Zde ovšem to bývá v koalicích takto, že nejsilnější strana určuje především také evropskou politiku.
Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý. V ČR je koordinací evropských politik pověřen Úřad vlády ČR (konkrétně Sekce pro evropské záležitosti a v jejím rámci Odbor koordinace evropských politik), klíčovou meziresortní institucí je pak Výbor pro EU. Předseda vlády může pověřit řízením tohoto výboru tajemníka pro evropské záležitosti, čímž je mu následně i podřízen. Právě tímto pak může předseda vlády, a tedy i nejsilnější strany koalice výrazně ovlivnit evropskou politiku.
Podle všech ukazatelů, které můžete najít i v jiných mezinárodních ročenkách, v tom srovnání evropské 28 si nevedeme vůbec špatně, například pokud jde o (...) míru chudoby.
Česká republika má podle metod měření rizika chudoby Eurostatu (.pdf) skutečně procentuálně nejnižší riziko chudoby (9,8 %) ze zemí EU. Nejvyšší míra rizika na hladině 22 % se vyskytuje ve Španělsku, Bulharsku a Rumunsku. Vyplývá to tak ze zprávy Eurostatu z roku 2012. Je nutné ovšem vzít úvahu relativitu chudoby v jednotlivých zemích, v nichž se hranice chudoby můžou výrazně lišit.
Hospodářské noviny vysvětlují relativní míru chudoby takto: „Relativní míra chudoby je způsob, jakým lze změřit míru ohrožení populace chudobou, vzhledem k ostatním zemím. Základním principem je stanovení hranice chudoby vůči příjmovému mediánu domácnosti. Dle metodiky Evropského statistického úřadu Eurostatu je jako kritérium chudoby stanoveno méně než 60 procent mediánu příjmu domácností."
Server finance.cz uvádí hodnoty hranice chudoby v různých zemích. Například v České republice je hranice chudoby 4 235 EUR za rok, zatímco například v Lucembursku činí hranice chudoby 19 400 EUR za rok.
Výrok s ohledem na relativitu metodiky výpočtu rizika chudoby hodnotíme jako pravdivý.
My musíme jednat (o novém evropském komisaři). My jsme o tom zatím nejednali.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť podle premiéra Sobotky jednání o výběru nového českého eurokomisaře teprve začnou a to nejpozději do dvou týdnů.
Ve volbách do Evropského parlamentu zvítězilo hnutí ANO, získalo ovšem stejné množství mandátů jako ČSSD a TOP 09.
O novém eurokomisaři se tak bude prvotně jednat v rámci koaliční rady.
Nečasova vláda nevyjednala výjimku jako Rumuni nebo Slováci, aby mohli o rok déle čerpat.
Slovensku a Rumunsku se skutečně podařilo vyjednat na půdě Evropské rady v únoru 2013 výjimku z čerpání evropských fondů ve formě prodloužení čerpání ze dvou let na tři. Výjimku definitivně schválilo hlasování Výboru pro regionální rozvoj Evropského parlamentu. Žádné další země výjimku nevyjednaly a nedostaly, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
Například při diskusi se zaměstnavateli z řad zdravotně postižených, kdy také vloni, ale byla sice zvýšena mzda na osm tisíc, ale když byla mzda zvýšena na 8,5 tisíce, tak u lidí se zdravotním postižením nebyla zvýšena.
K navýšení minimální mzdy došlo Nařízením vlády ze dne 16. července 2013, kterým se změnilo původní Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.
Výše základní sazby minimální mzdy skutečně vzrostla (účinností dnem 1. srpna 2013) na částku 8 500 Kč. Avšak sazba minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance (tedy propro poživatele invalidních důchodů) byla ponechána na částce 8 000 Kč. Více o problematice najdete např. na serveru mesec.cz či pravniradce.ihned.cz.
My jsme v podstatě opsali manifest evropských socialistů, tam je ta vize docela jasná, silná, udržet sociální model a zabránit sociálnímu rozvratu a dezintegraci Evropy.
Pokud srovnáme manifest Evropských socialistů nazvaný Směrem k Nové Evropě s manifestem ČSSD, s označením Chceme spravedlivou a sociální Evropu, k volbám do Evropského parlamentu, zjistíme, že se v mnoha bodech shodují. Důraz je dle ČSSD a PES (Strana evropských socialistů, The Party of European Socialists) kladen zvláště na vytváření nových pracovních míst, snahu o důstojný život Evropanů, konec "podbízení" investorům a sladění daňových a jiných podmínek členských států, snahu pomoci mladým lidem s nalezením adekvátní práce, důslednou kontrolu pracovních podmínek zaměstnanců, rovnost příležitostí a větší míru regulace bankovního systému.
A ještě bych rád reagoval na tu státní pokladnu. Státní pokladna, pan Kalousek nainvestoval 4,7 miliardy. Je de facto nefunkční, máme nález NKÚ za porušování zákona o veřejných zakázkách.
Obecně má Babiš pravdu v nákladnosti celého projektu i v tom, že NKÚ ve své zprávě uvedl pochybení ministerstva financí stran porušení zákona o veřejných zakázkách. Popsal také další problémy.
Podle zprávy (.pdf) Nejvyššího kontrolního úřadu náklady na zřízení projektu Státní pokladny dosáhly 4,8 miliard korun.
