Přehled ověřených výroků

Server Aktuálně.cz přinesl 1. září výrok ministra financí, ve kterém prohlásil, že „byly doby, kdy všichni Romové pracovali“. Dále řekl: „To, co píšou v novinách ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“

Ve svém vyjádření Babiš svůj výrok nevyvrátil a odvolával se na Jindřicha Vařechu (hnutí ANO), který mu měl tyto informace poskytnout.

„Můj známý, majitel jedné české firmy, mi vyprávěl, že za komunismu Romové chodili do práce a taky mi říkal, že Lety byly pracovní tábor a od roku 1942 internační tábor,“ uvedl Babiš.

Z logiky věci nelze explicitně spojovat komunistickou éru, která oficiálně započala až únorem 1948, s táborem v Letech, jenž byl využíván především v období druhé světové války nacisty.

Zákonem č. 74/1958 Sb. komunisté omezili kočovný život Romů, přičemž jednou z jeho podmínek byla povinnost obecních výborů zajistit těmto lidem zaměstnání i ubytování (§ 1, zk. 74/1958 Sb.) Tento zákon byl však novelizován roku 1990, a to zákonem č. 175/1990 Sb.

Vedle toho se v období panujícího komunismu snažila vláda o asimilaci romského etnika do společnosti. Zvolila pro to převážně materiální a finanční postupy.

V červenci roku 1946 se vláda rozhodla pro náhradu některých válečných škod, a to jak u osob perzekuovaných, tak u zastánců odboje.

Odstavec 3 zk. 163/1946 Sb. o mimořádných opatřeních bytové péče přiznává „přednostní právo na pronájem bytu osobám, kterým byl tento zabrán za okupace okupačními úřady nebo jinými okupačními orgány, protože byly účastníky zahraničního nebo domácího odboje nebo byly postiženy politickou persekucí. Totéž právo se přiznává i jejich pozůstalým rodinným příslušníkům.“

Vrátíme-li se k prvnímu z výroků, ministr financí uvedl, že tábor v Letech u Písku byl ryze pracovní. Toto tvrzení ovšem není zcela pravdivé. Od svého zřízení v roce 1940 do roku 1942 plnil sice funkci pracovního tábora, později se však změnil v tábor koncentrační, který byl přestupní stanicí do Osvětimi.

Jak uvadí ČT24, Romové ve zmíněném táboře však tvořili z počátku pouhých 10 % a jednalo se pouze o muže. Posíláni tam byli kvůli drobnějším přečinům či nevoli k práci.

„Podle ustanovení táborového řádu bylo povinností vězňů pracovat. Především se jednalo o práce na stavbě silnice na trase Plzeň-Ostrava. Dále vězňové pracovali na odklízení lesních polomů a v zemědělství.“ (Holocaust.cz)

Po vytvoření romského „Endlösung“ se však z kárného tábora stal koncentrační, do něhož byly posílány celé rodiny.

Heinrich Himmler v témže roce vypracoval plán tzv. rasově čistých Romů, kteří měli být z likvidačního procesu vyjmuti. Jednalo se rasově čisté německé Romy (označení jako Sinti a Lallerio) a již plně integrované německé Romy. Ke konci ledna 1943 bylo definitivně rozhodnuto o deportaci většiny Romů do Auschwitz II-Birkenau.

Výrok Bohuslava Sobotky (ČSSD) hodnotíme jako pravdivý, tábor v Letech byl součástí sítě nacistických koncentračních táborů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se opírá o skutečné historické vztahy Grónska a tehdejšího Evropského společenství.

Grónsko se stalo součástí ES v roce 1973 jako součást Dánska a to navzdory referendu z roku 1972, v němž se většina grónského obyvatelstva vyjádřila proti tomuto vstupu.

V následujícím referendu v roce 1982 se opět většina populace vyjádřila pro vystoupení z ES. V letech 1982 - 1984 byly vyjednány podmínky mezi zemí a ES a od 1. února 1985 Grónsko oficiálně z ES vystoupilo a to podpisem tzv. Grónské dohody (.pdf), kde bylo Grónsko označeno za "speciální případ".

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Návrh zákona již prošel třetím čtením a navíc nepostihuje jednorázové odmítnutí nabízené práce a nestíhá jej “udělením” existenčního minima. Předně je zákon koncipován tak, že k základu ve výši existenčního minima si lze přilepšit vynaložením vlastní píle, nesankcionuje však pasivitu a rozhodně ne jednorázové odmítnutí nabídky práce. Vedle toho však nelze hovořit o tom, že by někdo “dostal existenční minimum,” neboť nejde o dávku, ale o pomocnou vyměřovací hranici.

Prezident Zeman má patrně na mysli senátní novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, který je projednáván jako sněmovní tisk číslo 156. Tento návrh prošel druhým čtením v dubnu 2016 a na začátku září byl schválen ve třetím čtení. Zákon o pomoci v hmotné nouzi vymezuje podmínky udělení dávky určené pro občany, jejichž potřebné živobytí je vyšší než jejich příjmy (tzv. příspěvek na živobytí). Výše živobytí, která tedy výši dávku ovlivní, je odvislá od tzv. existenčního minima - částky pevně stanovené nařízením vlády, přičemž za určitých okolností ji lze navýšit (viz dále) a tak potenciálně navýšit dávku hmotné nouze.

