Debata o tom, zda mít, nebo nemít Senát, se skutečně vede již od konce roku 1992, kdy byla tvořena Ústava ČR. Řada poslanců však tehdy apelovala na upřednostnění státotvorných zájmů před stranickými, a tedy i na snahu o konsensus.

Ústavou ČR ze 16. prosince 1992 zaniklo federativní uspořádání Československé republiky, tedy i Federální shromáždění, které do té doby plnilo funkci společného parlamentu pro Česko i Slovensko. Z České národní rady se nově stal Parlament ČR, přičemž zmíněná ústava v čl. 18 dělí tento subjekt na Senát a Poslaneckou sněmovnu.

Tato koncepce (. doc) dvou zákonodárných orgánů se začala řešit již v červenci 1992. Komise předsednictva ČNR, která se tehdy na přípravě ústavy podílela, počítala se 100 senátory, jejichž působení musí být maximálně odděleno od poslaneckého. Stejně tak musí působit v odlišném funkčním období. Vláda ovšem nesouhlasila s maximálním oddělením komor. V průběhu jednání se měnil i počet senátorů, který se nakonec ustálil na 81.

Senát jako takový však začal fungovat až od voleb 1996. Do té doby působil v ČR Prozatímní Senát, vůči němuž chovala řada poslanců antipatie a proklamovala jeho zrušení (.doc, kapitola III.).

Jedním z předmětů sporu byl i výběr volebního systému. KDU-ČSL prosazovala tzv. australský systém (alternativní hlasování), kde voliči vytvářeli pořadí kandidátů uvedených na jedné kandidátce. Zvítězil ten, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů. V opačném případě byly „hlasovací lístky kandidáta, který získal nejméně prvních pořadí, přiřazeny k hlasovacím lístkům kandidátů, kteří byli na nich uvedeni jako druzí v pořadí“ (.doc, str. 4).

Po níže zmíněném pozměňovacím návrhu Hirše byl tento model zamítnut a schválen většinový dvoukolový systém.

Vládní návrh ústavy z poloviny roku 1992 ovšem přímo neřešil způsob volby.

„Články upravují aktivní a pasivní volební právo. Tím se obě komory od sebe liší, jinak ústava odkazuje na zákon. V zákoně bude upraveno, na jakém základě se budou volby provádět.“ - k čl. 18 až 20 vl. návrhu ústavy.

S přesnou specifikací přišla vláda, když se návrh předložil 10. listopadu ČNR k projednání. Pozměňovací návrh na upřesnění čl. 18 zmíněného návrhu ústavy podal Pavel Hirš přímo v průběhu 10. jednání.

„2. V čl. 18 odst. 1 se uvádí:‚Do komor parlamentu se použije odlišný způsob voleb'. Přitom neuvádí jaký.

Zde bych rád zdůraznil, že celá ústava je koncipována na vzájemné vyváženosti obou komor parlamentu, to je poslanecké sněmovny a senátu, přičemž senát plní v legislativním procesu funkci kontrolního a pojistného mechanismu a má odlišný charakter než poslanecká sněmovna. Aby svoji funkci mohl plnit, musí být zvolen v jiném časovém období a jiným způsobem. Dále - aby senát plnil svoji funkci, měli by být senátoři zástupci užšího okruhu voličů než poslanci poslanecké sněmovny. Proto je nejvýhodnější, aby členové senátu byli voleni v menších jednomandátových obvodech, nejlépe většinovým volebním způsobem.

Na druhé straně - poslanecká sněmovna jako základní prvek legislativního procesu je složena z členů zastupujících větší volební obvody, kdy se na volebním procesu podílejí především politické strany, které, jak se praví v čl. 5 navrhované ústavy, jsou základem politického systému státu. Zde je pak nejvýhodnější nám již tradiční poměrný volební systém.

Z těchto důvodů navrhuji následující znění čl. 18 první odstavec:‚Volby do poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.'

Dále navrhuji zařazení dalšího odst. 2 v následujícím znění:‚Volby do senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva většinovým systémem.' Stávající odst. 2 se pak přečísluje na odst. 3.“

Tato navrhovaná úprava se stala nakonec jediným schváleným pozměňovacím návrhem ústavy, který podpořilo 151 přítomných poslanců.

Samotná debata o ponechání, či zrušení Senátu se skutečně vede od samého vzniku republiky a soustavně pokračuje až do dneška. V roce 1996 řada poslanců usilovala o jeho zrušení. Jejich iniciativu nakonec zamítla vláda. Proti Senátu se otevřeně vyslovil v rozhovoru pro BBC v roce 2001 i Ivan Langer (tehdy ODS).

Pro zrušení Senátu se často vyslovují členové KSČM (např. poslankyně Zuzka Rujbrová v roce 2004). Otázka potřebnosti Senátu eskaluje často s volbami, jak je tomu i po současných senátních volbách, kdy Andrej Babiš proklamuje nesmyslnost Senátu.

Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek byl 25. května ve Sněmovně zamítnut. V závěrečném hlasování návrh podpořily koaliční kluby ČSSD a KDU-ČSL, naopak z klubu ANO podpořila zákon jenom část poslanců, hned 15 jich ale hlasovalo proti.

Návrh (.pdf) mimo jiné upravoval oblasti, o kterých Svatopluk Němeček hovoří. Jedná se o zákaz kouření a zákaz používání elektronických cigaret v prostoru dětského hřiště a sportoviště určeného převážně pro osoby mladší 18 let (§ 8 písm. h), ve vnitřním zábavním prostoru, jako je kino, divadlo, výstavní a koncertní síň a sportovní hala, a dále v jiném vnitřním prostoru po dobu pořádání kulturní a taneční akce (§ 8 písm. j), na krytém nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné dopravy (§ 8 písm. c) a řadu opatření, která omezují přístup k tabáku a alkoholu mladistvým, například regulaci míst prodeje.

Jan Veleba uvádí správný počet pracovníků v zemědělství za kraj Vysočinu. Podíl zaměstnanosti za tento sektor v ostatních krajích však neuvádí zcela přesně, proto hodnotíme jako pravdu s výhradou.

Za rok 2015 bylo na Vysočině 18 200 lidí pracujících v zemědělství, rybářství a lesnictví z celkového počtu 236 800 zaměstnaných obyvatel, což tvoří opravdu 7,7% z celku.

V následující tabulce můžeme vidět počet zaměstnanců v daném kraji, celkový počet zaměstnanců v kraji a podíl těchto proměnných. Veleba má pravdu, že v kraji Vysočina je skutečně 7,7% pracujících osob zaměstnaných v zemědělství a má pravdu i v tom, že je to největší podíl ze všech krajů.

KrajPočet zaměstnanců v zemědělství

Celkový počet zaměstnanců

Podíl

Vysočina18 200

236 800

7,7% Středočeský 17 600

649 200

2,7%

Jihočeský17 600303 4005,8%Plzeňský12 300287 5004,3%Karlovarský 3 000

144 300

2,1%

Ústecký 6 800

366 000

1,9% Liberecký 3 200

205 000

1,6%

Královéhradecký9 400259 1003,7%Pardubický11 000250 7004,4%Jihomoravský

14 600

569 100

2,6%

Olomoucký12 500289 6004,3%Zlínský 7 600

280 600

2,8% Moravskoslezský

12 200

550 900

2,2%

Zdroj: Český statistický úřad

Nemůžeme však souhlasit s tím, že obvyklý podíl zaměstnanců pracujících v zemědělství se pohybuje ve všech ostatních krajích mezi 2-3% - v Jihočeském, Plzeňském, Královéhradeckém, Pardubickém a Olomouckém kraji je vyšší. Průměrná zaměstnanost za všechny kraje činí 3,55 %.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť poslední zákon týkající se této věci neobsahuje úpravy, které by znamenaly konec ochutnávek vín či slivovice. Naopak explicitně povoluje prodej vína a lihovin v rámci těchto akcí.

Senátor Škromach hovoří o vládním návrhu zákona (.pdf) o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který byl předložen 3. června 2015. Zákon ve svém textu pojednával o omezení jejich konzumace pouze v souvislosti s možností obce vydat obecně závaznou vyhlášku pro vybranou akci přístupnou veřejnosti (§ 17).

Tento zákon kromě dalšího upravoval příležitostný prodej alkoholických nápojů a lihovin. V případě alkoholických nápojů jej povoluje pouze na výročním trhu, veřejnosti přístupné slavnosti nebo kulturní a taneční akci. U lihovin je pak prodej omezen pouze na kulturní a taneční akce. Je tedy nejednoznačné, zda mezi výčet patří zmíněné ochutnávky vína a slivovice (§ 14 návrhu). Mluvčí ministerstva zdravotnictví se v tomto směru vyjádřila, že na těchto by byl prodej alkoholu povolen.

Poslanci však košty do zákona prosadili prostřednictvím pozměňovacích návrhů explicitně. Jeden z bodů pozměňovacího návrhu Antonína Sedi (.pdf) přidal mezi povolený příležitostný prodej ochutnávku lihovin a pozměňovací návrh Jiřího Petrů (.pdf) pak také ochutnávku vína. Povoleny by tedy měly být košty vína i slivovice.

Návrh zákona nakonec nebyl přijat, a to především kvůli jedné z jeho částí, která obsahovala zákaz kouření v restauracích. Nejvíce kontroverzním se ve finále stal návrh poslance Bendy zavádějící kuřárny. Neschválení návrhu provázely poměrně silné mediální přestřelky (ČTK) v rámci koalice.

