Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož vláda Bohuslava Sobotky, mimo jiného, prosazovala také levicová opatření. Zimolou jmenované problematické výroky, byly vnímány skutečně rozporuplně. Výhradou k hodnocení ovšem je, že data agentur neukazují odmítnutí těchto zákonů plošně.

Co se týče programových levicových cílů, ty můžeme charakterizovat jako cíle v sociální oblasti nebo směřující k sociálnímu zabezpečení. Je pravda, že minimálně dva takové se za vlády Sobotky prosadily.

Jedním z nich je celkem čtyřikrát zvýšení minimální mzdy. Ta se nejdříve od roku 2015 zvýšila z původních 8500 Kč na 9200 Kč. Podruhé se zvýšila na 9900 Kč, poté na 11 000 Kč a před koncem Sobotkovy vlády se schválilo zvýšení na 12 200 Kč od ledna 2018.

Dále vstoupil v účinnost zákon o prokazování původu majetku v prosinci 2016.

EET vstoupila v platnost v dubnu 2016. Není ovšem pravda, že by byla veřejností přijata zcela negativně. Podle výzkumů agentury STEM je dlouhodobě EET podporována zhruba dvěma třetinami dotázaných. Střídmější čísla pak dokládá průzkum agentury Median, ve kterém se pro podporu vyslovilo 58 procent lidí. Tento zákon byl ale přijímán negativně zejména u podnikatelů a živnostníků, kdy ze 616 dotazovaných 49 procent uvedlo, že EET bude mít na jejich podnikání negativní vliv a dokonce likvidační dopad čeká 14 procent. Pozitivní vliv pak očekává jen desetina dotazovaných podnikatelů, 59 % se obává, že by mohlo dojít ke zneužití informací o firmách, což rovněž můžeme považovat za negativní přijetí zavedení EET.

Protikuřácký zákon vzešel v platnost v březnu 2017 a dle průzkumu agentury STEM znovu většina lidí spíše vítá. Dokonce nevadí ani většině občasných kuřáků. A 78 procent lidí jej považuje za správný, pokud se zrovna servíruje jídlo. Podle dat agentury Focus ovšem 58 procent dotázaných nevěří v jeho prospěšnost a nepomáhá, dle nich, chránit zdraví.

Podle CVVM je proti začleňování dětí se speciální potřebami do běžných základních škol (inkluzi) zhruba dvě třetiny dotázaných. Průzkum agentury EDUin pak dopadl víceméně pro inkluzi, vyhraněných odpůrců inkluze je 31,5 %, podporovatelů pak 14,5 %. Více než 53 % respondentů pak inkluzi za určitých podmínek zcela neodmítá.

Petr Gazdík má na mysli Lubomíra Krejsu, ekonomického poradce předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Krejsa má s Českou poštou uzavřenou dohodu o pracovní činnosti na 55 tisíc Kč měsíčně. V rámci této smlouvy má pracovat v útvaru G-1, v sekci poštovní technologie na pozici specialista řízení požadavků. Není přitom jasné, co na tuto dohodu v podniku dělá. Náplň práce nevysvětlil sám Krejsa ani Česká pošta s ohledem na ochranu osobních údajů.

Vedle zmíněné dohody o pracovní činnosti pobírá Krejsa od České pošty i další peníze. Jako místopředseda dozorčí rady bere 60 tisíc měsíčně, dalších 30 tisíc Kč měsíčně dostává za předsednictví v dozorčí radě dceřiné firmy Česká pošta Security. Od této firmy dostal i mimořádnou odměnu přesahující 100 tisíc Kč za dobré ekonomické výsledky firmy.

Dodejme, že o případ Krejsy se zajímá a nechá ho prověřit ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar, pod jehož úřad státní podnik Česká pošta spadá. Za podporu vlády chtějí komunisté zastoupení ve státních podnicích a mediálních radách. Tento jejich požadavek potvrdil v rozhovoru pro Právo předseda KSČM Vojtěch Filip, kde se vyjádřil ke sporu o nominaci lidí do státních podniků mezi ANO a KSČM:

„Na jedné straně je nominační zákon a na druhé náš názor, že politické strany by měly mít právo obsazovat funkce ve státních podnicích. To není jen otázka KSČM, ale všech politických stran. (…) Máme představu o tom, že musí být konec nepolitické politiky, která deformovala politický systém státu. Jestliže strany z tohoto procesu vyřadíme, dojde k poruchám fungování státního mechanismu.“

Jak je možné vidět z přiložené tabulky níže, v roce 2014, tedy rok nástupu Martina Stropnického do funkce ministra obrany, byl rozpočet ministerstva obrany skoro 42 mld. Kč. Schválený rozpočet ministerstva obrany na rok 2018 je 58,99 mld. Kč. Tento rozpočet připravovala ještě minulá vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože podle dostupných informací skutečně státní zástupci z Olomouce vznesli některé otázky stran šéfa GIBS. Dodejme, že nehodnotíme jejich závažnost, jejich přiměřenost v případném Murínově odvolávání či to, zda může být tento fakt součástí politického boje nebo snah Murína odvolat. V rámci výroku se zaměřujeme toliko na fakt, že zmíněné výtky jsou veřejně medializovány.

