(Ale my přece dnes víme, že jsou velké, velké, ale skutečně velké nedostatky ve volném pohybu pracovní síly, že jsou obrovské nedostatky ve volném pohybu zboží. Přestože na to máme tisíce různých nařízení, norem, předpisů a tak dále.) Tak to prostě v řadě případů nefunguje, zkusme si, se jenom podívat, když chce český živnostník si otevřít živnost za hranicí, v Rakousku nebo když chce český stavební firma dokončit stavební zakázku v Německu, tak musí například nahlásit 6 týdnů předem, koho tam bude posílat.
Pravidla pro vysílání zaměstnanců do zemí EU jsou upravena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (.pdf). Na základě této směrnice Německo v zákoně o vysílání pracovníků (DE) stanovilo, že oznámení o vyslání stačí učinit na příslušném úřadě současně s tímto vysláním nebo krátce před ním.
Vysílání pracovníků v souvislosti se založením živnosti v Rakousku tato směrnice neupravuje, neboť se zabývá pouze přesunem zaměstnanců z jednoho členského státu do druhého. Nicméně dle přehledu (.doc) Ministerstva průmyslu a obchodu o vysílání pracovníků, je lhůta oznámení o vyslání v Rakousku nejpozději týden před zahájením činnosti (ve výjimečných případech jako např. živelná katastrofa lze nahlásit i bezprostředně před zahájením).
Na základě těchto informací tedy hodnotíme výrok pana Drábka jako nepravdivý.
Tam je zcela zřejmých 5 miliard dluhu nárůst v roce 2012 a opravdu je tam potřeba započítat dluh dopravního podniku, kdy pokud se nepodaří renegociovat smlouvu s dodavatelem tramvají, tak ten dluh se zvýší na necelých 55 miliard korun během následujících let.
Celkový dluh Hlavního města Prahy (vč. jí zřízených příspěvkových organizací) dosáhl ke konci roku hodnoty 31,2 miliard korun, což je o 4,5 mld. Kč více než v roce předchozím. Nákup nových tramvají pak bude stát Prahu dalších 19,2 miliard korun. Pokud by se tato částka měla promítnout do zadlužení města, dostane se Praha na částku 50,4 mld. Kč, tedy na číslo nižší, než uvádí Miroslav Poche.
Ta naše kauza se vleče už zhruba 3 roky (spor s Dopravním podnikem Praha - pozn. Demagog.cz).
Na základě informací zveřejněných samotnou Pirátskou stranou výrok hodnotíme jako nepravdivý.
Z tiskové zprávy vyplývá, že žaloba na Dopravní podnik hlavního města Prahy byla stranou podána v září 2012 (.pdf). Za součást celého sporu lze považovat i samotnou žádost o poskytnutí informací na základě zákona 106/1999 Sb., která však byla stranou podána 31. října 2011. Délka trvání sporu je tedy necelé dva roky, nikoliv zhruba tři, jak uvádí Ivan Bartoš.
Zdravotnictvím proteče ročně přes 200 miliard.
Jedním ze základních zdrojů informací o stavu českého zdravotnictví je Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.
Ústav ve studii Zdravotnictví České republiky 2012 ve statistických údajích (.pdf) ze srpna 2013 uvádí (str.78) následující předběžné údaje o výdajích na zdravotnictví v roce 2012: 1) Objem celkových výdajů na zdravotnictví - 292 737 milionů korun (zahrnuje soukromé i veřejné zdroje), 2) objem veřejných výdajů na zdravotnictví - 246 018 milionů korun.
Roční objem finančních prostředků ve zdravotnictví v České republice podle uvedených údajů pro rok 2012 skutečně přesahuje částku 200 miliard korun. Další ze zdrojů: ČSÚ, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo financí a další.
V ODS je to logická úvaha v situaci, kdy ODS nemá řádně zvoleného předsedu. Sociální demokracie má řádně zvolené vedení, které dostalo silný mandát na sjezdu...
Po rezignaci Petra Nečase z postu předsedy ODS je úřadujícím předsedou strany Martin Kuba.
Bohuslav Sobotka byl znovu zvolen předsedou ČSSD na jejím 37. sjezdu, který se konal 15. a 16. března v Ostravě, a to hned v prvním kole se ziskem 504 hlasů z celkových 600, tj. 84 %.
