Na základě ankety mezi českými firmami, uskutečněné v srpnu 2014, odhaduje Svaz průmyslu a dopravy ČR přímý dopad sankcí na 10 miliard korun, přičemž v dlouhodobém horizontu by se mohly ztráty vyšplhat až do řádu desítek či stovek miliard.

Stanovisko SP ČR však uvádí, že vyčíslení ztrát je velmi obtížné a i samotné firmy je dokáží jen těžko kvantifikovat. Analýza vládní pracovní skupiny pro hodnocení dopadu sankcí pak na základě loňských dat uvádí, že přímé ztráty budou tvořit 300 milionů v zemědělském a přibližně 2,2 miliardy v průmyslovém sektoru (viz str. 21–22), i ta však konstatuje, že vyčíslení ztrát je komplikované.

Co se týče druhé části výroku, podle Analýzy čerpání evropských fondů, vydané v únoru 2014 Ministerstvem pro místní rozvoj, se odhad nevyčerpaných prostředků z fondů EU v letošním roce odhaduje na 21,6 až 24,6 miliard korun (viz strana 4). Hodnocení, zda tato částka odpovídá ztrátám českých firem v důsledku sankcí vůči Rusku, je však s ohledem na výše uvedená data nemožné, proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Petr Mach s kolegou europoslancem Tomášem Zdechovským v rámci pomoci české matce (Evě Michalákové) získat zpět děti zadržované v Norskuzahájili finanční sbírku, na kauzu upozornili velvyslance Norska v Bruselu i další kolegy v Evropském parlamentu.

Ve svém proslovu na demonstraci na podporu Evy Michalákové, která se konala 18. listopadu u norské ambasády, pak mj. prohlásil: " Přinesl jsem i několik desítek archů petic, kterou podepsali členové naší Strany svobodných občanů a budeme v tomhle úsilí pokračovat ".

Strana svobodných občanů také organizuje petiční akce, kde sbírá podpisy na podporu českých dětí. Konkrétně web Svobodných popisuje činnost strany v tomto směru ve Zlínském kraji.

Samotná událost (tedy zásah kvůli vydání knihy) skutečně proběhla a po ní také byla policie kritizována jednak za necitlivé načasování (ze strany muslimů i ministra vnitra) a také také necitlivý přístup (např. zmiňované boty). Muslimská komunita ovšem vydala také prohlášení, v němž policii samotný zásah neupírá, pozastavovala se nad výše uvedenými nuancemi.

Nakolik jde tuto kritiku považovat za "stupňování agresivních požadavků" (Konvička mluví o jediném izolovaném případě) necháme na posouzení čtenáře a výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se jedná spíše o interpretaci samotného Martina Konvičky.

Policejní zásah (video) v pražské muslimské modlitebně z dubna 2014, jehož důvodem mělo být podle policie " podezření z vydání a distribuce knihy, která šíří rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti takzvaným méněcenným rasám" – skutečně vyvolal nesouhlas české muslimské komunity.

Její představitelé se nejprve ohrazovali pouze proti načasování (při páteční motlitbě - což kritizoval i ministr vnitra) policejní akce. Předseda Ústředí muslimských obcí v ČR Muneeb Alrawi například tehdy prohlásil:

" Respektujeme, že policie mohla zasáhnout a zásah neupíráme. Ale způsob a načasování budeme chtít vysvětlit. Jenom tím přitáhli pozornost médií a nahnali vítr do plachet těm, kteří jsou proti muslimům."

Později oznámili muslimové, že podají proti jednání stížnost, kde si mimo jiné skutečně stěžovali i na to, že policisté přišli obutí na jejich svaté místo, kde se každý musí zout.

Kritika policie stran také zazněla v den zásahu v hlavních zpravodajských relacích komerčních televizí:

TV Nova - "Šli v botách jako do toho mešita a tohle to, trošičku špatně, bohužel. "

FTV Prima - "svědek zásahu--------------------
Policie nás zajistila a lustrovala, nic jinýho. To znamená, že jsme nemohli všichni lidé, kteří tam byli, neměli možnost zvednout hlavu, protože pořád jsme dostávali pokyn, že hlava musí být dole.

