Přehled ověřených výroků

Státní orgány mají možnost provést daňovou kontrolu. Pokud naleznou nesrovnalosti, mohou pak daňovým subjektům daň doměřit. V případě Andreje Babiše a akciové společnosti Agrofert by dodaněná částka činila přibližně 30 milionů Kč. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Příslušnými státními orgány, které provádí správu daní a s ní související činnosti, jsou finanční úřady. Ty mohou provést daňovou kontrolu a na jejím základě pak daň doměřit.

Pokud by správce daně shledal, že akciová společnost Agrofert vydala dluhopisy neoprávněně, vyzval by všechny zúčastněné subjekty k dodanění. V tomto případě by se jednalo o Andreje Babiše, jenž drží korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,5 miliardy Kč, které nepodléhají zdanění a které při roční sazbě 6 % Andreji Babišovi přinesly za minulý rok výnos 90 milionů Kč. Kromě něj by musela dodanit tuto částku i akciová společnost Agrofert, o 90 milionů se totiž snížil její daňový základ.

Částka, kterou by Andrej Babiš musel ročně doplatit, činí 13 milionů Kč, neboť by výnos v hodnotě 90 milionů Kč musel zdanit sazbou daně z přijmu fyzických osob, tedy 15 %. Akciová společnost Agrofert by pak jako právnická osoba danila sazbou ve výši 19 %, což by každoročně činilo 17 milionů Kč. Celková částka tak opravdu dosahuje přibližně 30 milionů ročně. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Jakkoliv etnický princip byl základem odsunů po druhé světové válce, má poslanec pravdu v tom, že všichni Němci odsouváni nebyli. Ústavní dekret prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, vydaný prezidentem Benešem 3. srpna 1945, hovoří o odebírání státního občanství československým Němcům a Maďarům, avšak vyjma antifašistů, kteří podle § 2 museli požádat o jeho ponechání. Dekret se nevztahoval ani na Němce, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky přihlásili v úředním hlášení za Čechy nebo Slováky.

„Osobám, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, zachovává se československé státní občanství.“

V témže Dekretu se rovněž hovoří i o Češích či Slovácích, „kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky ucházeli o udělení německé nebo maďarské státní příslušnosti, aniž k tomu byli donuceni nátlakem, anebo zvláštními okolnostmi“. Tito byli rovněž zbaveni československého státního občanství.

Jak uvádí data Českého statistického úřadu, v předválečném Československu žilo asi 3,1 mil osob, jež se hlásily k německé národnosti. Jejich počet se po válce drasticky snížil, jednak vlivem tzv. "divokého odsunu," jednak vlivem organizovaného odsunu podle výše uvedeného dekretu a Postupimské dohody, určit přesný počet vyhnaných Němců je však velmi obtížné. V celém Československu se k počátku roku 1947 hovoří asi o 240 000 Němcích, sčítání však proběhlo až o tři roky později. Informace o sčítání z roku 1950 pak uvádějí, že v ČSR zůstalo asi 160 000 Němců.

Byť etnický princip u odsunů byl zcela zásadní, je pravdou, že finálně nebyl jediným klíčem, resp. nebyli odsunuti všichni Němci během období Třetí republiky.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, nelze totiž doložit, odkud a jak Babiš za dluhopisy platil. Stejně tak nelze doložit příjmy ministra financí. Ten ovšem sám veřejně slíbil na začátku březn 2017 doložit audit svého majetku.

Novela zákona o střetu zájmů je obecně platná a vztahuje se na poměrně širokou škálu veřejných funkcionářů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Původní zákon 159/2006 Sb. o střetu zájmů v § 2 odst. 1 definuje veřejného funkcionáře. Tím je například:

a) poslanec,

b) senátor,

c) člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy,

d) předseda a inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů,

e) předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,

f) člen Rady Českého telekomunikačního úřadu,

g) předseda Energetického regulačního úřadu,

h) člen bankovní rady České národní banky,

a další.

Novela zákona o střetu zájmů pak hovoří o veřejném funkcionáři jako o celém souboru definovaných osob. Tato novela bývá označována jako „lex Babiš“ s tím, že je namířena proti současnému ministrovi financí Andreji Babišovi.