V § 24 odst. 1 písm. f. návrhu nicméně shledáme, že osobě pobírající příspěvek již 6 měsíců by se mělo živobytí (tedy i potenciální příspěvek na něj) snížit na existenční minimum, pokud nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti či podporu v rekvalifikaci, neúčastní se projektů Úřadu práce nebo nespadá pod jinou výjimku. Nemůže jej ani zvýšit některou ze zákonem připuštěných možností.

V následujícím písm. e pak návrh doplňuje, že pokud však osoba nespadá do žádné z předchozích zvláštních kategorií (nepobírá tedy příspěvek již 6 měsíců), má sice rovněž živobytí ve výši existenčního minima, může jej však zvýšit vlastním přičiněním podle § 25 a § 30 návrhu. Dle § 30 jej může navýšit o náklady vynaložené na hledání práce, k navýšení dle § 25 pak postačí zákonem popsaná snaha o zvýšení příjmu vlastní prací (§ 12). V žádné části návrhu se však nehovoří o postihu za odmítnutí práce, je naopak psán pozitivní formou a na zjevně trvalejších pojmech, než je jednorázové odmítnutí nabídky.

Jak jsme tedy vysvětlili, existenční minimum je pomocná hranice, podle níž se vyměřují dávky hmotné nouze, interpretace prezidenta Zemana, že těm, kdo odmítnou práci se dá “jen existenční minimum”, je tedy zcela mylná. Nehledě na to, samostatně stojí dávky podpory v nezaměstnanosti a jiné instrumenty sociální politiky, zde hovoříme pouze o jedné z mnoha dávek.

Podstatou návrhu je naopak snaha umožnit nezaměstnaným přivydělat si při takzvané veřejné službě. I nadále však mají nezaměstnaní nárok na podporu v nezaměstnanosti podle podmínek ze zákona o zaměstnanosti po dobu 5 až 11 měsíců dle věku. Podle tohoto zákona má také uchazeč nárok nabízenou práci s patřičným zdůvodněním odmítnout. Ve světle všech těchto informací tak hodnotíme výrok prezidenta Zemana jako nepravdivý.

Lídři zemí V4 se v únoru 2016 shodli na posílení kontroly hranic na západobalkánské trase. K návrhu na její uzavření se poté přidalo (.pdf, str. 4) také Slovinsko a Rakousko.

O necelý měsíc později se uskutečnil summit EU a Turecka. Dne 7. března se lídři EU dohodli s Tureckem na společném řešení migrační krize, jehož součástí je také uzavření západobalkánské migrační trasy.

Premiér Sobotka později prohlásil: „Druhou klíčovou složkou dohody (mezi EU a Tureckem - pozn. Demagog.cz) je uzavření balkánské trasy. Považuji to za jeden z úspěchů států V4.“

Je tedy zřejmé, že skupina V4 od počátku prosazovala uzavření balkánské trasy, k čemuž nakonec skutečně došlo i přesto, že toto řešení bylo odmítáno například Německem. Tlak V4 tak skutečně existoval a uzavření balkánské cesty se stalo součástí jednání mezi EU a Tureckem. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek navštívil na začátku září Hodonín a Kyjov. Jedním z témat návštěvy byla i podpora průmyslových zón a vedení města ministra požádalo o dotaci na rozvoj průmyslové zóny Traktorka.

Podle Deníku místostarosta Antonín Kuchař požádal Mládka, aby peníze z programu ministerstva mohla získat města i pro průmyslové zóny o velikosti jednoho hektaru a aby se to mohlo vztahovat i na pozemky soukromých vlastníků.

Vláda financuje průmyslové zóny skrze Program pro podporu podnikatelských nemovitostí a infrastruktury. Průmyslové zóny s rozlohou menší než 5 ha přitom na dotace nárok nemají (.pdf, str. 10). V Kyjově se nachází plocha o velikosti 5,5 ha, nicméně pouze 2,4 ha patří městu a zbytek náleží soukromým vlastníkům. Ti přitom na podporu nárok nemají.

Vzhledem k tomu, že Zdeněk Škromach líčí problematiku průmyslových zón na základě správných údajů, výrok hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, za narušení schengenského acquis v období současné migrační krize je silně kritizováno Řecko, zatímco Itálie nikoliv.

Hlavní důvod existence Schengenské dohody je odstranění kontrol na hranicích schengenských států (tzv. vnitřní hranice). Aby toto odstranění kontrol nemělo negativní dopad na vnitřní bezpečnost, zavedly schengenské státy opatření, tzv.schengenské acquis, týkající se následujících oblastí:

• ochrana vnějších hranic
• policejní a justiční spolupráce
• vízová a konzulární spolupráce
• ochrana osobních údajů
• Schengenský informační systém

Nejvýznamnějším právním předpisem EU, který stanovuje pravidla pro přeshraniční pohyb osob je tzv. Schengenský hraniční kodex (.pdf), který v nové podobě obsahuje opatření ve formě Schengenského informačného systému (SIS), vízového informačního systému (VIS) a Eurodacu, tedy evropského systému na porovnávání otisků prstů pro identifikaci žadatelů o azyl a nelegálních přistěhovalců.