Nikola VEVERKOVÁ, redaktorka
--------------------
A podobně popisují muslimové i policejní zákrok v mešitě na Černém Mostě.

svědek zásahu
--------------------
Je veliký jako ponižování jako muslimů v České republice. Za prvé to není poprvé, jako dělají, takové ponižování, jak teďko šli prostě a šlápli jako do modlitebny a já nesouhlasím s tím.

Nikola VEVERKOVÁ, redaktorka
--------------------
Podle policie je ale razie standardní a detektivové zvolili co nejcitlivější formu vyšetřování.

Pavel HANTÁK, mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu
--------------------
Postupujeme s maximální možnou mírou ohleduplnosti vůči nezúčastněným osobám a při respektování svobody vyznání. "

Stejně tak kritizoval policejní akci i ministr vnitra Milan Chovanec. A přestože policejní inspekce později neshledala žádné pochybení, ministr policisty pokáral doporučením, aby příště lépe vážili své kroky.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť (.pdf, str. 113–114) se podle klasické interpretace Šaríi může Muslim oženit i s Křesťankou, Židovkou a Zoroastristkou*, zatímco Muslimka může vstoupit do sňatku pouze s Muslimem.

*) Zoroastrismus je předislámské náboženství staré Persie

Turecko proti kurdským bojovníkům opravdu zasahuje a Česká republika Kurdům náboje dodává, jde však o různé kurdské skupiny a výrok Vojtěcha Filipa je tak příliš zjednodušený a zavádějící.

Turecko zasahuje proti bojovníkům PKK (Strana kurdských pracujících; v EU uvedena na tzv. seznamu teroristů) v severním Iráku. V červenci 2015 např. proběhl třetí a do té doby dosud největší nálet na cíle PKK včetně úkrytů, skladů a jeskyní na šesti lokacích (Reuters). S těmito nálety pokračovalo Turecko i během podzimu 2015 (BBC). Turecko zároveň prohlásilo, že dvakrát zasáhlo (Reuters) proti bojovníkům YPG (Lidové obranné jednotky), které jsou v Sýrii podporovány USA (WSJ).

Česká republika dodala do Iráku náboje a mluví se i o zbraních, v tomto případě však jde o zásilky regionální vládě autonomního iráckého Kurdistánu, která má naopak dokonce se zmíněnými bojovníky PKK spory, které se například projevily před operací osvobození města Sindžáru.

Pro lepší přehlednost situace přidáváme grafiku BBC, která uvádí tyto tři různé skupiny Kurdů a jejich vztahy právě s Tureckem:

Zaměříme se na dvě období vlády ODS, a to na vládu Mirka Topolánka (2007–2009) a Petra Nečase (2010–2013). Daň z příjmu právnických oso b určuje § 21 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

V letech 2007 až 2009 se daň snížila nejprve z 24 % na 21 % a v roce 2009 dále na 20 %, a to s výjimkou investičních, podílových a penzijních fondů, pro které platila sazba 5 %. Od roku 2010 dále je sazba neměnná, a to ve výši 19 %. Toto snižování bylo součástí Zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, který vstoupil v platnost v lednu 2008.

Daň z příjmu fyzických osob určuje § 16 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Až do roku 2007 byla v ČR progresivní, a to ve výši 12 % - 32 %. Ta byla Topolánkovým Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů snížena od roku 2008 na jednotnou sazbu ve výši 15 %, která v ČR platí dodnes. Změněn byl ale základ, ze kterého se daň vypočítává, a to zavedením tzv. superhrubé mzdy. Ta spočívá vnesnížení základu daně o částky pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je povinen odvádět zaměstnavatel za zaměstnance (6,5 % za sociální a 4,5 % za zdravotní pojištění, celkem tedy 11 %), a zároveň její zvýšenío částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je povinen platit zaměstnavatel (25 % za sociální a 9 % za zdravotní pojištění = 34 %).

Výše těchto odvodů je dána zákonem: zde, zde a zde. Základ daně tak vzrostl o 34 %, a 15 % daň ze superhrubé mzdy je přibližně 20 % ze mzdy hrubé.

