Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná pouze o desítky trestně stíhaných právnických osob ročně, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Stíhat právnické osoby je možné na základě zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim z roku 2011. Podle informací poskytnutých Policií ČR na konci roku 2014 „v roce 2011 policejní orgány Policie České republiky zahájily trestní stíhání celkem 13 právnických osob, v roce 2012 celkem 62 právnických osob, v roce 2013 celkem 43 právnických osob a od 1. ledna do 30. září 2014 celkem 23 právnických osob. Ohledně statistických údajů o počtu pravomocně odsouzených právnických osob a údajů o trestech, které jim byly uloženy, Policie České republiky konstatovala, že těmito údaji nedisponuje, neboť je neeviduje.“

Této otázce se věnoval také server ePrávo.cz, který s odkazem na statistiky Ministerstva spravedlnosti uvádí, že „v roce 2013 byly českými soudy pravomocně uloženy právnickým osobám celkem 3 tresty.“V následujícím roce pak bylo soudy pravomocně uloženo právnickým osobám 22 trestů.

Server dále uvádí: „Celých 72 % všech rozhodnutí, v rámci kterých byla právnické osobě pravomocně uložena sankce, vydaly soudy moravské, resp. slezské. To, zda se jedná čistě o náhodu, anebo je tato skutečnost něčím racionálním opodstatněna, je však těžké odhadovat.“

Základní plat poslance jakožto ústavního činitele byl zmrazen na 55 900 Kč od jeho posledního snížení v roce 2010. V letech 2009 a 2010 se základní plat snižoval, a předtím byl od roku 2007 konstantní, tedy zmrazený. V tomto smyslu je výrok hodnocen jako pravdivý, jelikož posledních téměř pět let je základní plat poslance zmrazený. Podrobně popisuje celou problematiku náš blog.

Zdrojová data grafu: ČSÚ (.pdf) a Finance.CZ

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro trojčlenné a čtyřčlenné koalice je volební klauzule 15% a 20% a kvůli malému počtu mandátů v některých krají může navíc v extrémním případě i přirozený volební práh pro jednu stranu dosáhnout více než 15 %. Rovnost hlasů je v současném volebním systému opravdu narušována.

Volební systém do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je označován jako poměrný o obsahuje omezovací klauzuli, kterou je nutné překonat na celostátní úrovni, aby volební strana postoupila do skrutinia, ve kterém se jí přidělují poslanecké mandáty. „Do skrutinia postupují politické strany a hnutí, které získaly alespoň 5 % platných hlasů na celostátní úrovni, dále dvoučlenné koalice, které získaly alespoň 10 % platných hlasů, trojčlenné koalice, které získaly alespoň 15 % a čtyř a vícečlenné koalice, které získaly alespoň 20 % hlasů.“

Mandáty se přidělují na úrovni volebních obvodů, které jsou shodné s hranicemi vyšších územně správních celků. V posledních volbách do Sněmovny v roce 2013 připadalo nejvíce mandátů na Středočeský kraj (25 mandátů), nejméně naopak na Karlovarský kraj (5 mandátů). Kvůli tomu poměrně často dochází k případům, kdy strana (která překonala pětiprocentní hranici celostátně) získá více než 5 procent hlasů v některém menším kraji, avšak nezíská v něm ani jeden mandát.

Prozatím nejlepší krajský výsledek, který nestačil k získání poslaneckého křesla od roku 2002 (tj. od doby používání současného volebního systému) zaznamenala TOP 09 v loňských volbách do PS, když v Karlovarském kraji získala 10,08 % hlasů. Na získání mandátu by TOP 09 musela získat o 705 hlasů více, aby při rozdělování mandátů předstihla druhého zvoleného kandidáta z hnutí ANO 2011. 704 hlasů by poté odpovídalo v Karlovarském kraji přibližně 0,57 procentu, přirozený volební práh by tedy odpovídal přibližně 10,6 %.

Podobně dopadla Strana zelených v roce 2006, když v Libereckém kraji obdržela 9,58 % hlasů a ani jeden mandát. Lídr liberecké kandidátky zelených Petr Pávek kvůli tomu dokonce podal stížnost k Ústavnímu soudu, který ji však odmítl. V tomto případě zeleným chybělo 266 hlasů, aby získali mandát na úkor čtvrtého zvoleného kandidáta ODS. To odpovídá přibližně 0,1 %, přirozený volební práh by tedy byl zhruba na úrovni 9,7 %.

Přirozený volební práh tudíž prozatím nedosahoval Ferjenčíkem zmíněných patnácti procent, avšak teoreticky by této hodnoty nabývat mohl. Pokud by v Karlových Varech kandidovaly pouze dvě strany, které by získaly 83,4 a 16,6 %, všech pět mandátů by si rozdělili kandidáti úspěšnější strany.

Není bez zajímavosti, že tento systém přidělování mandátů naopak umožňuje získat straně křeslo, i když v daném obvodu pěti procent nedosáhla (např. Úsvit přímé demokracie získal v Praze pouze 3,19 % hlasů, ale přesto byl lídr jeho kandidátky Milan Šarapatka zvolen).