Diskutované byly především dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich podal poslanec Jan Chvojka a týká se omezení vrcholných veřejných funkcionářů (členů vlády a vedoucích dalších ústředních správních úřadů) ve vztahu k obchodním korporacím.

Druhý pozměňovací návrh podal poslanec Martin Plíšek. Tento zakazuje členům vlády a vedoucím jiného ústředního správního orgánu být ovládající osobou podnikající právnické osoby.

Zákon je ale platný pro všechny budoucí členy vlády, a tedy není určen pro jednu osobu, ale je obecně platný.

Novela zákona o střetu zájmů pak například přidává do § 3 nový odstavec 1, podle kterého je „veřejný funkcionář povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu.“
Toto ustanovení pak platí pro všechny veřejné funkcionáře bez ohledu na to, zda se jedná o poslance, členy vlády či například členy bankovní rady ČNB.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, strany současné opozice ve skutečnosti všem uvedeným zákonům nebránily.

Služební zákon

V roce 2002 byl přijat služební zákon č. 218/ 2002 jako jedna z podmínek vstupu ČR do EU, jeho účinnost však byla celkem pětkrát odložena. Na odložení účinnosti zákona se podílely tyto strany (zahrnuty jsou pouze strany, které existují/ mají v současnosti parlamentní zastoupení): v roce 2003 ČSSD, KDU-ČSL, v roce 2004 ČSSD, KDU-ČSL, v roce 2006 ČSSD, ODS, KSČM a někteří poslanci KDU-ČSL, v roce 2008 ODS, KDU-ČSL a někteří poslanci ČSSD a v roce 2011 podpořili odložení účinnosti zákona poslanci ODS, TOP 09, VV a 1 poslanec za ČSSD.

V roce 2013 předložila skupina poslanců z ČSSD nový návrh služebního zákona. Tento návrh byl ve 3. čtení schválen poslanci ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS, TOP 09. Proti hlasovali poslanci Úsvitu a zdrželi se poslanci z KSČM. Poslanecká sněmovna následně přehlasovala prezidentovo veto tohoto návrhu, hlasování bylo stranicky rozloženo stejně jako v předchozím hlasování.

Z procesu přijímání služebního zákona vyplývá, že nelze jednoznačně tvrdit, že byl blokován současnými opozičními politickými stranami. V minulosti byl blokován také ČSSD nebo KDU-ČSL, v současnosti byl naopak podpořen také některými opozičními stranami.

Registr smluv

Návrh zákona, který by vedl ke vzniku tzv. registru smluv, byl navržen skupinou poslanců v roce 2012. Mezi navrhujícími poslanci byli zástupci vládních stran, tedy ODS, TOP 09 a VV. Projednávání příslušného sněmovního tisku (č. 740/0) (.pdf) bylo ukončeno s koncem volebního období v roce 2013. Hlavním iniciátorem této předlohy byl poslanec Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Ten byl rovněž zástupcem předkladatele i v tomto období, kdy byl opět návrh (.pdf) zákona předložen. Šlo o poslanecký návrh, který byl podpořen napříč spektrem a nešlo tak o zásluhu pouze ANO či vládní koalice. Schválen byl na podzim 2015, proti jeho přijetí hlasoval poslanecký klub KSČM a jeden zástupce ODS.

Ani v tomto případě nelze tvrdit, že byl zákon blokován současnými opozičními stranami – s výjimkou KSČM a jednoho poslance za ODS. Naopak návrh jako první předložili poslanci napříč spektrem, které ze značné části tvořili poslanci dnešní opozice. Značná část zástupců současné opozice také nový návrh z roku 2013 podpořila.

Dodejme rovněž, že v únoru 2017 došlo k významnému okleštění registru smluv, kdy z něj byly vyňaty státní a národní podniky a také obecní a krajské společnosti.

Financování politických stran

Návrh zákona upravující financování politických stran ve prospěch větší transparentnosti předložilo ministerstvo vnitra (MV) v roce 2012, tedy za vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV). Vláda této návrh svým usnesením (.pdf) schválila, ale projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně předčasně ukončil (.pdf) pád Nečasovy vlády.

