Výrok hodnotíme jako zavádějící. Ačkoliv není dostupná přesná citace zmiňovaného stanoviska, vymezovala se Změna pro Liberec před krajskými volbami i po nich ostře proti korupci. Je také pravdou, že lídři kandidátek jsou v současnosti trestně stíháni za trestné činy, které bývají řazeny mezi korupční. Hejtman Martin Půta je trestně stíhán pro přijetí úplatku a zneužití pravomoci, oba úmyslné trestné činy, doposud nebylo pravomocně rozhodnuto a dle zásady presumpce neviny je tedy nevinen. Vedle toho druhý lídr - Zuzana Kocumová - byla obžalována za porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ).

Je potřeba zmínit, že trestní zákoník s pojmem "korupce" nepracuje, nelze tedy autoritativně vymezit ani korupční trestné činy. Z odborné diskuze však vyplývá, že § 221 TZ je přinejmenším řazen mezi trestné činy, které můžou mít znaky korupčního jednání. Dokládají to mimo jiné o vládní zdroje, vládou iniciovaný Protikorupční program Správy hmotných rezerv nebo i metodika Transparency International (.pdf). Mezi znaky korupce podle odborné literatury totiž bezpochyby patří i porušení povinnosti. Nicméně při prověřování samostatného trestného činu není nezbytné prokázat pohnutku, není tedy třeba doložit, zda šlo o korupci či nikoli. Trestný čin, za který je Zuzana Kocumová obžalována, by tedy mohl, ale nemusí být považován za korupční. Zavádějící je tedy tvrzení, že se lídrů kandidátek dotkla korupce, neboť v případě Martina Půty jde sice o jasně korupční trestné činy, v případě Zuzany Kocumové však Mackovík zavádí k dojmu, že je stíhána pro korupční jednání, což nutně nemusí být pravda - možná korupční pohnutka nebude ani předmětem dokazování.

Dodejme, že v pokračování svého vystoupení pak Mackovík dodává, že neměl na mysli primárně Kocumovou, nicméně pak chybně zvolil slova "lídry kandidátek."

Koalice Změny pro Liberecký kraj a Starostů pro Liberecký kraj vznikla v Libereckém kraji po volbách v roce 2012 a jedním z jejích velkých témat byla právě korupce, respektive boj proti ní. Starostové sice v programu nemají o korupci ve svém programu nic, mluví v něm však o transparentnosti, účelnosti a nutnosti investic, průhledném zadávání veřejných zakázek. Změna naopak ve svých informacích (.pdf, str. 3) pro občany před krajskými volbami zmiňuje korupci a boj proti ní jako svůj hlavní cíl.

Koaliční smlouva (.pdf, str. 2, článek II) uzavřená mezi těmito dvěma politickými uskupeními po volbách dokonce obsahuje toto téma na prvním místě koaličních cílů. Podle této smlouvy měla vzniknout (a v roce 2013 vznikla) celá protikorupční strategie a Protikorupční komise rady Libereckého kraje. Tehdejší lídr hnutí Změna pro Liberecký kraj Jan Korytář odmítl místo v radě kraje, aby se mohl věnovat této komisi. Ta však byla hned následující rok zrušena.

Zavádějící je tedy výrok kvůli části, kde Mackovík naznačuje spojení Kocumové s korupcí.

Jihočeský kraj se opravdu podílel společně s městem České Budějovice a obcí Hůry na zlikvidování skládky. Zároveň také zažádal o dotaci od státu na odstranění skládky. Legální skládky v Jihočeském kraji však zmapovány jsou, za což udělujeme Pavlu Talířovi pravdu s výhradou.

Krajský úřad vytvořil jejich seznam a u většiny také zhodnotil rizikovost a doporučil další postup. Vzhledem k tomu, že nelze ověřit, kolik existuje nelegálních skládek, nelze ověřit ani celkový poměr zmapovaných a nezmapovaných skládek.

V obcí Hůry hořela skládka odpadu 11. srpna 2015. Na její likvidaci obdržel Jihočeský kraj dotaci (.pdf, položka č. 20 v tabulce) z Národního programu Životní prostředí ve výši 7 494 000 Kč. Zbývajících 20 % nákladů si poměrně rozdělil Jihočeský kraj, České Budějovice a obec Hůry. Dle smlouvy (.doc, čl. II odst. 3, 4) o spolupráci by měla obec Hůry uhradit 1 milion Kč a Jihočeský kraj s Českými Budějovicemi shodně 296 342 Kč.

Na území Jihočeského kraje existuje dle dokumentu (.pdf) krajského úřadu přes 200 legálních uzavřených skládek. Dokument obsahuje lokalitu, místní název, název provozovatele, rizikovost skládky a doporučení dalšího postupu. 34 skládek však nemá stanovenou rizikovost a u 49 skládek není doporučený další postup.