Ke druhé části výroku (o narušování rovnosti hlasů) můžeme uvést, že volební systém způsobuje, že úspěšnějším stranám stačí na získání mandátu méně hlasů než subjektům s menšími volebními výsledky. Příkladem je již zmiňovaný rok 2006, kdy ODS získala 1 892 475 hlasů a 81 poslaneckých mandátů, na jeden tudíž potřebovala 23 363 hlasů. Naopak Strana zelených získala díky 336 487 hlasům šest křesel, na jedno musela získat 56 081 hlasů, tedy více než dvojnásobně více než ODS. Je to způsobováno právě rozdílnou velikostí volebních obvodů, kdy v některých obvodech "propadají" hlasy pro strany s nižšími volebními výsledky.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože se nedá říci, že Miroslav Kalousek sám zadlužil zemi. Jako ministr financí byl sice správcem státního rozpočtu, o příjmech, výdajích, schodku a potažmo výši dluhu však rozhoduje vláda, Sněmovna nebo také například kondice ekonomiky ovlivněná množstvím faktorů včetně externích vlivů.

Kalousek byl ministrem financí od ledna 2007 až do května 2009, poté znova od července 2010 až do července 2013. Vývoj státního dluhu byl v těchto letech následující:

Stav ke konci 2006: 802,5 - stav ke konci 2008: 999,8 = 197,3 mld
Stav ke konci 2009: 1 178,2 - stav ke konci 2012: 1 667,6 = 489,4 mld
Celkem tedy 686,7 miliardy korun

Je tedy možné říci, že během působení Miroslava Kalouska jako ministra se skutečně státí dluh zvýšil o 686,7 miliardy korun při daném růstu. Není však možné říct, že to způsobil čistě ministr financí.

Zdroj: ČSÚ

Miloš Zeman se v roce 1989 (konkrétně 25. sprna) veřejně vyjádřil na adresu tehdejšího československého hospodářství, a to v pořadu Československé televize Hospodářský zápisník. V rámci tohoto pořadu popsal neuspokojivý stav československé ekonomiky, která zaostávala za Západem. Ještě před vystoupením v tomto pořadu se na adresu čs. hospodářství vyjádřil v článku Prognostika a přestavba v rámci Technického magazínu, za nějž byl propuštěn ze svého tehdejšího zaměstnání v Agrodatu.

Nynější prezident se tak před listopadem 1989 prognostikou zabýval opravdu četně, což ostatně dokládá oficiální internetová stránka Pražského hradu, ovšem členem Prognostického úřadu ČSAV se stal až v roce 1990, čili až po uveřejnění výše zmíněného článku a projevu. Tento fakt dokládá nejen životopis z uvedených oficiálních stránek Pražského hradu, ale i prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, který se v podobném duchu vyjádřil při zvěřejnění článku o prezidentově údajném popření násilí na Národní třídě v listopadu 1989.

V současné době ministerstvo obrany a generální štáb armády ČR vypracovali koncepční materiál nazvaný Koncepcevýstavby Armády České republiky do roku 2025, který spolu s předcházejícím dokumentem nazvaným Dlouhodobý výhled pro obranu 2030, řeší problematiku výstavby Armády ČR a obrany státu v kontextu praxe kolektivní obrany. Dokumenty reagují na změnu bezpečnostního prostředí s predikcí jeho vývoje v horizontu do roku 2025.

"Hlavním cílem Koncepce výstavby AČR je stanovit rozsah a způsob dosažení schopností, které jsou požadovány ke splnění všech úkolů a závazků AČR do konce roku 2025. Strategie dosažení cílového stavu vychází z následujících priorit:1. Výstavba AČR k obraně ČR a kolektivní obraně v rámci NATO.2. Výstavba AČR k naplnění mezinárodních závazků mimo obrany ČR a kolektivní obrany NATO.3. Výstavba AČR k plnění úkolů, které přímo nesouvisí s obranou státu proti vnějšímu vojenskému napadení a s mezinárodními závazky." (z projevu náčelníka generálního štábu na národní vyzbrojovací konferenci, 22.října 2015)

Koncepce prošla Výborem pro obrané plánovaní (.pdf) 3. září 2015. Dne 6.října 2015 byla koncepce podle slov premiéra Sobotky schválena (zvukový záznam, čas 4:21, .mp3) Bezpečnostní radou státu a předána na projednání Vládou ČR.

Dodávky plynu omezeny byly, avšak není potvrzeno, že se tak stalo díky Gazpromu, ani že se jednalo o situaci trvající “několik měsíců”.

Že by Gazprom snižoval dodávky plynu na Slovensko, ruský podnik nikdy nepotvrdil. Faktem ale je, že dodávky plynu z Gazpromu na Slovensko se k 1. říjnu 2014 snížily, podle společnosti Slovenský plynárenský průmysl (SPP), přibližně o 50 %. Informace o poklesu dodávek o 25 % se objevily i v druhé polovině září 2014.

