Přehled ověřených výroků

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako nepravdivý. Po opětovném přezkoumání jsme jej změnili na zavádějící. Je pravdou, že v minulosti byla horní sazba DPFO nad 40 % a postupně se snižovala (nejen za pravicových vlád). Pravicové vlády pak v roce 2008 zavedly jednotnou 15% daň ze superhrubé mzdy. Zde ovšem došlo ke snížení z nejvyššího pásma, které dosahovalo 32 %. Navíc jsme přihlédli k tomu, že složená daňová kvóta zůstala fakticky stejná. Za původní chybné hodnocení se omlouváme.

Za vlády Mirka Topolánka došlo k zavedení rovné daně, která nahradila předchozí progresivní daň, jejíž výše se v 90. letech opravdu pohybovala nad 40 %. V době zavedené 40% daně však vládla pravicová vláda Václava Klause. Ke snížení pod 40 % došlo až v roce 2001 za levicové vlády Miloše Zemana. Za období 2 posledních pravicových vlád pak zároveň došlo k růstu daně z přidané hodnoty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Progresivní daň se týká daně z příjmů fyzických osob a označuje daňový systém, ve kterém se výše daňové sazby liší podle výše základu daně. Tato forma výpočtu daní z příjmů platila na území České republiky od roku 1993 do roku 2007, kdy v prvních 2 letech za vlády Václava Klause činila nejvyšší sazba 47 % ze superhrubé mzdy. Po novelizaci zákona o daních z příjmů se nejvyšší sazba snížila na 40 %, ke kterým se ještě doplácela pevně stanovená částka.

Pod sazbu 40 % se daň snížila za vlády levicové vlády Miloše Zemana, konkrétně činila 32% pevná částka, přičemž na této hranici vydržela až do roku 2008, kdy byla pravicovou vládou Mirka Topolánka zavedena jednotná sazba ve výši 15 %.

Co se týče daně z příjmu právnických osob, ta se mezi roky 2007 až 2009 snížila z 24 % na 21 %. V tomto období vládla pravicová vláda vedena Mirkem Topolánkem.

Mnoha změn se dočkala též DPH (.pdf, str. 18). Od roku 2007 byla standardní sazba zvýšena z 19 % na 20 %. Snížená sazba postupně stoupla z 5 % na 15 %. V roce 2015 se přidala ještě druhá snížená sazba, která doposud neexistovala - ta činí 10 %.

Ukazatelem vývoje celkového daňového zatížení může být celková daňová kvóta, která udává podíl všech daňových plateb, včetně sociálního a zdravotního pojištění, na HDP. K mírnému poklesu po zavedení daňových reforem v roce 2008 skutečně došlo, jedná se ale o ukazatel, který je relativní vůči HDP, musíme tak vzít v úvahu i hospodářskou krizi, jež v těchto letech probíhala.

Z pěti návrhů změn zákona o významné tržní síle se do finálního rozhodování dostaly pouze dva, přičemž jediný neúspěšný návrh neprošel o 23 hlasů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon o významné tržní síle upravuje situaci při prodeji potravin, kdy má odběratel vůči dodavateli značně silnější postavení, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin. Samotná existence takto definované významné tržní síly je v pořádku, její zneužití je však zakázáno. Dozorem nad zneužíváním tržní síly disponuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Dva z pěti návrhů novel zákona o významné tržní síle byly projednávány ještě v předchozím volebním období. První z nich, pozměňovací návrh (.pdf, str. 4) poslance Skopala k zákonu o ochraně hospodářské soutěže, byl v hlasování zamítnut, přičemž by býval potřeboval dalších 23 hlasů ke schválení. Druhý pokus pak s koncem volebního období tzv. spadl pod stůl, neboli se nestihl projednat.

Zbylé tři návrhy pak byly předloženy v současném volebním období, avšak pouze první z nich (a to právě schválená novela) se dostal k závěrečnému hlasování, které bylo úspěšné. Zbývající dva pak zůstávají v prvním, respektive druhém čtení a čekají na další projednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Po parlamentních volbách v roce 1998 došlo k ustavení menšinové vlády Miloše Zemana podporované ODS. Tato podoba vlády vešla ve známost jako vláda tzv. opoziční smlouvy - název je odvozen od kontroverzního dokumentu, který mezi sebou dvě jmenované strany uzavřely, a který nese název Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou. V jednom z dodatků této tzv. opoziční smlouvy se ČSSD a ODS dohodly na významné změně volebního systému.

Jak ve svém odborném článku v Politologickém časopise (.pdf, str. 90) uvádí Zdeněk Koudelka, politickým cílem zamýšlené změny bylo, aby nový volební systém umožňoval vznik většinové vlády složené z jedné velké (v té době ODS či ČSSD) a jedné menší politické strany.

Strany opoziční smlouvy plánovaly významně změnit volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny ve třech aspektech: změnit metodu přepočtu hlasů na mandáty z do té doby používané Hagenbach-Bischoffovy metody volební kvóty na modifikovanou d'Hondtovu metodu volebního dělitele. Tento volební dělitel byl modifikován tak, aby byl posílen jeho většinový účinek znevýhodňující malé strany (.pdf, str. 91). Další plánovanou změnou mělo být rozdělení země na velké množství volebních obvodů - 35 - i tento prvek vede ke znevýhodnění malých stran.

Třetí změna (Politologický časopis, Michal Klíma,.pdf, str. 338). se týkala zavedení sčítací uzavírací klauzule - tedy: aby se mohla přepočtu hlasu na mandáty účastnit jedna politická strana, musí překročit 5% klauzuli, volební koalice složená ze dvou politických stran musí překročit 10% klauzuli, tříčlenná volební koalice 15% klauzuli a čtyřčlenná či vícečlenná volební koalice 20% klauzuli.

