Niedermayer víceméně korektně popisuje proces, kterým lze zvrátit doměření daně. Právním rámcem pro tuto otázku je zákon o daních z příjmů, daňový řád a soudní řád správní. Na základě nich se lze proti doměřené dani nejprve odvolat a v případě neúspěchu je možná žaloba u soudu. Proti nevyhovujícímu rozhodnutí lze v zákonem vymezených případech podat i kasační stížnost. V krajním případě by celá procedura mohla vypadat i takto.

I. Finanční úřad rozhodneo doměření daně v prvním stupni.

II. Proti tomuto rozhodnutí se daňový subjekt odvolá.

III. Odvolací orgán, v tomto případě Odvolací finanční ředitelství, rozhodnutí k nevoli poplatníka potvrdí.

IV. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu podá subjekt žalobu ke správnímu soudu.

V. Správní soud, zde Krajský soud, napadené rozhodnutí znovu potvrdí.

VI. Proti pravomocnému rozhodnutí správního soudu podá subjekt kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Europoslanec má tedy přes terminologické nepřesnosti pravdu. Proti rozhodnutí se lze odvolat a poté případně dále usilovat o jeho zvrácení také u soudu.

Ministr Babiš prezentoval, že za letošek počítá s částkou 52 milionů korun. Agrofert emitoval emisi korunových dluhopisů celkem za tři miliardy korun s šestiprocentním úrokem a datem splatnosti v prosinci 2022, které registroval 28. prosince 2012 (CZ0003509507).

Podle výroční zprávy 2015 společnosti Agrofert je množství emitovaných dluhopisů ve výši 1 482 270 tisíc korun (. pdf, str. 83). Na stejné straně najdeme položku výdaje příštích období ve výši 90 172 tisíc korun.

Tyto položky zahrnují především úroky z dluhopisů a jsou účtovány do nákladů období, do kterého věcně a časově přísluší (. pdf, str. 108). Tyto dluhopisy vlastní dle zprávy jediný akcionář (tamtéž. s.112). Tímto akcionářem je Andrej Babiš.

Tedy úroky z dluhopisů jsou v roční výši dle dat z roku 2015 90 172 tisíc korun. V případě úroků z dluhopisů je dle § 36 zákona 586 /1992 Sb. zvláštní srážka daně 15 % pro vydavatele dluhopisů (Agrofert), nabyvatel je po uplynutí 6 měsíců od daně osvobozen. V tomto případě mohla být suma daně zhruba 13 milionu korun za rok, která se však z důvodu korunové emise dluhopisů nevyměřovala.

Za čtyři roky by se pak daná suma blížila částce 52 milionů korun, tedy přibližně sumě, kterou zmiňoval ministr Babiš. Otázka dluhopisů Agrofert se stala předmětem trestního oznámení na ministra Babiše (text).

Výhodou, kterou Babiš ovšem opomíjí, je snížený daňový základ pro Agrofert. Jako fyzická osoba skutečně ušetří 52 miliónů na daních. Koncern si úrok, jenž ministru Babišovi vyplácí, započítává do firemních nákladů a snižuje si tak daňový základ. Pokud by specializovaný finanční úřad uznal emisi dluhopisů Agrofertu za neodůvodněnou (nehodnotíme, na kolik je to pravděpodobné) a rozhodl by o dodatečném zdanění 19 % sazbou, český stát by si přišel o zhruba 17 milionů korun.

V červnu 2012 vydalo ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska korunové dluhopisy, které byly zamýšleny jako možnost nákupu pro domácnosti nebo fyzické osoby. Jak popisuje web ČT24, téměř polovinu mezi právnickými osobami činily obce, zapojeny byly rovněž odborové organizace.

Nejen církve, ale i nadace, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a v roce 2012 nově také kraje, města či veřejné vysoké školy si mohly korunové státní dluhopisy koupit.

Nepodařilo se nám ovšem dohledat konkrétní objemy nákupů podle různých aktérů.

