Přehled ověřených výroků

Výrok předsedy ČSSD není pravdivý, vláda Mirka Topolánka (byť jen velmi mírně) minimální mzdu zvýšila.

Od nástupu pravicových vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase byla minimální mzda zvýšena jednou, a to konkrétně usnesením (.doc) vlády Mirka Topolánka (Petr Nečas v ní byl ministrem práce a sociálních věcí) na jednání 6. prosince 2006. V praxi toto opatření znamenalo nárůst minimální mzdy o 45 Kč, což je sice minimální zvýšení, nicméně Bohuslav Sobotka mluví fakticky o nulovém zvýšení a tudíž se mýlí. Celkový vývoj minimální mzdy, kde je zachyceno také zmíněné poslední zvýšení k lednu 2007, popisuje dokument Ministerstva práce a sociálních věcí.

Informace o zadržení Davida Ratha 14. května se do médií dostávala ještě v ten samý den ve večerních hodinách a zejména pak 15. května ráno. Z pozvánky, kterou rozeslal předseda mandátního a imunitního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Bohuslav Sobotka vyplývá, že prvním projednávaným bodem schůze, která se uskuteční 22. května v 9:00 bude stanovisko výboru k přípustnosti trestního stíhání poslance Davida Ratha. Pozvánka je datována 16. května 2012. Proto hodnotíme výrok Bohuslava Sobotky jako pravdivý.

Výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako zavádějící, a to na základě autorského zákona, trestního zákoníku a dohody ACTA.

§ 270 trestního zákoníku Porušení autorských práv, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi konkrétně uvádí: "1) Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán,a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání,
b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li tím jinému značnou škodu, nebo
c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu.(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li tím jinému škodu velkého rozsahu, nebo
b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu." Právo se však řídí také zásadou přiměřenosti. § 46 trestního zákoníku, bod 1 navíc říká, že: "...Od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti." Tato legislativní opatření tak automaticky nepředpokládají udělování nepodmíněných trestů odnětí svobody pro tzv. sdíleče, jak o tom mluví Ivan Bartoš.

Dohoda ACTA (.pdf) pak obsahuje spíše obecné formulace o nutnosti mít v každé smluvní zemi nástroje, které mohou postupovat proti porušování vlastnických práv. Formulace předsedy Bartoše je zavádějící - tyto kroky nemusí být spojeny se zavíráním lidí do vězení.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě daňových zákonů a informací z médií.

Pohonné hmoty jsou zdaněny nejen DPH, ale také zvláštní spotřební daní. V rámci DPH spadají do základní sazby (20 %) a spotřební daň je pevně stanovena (nezávisle na ceně) na 12,84 Kč na litr za benzín a 10,95 Kč na litr u nafty. Uvádíme průměrné ceny k 2. 9.: 38 Kč/litr za benzín a 37,24/litr za naftu.

Jednoduchými výpočty tedy můžeme dojít k orientačnímu procentnímu zdanění pohonných hmot:

DPH benzín - 7,6

spotřební daň benzín - 12,84

celkem daně - 20,44

procento daně z ceny - 53,8 %

DPH nafta - 7,448

spotřební daň nafta - 10,95

celkem daně - 18,398

procento daně z ceny - 49,4 %

Zdanění práce je přitom 42,5 %, což je nižší zdanění, než současné zdanění jak u benzínu, tak nafty.

Výrok poslankyně Semelové je pravdivý, neboť výše úspor navržená vládou je vcelku přesně popsána. Dokumentovat to lze na výstupech vlády a ministerstva financí.

Vláda České republiky na svém jednání dne 11. dubna 2012 schválila úsporná opatření na roky 2013 - 2015. Co se týká samotných úspor, ty popisuje jak dokument vlády, tak dokument ministerstva financí. To uvádí, že úspory ve výdajích (včetně vázání) pro roky 2013, 2014 a 2015 mají být ve výši cca 100, 96,5 a 115 mld. Kč, což znamená, že během tří let mají úspory dosáhnout výše 311, 5 mld. Kč.

