Přehled ověřených výroků

Švec zde zavádí, když sice popisuje korektně počet platících cestujících, nicméně opomíjí další funkce a činnosti na letišti. To může vést k dojmu, že kromě pár cestujících se zde již žádná aktivita nevyvíjí.

Město České Budějovice ve svém rozpočtu (Běžné výdaje - Jihočeské letiště České Budějovice a.s.) počítá s transferem do společnosti Jihočeské letiště a.s. ve výši 17 milionů korun. Jihočeský kraj ve svém letošním schváleném rozpočtu (.pdf, str. 18) uvádí částku 45 milionů běžných výdajů. To dohromady čítá 62 milionů.

Počet cestujících nám potvrdila paní Martina Vodičková, marketingový manažer, vnější vztahy Jihočeského letiště. Poskytnutá čísla vypadají následovně:

„Celý rok 2015 / 116 platících cestujícíchK srpnu 2016 / 85 platících cestujících/ odbavených cestujících cca 400.“

Pokud tedy přepočítáme těchto 201 osob na rozpočtované transfery od města a kraje, zjistíme, že na 1 cestujícího připadá cca 308 457 Kč. To je dokonce více, než kolik Švec uvádí.

Dodejme kompletní odpověď paní Vodičkové stran využívání letiště:

„Letiště České Budějovice má v současné době licenci jako veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště kategorie 4C. Vzhledem k tomu, že zde není dobudován terminál pro odbavení cestujících a ani technické vybavení (absence radionavigace a světelné navigace) není uzpůsobeno pro odbavení pravidelných linek nebo charterových letů, není za současného stavu letiště připraveno běžně odbavit cestující. Až po dokončení modernizace, na níž Jihočeský kraj jako vlastník areálu a investor pracuje, bude letiště schopné i těchto výkonů. Za těchto podmínek je uvádění počtu platících pasažérů velmi zavádějícím údajem. Pro vysvětlení: platící pasažér je ten, který z letiště odlétá, nepatří sem posádka letadla či přilétající cestující. Letiště je hojně využíváno zejména k obchodním letům, kdy manažer bývá zpravidla součástí posádky a tudíž není kalkulován do statistiky platících.Více o provozu letiště vypovídá statistika přistání a vzletů (pohybů), kterých bylo v roce 2015 uskutečněno 7202 z toho 622 mezinárodních, v letošním roce k srpnu 6339 z toho 500 mezinárodních.
Celý rok 2015 / 116 platících cestujícíchK srpnu 2016 / 85 platících cestujících/ odbavených cestujících cca 400.“

Výroční zpráva Letiště ČB (.pdf, str. 8) pro rok 2015 popisuje také další úkony, které se zde dějí:

„O 22 % se pak zvýšila tonáž letadel, což znamená, že v roce 2015 Letiště České Budějovice odbavovaločastěji a více větších, zejména pak obchodních letounů. V posledních 3 měsících roku 2015 byla jediným uživatelem letištní letové informační služby AFIS letecká záchranná služba HEMS České Budějovice (KRYŠTOF 13). Ta na letišti působila na novém heliportu od srpna s tím, že první měsíc se jednalo o provoz zkušební.“

Je pravdou, že Německo i Švédsko patří mezi migranty nejžádanějšícílové destinace, ve Švédsku se jedná o nejvyšší počet žadatelů o azyl (hovoří se zde o počtu 163 000 příchozích v roce 2015) v přepočtu na obyvatele této země. Zmiňované plány na deportaci uprchlíků přednesl švédský ministr vnitra, proto výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Švédsko se nyní skutečně chystá odmítnout žádost o azyl 60 000-80 000 žadatelům (“Mluvíme zde o 60 000 lidech, ale to číslo může narůst až na 80 000”), jejichž návrat leteckou přepravou je plánován v řádech následujících let. Tato informace nepochází z úst švédského premiéra, nýbrž ministra vnitra Anderse Ygemana, k němuž se v obdobném duchu přidává i jeho finský protějšek prostřednictvím svého zástupce. Švédsko tak po kontrole dokladů na hranici s Dánskem zavedené v lednu (tímto opatřením klesl počet žadatelů o azyl z 10 000 na 800 týdně) potvrzuje svůj rezervovaný postoj k přijímání migrantů.