Od roku 2013 byla vládou Petra Nečase zavedena také tzv. „solidární daň“, tedy navýšení daně o sedm procentních bodů pro fyzické osoby, jejichž příjem přesáhne 48násobek průměrné mzdy.

Výrok Petra Fialy, že za vlád ODS se snižovaly daně je tedy pravdivý,pokud hodnotíme změnu sazeb daní z příjmu, ale současně byl také navýšen základ pro výpočet této daně a zavedena byla dodatečná daňová sazba pro vysocepříjmové fyzické osoby. Obě vlády, Topolánkova i Nečasova, pak zvyšovaly sazby DPH, viz vysvětlení k relevnatnímu výroku z této diskuze.

Směrodatnájesložená daňová kvóta, ukazatel umožňující srovnání daňového zatížení. Představuje podíl daní na hrubém domácím produktu. Složená daňová kvóta zahrnuje „skutečné daně“ (jako daně i označované), ale také příjmy z odvodů na sociální a zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Statistiku daňové kvóty sleduje OECD.

Jak lze vyčíst z tabulky výše, během vlády Mirka Topolánka se složená daňová kvóta mírně snižovala, zatímco za vlády Petra Nečase naopak vzrostla. Výrok Petra Fialy je proto možné hodnotit jako nepravdu, neboť při hodnocení daňového zatížení je nutno brát v potaz více proměnných, než jen absolutní výši jedné z daňových sazeb, a v tom případě není pravdivé tvrzení že „za vlády ODS se snížily daně“ v obecném měřítku.

Nepodařilo se nám zjistit, zda v restitučních řízeních docházelo k restitucím akciových podílů podniků (např. zmíněných mlýnů apod.). V §3. odst. 3 zákona č. 403/1990 Sb., Zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd je zmíněno: " Náležela-li odňatá věc do spoluvlastnictví více osob, jsou oprávněnými osobami spoluvlastníci podle výše svých podílů;... ", což však odkazuje spíše na věci, než vlastnické podíly.

Trestní zákoník pohlíží na krácení daně jako na trestný čin (§240). Zkrácení daně “ve velkém rozsahu” je přitom trestáno odnětím svobody až na 10 let (§240 odst. 3), čímž spadá do kategorie zvlášť závažných zločinů (§14 odst. 3) a může tedy být trestáno rovněž propadnutím majetku (§66 odst. 1).

Se zrušením konceptu superhrubé mzdy počítal zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (body 14–16). Zároveň se sazba daně měla změnit na 19 % (bod 33). Zákon měl nabýt účinnosti 1. ledna 2015.

Právě tyto body spolu s řadou dalších byly zrušeny vládní novelou č. 267/2014 Sb., kterou podpořila svými hlasy celá koalice a KSČM. Koalice tímto odmítla již připravené mírné snížení daně (při 15% dani ze superhrubé mzdy se odvádí zhruba 20,1 % z hrubé mzdy, změna na 19 % z hrubé mzdy by tedy znamenala faktické snížení sazby daně o 1 procentní bod). Říci, že tímto koalice de facto zvýšila daň, není úplně korektní, podstata výroku je však pravdivá, a proto jej také takto hodnotíme.

Robert Pelikán patrně naráží na § 8b a 8c trestního řádu v návaznosti právě na § 180 trestního zákoníku, podle nějž:

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.(2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají.

Zejména z odstavce druhého plyne, že novináři a jiné osoby vázané profesní povinností mlčenlivosti budou potrestány odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti, pokud bez souhlasu zdroje uveřejní osobní údaje, které získali v souvislosti s výkonem jejich novinářského povolání. Podmínkou je ovšem způsobení vážné újmy na právech nebo oprávněných zájmech osoby, což může spočívat v narušení rodinných vztahů, poškození v zaměstnání, újmě na pověsti apod. (viz Jelínkův komentář k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu s poznámkami a judikaturou).

Vedle toho připadá v úvahu potrestání správního deliktu porušení zákazu zveřejnění osobních údajů dle § 44a a 45a zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, za nějž hrozí pokuta až 5 milionů korun.

Pelikán má tedy pravdu, když tvrdí, že v trestním zákoníku je sazba (až tříletá) za uveřejnění osobních údajů uniklých ze spisů.