Výrok Andreje Babiše se týká situace okolo Michala Murína, ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, kdy vyšlo najevo, že na něj Babiš tlačí, aby odstoupil z funkce z důvodu nedůvěry ze strany Babiše a kvůli jeho pochybám nad hospodařením úřadu. Murín však odstoupit odmítl.

Babiš poté uvedl, že na Úřad vlády v roce 2017 přišel dopis z olomouckého státního zastupitelství ve věci prověření možného kázeňského přestupku Michala Murína. Česká televize údajně získala k tomuto dokumentu přístup, jak uvádí v článkuvěnujícímu se této kauze:

„Šéf inspekce podle něj brzdil vyšetřování úniku informací – a to tím, že odmítal přesně vysvětlit, od koho se dozvěděl, že inspekce prověřovala někdejšího náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho.“

„… svým jednáním bránil tomu, aby prověřování této trestní věci bylo provedeno bez zbytečných průtahů, čímž současně porušil své povinnosti vyplývající z jeho postavení ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů…“

V případu se jednalo o sporné vyšetřování údajného zneužívání funkce náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho v roce 2016. Murín o tomto vyšetřování vědět neměl, svému podřízenému však sdělil, že o kauze ví, dále pak však odmítal sdělit náměstkovi státní zástupkyně Adamu Bašnému, od koho tuto informaci má. Podle dokumentu státního zástupce Murín bránil urychlenému prověření této věci.

Podle státního zástupce existují vážné pochybnosti o věrohodnosti Murínovy výpovědi, jeho tvrzení o zdroji informací o vyšetřování Laubeho však nebylo možné dokázat, ale ani vyvrátit.

„V prvé řadě lze stěží uvěřit tomu, že osoba v pozici ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, tedy osoba, jejímž prvořadým úkolem je řešit profesní a lidská selhání příslušníků ostatních bezpečnostních sborů, se nechá pozvat od známého, kterého vlastně ani nezná, do společnosti jemu neznámých osob, které prý nezná ani ten známý, co ho tam pozval, aby tam poseděli. Shodou okolností pak právě v tomto prostředí vyslechne skutečnosti svědčící o zřejmém úniku informací…“

Podle dokumentu státního zástupce tedy opravdu existují pochybnosti týkající se osoby Michala Murína. Bezpečnostní rada státu svolaná Andrejem Babišem vyslýchalaMurína ve čtvrtek 8. 3. 2018, další zasedání by mělo proběhnout o týden později.

Andrej Babiš (spolu s Jaroslavem Faltýnkem) byl vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání 19. ledna (2018). V květnu 2018 bylo přerušeno stíhání Jaroslava Faltýnka, stížnost Andreje Babiše však byla zamítnuta a jeho stíhání stále pokračuje.

Nominanta ČSSD na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho odmítl jmenovat Miloš Zeman, údajně kvůli jeho postojům k migraci. Aktuálně tedy vláda nemá ministra zahraničí - ministerstvo bude dočasně řídit předseda ČSSD a ministr vnitra v nové Babišově vládě Jan Hamáček.

ČSSD potvrdila svou účast v Babišově vládě 15. června po výsledku vnitrostranického referenda. Vláda ANO a ČSSD se má opírat o hlasy KSČM, která má vládu tolerovat. Finálně má být o toleranci vlády komunisty rozhodnuto v sobotu 30. června 2018 po rozhodnutí ÚV KSČM.

Analýzu toho, jak hlasují jednotliví poslanci a strany, vypracoval Michal Škop z projektu KohoVolit.eu a byla publikována ve spolupráci s datovým oddělením Českého rozhlasu.

Analýza ve zkratce sleduje, nakolik podobně hlasují poslanci, a také to, jak často spolu hlasují celé strany. Na úrovni jednotlivých poslanců lze sledovat, že u zmíněných stran mají k sobě nejblíže ANO s KSČM. SPD pak stojí poměrně vzdáleně od ostatních stran, což vysvětluje Kamil Gregor, politolog a analytik sdružení KohoVolit tak, že hnutí SPD hlasuje v některých případech zcela proti všem ostatním subjektům, což jej tlačí právě do okrajové pozice.