Sobotkova vláda předložila Poslanecké sněmovně nový návrh (.pdf) zákona v létě 2015. Zákon č. 302/ 2016 Sb. byl přijat v červnu 2016, proti hlasovalo 36 zástupců opozice (28 KSČM, 1 ODS, 6 Úsvit, 1 nezařazený) a čtyři zástupci stran vládní koalice (3 ANO, 1 KDU-ČSL).

Tento zákon nejprve předložila část stran bývalé vládní koalice, které v současnosti tvoří část opozice. Návrh současné vlády byl pravicovou částí opozice (kromě jednoho poslance ODS) podpořen, nedošlo k jeho blokaci.

Prokazování původu majetku

Vládní novelu zákona o změně zákona v souvislosti s prokazováním původu majetku předložila Sobotkova vláda v červnu 2015. Tento návrh byl Poslaneckou sněmovnou schválen v červenci 2016, proti jeho přijetí hlasovala část opozice, a to 17 poslanců TOP 09 a 16 poslanců ODS. Jednalo se však o deklaratorní blokaci zákona, neboť tento počet zákonodárců nemohl přijetí zmíněného zákona zablokovat.

Zákon o prokazování původu majetku byl částí opozice podpořen a částí (ODS a TOP 09) odmítnut. Dodejme, že proti majetkovým přiznáním či prokazování příjmů jsou pravicové strany dlouhodobě, což vyplývá z jejich politického a ideového zaměření. Otázkou také je, zda takto nadefinovaný zákon z dílny vlády je přímo protikorupčním opatřením, v rámci daného výroku tuto věc nehodnotíme.

Zadávání veřejných zakázek

Návrh zákona předložila vláda Bohuslava Sobotky v říjnu 2015. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat v dubnu 2016 a to hlasy vládních i většiny opozičních stran. Proti hlasovali poslanci ODS a jeden zástupce Úsvitu.

Kromě ODS a jednoho zástupce Úsvitu podpořily přijetí tohoto zákona všechny opoziční i koaliční politické strany, nelze tedy hovořit o tom, že by opoziční strany přijetí tohoto zákona léta bránily. U některých pozměňovacích návrhů bylo diskutováno, zda právě tyto nejsou problematické (např. zvyšování podílu víceprácí).

Není také pravdou, že by v rámci zadávání veřejných zakázek nedělala stávající opozice nic. V minulém volebním období prosadila novelu zákona (resp. několik novel), která kromě dalšího např. zrušila tzv. losovačky, dále se snížily limity, kdy je nutné vypsat veřejnou zakázku atd. Není tedy pravdou, že by v tomto současná opozice nic nedělala.

KDU-ČSL navrhovala změny zákona o elektronické evidenci tržeb (zk. č. 112/2016 Sb.) od samého začátku. ANO bylo však ochotno přistoupit jen na drobné kompromisy, např. oddálení zavedení EET pro živnostníky. Většina navrhovaných úprav tak byla ignorována vyjma těch, se kterými přišlo samotné ANO.

Zákon o EET schválila vláda (.pdf) 3. června 2015.

KDU-ČSL se stalo důležitým partnerem při jeho prosazení, proto přišlo s vlastními návrhy změn. Usilovalo o rozdělení zavedení EET do etap a zajištění zkušebního provozu, aby se neopakovala situace s sKartami či registrem vozidel.

1. V únoru 2016 chtěli lidovci prosadit úlevu pro živnostníky, jelikož v koaliční smlouvě se hovoří o zavedení EET pro „vybrané skupiny“ (.pdf, 2.5 Zlepšení výběru daní), nikoliv pro celou společnost. „Teprve když jsme jasně řekli, že pokud MF neustoupí, tak zákon nepodpoříme, podařilo se nám prosadit pro živnostníky a řemeslníky roční odklad,“ uvedl Bělobrádek

2. Současně navrhovali, aby si podnikatelé mohli náklady na zavedení EET vybrat jako daňový bonus až do výše 10 000 korun. Proti tomuto návrhu se ministerstvo financí jasně vymezilo.