Ještě 10. září hlásil provozovatel slovenského plynovodu Eustream, že dodávky plynu na Slovensko fungují normálně. Dodávky v plné výši ovšem Eustream potvrzuje opět k 31. říjnu 2014.

Generální ředitel společnosti Eustream Tomáš Mareček oznámil, že společnost nepodporuje výstavbu plynovodu South Stream, protože by to podle něj znamenalo podpořit nepřátelskou akci vůči Ukrajině. Navrhovaný plynovod by území Ukrajiny obcházel, Ukrajina by tedy ztratila zisk plynoucí z tranzitu zemního plynu do dalších zemí Evropy.

Podle již citované analýzy NKÚ je stomiliardová daňová mezera v ČR (rozdíl mezi předpokládaným a skutečným výběrem daně) tvořena primárně podnikateli, kteří úmyslně zkreslují údaje (ze 40 %), dále přírůstkem nesplacených nedoplatků (25 %) a nelegální a stínovou ekonomikou (ze 7 %). Zbylých 28 % pak spadá do kolonky "ostatní" (.pdf, str. 14–16). Ze zprávy ale není patrné, z jaké části je škoda způsobena konkrétně tzv. karuselovými podvody, ačkoli spadají do kolonky úmyslně zkreslených údajů.

Karuselovým (či také kolotočovým) podvodům skutečně čelí celá EU, což vyplývá z podstaty tohoto typu podvodu (vysvětleno například zde). Přesná čísla nebo alespoň kvalifikované odhady výše škod způsobených karuselovými podvody se nepodařilo dohledat, podle Evropské komise jsou však karuselové podvody jedním z nejčastějších typů podvodů souvisejících s výběrem DPH. Jako významný fenomén je jmenuje i Ministerstvo financí ve své tiskové zprávě vysvětlující důvody pro zavedení kontrolního hlášení DPH. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože během nočního jednání o církevních restitucích 13. července 2012 Miroslava Němcová jako předsedkyně Poslanecké sněmovny odejmulo slovo poslanci Babákovi poté, co neuposlechl její výzvy, aby začal mluvit k věci, tedy k církevním restitucím, které byly bodem jednání.

Citujeme předsedkyni Němcovou: " Pane poslanče, nikdo vám neupírá právo mluvit jménem klubu. O neomezené lhůtě jsme se bavili také, tu vám též nikdo neupírá. Upírám vám právo mluvit mimo projednávaný bod, což jsem přesvědčena, že toto musím jako řídící schůze učinit, protože jsem přesvědčena, že jste se prostě odchýlil od toho, co je tématem tohoto bodu. "

(...) Babák se snažil v reakci na výzvu vysvětlit, že jeho řeč se týká církevních restitucí, přesto, že předčítal z církevní historie.

" V tom případě je mi líto, ale jsem přesvědčena, že jste přestoupil ustanovení jednacího řádu. Prosím, dejte námitku proti mému postupu. Já vám odnímám slovo. "

Němcová při tomto svém kroku použila § 59 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který v (4) říká:

" Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí stanovenou řečnickou lhůtu, může na to předsedající poslance upozornit a volat jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí slušnosti, může jej předsedající volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí upozornění k nápravě, může mu slovo odejmout. O námitkách poslance proti rozhodnutí o odnětí slova rozhodne Sněmovna bez rozpravy. "

Věci veřejné již předem oznámily, že se pokusí o obstrukce ohledně zákona. Každý člen poslaneckého klubu Věcí veřejných během tohoto jednání měl možnost se k zákonu vyjádřit a každý mluvil dvakrát deset minut (Sněmovna si v tomto bodě ohlasovala toto omezení řečnické doby). Jednání toho dne skončilo po osmi hodinách.

Tento výrok padl v kontextu vztahů (odlišných stanovisek) vlády a prezidenta. Je pravda, že v tomto konkrétním rozhovoru pro ruský První kanál Miloš Zeman nezpochybnil územní celistvost Ukrajiny. Toho se však dopustil již před časem, výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z neoficiálního překladu rozhovoru na serveru Nová republika, jednotlivé pasáže pak citovala i česká média (záznam rozhovoru na Youtube je k dispozici pouze v ruštině). Prezident v rozhovoru konstatoval, že "na Ukrajině je občanská válka" a v takových podmínkách je "jakákoliv hospodářská pomoc jen plýtvání penězi". Podle něj se předně musí dohodnout "Ukrajinci s Ukrajinci".

V tomto rozhovoru však nijak explicitně nezpochybňuje územní celistvost Ukrajiny.

Česká televize přinesla 20. listopadu přehled výroků prezidenta Zemana k celé krizi na Ukrajině. Prezident mluvil již v dubnu tohoto roku o celistvosti Ukrajiny v tom smyslu, že Krym vlastně Ukrajině nikdy nepatřil. Sám Mach pak v těchto Otázkách Václava Moravce mluví o tzv. Budapešťském memorandu, které Ukrajině přiznávalo nedotknutelnost území, a to i včetně Krymu.