Rovněž Norsko vyslalo jasný signál, že jeho otevřenost má své limity, když na svět pronikla zpráva, že migranty ze svého území deportuje do Ruska, za což si vysloužilo kritiku OSN.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Babiš naznačuje, že zrušení Finanční policie ministrem Langerem bylo jako bod projednáno v tehdejší koaliční vládě a teprve následně bylo k tomuto přistoupeno. Babiš tak naznačuje, že stejný postup měl být uplatněn i při aktuální reorganizaci policejních složek. Problém je, že vláda, která o zmíněném bodu jednala, nebyla vládou koaliční ale jednobarevným kabinetem ODS a Finanční policie nebyla řešena jako jednotlivá věc, ale jako součást větší strategie boje proti korupci, z níž toto byl jeden z řady bodů.

V prosinci 2006 byla v ČR vláda Mirka Topolánka (první ze dvou), ve které Ivan Langer byl ministrem vnitra a informatiky. Bohuslav Sobotka byl tehdy prvním místopředsedou opoziční ČSSD. Topolánkova vláda nebyla koaliční, byla tvořena poslanci za ODS a nestraníky, a nikdy nezískala důvěru sněmovny.

Na zasedání vlády dne 25. října 2006 bylo přijato usnesení č. 1199, kterým byla schválena Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011. Ta ve svém bodě II. b. " ukládá ministru vnitra a informatiky vytvořit do 31. prosince 2006 podmínky pro personální a technické posílení specializovaných útvarů Policie České republiky odpovědných za boj proti korupci."

V dokumentu Zpráva o plnění úkolů Strategie vlády v boji proti korupci za období let 2006 až 2007 se zrušení Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality (neboli Finanční policie) uvádí jako jeden z bodů úspěšného splnění tohoto zadaného úkolu. Zpětně tedy lze říci, že vládní protikorupční strategie na vládě projednávána byla, ne však její konkrétní bod, totiž zrušení finanční policie.

Ve svém odkazu na Sobotku Babiš nejspíš mluví o jeho vystoupení v Otázkách Václava Moravce 3. prosince 2006. Na toto vystoupení upozorňoval již ve svém facebookovém příspěvku z 11. června. Sobotka v tomto vystoupení (v čase 9:57) říká: " pokud pan ministr Langer některé věci, jako třeba reorganizace tajných služeb uvažovaná, nebo zrušení finanční policie, nejprve začne projednávat na úrovni vlády a realizovat, a teprve potom o tom začne jednat s opozicí, ve které nyní je sociální demokracie, tak si myslím, že je to špatně..."

Pokud tedy budeme tvrzení Andreje Babiše, že tehdy Bohuslav Sobotka " křičel my chceme o tom diskutovat jako opozice " považovat za parafrázi, lze tuto část jeho tvrzení označit za pravdivou.

Kromě tohoto bodu však Babiš celkově zavádí tvrzením, že Langer předložil zrušení Finanční policie do koaliční vlády a teprve následně se ji jal rozpustit, protože naznačuje, že situace by měla být přenositelná na aktuální situaci. Vychází ovšem z nekorektního popisu stavu roku 2006.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Němeček korektně popisuje záměry ČSSD i pravicových stran v oblasti financování zdravotnictví.

ČSSD ve svém dlouhodobém programu (.pdf, str. 54) uvádí:

"ČSSD se nebrání tomu, aby v řadě případů (investice do zdraví, do vzdělávání, rekvalifikace, bydlení, sociální péče, přístup občanů k informacím apod.) byly využívány i soukromé zdroje. Nemůže však připustit, aby přístup k těmto sociálním službám či ke vzdělání a zdravotní péči byl vázán na povinnou spoluúčast jednotlivce." Ve volebním programu strany (str. 8) pro toto období pak ČSSD vyzdvihovala státní financování zdravotnické péče.