Statutárním místopředsedou strany je Michal Hašek (473 hlasů v 1. kole). Řadovými místopředsedy jsou Milan Chovanec (332 hlasů), Martin Starec (298 hlasů), Zdeněk Škromach (413 hlasů) a Lubomír Zaorálek (412 hlasů), kteří byli zvoleni v 1. kole, a Alena Gajdůšková, která byla zvolena 292 hlasy v kole druhém. Martin Starec a Alena Gajdůšková byli zvoleni díky sníženému kvóru z důvodu zdržení se hlasování či neplatnosti hlasu některých delegátů z celkových 600.
Přes těsnost zvolení Martina Starce a Aleny Gajdůškové lze považovat mandát vedení za poměrně silný, předseda i statutární místopředseda získali své posty s přehledem již v prvním kole, většina místopředsedů taktéž.
Vedení zvolené na sjezdu zároveň stále funguje ve stejném složení, v jakém bylo zvoleno na sjezdu.
Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.
Máme zpracovaný program na dlouhodobé fungování státu i na vyvedení státu z krize. První věc, kvalitní čerpání evropských peněz. Určitě druhá věc, která se týká korupce ve veřejných zakázkách, i na toto máme vytvořený program, který se týká dvou úřadů. Jedním z nich by byl takzvaný úřad státní expertízy, který by vůbec zkoumal, jestli ta daná veřejná zakázka má smysl. Druhým úřadem by byl takzvaný centrální úřad pro veřejné zakázky, který by dohlížel na to, jak ta zakázka funguje. A třetí, takovým konečným bylo vyvěšení všech těchto zakázek samozřejmě na internetu, aby k nim měl každý přístup.
Všechny body, které Tereza Bernardová vyjmenovává, jsou zpracovány v Ekonomickém programu NS-LEV 21 (.doc).
Čerpání evropských peněz je hned několikrát zmíněno v kapitole zabývající se opatřeními pro obnovu hospodářského růstu. Národní socialisté chtějí zřídit krizový management čerpání evropských peněz z fondů EU do konce současné finanční perspektivy EU v roce 2013. Jako jednu z největších priorit vidí čerpání peněz z fondů EU v letech 2014-2020. Čerpání peněz z fondů EU plánují využít mj. v boji proti nezaměstnanosti a sociálnímu vyloučení v regionech s vysokým výskytem těchto jevů. V této kapitole najdeme také návrh na zveřejňování všech smluv veřejné správy na internetu.
Kapitola Opatření pro nápravu schodkových rozpočtů obsahuje Terezou Bernardovou zmíněné body týkající se boje proti korupci ve veřejných zakázkách. Národní socialisté zde navrhují zřídit centrální úřad, který by měl namísto jednotlivých ministerstev a úřadů organizovat všechna výběrová řízení nad určitou hranici (např. 1 mil. korun). Dále chtějí vytvořit úřad státní expertízy, z něhož by centrální úřady dostávaly odborné odhady skutečných nákladů na pořízení větších investic nad určitou hranici. Pokud by nejlepší nabídka byla vyšší než odhadní cena stanovená státní expertízou, nebylo by možné ve výběrových řízeních pokračovat.
O Livii Klausové, pokud vím, tak se pochvalně vyjádřil i pan, i pan ministerský předseda Fico. Řekl, že to pro Slovensko bude čest, když tam bude bývalá první dáma dělat velvyslankyni.
Výrok hodnotíme na základě informací z médií lidovky.cz a ceskatelevize.cz jako pravdivý. Slovenský premiér Robert Fico se skutečně pro MF Dnes vyjádřil pozitivně o možnosti Lívie Klausové jako velvyslankyně na Slovensku. Doslovne uvedl: " Takže to, co tady řeknu, je můj subjektivní názor. A ten je, že návrh na paní Livii Klausovou já osobněvnímám jako projev respektu a úcty keSlovenskérepublice. Dokonce bych řekl, že ti, co přišli s tímto návrhem, projevili velký cit pro české a slovenské vztahy".
Dobře víme, že prezident republiky se pokoušel nad rámec dnešní ústavy již ve svém projevu - již ve svých projevech v prezidentské kampani slibovat, jak zničí Nečasovu vládu, jak ji odvolá.
Ve své kampani Zeman Nečasovu vládu kritizoval, přímo o jejím zničení, resp. odvolání však - podle dohledaných informací - nemluvil. O odvolání vlády Petra Nečase, byť v teoretické rovině, mluvil až po vítězných prezidentských volbách. Z tohoto důvodu je výrok Marka Bendy hodnocen jako nepravdivý.
