce 2002 nařízení stanovující obecné zásady a požadavky pro bezpečnost potravin, které státům ukládaly povinnost prevence vzniku a rozšíření zdravotních rizik. Tato norma ovšem nestanovovala konkrétní nástroje, jakými potravinové bezpečnosti dosáhnout, a už vůbec nestanovovala požadavek balení koblih do sáčků.

Zmíněná ‚koblihová vyhláška‘ vznikla na českém Ministerstvu zdravotnictví, které se rozhodlo přijmout přísnější normu, než bylo pro sladění s právem EU nutné.“

Česká ekonomika je v současné době skutečně v dobré kondici. Míra nezaměstnanosti se drží v posledních čtyřech čtvrtletích okolo 3 %. Tempo růstu HDP je mezičtvrtletně 2,5 %, meziročně je to dokonce 4,7% růst.

Důchodový účet (.pdf, str. 1) je dlouhodobě v deficitu, výdaje na důchody převyšují příjmy z důchodového pojištění. Pro rok 2017 činily k 30. červnu příjmy 197,9 mld. Kč, výdaje 205,4 mld. Kč. Účet je tak ve schodku 7,5 mld. Kč. Vloni byl však touto dobou v deficitu 11,4 mld. Kč, v roce 2014 se schodek důchodového účtu pohyboval ve výši 12,8 mld. Kč. Tyto dodatečné výdaje stát dotuje z jiných daňových příjmů.

Politické strany TOP 09 A STAN začaly spolupracovat na základě smlouvy již v roce 2009. Smlouva o dlouhodobé spolupráci (.pdf) obsahuje společné programové prohlášení obou stran. Zároveň stanovuje, že se týká společného postupu ve volbách do Parlamentu ČR a v komunálních i krajských volbách do roku 2012. Obě strany se shodly, že společně jmenovaní kandidáti budou vystupovat na kandidátní listině TOP 09.

Spolupráce TOP 09 a STAN po uplynutí smlouvy v roce 2012 pokračovala bez formálního ujednání až do 26. 9. 2013, kdy byla uzavřena nová smlouva (.pdf). Pro sněmovní úroveň se strany domluvily na spolupráci v celém tomto volebním období, na komunální a krajské úrovni platí do 31.12. 2017. Předsednictvo obou stran se následně dohodlo, že spolupracovat nadále nebudou.

V listopadu 2016 celou věc komentoval předseda STAN Petr Gazdík v Událostech, komentářích. Zde uvedl:

„Další důvod je a my jsme byli připraveni se o tom bavit, bohužel TOP 09 nechtěla. Ona se chtěla bavit pouze o bilaterální spolupráci. My chceme a dneska zrovna jsme měli zasedání s našimi partnerskými regionálními stranami, pak s SNK-ED a se soukromníky a ve valné většině oni vyjádřili vůči, že chtějí společně se Starosty a nezávislými jít do parlamentních voleb. O těch bližších podmínkách se budeme bavit, ta jednání budou dál probíhat, ale v takovémto případě my nejsme schopni uzavřít pokračování smlouvy jenom s TOP 09 na bázi toho, že vlastně my jsme byli na kandidátkách TOP 09 a pouze jsme tu stranu podporovali. Byli jsme jakýsi menší malý bratr. Ty volební výsledky, které starostové mají, tak, jak jsme úspěšní, nás opravňují k tomu mít vyšší cíle a být skutečnou změnou pro Českou republiku, která přichází odspoda. TOP 09 takovou změnou dnes bohužel není.“

Miroslav Kalousek pak celou věc komentoval následovně:

„Starostové nám přišli jednoznačně oznámit, že jakákoli naše společná bilaterální smlouva pro ně není přijatelná a chtějí ji ukončit. Nás to mrzí, myslíme, že pokračování by mělo smysl. Buď má někdo cíl volby vyhrát, nebo chce někdo být za každou cenu v jakékoli vládě.“

I přes jisté indicie nelze spolehlivě ověřit, co bylo interním obsahem vyjednávání mezi TOP 09 a STAN. Veřejná prohlášení jednotlivých aktérů nemohou v tomto výroku spolehlivě doložit, jak vyjednávání mezi oběma subjekty reálně probíhalo, výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.