" Prosazujeme zdravotnictví jako veřejnou službu založenou na principu solidarity zdravých lidí s nemocnými, na principu neziskovosti, rovnosti a dostupnosti péče.Základem financování systému je veřejné neziskové zdravotní pojištění. Nezastupitelnou roli v zajištění financování veřejného zdravotnictví musí hrát stát.

Zdravotní péče bude zajišťována především veřejnými neziskovými nemocnicemi státu i krajů a sítí
převážně privátních ambulantních zdravotnických zařízení."

Postoj strany také dokládá fakt, že vláda Bohuslava Sobotky 2. července 2014 schválila novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která poplatky ruší. Toto následně koalice prosadila i v Parlamentu ČR a poplatky (tj. část soukromých zdrojů do zdrav. systému) byly zrušeny.

TOP 09 ve svých programových cílech počítá se spoluúčastí pacientů. Doslova na svém webu uvádí:

"Pro lepší financování systému a využití zdrojů dopracování legislativy pro definování nároku včetně nadstandardu, což by mělo přinést další zdroje pro péči a umožnit dobrovolné připojištění.Sociálně citlivé zvyšování finanční spoluúčasti na zdravotních službách tak, aby bylo možno zachovat úroveň zdravotní péče bez zvyšování povinného zdravotního pojištění; zde je třeba připomenout, že Česká republika má jednu z nejnižších spoluúčastí ze zemí OECD."Občanští demokraté jsou stranou, která zapojení soukromých zdrojů do zdravotnictví podporuje. Ve svém volebním programu pro toto období uvádějí:

"Je však zcela nereálné uhradit z veřejného zdravotního pojištění veškerou základní i specializovanou péči a současně udržet její vysokou kvalitu. Při rozumné spoluúčasti pacienta s možností komerčního připojištění to však za možné považujeme.Budeme nadále prosazovat, aby pacienti měli možnost reálně a zcela otevřeně připlatit si nadstandardy, případně se na ně připojistit."

Ve volbách 2016 do 55 členného zastupitelstva Ústeckého kraje získalo ANO 20 mandátů, KSČM 13, ČSSD 10, ODS 7 a koalice SPD-SPO 5 mandátů.

Po oznámení výsledků začala koaliční jednání. Vítězné hnutí ANO hned 9. října 2016 předběžně oznámilo svoje preference povolební spolupráce. Zde mimo jiné zaznělo, že je pro ně podstatná většina v 11členné krajské radě, a tedy hlavní slovo v radě kraje i za cenu toho, že by se hejtmanem stal někdo mimo ANO.

Význam dominantní pozice v radě potvrdil 12. října i předseda ANO 2011 Babiš.

„To je nabídka, která je spojena s poměrem míst v radě, a tam máme mít dominantní pozici. Hejtman bez našich lidí nebude moci rozhodovat. Křesla v radě jsou důležitější než hejtman a pan Bubeníček, nevím, že by měl nějaký skandál, že by něco ukradl,“

Výrok je hodnocen jako pravdivý, zástupci ANO se v povolebním období netajili tím, že na základě výsledků krajských voleb je jejich cílem získat většinu v krajské radě. Toto veřejně prezentovali jak místopředseda hnutí a poslanec za Ústecký kraj Richard Brabec (min. živ. prostředí), tak i předseda hnutí Andrej Babiš.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Babiš sice během volební noci v USA a po ní zjevně upravil svůj náhled na Donalda Trumpa, nicméně Němcová mu vkládá do úst formulace, které od něj směrem k nově zvolenému prezidentovi veřejně nezazněly.

Andrej Babiš 8. listopadu 2016 (tedy v den amerických voleb) na serveru Expres publikoval komentář s titulkem „Proč Trump prohraje? Je za tím tlak médií, neziskovek a korporací“.