3. V červenci pak připravil ministr zemědělství Jurečka (KDU-ČSL) novelu, kde byly farmářské trhy a drobní podnikatelé vyjmuti z EET. Ani tentokrát nepřipustilo ANO výjimku.

Při prosazování EET Andrej Babiš jednoznačně neřekl, že nepřipouští žádné výjimky. Ivan Pilný (ANO) však pro Ihned.cz v červnu 2016 uvedl, že „lepší je počkat, až se zákon zavede,“ a pozměňovací snahy lidovců odsoudil.

Sám Babiš ovšem přišel už v lednu 2016 se snížením DPH na pivo, aby tím „ulevil“ restauratérům, kteří nabízí pouze nápoje. Spadali by tak do nižší daňové skupiny. DPH lze však měnit jen v souladu s evropskými směrnicemi a souhlasem Evropské komise.

Další změny navrhl Babiš až pár týdnů před ostrým spuštěním EET, tedy koncem listopadu 2016, kdy se pokusil vyjednat výjimku propodnikatele s obratem do 250 000 korun danící paušálem a e-shopy při platbách kartou.

Při diskuzi o možných změnách zákona předložili lidovci své vlastní návrhy:

• EET se bude vztahovat jen na poplatníky s obratem nad 414 000 Kč.
• Z EET budou vyloučeny farmářské trhy a lidé, kteří si podnikáním přivydělávají (koncept tzv. minijobů).
• Z povinnosti vést EET budou vyloučeni všichni plátci paušální daně, ne pouze ti, kteří mají obrat do 250 000 Kč.

Úleva pro farmáře je dlouhodobým záměrem KDU-ČSL. Je však třeba podotknout, že na prvotní požadavky lidovců na fázové zavedení EET a jeho zkušební provoz ANO přistoupilo (.pdf) a splnilo je.

V průběhu roku už ale možné výjimky ze zákona ze strany lidovců nepřipouštělo. Lidovci skutečně prosazují úlevy na EET již od začátku a přistoupili na řadu kompromisů. Nepodařilo se jim vyjednat výjimku pro řemeslníky a malé živnostníky, ale zasadili se aspoň o roční odklad. ANO tak skutečně nepřipouštělo jakékoliv úpravy zákona ze strany KDU-ČSL. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Je pravdou, že po skončení 2. světové válce měl proces potrestání kolaborantů a válečných zločinců mnoho podob. Od lynče a živelných trestů domnělých kolaborantu, přes státem organizované procesy s tzv zrádci - ve Francii například známé tzv. "legální čistky (Epuration Legale)", mezinárodními soudy s vrcholnými představitely nacistického režimu (soudy v Norimberku), až po hromadné odsuny/vyhnání německy mluvících obyvatel.

Faktem zůstává, že tyto tresty vůči Němcům a místním kolaborantům probíhaly po celé Evropě, jen ve střední a východní Evropě, kde existovaly významné historické německé menšiny došlo i k trestání německých obyvatel bez ohledu na skutečnou vinu či podporu nacistického režimu formou odsunu/vyhnání.

Velké posuny obyvatelstva proběhly také v Polsku, kterému se více na západ posunuly hranice. Německé obyvatelstvo z Polska bylo odsunuto dále do Německa a z území Sovětského svazu byli do nového Polska přesunuti Poláci, kteří zde do té doby žili.

Obecně lze tedy konstatovat, že země, které se měly zanedlouho ocitnout za tzv. Železnou oponou, přistoupily k vypořádání po 2. světové válce plošněji, podle etnického klíče. Je ovšem třeba dodat, že právě na území těchto zemí žily široké německé menšiny. To se dělo na základě tzv. Postupimské smlouvy. Šlo o výstup z Postupimské konference mezi Spojenými státy, SSSR a Velkou Británií, na jehož zákadě mělo být z Polska, Československa a Maďarska odsunuto německé obyvatelstvo (článek XII).