Vláda počátkem června 2016 předložila do Poslanecké sněmovny znovu podobný návrh zákona. V něm již byly zapracovány pozměňovací návrhy, které poslanci přijali u starší, neschválené předlohy (všechny kromě Bendova návrhu). Tento nový návrh (.pdf) obsahuje následující ustanovení (§ 14 návrhu):

„(1) Alkoholické nápoje, s výjimkou lihovin podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího definici a popis lihovin (dále jen „lihovina“), lze v rámcipříležitostného prodeje prodávat na ochutnávce vína, ochutnávce částečně zkvašenýchhroznových moštů, farmářském a tradičním trhu, veřejnosti přístupné slavnosti, tradiční, kulturní, taneční a jim podobné akci; na veřejnosti přístupné sportovní akci lze v rámci příležitostného prodeje prodávat alkoholické nápoje obsahující nejvýše 4,3 % objemová ethanolu a víno.“

„(2) Lihoviny lze v rámci příležitostného prodeje prodávat pouze na ochutnávce lihovin, výročním, farmářském a tradičním trhu, veřejnosti přístupné slavnosti, tradiční, kulturní, taneční a jim podobné akci.“

Není tedy pravda, že by poslední verze předmětného zákona, která vyšla z vlády, rozbourala ochutnávky vín nebo ochutnávky slivovic - takový návrh vzešel z vlády již před více než rokem. Nicméně i u něj byl tento „nedostatek“ v průběhu legislativního procesu odstraněn.

Petr Fiala zmiňuje bývalého náměstka Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Jiřího Veselého. Ten byl do této pozice jmenován 1. května 2011, v této funkci však působil pouze několik měsíců. V listopadu téhož roku ukončil svůj služební poměr u Policie ČR a od 1. prosince 2011 začal působit v roli šéfa divize interní bezpečnosti společnosti Agrofert (Česká pozice, Lidovky, iHNed), kde je ostatně dodnes.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože obchodní bilance je skutečně negativní. Stejně tak lze potvrdit, že dovoz z Číny je přibližně desetkrát vyšší než vývoz.

Podle dat (. xls) Ministerstva průmyslu a obchodu ČR byl za posledních 7 měsíců roku 2016 vývoz ČR do Číny 25,6 miliardy korun. Za stejné období dovoz z Číny dosáhl 240,7 miliard korun. Obchodní bilance je tedy negativní, a to ve výši -215,1 miliard korun.

Je proto možné tvrdit, že dovoz je opravdu přibližně desetkrát vyšší než vývoz. Tento fakt potvrzují také údaje zahraničního obchodu za jednotlivé měsíce letošního roku dle Českého statistického úřadu (. xls, tabulka 4).

DovozVývozBilance2015 1,12,13,120161,22,23,2Data srovnávají oba roky za leden–červenec

Při srovnání s rokem 2015 ze stejných dat vyplývá, že současná obchodní bilance není horší, ale lepší. V prvních sedmi měsících roku 2015 činila přibližně -219 miliard. Letos byla bilance ve sledovaném období nižší, a to přibližně -215 miliard.

Celkově však výrok hodnotíme jako pravdivý, protože bilance je i tak výrazně negativní, a je možné tvrdit, že dovoz z Číny je přibližně desetkrát větší než český vývoz do Číny.

Oldřich Bubeníček má pravdu v tom, že se KSČM daří v poměrných volbách lépe, než ve většinových. Přestože jde o fenomén, který je značně komplexní a podílí se na něm celá řada faktorů, volební výsledky KSČM do obou komor Parlamentu ČR od roku 1996 Bubeníčkovo vyjádření dokládají. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý, byť současně dodáváme, že text odůvodnění není vyčerpávající.

Dle Ústavy ČR se systém poměrného hlasování (čl.18 (1)) využívá v České republice při volbách do Poslanecké sněmovny a do zastupitelstev krajů či obcí. Většinový systém se pak užívá při senátních volbách (čl.18 (2)) a při volbě prezidenta (při jediné přímé volbě prezidenta KSČM nepostavila svého vlastního kandidáta).

V rámci hodnocení srovnáváme zejména volby do Senátu, o nichž byla v pořadu řeč, s volbami do Poslanecké sněmovny. Nejvyššího senátního zastoupení dosáhla strana v roce 1998, kdy disponovala celkem čtyřmi mandáty (jde o necelých 5 % mandátů v rámci celého Senátu). Naopak nejnižší zastoupení v Poslanecké sněmovně znamenalo v roce 1996 pro komunisty zisk 11 % všech křesel v dolní komoře. Již z toho lze vidět významnou disproporci v dosahování zisku křesel.

