Přehled ověřených výroků

Předsedkyně Poslanecké sněmovny ČR Miroslava Němcová skutečně již ve čtvrtek 8. srpna oznámila svolání mimořádné schůze na základě společné žádosti poslaneckých klubů ČSSD, TOP 09, KSČM a VV. Termín byl stanoven na pátek 16. srpna 2013.

Podle §51, odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, je pro svolání schůze nutná písemná žádost alespoň jedné pětiny všech poslanců, což bylo naplněno.

V této chvíli již termín schůze 16. srpna neplatí a schůze se pravděpodobně bude konat až v úterý 20. srpna, tato skutečnost však nebyla v době natáčení Impulsů známa, nemůže mít tedy vliv na hodnocení výroku.

Pravdivost tohoto tvrzení dokládáme na mediálních výrocích představitelů TOP 09 v uplynulých týdnech.

Již 16. června, tedy bezprostředně po oznámení rezignace Petra Nečase na post premiéra, řekl Miroslav Kalousek pro server Lidovky.cz: „Chceme učinit vše pro to, abychom získali důvěru Sněmovny a vláda rozpočtové odpovědnosti mohla pokračovat. Pokud by se to nepodařilo, pak jistě budeme hledat rychlou dohodu o předčasných volbách.“

Stejně se vyjádřil předseda strany Karel Schwarzenberg 17. června pro Aktuálně.cz: „Preferované je pokračování vlády ve stejné koalici s jiným premiérem, pokud se to nepodaří, pak by měly být co nejdřív předčasné volby.“

V pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ze dne 27. června prohlásil předseda poslaneckého klubu Petr Gazdík: „My jsme řekli zcela jasně, že pokud nebude ve sněmovně většina, která by jaksi naši kandidátku na premiérku podpořila, pak jsou předčasné volby nejlepší, nejlepší řešení a nechtěli jsme protahovat agonii. Ty předčasné volby jsou určitě lepší, než úřednická vláda.“

Poslanec TOP 09 Jan Farský odpovídal na dotazy diváků v pořadu České televize Hyde Park 12. července mimo jiné těmito slovy: „(...) Jestli je ze zde důvod pro rozpuštění sněmovny já si myslím, ten důvod je a nastane ve chvíli, kdy tady není většina, která může schvalovat zákony a udržovat legislativní chod. Dokud je, tak není důvod rozpouštět sněmovnu“.

Petr Gazdík se pak vyjadřoval pro Český rozhlas 22. července, bezprostředně po své návštěvě u prezidenta na zámku v Lánech: „(...) Rozpuštění sněmovny se má dle mého názoru a dle názoru našeho poslaneckého klubu konat, a já se mu nebráním, v případě, že v Poslanecké sněmovně neexistuje jasná většina. V případě, že se Poslanecká sněmovna není schopná na ničem shodnout. Tady ale jasná většina v Poslanecké sněmovně existuje (...)“

Ještě v předvečer hlasování o důvěře vlády, 6. srpna, prohlásil Miroslav Kalousek v rozhovoru pro Hradecký deník: „Náš pan předseda nemluví do větru. Kdyby se Poslanecká sněmovna něčeho takového dopustila (vyjádřila důvěru Rusnokově vládě, pozn. Demagog.cz), tak to nejlepší, co se s ní dá udělat, je okamžitě ji zrušit.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z médií.

Vzhledem k jeho obecnému vyznění však upozorňujeme na skutečnost, že naše odůvodnění je částečně selektivní, neboť lze najít mnoho událostí spojených s ODS, jež byly veřejností vnímány problematicky. Vybíráme tedy namátkou několik kauz, jež byly významně reflektovány v médiích a měly značný dopad na veřejné mínění.

1. Kauza kolem bývalé ředitelky kabinetu premiéra Petra Nečase Jany Nagyové.

2. Kauza ProMoPro spojená s ministrem obrany ve vládě Petra Nečase Alexandrem Vondrou.

3. Kauza Státního fondu životního prostředí spojená s Pavlem Drobilem, tehdejším místopředsedou ODS a ministrem životního prostředí ve vládě Petra Nečase.

Ve volebním období 2002 – 2006 se skutečně vystřídaly tři sociálně-demokratické vlády pod vedením Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Vlády byly tvořeny na půdorysu ČSSD – KDU-ČSL – Unie svobody. Formálně se na tomto koaličním půdorysu vládlo celé volební období, avšak při hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse 1. dubna 2005 se vládní koalice fakticky rozpadla. Vládu ČSSD tehdy podržely (pro danou chvíli – padla o něco později) hlasy komunistů, kteří se daného hlasování zdrželi a tím umožnili vládě přežít. Naopak koaliční KDU-ČSL hlasovala proti Grossově vládě.

Před volbami 2006 pak reálně vládla Paroubkova ČSSD v Poslanecké sněmovně s KSČM, když většinou 111 hlasů prosazovali levicové návrhy zákonů – např. zákoník práce nebo zákon o neziskových nemocnicích.

Na základě výše uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

V životopise Jaroslava Zavadila se dočteme, že v roce 1990 zasedal v zastupitelstvu Nového Města nad Metují jako nezávislý kandidát za ČSSD, žádnou vládní funkci však nikdy nevykonával.

Toto potvrzuje i server nasipolitici.cz, stejně jako kompletní přehled jednotlivých vlád od roku 1993.

V prosinci 1989 mimořádný sjezd KSČ (od r. 1990 KSČS) rozhodl o vytvoření územní organizace komunistů v Čechách a na Moravě. K tomu došlo na ustavujícím sjezdu KSČM 31. března 1990. KSČM tedy je nástupkyní KSČ.

Vláda Petra Nečase byla jmenována v červenci 2010 a jak ukazují data ČSÚ (.xls), saldo státního rozpočtu skutečně v období této vlády přesahovalo 100 miliard korun. Vývoj schodku státního rozpočtu zpracoval i portál novinky.cz, včetně uvedení “zodpovědného” premiéra.

Výrok lze s ohledem na znění zákona 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství hodnotit jako pravdivý. Dle § 15 tohoto zákona "o použití sledování osob a věcí a o jeho dokumentaci rozhoduje na žádost ředitele Vojenského zpravodajství ministr obrany." (.pdf, str. 8)

Švýcarská prokuratura skutečně vyšetřovala podezřelý převod 2 miliard korun na kontech podnikatele Romana Janouška.

Případ byl však uzavřen, stíhání Janouška bylo odloženo. O roli vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly či jiných českých úřadů se nám však nepodařilo dohledat další informace.

Základní rozdělení nemocnic dle vlastnické struktury je na veřejné a privátní, veřejné se dále dělí na krajské či městské, fakultní a specializované.

Počet zdravotních pojišťoven působících v České republice je roven sedmi. Dle výsledků ke konci minulého roku výnosy zdravotních pojišťoven (.pdf) dosáhly výše 231,8 mld. Kč.

Andrej Babiš uvádí ve svém výroku přibližný výnos 260 mld. Kč, což nás vede k označení výroku za pravdivý (ač je výnos za minulý rok nižší než řečená částka).