Přehled ověřených výroků

ODS má transparentních účtů více – jeden “normální/dlouhodobý”, jeden “pro budoucnost” a také jeden speciální na senátní volby.

ODS sice má na kampaň do Senátu zřízen svůj transparentní účet, nicméně ten nezveřejňuje fakticky nic. Jde o souhrn několika transakcí, z nichž není zřejmé, na co přesně výdaje jdou (mimochodem přímo na Kladívkovu kampaň nebyla podle něj vynaložena ani koruna – z "normálního" transparentního účtu pak také není jasné, na co mají být vynakládány jednotlivé peníze).

ODS tedy skutečně má transparentní účet k senátním volbám, nicméně se jedná spíše o pro forma aktivitu. Jeho reálný význam je fakticky nulový.

Je pravdou, že některé průmyslové podniky na Ostravsku, jako je ArcelorMittal nebo Třinecké, železárny oznámily ekologické modernizace provozu v řádech miliard korun. Ty by měly regionu ulevit od řádově stovek tun prachu ročně.

Podle informací Moravskoslezského kraje již v minulosti " průmyslové podniky však díky investicím v řádu několika miliard korun do ekologických opatření své emise výrazně snížily. (...) Společnosti ArcelorMittal Ostrava se podařilo snížit celkové roční emise prachu na 669 tun, rovněž Třinecké železárny snížily své emise prachových částic pod 700 tun ročně ".

Třinecké železárny a ArcelorMittal přitom patří (.pdf, str. 9, data za rok 2012) k největším stacionárním emisním zdrojům v Moravskoslezském kraji. Při posuzování emisí se sleduje celkové množství vypouštěných částic, takzvaných tuhých znečišťujících látek (TZL). Ty, jak ukazuje graf níže (zdroj), na Ostravsku skutečně každoročně klesají.

Jak ale uvádí organizace Čisté nebe, imise pro PM10, PM2,5 (polétavý prach) a benzo(a)pyren se naopak v posledních letech nelepší a obzvlášť v zimních měsících (prosinec−únor) se drží nad celoročními průměry. Není také výjimkou, že emisní limity (tj. počet povolených dnů, kdy je v ovzduší naměřeno více částic polétavého prachu, než je povolených 50 mikrogramů na metr krychlový) bývají v některých částech Ostravska vyčerpány už v březnu.

Snaha o mírové řešení celé ukrajinské krize, dialog mezi znesvářenými stranami konfliktu a uzavření příměří na území Ukrajiny skutečně patří mezi dlouhodobé cíle Evropské unie. Potvrzuje to například prohlášení ze zvláštního jednání Evropské rady z letošního července (pdf., str.2).

Výsledkem schůzky Porošenka a Putina v Minsku bylo skutečně jednání obou prezidentů mezi čtyřma očima. Stalo se tak poprvé v historii.

Zákon o obcích ani zákon o volbách do zastupitelstev v obcích skutečně neobsahuje ustanovení, které by vítěznému uskupení dalo právo sestavit první návrh koalice. Stejně tak je tomu ale v případě vlády. V ČR sice existuje široce uznávaný úzus v tom smyslu, že první prezidentem jmenovaný premiér je z řad vítězné strany (na jeho návrh pak prezident zpravidla jmenuje i ostatní členy vlády,) žádné vymahatelné právo však vítězná strana nemá. Nedávná historie rovněž potvrzuje, že úzus není závazný.

Zákonný postup dle Ústavy je vymezen pouze takto: "(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny".

Vítězná strana tedy nemá zákonné právo navrhnout složení vládnoucí koalice, tím méně pak právo „stanovit další postup".

Ač přijetí zákona o státní službě spadá do předběžné podmínky (ex ante kondicionalita) č. 11 Existence strategického politického rámce pro posílení účinnosti veřejné správy členských států, včetně reformy veřejné správy (.pdf, str. 70 a dále), není v Dohodě o partnerství (.pdf) odeslané 17. dubna na Evropskou komisi dán žádný závazný termín plnění. Zároveň je nutné dodat, že se Komise vyjádřila, že v případě nesplnění podmínek přihlédne k hledisku proporcionality (v angličtině, str. 2):

" The commission will ensure proportionality in determining any potential consequences of non-fulfilment of the ex-ante conditionalities by taking into account the amounts of funds which could be affected"

Je tedy důvodné předpokládat, že nesplnění či (detailně obhájené) odložené plnění jedné z předběžných podmínek by nezapříčinilo úplné zastavení čerpání evropských fondů.

Toto potvrzuje také vyjádření 1. náměstka Ministerstva pro místní rozvoj Daniela Brauna, který uvedl: "Vážnější věc je služební zákon. Evropská komise nebude jeho absenci vázat na schválení či neschválení Dohody o partnerství. Bude ale chtít vidět průběžné verze zákona i prováděcí předpisy. Požaduje také záruky a závazky, že k jeho přijetí dojde v odpovídající podobě."