Tento fakt ovlivňuje řada faktorů, uvádíme pouze některé z nich:

Základním rozdílem je samotný princip poměrné a většinové volby a jejich nastavení v České republice. Pro volby do Poslanecké sněmovny se využívá 14 vícemandátových obvodů, kdy pro podíl na distribuci mandátů je zapotřebí získat alespoň 5 % hlasů celostátně. Mezi těmito obvody je, co do počtu distribuovaných křesel, značný rozdíl (počet křesel v krajích se odvíjí od lidnatosti - resp. od počtu odevzdaných hlasů).

KSČM jako stabilní celostátní strana s velkou členskou základnou, věrným elektorátem a zavedenou značkou (ve všech významech tohoto slova), dokáže oslovovat přes 10 % voličů. To jí pohodlně stačí na zisky mandátů v dolní komoře. Naopak podobný zisk v senátních volbách nestačí zpravidla na postup do 2. kola volby.

Pro volby do Senátu se pak využívá 81 jednomandátových obvodů, kde se volí dvoukolově (po vzoru voleb do Národního shromáždění Francouzské republiky s malou úpravou), tj. pro zisk mandátu je zapotřebí 50 % plus jeden hlas v prvním kole, popř. zisk více hlasů v kole druhém, kam postupují jen dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního.

V rámci senátních voleb volí obvykle mnohem méně lidí. Volby do Poslanecké sněmovny jsou volby prvního řádu, naproti tomu volby do Senátu tak (zejména občany) chápány nejsou (soudě podle účasti - viz volby.cz). Volí se jednotlivé osobnosti a ne až tak strany, což je zejména pro KSČM problém.

Pro kandidáty, kteří postoupí do 2. kola, je pak nezřídka velmi těžké získat mandát, což ovlivňuje to, že samotný elektorát KSČM v daných obvodech na zvolení nestačí. Pro řadu voličů je stále problematické volit zástupce KSČM, a preferují tak kandidáta jiné (jejich optikou demokratické) strany.

zdroj: volby.cz

Ve volbách do PS se KSČM, kromě roku 2010, umístila KSČM vždy na 3. místě. Naproti tomu v Senátních volbách, v nichž se hlasuje ve dvou kolech, je úspěch KSČM ve srovnání s ostatními kandidujícími subjekty velmi nízký. Dosud podíl KSČM na složení Senátu nepřesáhl 5 %. V Poslanecké sněmovně se jejich participace pohybuje v průměru okolo 15 %.

zdroj: senat.cz, volby.cz

V současnosti je v Senátu pouze jeden zástupce KSČM, a to Václav Homolka.

Při hodnocení výroku vycházíme z dat Evropské komise o nemocenských dávkách v jednotlivých zemích EU.

Rakousko: Nemocenská se vyplácí od 4. dne nemoci. Strop pro nemocenskou je nastaven na 4 440 EUR měsíčně, příjem nad tuto hranici není při výpočtu brát v potaz. Během prvních 42 dní nemoci je vypláceno 50 % příjmu, další dny je to pak 60 % příjmu. Na základě pracovních dohod však může být až 12 týdnů vyplácen plný plat. (strana 9)

Německo: Nemocenská se vyplácí z pojistných fondů, platí se 70 % pravidelného příjmu. (strana 14)

Informace o případném zneužívání této nemocenské se nám nepodařilo dohledat. Rovněž ani to, zda s tímto argumentem operují kritici tohoto nastavení v obou jmenovaných zemích.

Miloš Zeman mluví o dávkách ve spojitosti s příchodem migrantů a tom, že právě toto může výt významný motivační faktor pro jejich příchod. Agentura Reuters v této souvislosti v září 2015 zpracovala přehled benefitů, které uprchlíci v jednotlivých evropských zemích získávají. V tomto přehledu vychází Německo skutečně jako nejštědřejší země.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože integrované dopravní systémy fungují i v některých dalších krajích.

Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje (IDS JMK) zahájil provoz 1. ledna 2004. IDS JMK čítá 322 linek, mezi které patří např. tramvajové a trolejbusové linky v Brně, městské dopravy v Adamově, Blansku, Břeclavi, Bystřici nad Pernštejnem, Hodoníně, Kyjově, Vyškově a Znojmě. Dále zahrnuje 24 vlakových linek a 194 regionálních linek.

Podobné integrované systémy jako v Jihomoravském kraji fungují i v kraji Karlovarském a Libereckém.

Karlovarský dopravní systém má 29 zón a integruje velkou většinu ze 132 obcí, které se v kraji nacházejí. Linky v Libereckém kraji obsluhují rovněž velkou část kraje.

Na různém stupni integrace jsou pak integrované dopravní systémy v Jihočeském a Středočeském kraji. Pardubický a Královéhradecký kraj jsou společně obsluhovány prostřednictvím dopravního systému OREDO.

Na území hlavního města Prahy funguje Pražská integrovaná doprava.