Některé skládky tedy zmapovány jsou, u jedné čtvrtiny z nich ale chybí určité prvky dokumentace. Kromě legálních skládek existují navíc i nelegální, tzv. černé skládky, jejichž počet nelze ověřit. Proto nemůžeme určit celkový počet skládek a procento jejich zmapování.

Co se týká zmíněné koncepce, jde o dokument s názvem Rozvoj Policie České republiky v letech 2016-2020.

Ten byl skutečně kabinetem projednávám 13. ledna 2016 s tím, že projednávání bylo následně přerušeno. Šlo o 11. bod zmíněného jednání.

Záznam z jednání (.doc) vlády k tomu uvádí:

"Rozvoj Policie České republiky v letech 2016-2020čj. 1584/15

Vláda za účasti Policejního prezidenta projednávání materiálu předloženého ministrem vnitra přerušila.

Z 12 přítomných členů vlády hlasovalo pro 12. "

Web vlády k projednávání uvádí:

" Projednání tohoto bodu vláda přerušila, nejprve bude ještě pokračovat debata o konvergenčním programu a výdajových rámcích. "

Aplikace uvedené koncepce (tj. nábor nových 4 tisíc policistů a modernizace techniky) by měla skutečně vyjít na 11 miliard, jak vyplývá z vyjádření policejního prezidenta. Podle ČTK i Babiš toto považuje za oprávněný požadavek, vyjádřil se tak v květnu 2016.

Sobotka po jednání vlády (video - čas 5:30) 13. ledna také uvedl, že " nikdo z členů vlády nezpochybnil ten záměr tak, jak ho ministerstvo vnitra ve věcné poloze položilo na stůl. " Uvedl také, že vláda musí řešit právě výdajové rámce a konvergenční program i v souvislosti s reformou policie, to Babiš vzápětí na stejné konferenci potvrdil.

Jelikož s sebou koncepce nese významné navýšení počtu policistů, je logické, že ji doprovází finanční nároky. Při implementaci náročných cílů (tj. nábor policistů a modernizace techniky), se kterými souhlasil i Babiš, tak byl ministr Chovanec nucen žádat o dodatečné prostředky.

Je tedy pravda, že jednání se přerušilo díky zvýšeným nákladům, Babiš ale zavádí, když toto navýšení klade za vinu ministru vnitra - jde o nezbytnou součást předložené koncepce.

V roce 2015 přijaly země EU na 1,26 milionů žádostí o azyl, přičemž většinu z nich tvořili lidé z válečných oblastí Sýrie, Pákistánu a Afghánistánu. Africké země jsou rovněž zmítány oblastními válečnými konflikty. Súdán byl v roce 2013 sužován občanskou válkou.

Evropská komise vydala v roce 2014 směrnici k porušování lidských práv v Eritrei.

Tyto aspekty vedou zejména mladé lidi k migraci. Africký kontinent však zasáhl i nedostatek vody. Ten je dle dat Eurostatu (.xls) nejznatelnější v oblastech střední Afriky. Například v Etiopii a Nigérii se za posledních 25 let množství povrchové vody snížilo o 73 %, v Demokratické republice Kongo o 56 %. Podle UNICEF je zároveň subsaharský region jediným na světě, kde trpí hladem až 204 milionů lidí a kde míra hladomoru roste.

Opravdu, podle zpráv z kauzy LuxLeaks měla Lucemburská vláda pomáhat optimalizovat daňovou povinnost a to na základě vzájemných tajných dohod. Informace o této kauze přineslo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) v roce 2014.

Jednalo se o dokumenty z let 2002 - 2010, tedy i z období, kdy na premiérské židli seděl současný předseda Evropské komise, Jean-Claude Juncker. Ten však jakékoliv speciální dohody odmítá, přiznává jenom možné daňové úniky, ke kterým, podle jeho slov, dochází všude v Evropě z důvodu neexistence harmonizovaných daní v rámci EU.

I když je tedy kauza LuxLeaks nedořešená, Lucembursko jako takové má k optimalizaci daní pozitivní přístup a dle portálueuobserver se sám Juncker za svého premiérského postu vyjednávaní za příznivé podmínky pro firmy sídlící v Lucembursku.

Slovensko podalo 2. prosince 2015 k Soudnímu dvoru EU žalobu na rozhodnutí Rady EU, které zavedlo relokační mechanismus nebo-li tzv. kvóty, které každému členskému státu EU přidělily určitý počet migrantů z Itálie a Řecka. O den později se ke Slovensku připojilo žalobou proti stejnému rozhodnutí Rady i Maďarsko.

Technicky sice nejde o připojení k slovenské žalobě, Maďarsko podalo žalobu samostatnou a dokonce jeho žalobní návrhl byl jiný. Netrváme však na přesné právní terminologii, prezidentovo sdělení je pravdivé.