S žádostí o poskytnutí informací a zdrojů, ze kterých čerpal ministr Babiš, jsme se obrátili na tiskové oddělení ministerstva financí. Do doby publikování výstupu žádná odpověď nedorazila. V návaznosti na možnou budoucí odpověď bude výrok upraven.

Na základě doplňujících informací bylo změněno hodnocení výroku z pravdy na zavádějící.

Luděk Niedermayer má pravdu v tom, že zákonná úprava umožňující nedanění korunových dluhopisů má původ v 90. letech. Ta byla ovšem přes 15 let zcela nevyužita, následně Kalouskovým ministerstvem financí dokonce vypuštěna, aby ji Kalouskovo MF opět vrátilo do legislativy a "oživilo" vydáním několika sérií takto nedaněných dluhopisů, což spustilo vlnu takových emisí. Z tohoto pohledu tedy Niedermayer neuvádí správně kontext, což činí výrok zavádějícím.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, nelze totiž doložit, odkud a jak Babiš za dluhopisy platil. Stejně tak nelze doložit příjmy ministra financí. Ten ovšem sám veřejně slíbil na začátku březn 2017 doložit audit svého majetku.

Ministr Babiš v roce 2014 předložil Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o daních z příjmů, který obsahoval oznamovací povinnost pro příjmy osvobozené od daní. Tento návrh byl schválen a uvedená povinnost byla zapracována ve formě ust. § 38v ZDP.

V návaznosti na to vypracovalo Ministerstvo financí vzor formuláře, kterým se osvobozené příjmy deklarují. Nepodařilo se nám dohledat, že by podobná povinnost byla někdy dříve zavedena, výrok je proto v této části hodnocen jako pravdivý.

V listopadu server Seznam.cz vydal text, ve kterém poprvé popisuje to, že Babiš jako fyzická osoba nakoupil bezmála za 1,5 miliardy korunové dluhopisy Agrofertu. Na ty se nevztahovala daň. Babiš pak v lednu veřejně popsal své příjmy od roku 1993.

Pro Deník 4. ledna uvedl Babiš, že od roku 1993 jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za tu dobu na dani z příjmů zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. „Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun.“

Jinou částku pak ministr uvedl v rozhovoru pro deník Hospodářské noviny 6. ledna 2017. Kromě tohoto rozporu v příjmech pak přišel server Echo24.cz s výpočtem, že podle veřejných deklarací o svém příjmu Babiš nemohl v letech 2013 a 2014 nakoupit uvedené dluhopisy, protože nedisponoval dostatkem prostředků.

Echo spočítalo, že s takovou bilancí mu ovšem majetek nestačil na pokrytí životních potřeb. Na tiskové konferenci dne 19. ledna vydal Babiš další údaje. Konkrétně na dotaz Terezy Vilímové z Echo24, kde vzal legální příjmy na nákup těchto dluhopisů, neboť když vychází z majetkových přiznání, tak v roce 2013 na toto neměl peníze. Odpověděl, že jeho celkové příjmy od roku 1993 byly 2 531 768 228 Kč, z toho příjmy, které byly zdaněné Agrofertu byly 1 863 801 107 Kč, z toho zaplatil 337 503 547 Kč daní. Takže když to odpočítám, tak mi zůstalo 1 049 498 231 Kč.

O celé kauze následně informovala také Česká televize. Konkrétně Reportéři ČT a nejobsáhleji pak redaktoři pořadu 168 hodin v reportáži z 29. ledna 2017. Ta v úvodu pořadu shrnuje jednotlivé verze Babišových vyjádření a dále se reportérka doptává na nesrovnalosti v počtech.