V textu uvádí: „Nepodporuji Trumpa, i když mě k němu někteří mylně přirovnávají. Společného totiž máme snad jen to, že jsme do politiky zamířili ze světa byznysu. Já i hnutí ANO máme na rozdíl od Trumpa pozitivní program pro všechny. Nikoho nevylučujeme, nechceme izolacionismus. Od začátku se vymezujeme jen proti kmotrům a zkorumpovaným politikům, a právě kvůli boji proti nim jsme šli do politiky. I proto mně byl v USA osobně nejvíc sympatický Michael Bloomberg.“

Po volbách Babiš reagoval na zvolení Donalda Trumpa v médiích i na sociálních sítích. Ve svých vystoupeních se vyjadřoval v tom smyslu, že Trumpovo zvolení nečekal, že jeho rétorika v kampani byla „mnohdy přehnaná až šílená“ . V žertu pak dodal, že Trump hnutí ANO svým způsobem kopíruje, jak uvádí Lidovky.cz.

Na svém Facebooku pak Babiš publikoval 11. listopadu status, který přeložil některé fragmenty z Trumpova projevu (přepis i video dostupné na řadě serverů - např. NPR.org) z 13. října z West Palm Beach na Floridě. Tento status uvedl Babiš zvoláním: „Tak tohle je ale moc hezký projev. Co mi to jen připomíná?“. Zjevně tedy naráží na svou osobu a hnutí ANO.

Je tedy pravdou, že v den voleb Babiš psal na svém serveru, že s Trumpem má společného jen to, že oba pocházejí z byznysu. Po volbách pak již našel společných prvků víc. S jistou dávkou tolerance, neboť explicitně se takto Babiš nevyjádřil, lze říct, že Babiš u zvoleného prezidenta našel podobnost v základním cíli hnutí. Jelikož však veřejně neproklamoval, že by jej zvolení Trumpa činilo šťastným apod., je výrok hodnocen jako zavádějící.

Jak působnost ve věci parkovacích zón, tak i skutečnosti ohledně operačního programu popisuje Jaroslava Pokorná Jermanová správně.

Co se týká parkovacích zón, Jaroslava Pokorná Jermanová má pravdu, když říká, že parkovací zóny spadají do samosprávy městských částí. Základní východisko pro tuto skutečnost je § 23 zákona o pozemních komunikacích, který stanovuje obcím možnost vydat nařízení a vymezit oblast určenou ke stání vozidel.

Nařízení obce pak vydává rada obce podle § 102 odst. 2 písm. d) zákona o obcích, v případě Prahy pak na základě § 68 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze.

Stejně tak se vyjádřila i Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová v reakci na stížnosti občanů. Ombudsmanka potvrzuje, že zřízení parkovacích zón je působnosti samosprávy.

V případě operačního programu je možno dát Pokorné Jermanové za pravdu, když říká, že Praha je jediný kraj, který takový program má, ostatní kraje mají tzv. Integrovaný regionální operační systém. Jedná se o program na podporu potřebných oblastí z Evropských fondů.

Dokument (.pdf), ve kterém je tento program detailně popsán, obsahuje pasáže, které deklarují spolupráci Prahy se Středočeským krajem, například jde-li o podporu regionálního školství na území Středočeského kraje (str. 133). Na stejné straně je pak přímo uvedeno, že finanční zdroje se pro oblast dopravy a školství předpokládají pro Středočeský kraj.

Ze stejného dokumentu (.pdf, str. 144) můžeme zjistit, že pro zkvalitnění koordinace Prahy a Středočeského kraje byla ustanovena pracovní skupina, ve které jsou právě mimo jiné i zástupci Středočeského kraje, a to za účelem zefektivnění a zkoordinování.