Poslankyně Hnyková popisuje ocenění projektu Výmoly.cz, který vyhlašuje anktetu "Nejhorší díra republiky". V ní sleduje TOP 10 nejhorších výmolů v zemi. Tyto jim nahlašují prostřednictvím aplikace občané. V rámci ankety letos zvítězila Česká Lípa, tedy město v Libereckém kraji.

Žebříček ovšem posuzuje jednotlivé výmoly a nikoli celé kraje a stav komunikací v nich. Navíc v pořadí krajů, které tento projekt také uvádí, není Liberecký kraj stran oprav nahlášených výmolů nejhorší. Hůře si vede např. Jihomoravský kraj.

Totéž potvrzuje i Petr Černík, autor projektu Výmoly.cz. "Anticena není udělována kraji za nejhorší stav silnic, ale za konkrétní výtluk. Kraj může být paradoxně velmi aktivní v opravách a může získat tuto anticenu. Anticena tedy souvisí s konkrétním výtlukem a ne se samostným stavem silnic v kraji. Příkladem může být situace v Praze. Praha získala 2x po sobě anticenu "Nejhorší díra v republice" (za ulici Na Seřadišti), současně v roce 2015 získala cenu za Nejaktivnější kraj. Udělení anticeny tedy nemá nic společného s obecným stavem silnic v daném kraji. Má spíše upozornit na konkrétní úsek, který trápí lidi a dali mu v hlasování nejvíce bodů."

Poslankyně Hnyková tedy posouvá cenu udělenou "jednotlivým silničním úsekům" na vyšší, krajskou úroveň. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Jiří Pospíšil byl ve třech vládách, ve všech jako ministr spravedlnosti. Mezi roky 2006 a 2009 ve dvou vládách Mirka Topolánka, a ve vládě Petra Nečase v letech 2010-2012.

V té době se nemocenské pojištění měnilo k 1. 1. 2008, kdy byly za Topolánkovy vlády novelou 261/2007 Sb. zrušeny výplaty za první tři dny pracovní neschopnosti, a upravena výše nemocenské takto (vlevo do roku 2008, vpravo po reformě):

1. až 3. den25 % denního základu04. až 30. den69 % denního základu60 % denního základu31. až 60. den69 % denního základu66 % denního základuod 61. dne69 % denního základu72 % denního základu

Vláda Jana Fischera pak od 1. 1. 2010 zavedla dočasnou sjednocující sazbu 60 % denního základu, platnou ale pouze po dobu roku 2010.

S účinností od 1. 1. 2011 tuto sjednocenou sazbu (Výše nemocenského za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu) zavedla bez časového omezení vláda Petra Nečase, zákon 347/2010 Sb. ale zrušil Ústavní soud svým nálezem ke konci téhož roku.

S platností od 1. 1. 2012 zavedla stejná vláda totožné opatření v novele 364/2011 Sb. (Výše nemocenského za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu). Takto je výše nemocenského stanovena i v aktuálním znění zákona.

Poslanec Vyzula hovoří o hlasování o pozměňovacím návrhu poslance Bendy, které byly zařazeny (.pdf) pod písmenem K. Podle stenozáznamu se o návrhu skutečně hlasovalo dvakrát. V prvním hlasování číslo 83 bylo přihlášeno 184 poslanců, pro 90, proti 70, návrh tedy nebyl přijat. Předseda klubu sociální demokracie Roman Sklenák však toto hlasování zpochybnil a v novém hlasování číslo 85 již návrh přijat byl. Při druhém hlasování podpořilo zákon 8 poslanců klubu ANO oproti původním 10.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě počtů opravených kilometrů silnic, které přibližně souhlasí s Šimkovými čísly. Nelze jasně specifikovat, co kandidát myslel prostorem pro opravy, proto tuto část výroku necháváme bez hodnocení.

V posledních čtyřech letech Jihočeský kraj skutečně v opravách silnic Jihomoravský několikanásobně převýšil, data dokonce ukazují, že v případě Jihočeského kraje jde o 1 020 km a v případě Jihomoravského o 329 km, rozdíl by tedy byl ještě hlubší, než pan Šimek uvádí.

Jak už jsme zmínili, není jasné, co Šimek následně myslí menším prostorem pro opravy. Můžeme si to vysvětlovat jako limitující krajský rozpočet, počet kilometrů silnic v obci apod.

Co do délky sítě, Jihomoravský kraj spravuje celkem 3 886 km vozovky (str. 18), Jihočeskému kraji pak náleží 5 467 km.

Rozpočet krajů je také různý, podobně jako v předchozích letech rozpočet Jihočeského kraje (téměř 11,7 mld. Kč) téměř dvakrát převyšuje rozpočet Jihomoravského kraje (téměř 6 mld. Kč).