V předvolební kampani Miloš Zeman použil např. bilboard s nápisem “ Stop této vládě ”. Vládu Petra Nečase pak kritizoval nedlouho po svém zvolení, kdy se vyslovil pro předčasné volby jako ideální řešení politické situace.
V jednom z předvolebních rozhlasových duelů Miloš Zeman řekl: “ Tak za prvé, tato vláda, jak jistě tazatel ví, má v současné době důvěru 8 % občanů. Prezident, který je zvolen přímou volbou není mluvčím jakékoliv politické strany, je především mluvčí občanů. A měl by tedy vyjadřovat ve svých vystoupeních názor těchto 92 % občanů. Samozřejmě bude-li to levicový prezident a já se s tím nějak neskrývám, tak vláda Petra Nečase to bude mít s levicovým prezidentem o něco obtížnější, než jestliže v čele prezidentského úřadu bude předseda jedné ze silných vládních stran.”
V jiném prezidentském duelu pak hovořil následovně: “ Jsem levicový politik a jsem odpůrcem Nečasovy vlády. Je-li Nečasova vláda pravicová a je-li případný budoucí prezident levicový, pak bych minimálně kritizoval Nečasovu vládu za chyby, které dělá.”
Ale ten, kdo (...) prodal OKD panu Bakalovi, byl právě ministr financí Bohuslav Sobotka se Stanislavem Grossem.
Špidlova, resp. Grossova vláda prodaly menšinový státní podíl v OKD společnosti Karbon Invest, ve které Bakala nefiguroval.
Proces privatizace OKD, a.s. (dříve Ostravsko-karvinské doly) blíže popisuje např. ČT. Státní podíl na této akciové společnosti klesal od roku 1997, a to až na menšinový podíl. Když v březnu 2004 vláda Vladimíra Špidly rozhodla o prodeji tohoto podílu za 2,25 mld. korun společnosti Karbon Invest a v září 2004 vláda Stanislava Grosse navýšila (přesněji zde, .doc) cenu na 4,1 mld. korun, držel již stát pouze 45,8831 % akcií podniku.
Pravdou na tvrzení senátora Okamury je, že OKD prodala vláda, jejímiž členy byl Bohuslav Sobotka a Stanislav Gross. Sobotka byl jako ministr financí podle výše uvedených usnesení vlády prodejem dokonce pověřen. I v tom je však výrok zavádějící, jelikož vláda prodávala pouze menšinový podíl: společnost Karbon Invest měla po nákupu státního podílu držet 96 % akcií OKD (dle Ihned.cz) a jen menší část svého podílu získala od státu.
Zcela nepravdivé pak je, že Sobotka s Grossem prodali OKD "panu Bakalovi ". Již v září jsme ověřovali výrok Bohuslava Sobotky, který to popíral. Podnikatel Zdeněk Bakala odkoupil společnost Karbon Invest několik týdnů po její dohodě se státem a také jeden z tehdejších klíčových vlastníků Karbon Invest, Petr Otava, prohlásil (Novinky.cz): "Vláda nebyla o jednáních o vstupu RPG Industries [Z. Bakaly, pozn. Demagog] informována".
Ale vemte si, že za posledních několik let zmizela strašná spousta místních malých nemocnic, které zajišťovaly zcela běžnou buď ambulantní, anebo i nemocniční lůžkovou péči. To znamená, že lidé musí dojíždět dalekosáhle, ta péče není dostupná a my si myslíme, že diverzifikace i v tomto segmentu našeho hospodářství by byla, by vedla k úspěchu.
Výrok je hodnocen na základě zpráv Ústavu zdravotnických informací a statistiky, který podobná data přináší.
Zprávy o síti zdravotnických zařízení z let 2008 - 2012 ukazují, kolik přesně nemocnic bylo v ČR v daném roce (popisuje také celkový počet zařízení, v tomto výroku však popisujeme počty nemocnic). V každé zprávě je tato informace dohledatelná v části Zdravotnická síť v roce ...., tyto zprávy jsou ve formátu .pdf a vždy na straně 14 daného dokumentu.
RokPočet nemocnic 2008 192 2009 191 2010 189 2011 189 2012 188
Pokles nemocnic je tedy v řádu jednotek a nelze říct, že jich mizí strašná spousta. Pokud porovnáme také vývoj počtu všech zdravotnických zařízení, které dané zprávy evidují, zjistíme nárůst tohoto počtu. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, neboť celkový počet nemocnic mezi roky 2008 - 2013 sice klesá, ale pouze v řádu jednotek.