Tabulka, kterou Škop zveřejnil na svém facebookovém profilu a kterou přikládáme, sledovala, nakolik jednotlivé strany hlasují spolu. Pro uznání „koalice“ (resp. pro společné hlasování) bylo v tomto případě třeba, aby byla přítomna alespoň polovina poslanců dané strany a aby více než 2/3 poslanců klubu hlasovalo stejně. Tato metrika měla pokrýt hlasování, která jsou důležitá (je na nich větší počet poslanců) a kdy se hlasuje stranicky.

Z tabulky plyne, že hnutí ANO, komunisté a SPD spolu hlasují nejčastěji. A to platí pro všechny tři strany. Výrok je hodnocen z tohoto důvodu jako pravdivý, i když je korektní zmínit, že jde o stav platný k dnešnímu dni a do budoucna se může vyvíjet.

Dodejme, že autor výzkumu na svém Facebooku popisuje některé metodologické záležitosti, které jsou pro jeho výstup zásadní. Jako podstatné se jeví, že menší váha při hledání společné míry hlasování mezi stranami je přikládána hlasováním, kde je jednoznačná shoda (aby se omezila míra např. hlasování o námitce, kde hlasují vlastně všichni stejně). Oproti tomu hlasování, která jsou vyrovnaná (a je zde tedy předpoklad, že je zde mezi stranami střet), mají pro výsledek větší váhu.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Zdeňku Ondráčkovi nebyla vytýkána jeho odbornost, nýbrž to, že se jako zasahující člen pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti (VB) podílel na potlačování demonstrací v roce 1989, za což se odmítl omluvit.

Jak jsme již v minulosti ověřovali, Ondráček byl v předchozím volebním období 2013–2017 členem Stále komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (Komise), nezastával funkci předsedy. Předsedou Komise byl poslanec Marek Benda, zvolený za ODS.

Během jednání o volbě předsedů komisí vystoupili k Ondráčkově nominaci někteří poslanci, kteří si jeho volbu nepřáli. Argumentace byla ovšem taková, že Ondráček je jako předseda nepřijatelný z toho důvodu, že se v lednu 1989 jako člen pohotovostního pluku VB podílel na zásazích proti demonstrantům v rámci Palachova týdne a nijak to nereflektuje, resp. se za to neomluvil.

Explicitně na mikrofon také někteří poslanci uváděli, že nezpochybňují kompetenci Ondráčka – vadila jim ovšem jeho předlistopadová minulost. Například poslanec Vít Rakušan (STAN) dne 15. prosince v Poslanecké sněmovně uvedl:

„Dámy a pánové, já jistě nezpochybňuji odbornou erudici pana Zdeňka Ondráčka. Já opravdu nezpochybňuji, že je to policista s velkou zkušeností a jistě i profesními výsledky. Ale jsme v roce 2017, jsme tady 28 let po sametové revoluci a myslím si, že stále ještě nenazrála doba na to, aby se předsedou takovéto důležité komise stal člověk, který s obuškem v ruce vystupoval v roce 1989 proti demonstrantům.“

Miroslav Kalousek hovoří o termínu, který na české politické scéně zavedl v roce 2002 Mirek Topolánek, který v opozici s ODS deklaroval odmítnutí hlasovat pro jakékoliv vládní návrhy. Přes odmítavý postoj k vládě Andreje Babiše připustil předseda TOP 09, Jiří Pospíšil, možnost hlasovat pro vládní návrhy, které budou v souladu s programem TOP 09. Ze strany TOP 09 se tak vůči vládě hnutí ANO nejedná o deklaraci nulové tolerance.

Obecný postoj TOP 09 ke koaliční vládě s hnutím ANO je negativní a kritický. Tento přístup byl deklarován už před volbami bývalým předsedou strany, Miroslavem Kalouskem, který vládu s hnutím ANO odmítl protože dle jeho slov: „…chtějí mnohem autokratičtější systém než liberální parlamentní demokracii.“

Předseda TOP 09, Jiří Pospíšil, se 12. prosince 2017 vyjádřil proti případné podpoře menšinové vlády hnutí ANO. Deklaroval také připravenost TOP 09 hlasovat aktivně proti vládě. Případnou podporu vládních návrhů, které by byly v souladu s programem TOP 09, ale připustil.

Top 09 hlasovala pro vládní návrh 1. června 2018 v otázce působení sil Ministerstva obrany ČR v zahraničních operacích v letech 2018–2020. Další hlasování pro vládní návrh bylo ze strany poslanců TOP 09 zaznamenáno například 30. května 2018 v otázce poskytnutí státní záruky ČR na zajištění půjčky ČNB pro MMF, nebo 10. dubna 2018 pro vládní návrh zákona o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Parlamentní vyšetřovací komise k OKD byla zřízena 12. prosince 2017. Rozsudky pro obžalované v této kauze padly až 7. května 2018. Soud zprostil viny všechny obžalované, ale rozsudky nejsou pravomocné a státní zástupce se tak na místě odvolal. Komise tak od 23. července 2018 začala vyslýchat svědky v kauze.