Výrok poslankyně Semelové hodnotíme jako pravdivý, neboť vládou navržená úsporná opatření jsou ještě o něco vyšší, než poslankyně uvádí.

Výrok je zavádějící, neboť vyjednaná částka na osobu je nejvyšší pouze s neaktuálními daty.

Pro léta 2007 až 2013 (pdf.) rozděluje Evropská unie ze svého dotačního programu částku 347 miliard eur. Tento program má splnit tři základní cíle, na které směřují tyto prostředky. Je to cíl konvergence, regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost a evropská územní spolupráce. Z celkové výše této částky byla České republice přidělena k čerpání celková suma 26 692 milionů eur (788 miliard Kč).

V tabulce níže uvádíme poměr přidělených částek k počtu obyvatel v jednotlivých zemích. Počet obyvatel čerpáme z dat Eurostatu pro rok 2010, tedy k půli období, na které je určen dotační program.

Vyjednáná částka (mil. Euro) Částka na osobu (Euro) Estonsko 3456 2579 Česká republika 26692 2540 Madarsko 25307 2527 Litva 11588 2136 Slovinsko 6885 2068 Slovensko 855 2063 Malta 4620 2055 Lotyšsko 4205 2054 Portugalsko 21511 2022 Řecko 20420 1806 Polsko 67284 1763 Rumunsko 19668 916 Bulharsko 6853 906 Kypr 640 797 Španělsko 35217 766 Itálie 28812 477 Německo 26340 322 Finsko 1716 321 Francie 14319 228 Belgie 2258 208 Irsko 1891 202 Švédsko 901 202 Rakousko 1461 174 Spojené království 10613 171 Lucembursko 65 129 Nizozemsko 1907 115 Dánsko 613 111

Vidíme, že Česko bylo v částce na hlavu před Maďarskem, a skutečně nejvyšší zisk na obyvatele má Estonsko. Je ale třeba upozornit na vývoj počtu obyvatel těchto zemí: pokud použijeme počet obyvatel z roku 2006, kdy ČSSD "odevzdávala zemi", ukáže se, že ČR si vyjednala velmi těsně nejvýhodnější příjem peněz na obyvatele v dané chvíli, který ale není nejvýhodnější, vezmeme-li v potaz populační vývoj:

(celk. částka k populaci)

2006 2007 2008 2009 2010 Estonsko 2570 2574 257725782579 Česko 26042595 2571 2550 2540 Madarsko 2511 2514 2519 2523 2527

Haškův výrok považujeme za zavádějící, neboť vyjednaná částka se jeví jako nejvyšší pouze s daty do roku 2007, kdy období pro dotační program teprve začíná. Dlouhodobý (a tím předvidatelný) populační vývoj způsobuje, že ve skutečnosti o nejvyšší částku nejde a v žádném případě pak nejde o "suverénně nejvyšší příjem", jak říká Hašek.

(Hodnocení bylo doplněno i dle upozornění komentářů v diskusi, za které děkujeme).

Pro zajímavost přikládáme i souhrnný stav čerpání z prostředků EU k 3.2. 2012 (pdf.).

Rozsudek "dražbu poslanců" nepotvrzuje a věnuje se této verzi událostí jen okrajově.

Opakujeme část hodnocení jiného Bártova výroku o tom, že rozsudek ukazuje na "dražbu poslanců":

Obvodní soud na Praze 5 v odůvodnění rozsudku (.pdf) cituje nahrávky, na kterých Kristýna Kočí zmiňuje svou spolupráci s představiteli koaličních stran (na str. 13-15), stejně jako "částku, poslanou Kalouskem". Soud konstatuje, že tyto výroky lze stěží výkládat jinak, než jako " informování o svých plánech na rozštěpení Věcí veřejných za spolupráce představitelů dalších koaličních stran ".