K funkcím kraje jako zainteresovaného partnera pak najdeme v dokumentu (.pdf, str. 207) toto: věcná příslušnost ke všem PO, analýza a identifikace potřeb, integrované přístupy, mechanismus koordinace. Středočeský kraj se tedy účastní jak řešení, tak čerpání z programu. Na základě výše uvedeného odůvodnění je výrok hodnocen jako pravdivý, všechny skutečnosti jsou popisovány korektně.

Andrej Babiš ve svém vyjádření několikrát explicitně popřel, že by zákon převažoval nad koaliční smlouvou. Nicméně hned vzápětí vyjádřil, že si je vědom, že zákon je v hierarchii právních aktů postaven výše, toto prohlášení ale relativizoval tím, že tomu tak je v čistě teoretické rovině. Teze, že smlouva by měla mít přednost před zákonem, je zavádění diváků a takto ji též hodnotíme.

K závěrečné části výroku: v koaliční smlouvě existuje, jak také zmínil ministr Babiš, bod 11.1, který říká:

„Zachováme základní organizační strukturu PČR – policejní prezidium, celorepublikové útvarya 14 krajských policejních ředitelství. V případě neefektivního fungování navrhneme zřízení jedné organizační složky státu či úpravu současného systému v rámci PČR.“

Co se týče bodu IV. Principy koaliční spolupráce, naráží ministr Babiš patrně na ustanovení č. 10: „Smluvní strany se zavazují, že budou naplňovatprogramové prohlášení vlády atuto koaličnísmlouvu a účinně spolupracovat na přípravě všech exekutivních a legislativních opatření zásadní povahy, která budou předem konzultovat.“ Dle § 5 a § 6 zákona o policii spadá organizace policie do agendy policejního prezidenta dozorovaného ministrem vnitra, jak Martin Veselovský správně říká. Andrej Babiš sice slovy popírá jeho tvrzení, nicméně je zjevné, že se bere spíše o právo na participaci na tomto rozhodování v rámci koaliční smlouvy, nikoli o formální pravomoc danou zákonem.

Ve světle těchto informací pak výrok hodnotíme kvůli jeho první a hlavní části jako výrazně zavádějící. Andrej Babiš na základě svých osobních dojmů vytváří dojem, že koaliční smlouva stojí nad zákonem, přestože vzápětí říká, že si je vědom opaku.

Podle studie z roku 2014, jež se nám podařilo dohledat, bylo nejvíce učňů, kteří měli v roce 2011 zkušenosti získané zapojením do programu prázdninových praxí u jednotlivých firem v rámci EU, v Dánsku (45 %).

V případě ČR to bylo 35 % (.pdf, str. 2). Z projevu pana Pojezného však není zřejmé, zda myslel podobný typ statistiky, ve které jsou uvedena procenta za jednotlivé členské státy Evropské unie.

Statistiku z roku 2013, o které mluvil Ivo Pojezný, v níž by byla celková čísla za Evropskou unii jako celek, se nám bohužel dohledat nepodařilo. Z toho důvodu je výrok označen jako neověřitelný.

Protikorupční útvar, tedy Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, vedl stíhání a zadržení Davida Ratha. Policisté protikorupčního útvaru vyšetřovali také nákup letadel CASA a kauzu Pandur spojenou s lobbistou Markem Dalíkem. Protikorupční útvar je také součástí týmu Daňová kobra.

Výrok je však zavádějící kvůli naznačenému porovnání protikorupčního útvaru s ÚOOZ. Oba útvary mají odlišnou působnost, ač se místy prolínají, jak popisujeme v odůvodnění jiného výroku. Není tedy na místě zdůrazňovat, kdo participoval v jednotlivých kauzách a evokovat dojem, že útvary "soutěží" o to, kdo se dané kauzy ujme. I kdyby tomu tak nebylo, je zcela irelevantní porovnávat výkon represivních orgánů na základě toho, jaký počet kauz řešily, jak byly obtížné či rozsáhlé nebo jen mediálně známé. Takové srovnání je zcela bezcenné a výrok ministra Chovance o "lepších výsledcích" činí zavádějícím.