O vládou navrhovaných změnách s však prezident Václav Havel domníval, že jsou neústavní. V článku 18 odst. 1 Ústavy ČR se totiž lze dočíst, že se volby do Poslanecké sněmovny konají dle zásad poměrného zastoupení.

Havel proto tento zákon nepodepsal a poslal ho k Ústavnímu soudu. Za problematické považoval tři výše zmíněné prvky navrhovaného volebního systému a také stanovení minimálního přídělu mandátů pro volební obvod na 4.

Ústavní soud pak dal svým nálezem č. 16/2001 Sbírky nálezů z ledna 2001 pak dal z velké části prezidentu Havlovi za pravdu: kromě jiného zrušil tři ze čtyř kritizovaných aspektů navrženého volebního systému. V platnosti ponechal zavedení sčítací klauzule.

Vzhledem k zásahu Ústavního soudu přistoupil v roce 2001 Parlament k novelizaci volebního zákona č. 204/2000 Sb., a to novelou č. 37/2002, která platí od 22. ledna 2002 dosud. Novela zavedla klasickou - tedy nikoliv ve prospěch velkých stran modifikovanou - d´Hondtovu metodu volebního dělitele.

Prezident republiky má dle čl. 64 odst. 2 Ústavy České republiky právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Miloš Zeman se s odcházející ministryní Kateřinou Valachovou setkal 29. května v Brně v rámci návštěvy Jihomoravské kraje.

ODS ve svém volebním programu v roce 2006 slibovala „nižší a spravedlivé daně ve výši 15 procent pro každého“ a také „snížení DPH z 19 na 15 procent“.

V roce 2007 navrhla ODS změny v daňovém systému, v rámci kterých se ale zavedení daně ve výši 15 % objevilo jen v některých případech. ODS naopak navrhla zvýšení (.pdf, str. 68) snížené sazby z 5 % na 9 %. Sazba 19 % měla zůstat zachována (pdf., str. 70). ODS ale navrhla zavedení (.pdf, str. 77) superhrubé mzdy a zavedení jednotné sazby daně z příjmu fyzických osob ve výši 15 %.

Zavedení rovné daně ve výši 15 % se v zákoně (část čtvrtá) nakonec skutečně neobjevilo.

Ke snížení daně na 15 % došlo v roce 2016, ale pouze v oblasti stravovacích služeb. Narovnat daně na stejnou výši se tedy zatím nepodařilo.

Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 132) k zákonu o elektronické evidenci tržeb by dodatečný příjem na DPH za sektor maloobchodu mohl činit 4,9 miliard Kč. Celková výše daňových úniků v oblasti DPH podle odhadů ministerstva financí za rok 2012 činí (.pdf, str. 6) 80 miliard Kč.

Detailně se daňovými úniky zabýval také NKÚ, podle kterého se jejich celková výše pohybuje kolem 100 miliard Kč ročně. Podle jeho analýzy (.pdf, str. 14–16) se šedá ekonomika podílí na daňových únicích ze 7 %.

Krácení tržeb v maloobchodě tak může způsobovat zhruba 5–10 % všech daňových úniků v oblasti DPH. Jakkoli je tento odhad velmi hrubý, lze na jeho základě označit výrok o podílu maloobchodních úniků za pravdivý.

V médiích interpretuje takové rozdělení dotací jen samotný ministr Jurečka, výrok tedy považujeme za neověřitelný.

Ke straně Svoboda a přímá demokracie se v Poslanecké sněmovně hlásí tři poslanci, konkrétně jde o poslance Fialu, Holíka a Okamuru. Všichni tři pak opravdu hlasovali proti schválení zákona o elektronické evidenci tržeb. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Kováčik vyřkl v debatě (čas 36:25) tento výrok v reakci na Jaroslava Faltýnka, jenž obhajoval Andreje Babiše tím, že ministr financí prokázal své příjmy, a zároveň se dotazoval, kdo další to tak udělal. Výrok je pravdivý, neboť při žádosti o dávky hmotné nouze je opravdu třeba odhalit majetkové poměry své a často i dalších osob.

Existují tzv. nárokové dávky, které se bez dalšího přidělují za splnění podmínek bez prokazování majetku (např. u rodičovského příspěvku a pohřebného nikoliv). Vedle toho ovšem existují také dávky, kde je jedním z kritérií příjem adresáta (§ 2 zákona o státní sociální podpoře, např. u příspěvku na bydlení, přídavku na dítě a porodného).

Jiná je situace u dávek hmotné nouze, tedy příspěvku na živobytí, doplatku na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Zejména první dvě jmenované bývají nejčastěji skloňovány v diskuzi o sociálních dávkách. U všech tří je třeba přímo posoudit majetkové poměry (tedy vlastnictví movitých a nemovitých věcí) žadatele a dalších osob, které laicky řečeno tvoří příjem domácnosti. Zjišťuje se tak pro případ, že by si žadatelé místo získání dávek mohli zajistit příjem prodejem majetku. Žadatelé pak tedy, pokud chtějí uspět, musí vykázat veškerý majetek, jenž dohromady nesmí dostačovat na pokrytí základních potřeb.

Jsou tedy příspěvky a dávky, u kterých nehraje majetek roli. U většiny z nich je však předmětem podrobného zkoumání přinejmenším příjem žadatelů (a dalších osob). K „absolutnímu totálnímu odhalení majetkových poměrů“ dochází u dávek hmotné nouze. Kováčik chtěl výrokem ukázat, že odhalení majetku není v Česku neslýchanou novinkou a u dávek je to běžným standardem. S výhradou toho, že ne každý jednotlivý občan žádající o příspěvek či dávku musí „absolutně a totálně“ svůj majetek odhalit, hodnotíme výrok jako pravdivý.