Právě v prvním ze zmiňovaných bodů narážejí hraniční státy na problémy. Řecko bylo kritizované za nedodržování ochrany vnějších hranic v tiskové zprávě (.pdf, str. 2). Evropská komise zase informuje, že koncem minulého roku došlo k vyhodnocení toho, jak Řecko uplatňuje schengenská pravidla v oblasti správy vnějších hranic. Dne 2. února 2016 přijala Komise hodnotící zprávu, která odhalila vážné nedostatky v ochraně vnějších hranic Řecka. 12. února 2016 přijala Rada doporučení nápravných opatření. Detailně o problému Řecka a ochrany vnější hranice inforumuje další analýza think tanku Evropské hodnoty.

I navzdory tomu, že Itálie se musí vyrovnávats obrovským náporem migrantů na svých hranicích (dokonce jich v minulém roce bylo více než v Řecku) a o postavení fyzické hranice s ním žádalo Rakousko, z porušování schengenských pravidel tato země obviňována není.

Ve druhém kole voleb do Senátu podpořili zástupce ANO skutečně kandidáti, kterým voliči přiřkli celkově třetí a čtvrté místo.

V prvním kole senátních voleb na Táborsku se na třetí pozici umístil starosta Tábora Jiří Fišer (navržen Starosty a hnutím Tábor 2020) a o příčku za ním Jindřich Bláha z ODS. Oba se vyslovili pro podporu Větrovského na sociálních sítích - Jan Fišer prostřednictvím tohoto příspěvku, kandidát ODS na svém facebookovém profilu.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Vláda České republiky jednala o možném poskytnutí podpory formou "půjčky" 27. července 2016. Tuto možnost zde také přijala. Jak dokládá zápis z jednání (.doc), pro hlasovalo 16 z 16 (bod 50 jednání) přítomných členů vlády. Jednotlivá hlasování na vládě nejsou v zápisu uváděna jmenovitě (toto je normální stav), nicméně lze konstatovat, že žádný ministr za KDU-ČSL nebyl proti nebo se zdržel hlasování.

Jako nepřímé vodítko pro hlasování Bělobrádka, Jurečky a Hermana (členové vlády za KDU-ČSL) mohou být další body jednání, které zápis popisuje. Ten totiž dokládá, že Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka byli jednání přítomni a sami předkládali své body. Konkrétně v zápisu jde o body 4, 22 a 25.

To, že daná problematika spadá do kompetencí ministrů Babiše a Mládka, dokládá usnesení vlády v této věci. To výslovně přiřazuje úkoly právě těmto 2 členům vlády.

V otázce přímých leteckých linek s Čínou dáváme premiérovi za pravdu. Již na konci roku 2015 psal např. Deník.cz o tom, že by Praha mohla mít třetí přímé letecké spojení s Čínou a 16. června 2016 se lze na webu Vlády České republiky dočíst následující:

" Přímá pravidelná letecká linka společnosti Hainan Airlines funguje od září 2015. (...) Od února tohoto roku operuje mezi Prahou a sečuánskou metropolí Chengdu charterová linka společnosti Sichuan Airlines. (...) Koncem června za účasti premiéra Sobotky slavnostně zahájí svůj provoz i přímá linka společnosti China Eastern mezi Prahou a Šanghají. Českou republiku tak jako jedinou zemi regionu budou s různými částmi Číny spojovat tři přímé pravidelné linky. "

Pokud jde o víza, česká ambasáda v Pekingu píše o tom, že se v Číně 1. června 2016 otevřelo pro žádost o vízum do České republiky pět nových míst, dále 12. listopadu 2015 jedno nové místo v Pekingu a celkově jde opravdu nově o osm míst.

Taktéž čínské banky začaly otevírat své pobočky v České republice až v poslední době. V září 2015 vstoupila na český trh Bank of China, v červnu 2016 čínská banka ICBC a mluví se i o vstupu China Construction Bank. Že na tomto pracuje i Vláda ČR, to potvrzuje např. ČTK, když píše: " Po jednání s předsedou Komise pro bankovní regulaci Číny Šang Fu-linem a předsedou představenstva banky ICBC Ťiang Ťien-čchingem Sobotka oznámil, že v Česku letos otevře svou pobočku právě ICBC."

V roce 2005 (.pdf, str. 1) žilo na Vysočině 73 593 seniorů nad 65 let. Druhou část výroku potvrzuje demografická projekce Českého statistického úřadu. V roce 2020 (.pdf, str. 17) má mít Vysočina až 104 908 obyvatel ve věku nad 65 let, tedy o 30 tisíc seniorů více.