(3:35) reportérka:„... mně na tom zaráží to, že ten první rozhovor, první dotaz byl někdy 4. ledna, první dotaz na to, kde jste vzal peníze na nákup těch dluhopisů. A vy jste tam suverénně řekl tu částku...“

Babiš: „Ano, protože jsem to měl připravené, protože ta kampaň už jela. Měl jsem to připravené a ta částka byla jednoznačně vyšší než ty dluhopisy, takže to byl ten zdroj.“

reportérka: „Takže jste si to špatně spočítal?“

Babiš: „Ale to není pravda, vidíte, vy tomu nerozumíte.“

Další otázka směřuje k tomu, proč nezdanitelné příjmy uvádí až teď, když nesedí počty. Odpovědí je dnes již legendární: „Proč bych vám měl sdělovat všechny moje příjmy? Sorry jako.“ (4:30)

Na otázku, zda je ochoten a schopen tyto příjmy doložit, odpovídá,že neví, proč by to dokládal.(06:40)

Reportérka pořadu 168 hodin se tedy neptala znova na částky, které tvořily veškeré jeho příjmy. Alespoň v odvysílaných částech pořadu tyto částky brala jako fakt a ptala se na skutečnost, proč je médiím sděloval postupně, zda šlo o omyl při počtech či nikoli. Další dotaz směřoval k tomu, zda tyto částky bude dále dokládat. Rozhovor se tedy ubíral jiným směrem, uvedené částky již reportérka nezpochybňovala a natočený materiál z tiskové konference na ně zjevně neodpovídá. Totéž je možné konstatovat u reportáže Reportéři ČT. Přesto je možné, že mimo odvysílané záběry se reportérka v rámci tématu znova dotazovala na uvedené částky. Proto je výrok zavádějící.

Babiš si sám vymezuje období (od roku 1993) a formu (zveřejnění příjmů), za kterou zveřejňuje údaje, není ovšem jediným politikem, který ukázal svůj majetek. Jsou případy, kdy politik (či budoucí kandidát) zveřejnil svůj majetek kompletně. Babiš tedy může mít pravdu v jím vymezeném rozsahu, nicméně tím navádí dojem, že je jako jediný transparentní, což pravda není.

Jako příklady můžeme uvést senátora Václava Lásku, který byl zvolen za Stranu zelených a KDU-ČSL s podporu Pirátů v roce 2014. Ten přímo na svém webu uvádí soupis svého kompletního majetku, jenž aktualizuje.

Dále bychom mohli uvést příklad Michala Horáčka, který vyhlásil prezidentskou kandidaturu. Ten při spuštění své kampaně zveřejnil kompletní soupis svého majetku.

Na české politické scéně skutečně nelze identifikovat osoby, které by vydělávaly uvedené částky. A to ani v období od roku 93, který vymezuje ve svých vyjádřeních z poslední doby Babiš.

Za majetné lze jistě považovat např. senátora Valentu, majitele holdingu SYNOT, senátora Hlavatého (Juta), Karla Schwarzenberga (vlastnícího rozsáhlé pozemky a nemovitosti) či prezidentského kandidáta Horáčka (býv. majitele Fortuny). Obecně jde spíše o jednotlivce a není příliš obvyklé, aby se přímo angažovali v politice.

V roce 2013 vydala OECD a státy G20 Akční plán eroze základu daně a přesouvání zisku (anglická zkratka BEPS), jehož součástí je omezit erozi daně prostřednictvím vysokých úroků na úvěr (.pdf, str. 19, Akční oblast 4).

Na výsledky Akčního plánu zareagovala v prosinci 2015 Rada EU, načež v lednu 2016 podala Komise návrh na vydání směrnice týkající se praktik vyhýbání se daňovým povinnostem. Tato směrnice byla přijata 12. července 2016.

Směrnice reaguje na předchozí snahy OECD a v článku 5 pak vymezuje počet případů, ve kterých je daňový poplatník povinen platit daň při přesunutí svých aktiv do jiného členského státu nebo třetích zemí. Nová situace tak kopíruje stav na obrázku vpravo, kdy by při použití stejného postupu jako předtím musela nyní společnost A zaplatit daň při převodu svých aktiv již ve svém členském státě.

Návrh směrnice byl součástí balíčku opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem a patří mezi první schválené předpisy týkající se obcházení daní. Komise v říjnu 2016 navrhla další daňové směrnice, konkrétně směrnici, která se zabývá hybridními nesoulady se třetími zeměmi a směrnici o společném základu daně z příjmu právnických osob, žádná z nich však prozatím nebyla schválena.