V případě československých německých antifašistů či odbojářů dle odhadů historiků, tehdejší republika uznala do roku 1946 jen 150 tisicům českých Němců status antifašisty. Odhaduje se, že je to jen přibližně polovina těch, kterým tento status měl náležet (pdf., s.22). Otázkou zůstáva i skutečnost, že přiznání statusu antifašisty a s ním spojených "úlev a lepšího zacházení" bylo pro některé skupiny německých antifašistů nedosažitelné. Jednalo se především o katolické německé občany či Němce nestraníky (tamtéž., s.21). Z tohto počtu se vědomím toho, že se stávají i tak jen občany druhé kategorie rozhodla většina německých antifašistů k "dobrovolnému" odstěhování se. Do roku 1946 odešlo takto v rámci antifašistických transportů 96 176 osob a s tím, že dalších cca 30 tisíc čekalo na potvrzení dokladů k vystěhování.

Meziroční vývoj bilančního salda rozpočtu města Teplice ukazuje rostoucí trend, což znamená, že od roku 2013 končí hospodaření v přebytku. Vzhledem k tomu, že přebytek salda se meziročně zvyšuje, lze konstatovat, že město může mít problémy s využitím těchto prostředků.

Zamítnutí ze strany památkářů se týká např. opravy budovy Hadích lázní. Tato budova je však v majetku firmy JTH, která ji chtěla rekonstruovat. Nejedná se tedy o investici ze strany města, ale o soukromý projekt společnosti JTH.

V komentáři k Rozboru hospodaření (.xls) pro rok 2015 město uvádí seznam nerealizovaných akcí. Z významnějších investic tak nedošlo např. k 50 mil. opravě základní školy z důvodu napadení výběrového řízení a časového hlediska pro zdárné čerpání dotace na komplexní zateplení (.doc,str. 8). Tato investice bude realizována (.pdf) v roce 2017. Role památkářů nebo hasičů bránících ve výstavbě a realizaci investic tak není zjevná. Dalším příkladem může být pozdržená stavba parkoviště z důvodu výskytu chráněných ptáků.

S plánováním investic ve městě není spokojená opozice. Přestože se jich plánuje při sestavování rozpočtu mnoho, realita v závěru roku je jiná a realizace investic se odsouvá do let následujících.

Pravidelně od roku 2012 město plánuje výdaje vyšší, než jaké se potom uskuteční. Tento vývoj skutečně ukazuje na možné problémy - to však může být způsobeno nejen neočekávanými skutečnostmi (kterými můžou být právě zamítnutí památkářů a hasičů či výskyt chráněných zvířat), kvůli nimž je nutno investice pozastavit, ale i chybným odhadem a plánováním při sestavování rozpočtu. RokPlánované výdaje (na začátku roku)Skutečné výdaje (ke konci roku)20121 017 195809 1312013900 467709 4052014898 524740 7322015

974 525734 625Údaje jsou v tis. Kč, zdroj dat: Monitor-státní pokladna

Václav Moravec má na mysli novelu trestního zákoníku předloženou dne 11. listopadu 2016. Návrh byl aktuálně zaslán vládě k vyjádření. Novela prosazuje toto: „... kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“

Kalousek se vyjádřil na svém twitterovém profilu, kde reagoval na Jiřího Pospíšila. Pospíšil uvedl, že „nápad části poslanců zavést znovu trestný čin hanobení hlavy státu zavání návratem ke komunistické ochraně papalášů. Stačí trestnost pomluvy.“

Kalouskův komentář zní takto: „Je ve vlastním zájmu M.Zemana,aby se to nikdy neschválilo.On sám by byl v konfliktu se zákonem minimálně jednou týdně.“

Ve stanovách ODS (článek 3, odstavec 7, písmeno h) je definováno, že členství ve straně zaniká mimo jiné „... kandidaturou v parlamentních, krajských či komunálních volbách za jiný volební subjekt bez souhlasu orgánu strany, v jehož pravomoci je kandidaturu schválit“

Člen ODS tedy na prezidenta za jiný politický subjekt dle tohoto odstavce stanov kandidovat může.

Kandidáta ODS na prezidenta schvaluje výkonná rada. V jiné oblasti se o volbě prezidenta ve stanovách strany nehovoří. Kandidatura členů ODS není stanovami nijak limitována.

Před historicky první přímou prezidentskou volbou v roce 2013 vybrala strana svého kandidáta v prezidentských primárkách. V těch se společně utkali pozdější vítěz Přemysl Sobotka a Evžen Tošenovský.