Na straně ministerstva financí bylo opravdu shledáno porušení zákona o veřejných zakázkách, a to konkrétně v případě, kdy "MF neprovedlo zadávací řízení před uzavřením odatků č. 1 až 5 ke smlouvě o dodávce IISSP (Integrovaný informační systém Státní pokladny – pozn. Demagog.cz) ani před uzavřením smlouvy o poskytování služeb ze dne 3. listopadu 2010."
Zda a nakolik je projekt reálně funkční, nejsme schopni zcela konkrétně posoudit. Nicméně samotný web projektu Státní pokladna (a jeho dalších podprogramů) informuje o řadě výpadků, resp. odstávek.
Zpráva také hovoří o porušení rozpočtových pravidel ze strany ministerstva financí: "MF nepostupovalo v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), když dodavateli IISSP poskytlo v roce 2011 dvě zálohy v celkové výši 248 776 tis. Kč na období delší než jedno čtvrtletí a když jejich část ve výši 159 676 tis. Kč nevyúčtovalo ke konci rozpočtového roku, tj. k 31. prosinci 2011. Poskytnutí zálohových plateb dodavateli IISSP v částce 159 676 tis. Kč k 31. prosinci 2011 MF neuvedlo v závěrečném účtu kapitoly 312 Ministerstvo financí za rok 2011."
Já jsem prosadil zákon o trestní odpovědnosti firem, takže už jsou dneska odsouzeny k trestu smrti firmy, které se chovaly korupčně.
Zásluhy za vznik zákona č. 418/2011 Sb. (Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) jsou přisuzovány tehdejšímu ministru vnitra Radku Johnovi, který ho prosadil do vládní strategie protikorupčních opatření (např. zde či zde). Tento zákon nabyl účinnosti ode dne 1. ledna 2012 a do poloviny února 2014 bylo zahájeno trestní řízení s celkem 70 firmami. Dosud byly vydány 3 rozsudky pravomocně uznávající vinu, přičemž další dvě společnosti byly odsouzeny pravomocnými trestními příkazy. Jedna firma byla naopak obžaloby pravomocně zproštěna.
V Evropském parlamentu a v institucích EU, v Evropské komisi i v parlamentu jsme předložili stovky návrhů. Ale jsou to vlády členských států, které si to nepřejí. (Martin Schultz hovoří o návrzích na společnou migrační politiku, umožňující "legální imigraci", pozn.)
Společná imigrační politika v evropském právním rámci již existuje, ale kvůli neochotě členských států v této věci jednat zatím nedošlo v oblasti k většímu pokroku. Nepodařilo se nám však ověřit, zda předložených návrhů byly opravdu stovky, a výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.
Společná azylová a imigrační politika byla zařazena do právního rámce Evropské unie prostřednictvím Amsterodamské smlouvy (.pdf, Hlava IV). Výjimku z těchto ustanovení má Velká Británie a Irsko.
Společnou imigrační politikou se EU začala zabývat na summitu v Tampere v roce 1999. Dosud ovšem nebyly podniknuty konkrétnější kroky. V roce 2004 byl přijat Haagský program, který si kladl za cíl vytvořit z Evropské unie prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. Také měl v plánu vytvořit (ang.) společný systém a procedury pro uznávání uprchlíků. Poslední výzva (ang.) na pokročení v této oblasti měla uzávěrku v prosinci 2012 a nebyla většinou států vzata v úvahu (ang.).
V roce 2008 byl ještě přijat Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu, který však většinu pravomocí ponechal v kompetencích (.pdf, s. 5) členských států. Na potřebnost společné imigrační politiky již také několikrát poukazovala Evropská komise ve svých sděleních (.pdf) pro Evropský parlament, Radu EU nebo Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.
Je tedy pravda, že to jsou členské státy (a jejich vlády), které neprojevují větší ochotu v oblasti společné imigrační politiky. Zda však byly v Evropském parlamentu předloženy stovky návrhů společné migrační politiky, nedokážeme ověřit.
Zelení naopak iniciovali zprávu v Evropském parlamentu, která se velmi kriticky postavila k biopalivům 1. generace, my je nepodporujeme.
Evropský parlament skutečně v roce 2013 podpořil (hlasování zde) pokročilá biopaliva na úkor těch tzv. 1. generace, která mohou konkurovat potravinové výrobě. Zelení rovněž stáli za tímto návrhem (.pdf). Zpravodajem této zprávy byl poslanec Evropského parlamentu z frakce Zelených Claude Turmes.
Ten v této zprávě mimo jiné uvedl, že (str. 86): "Zpravodaj se domnívá, že jsou zde přesvědčivé důkazy pro to, aby byl opuštěn cíl povinných 10 % paliv z obnovitelných zdrojů. Pozornost věnovaná biopalivům by měla být kvalitativní než jen čistě kvantitativní.
V následujících odstavcích rozděluje možné zdroje biopaliv na "go" (tedy ty, které Zelení podporují) a "no-go" (ty, proti kterým protestují, paliva první generace). Mezi "go" patří především odpadky a zbytky, mezi "no-go" patří ty, které negativně ovlivňují světovou produkci potravin.
Tento postoj se pak promítá do konkrétních pozměňovacích návrhů, kupříkladu návrhu č. 2 (str. 6 dokumentu). Celá zpráva je tak velmi kritická k biopalivům první generace a navrhuje změny, jak omezit jejich užívání.
O kritickém postoji strany k biopalivům první generace svědčí i řada dalších prohlášení na stránkách evropských Zelených (např. zde nebo zde).
Tento výrok jsme změnili z původního hodnocení "něověřitelné" na základě podkladů dodaných Stranou zelených, za což jim děkujeme.