Dodejme ještě, že podle serveru Ihned, který získal vyjádření Martina Staška ze Zastoupení Evropské komise v ČR, "třebaže by měl být zákon přijat a uplatňován bez zbytečných odkladů, komise vždy zdůrazňovala, že urychlené přijetí zákona by nemělo být na úkor jeho kvality." Jinými slovy, Evropská komise na okamžité přijetí zákona "netlačí" tak, jak naznačuje premiér. Podle Staškova vyjádření má Česko čas dokonce až do konce roku 2016.

Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Sociální exkluze (ang.) je problémem na celém světě i v Evropské unii. O tom svědčí existence speciální politiky zaměřené na boj proti chudobě a sociální exkluzi v rámci EU nebo studie popisující problematiku v rámci USA, v rámci Latinské Ameriky nebo Asie.

Ve svém programovém prohlášení se současná vláda " zavazuje, že bude svou činností usilovat o věcné a časové naplnění priorit ". Mezi ně patří i aktivní členství v Evropské unii.

Je pravdou, že v posledních dnech vrcholí přetahovaná o post evropského komisaře. Zejména ČSSD a ANO stále pevně stojí za svými nominanty. Od voleb do Evropského parlamentu již byli mimo Věru Jourovou prezentováni celkem čtyři kandidáti. ČSSD navrhovala Pavla Mertlíka, ANO Pavla Teličku, KDU-ČSL Zuzanu Roithovou a Petra Blížkovského. Mezi neoficiální kanidáty, o nichž se pouze spekuluje či spekulovalo, patří například Štefan Füle, Martin Povejšil či Radek Špicar.

O plánované reformě zpravodajských služeb informoval již v roce 2007 web ePrávo.cz a v březnu následujícího roku se reformou zabývaly také týdeníky Respekt a Týden.

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Jisté kroky k nastartování reformy zpravodajských služeb skutečně proběhly, jednalo se ovšem o dílčí změny a žádná komplexní reforma jako taková prozatím neproběhla.

Bezpečnostní rada státu 5. března 2008 schválila koncepci reformy tajných služeb, která měla mít za následek vznik rozvědky a kontrarozvědky namísto dosavadního Vojenského zpravodajství, Bezpečnostnía informační služby („kontrarozvědka“) a Úřadu pro zahraniční styky a informace („rozvědka“). ÚZSI je podřízen ministerstvu vnitra, VZ ministerstvu obrany. Po reformě by však všechny zpravodajské služby spadaly pod vládu a došlo by tak k propojení civilních a vojenských tajných služeb.

V dubnu 2008 jednání o reformě přerušili poslanci z bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. Své výhrady vyslovila také armáda. Ministr vnitra Ivan Langer se tehdy rozhodl reformu odložit. Jako problematické bylo také hodnoceno to, že na rozdíl od BIS a VZ není ÚZSI nikým kontrolován. Od roku 2008 proběhlo 9 dílčích novel zákona o zpravodajských službách České republiky, žádná ale neměla charakter reformy.

O reformě se začalo znovu hovořit v červenci 2010, tedy nedlouho poté, co byla jmenována vláda Petra Nečase. Premiér Nečas změny v tajných službách podpořil, ale řekl také, že nepatří mezi priority jeho vlády. K reformě za jeho vlády nedošlo.

Situace se změnila po nástupu Sobotkovy vlády, která mezi svými prioritami v programovém prohlášení uvádí následující: „Posílení parlamentní kontroly zpravodajských služeb České republiky.“ Po půl roce jejího fungování se však začínají ozývat hlasy z koaličních lavic proti reformě.

V České republice vychází průměrně jedna sociální pracovnice na zhruba 254 obyvatel − vycházeli jsme přitom z posledních dostupných údajů MPSV (str. 83) a ČSÚ. Zbyněk Pražák tedy velmi výrazně nadhodnocuje počet klientů na jednu pracovnici u nás, z toho důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Pro úplnost dodáváme, že konkrétní data za Norsko a Nizozemsko se nám nepodařilo dohledat. Oceníme, pokud nás naši čtenáři odkáží na příslušné zdroje, výrok následně rádi doplníme.

Do péče dětského domova mohou být svěřeny děti do věku 18 let nebo 26 let v případě stálé přípravy na povolání (např. studium VŠ).

Po ukončení pobytu mohou takoví mladí lidé využít podle zákona o sociálních službách institut tzv. domu na půl cesty, což je služba sociální prevence poskytující ubytování pro děti a mládež do 26 let věku opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní péče. Po dovršení 26 let už skutečně není další bydlení těchto osob nijak řešeno.

Semelová sama mlhavě zmiňuje dále v diskuzi azylové domy a domy na půli cesty, nicméně nijak nekonkretizuje jejich význam v této problematice. Její tvrzení, že problém u těchto dětí není řešen vůbec, není pravdivé.