Soud však nepotvrzuje, že na těchto nahrávkách poslankyně Kočí hovoří pravdu. Naopak důvěryhodnost její výpovědi, stejně jako jejích prohlášení mimo soudní řízení, zpochybňuje. Kočí sama tvrdí, že si na nahrávkách vymýšlela, neboť věděla, že je nahrávána. To sice soud považuje za zcela nevěrohodné, na druhou stranu se soudu zdá pravděpodobné, že na nahrávkách " přeháněla či zveličovala svou úlohu a takříkajíc se předváděla " (str. 14 rozsudku).

Pokud jde o to, jaká část rozsudku se těmto spekulacím věnuje, jde o část tří stran (13-15) z celkových 28 stran rozsudku. Možný mocenský puč v řadách VV je pak zmiňován na str. 12, 17-18 a 22. Rozsudek se ve většině svého obsahu "dražbě poslanců" nevěnuje a tento Bártův výrok je tedy zcela nepravdivý.

Výrok odpovídá statistice Ministerstva práce a soc. věcí.

Poslankyně Semelová uvedla údaje o počtu uchazečů, které přesně odpovídají poslední statistice MPSV (pro březen 2012 zde, .zip, okresy v souboru "3. setrid.xlsx"). Jmenovala tři okresy s nejvyšším poměrem počtu uchazečů vzhledem k počtu volných pracovních míst.

Antimonopolní úřad 27. září 2011 zakázal ministerstvu práce a soc. věcí uzavřít na základě veřejné soutěže na provoz sociálních karet smlouvu. Toto rozhodnutí zrušil (.pdf) 9. prosince.

Problémem bylo, že ministerstvo nepoužilo zadávací řízení podle §21 zákona o veřejných zakázkách. O veřejnou zakázku podle ministerstva nejde proto, že systém nebude provozován za úplatu.

To nakonec antimonopolní úřad uznal (.pdf) a ministr má tedy pravdu, že podle předepsaných pravidel nebylo ministerstvo povinno postupovat jinak.

Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý.

Ministr Bendl ve svém výroku užívá slovní spojení "jsme dneska". Lze se tedy domnívat, že operuje s "nejnovějšími" statistickými údaji. Ty lze dohledat na stránkách jeho rezortu pod názvem "Komoditní karta Vepřové maso březen 2012" (.docx). Nejaktuálnější data se vztahují k měsíci lednu. Můžeme je však porovnat i s celým předešlým rokem 2011. Je také nutné zdůraznit, že všechna tato čísla jsou pouze odhady Českého statistického úřadu, ministerstva zemědělství, orgánů celní správy atd.

Pro měsíc leden platí, že se celkový podíl domácí výroby vepřového masa v České republice k jeho celkové spotřebě rovná 60,68 % (údaje o celkové spotřebě vycházejí ze vzorce: výroba 18 200 tun masa mínus vývoz 2 720 tun masa plus dovoz 14 510 tun masa, následně je vypočten procentuální podíl domácí výroby ke spotřebě).

Pro rok 2011 je v ČR celkový podíl domácí výroby vepřového masa k jeho celkové spotřebě 59,15 % (vychází ze stejné metodiky: výroba 251 000 tun masa mínus vývoz 39 446 tun masa plus dovoz 212 817 tun masa, následně je opět vypočten procentuální podíl domácí výroby ke spotřebě).

Na závěr je nutné zdůraznit, že tento výrok do jisté míry diváka mate, neboť vyvolává dojem, že se vepřové maso vyrobené v ČR se na jejím území skutečně spotřebuje. Pokud však u údajů odečteme vývoz zjistíme, že skutečný podíl vepřového masa vyrobeného v Česku vzhledem k celkové spotřebě tohoto produktu na našem trhu v lednu je 51,61 % a v roce 2011 činil 50,87 %.