Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože není možné zjistit, zda rozhovor mezi ministrem Chovancem a místopředsedou sněmovny Gazdíkem proběhl.

Podle veřejné události vytvořené na Facebooku ale svou účast avizovalo přes pět tisíc lidí. Podle této informace pak mohli organizátoři odhadovat účast.

Tato akce byla řádně nahlášena. Pořadatelé ji nahlásili 24. 10. s tím, že očekávají účast 2500 lidí, což dokládá přehled oznámených veřejných shromáždění na webu hlavního města Prahy.

Pražská policie krátce po uskutečnění akce uvedla, že její velmi hrubý a nekvalifikovaný odhad je čtyři až pět tisíc osob. Ministr Chovanec nicméně později uvedl, že podle jeho informací od policie se akce na Staroměstském náměstí zúčastnilo až patnáct tisíc lidí.

Navrhovaná směrnice Evropské komise zpřísňuje pravidla pro držení zbraní, a to ve snaze čelit teroristickým hrozbám. Součástí návrhu je i zákaz poloautomatických zbraní, které využívají myslivci. Jak ale Evropská komise upozorňuje ve své zprávě (.pdf, str. 1), zákaz se myslivců netýká.

Návrh Komise je však označován za velmi nejasný a od myslivců zaznívají obavy, že zákaz se může vztahovat i na velkou část loveckých zbraní. Směrnice se však netýká všech mysliveckých zbraní, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Podobný výrok zazněl i z úst Zdeňka Škromacha, který jsme rovněž ověřili.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je příliš zjednodušené omezit otázku vyhlášení opakovaného referenda o nezávislosti Skotska na většinu Skotské národní strany (SNP) ve Skotském parlamentu. Předně jsou ve Skotském parlamentu i zástupci dalších stran, kteří opakování referenda o nezávislosti podporují. Dále pak při prosazení otázky referenda nejde pouze o rozhodnutí Skotského parlamentu, ale je nutná i součinnost na centrální úrovni Velké Británie.

Pokud jde o většinu SNP v současném Skotském parlamentu, je pravdou, že i přes výhru v letošních volbách (SNP získala 63 křesel ze 129) nezískala tato strana parlamentní většinu 65 hlasů. Zároveň je však nutné dodat, že i po těchto volbách může být parlament většinově pro opakování referenda, neboť hlasování Skotského parlamentu probíhá na zásadě prostého většinového principu (článek 11.11). SNP totiž může za určitých podmínek počítat s hlasy Zelených (6 křesel) a otázkou zůstávají i skotští labouristé, kteří dle jejich předsedkyně zvažují v otázce referenda "všechny možnosti".

Otázka opakovaného referenda o nezávislosti Skotska je však komplikovanější a nezáleží jen na jeho prosazení ve Skotském parlamentu, jehož fungování a pravomoci (dohromady se skotskou vládou) definuje zákon Scotland Act 1998. Ten na parlament přenáší některá práva a povinnosti, například předkládat zákony či vybírat některé daně. Britský parlament si ale nechává možnost mít poslední slovo v zásadních tzv. rezervovaných otázkách jako je například vztah k EU. Např. i první referendum o nezávislosti Skotska nebylo postaveno čistě na rozhodnutí Skotského parlamentu a k jeho prosazení byla nutná např. i dohoda nazvaná Edinburgh Agreement, kterou podepsal mj. britský předseda vlády D. Cameron a skotský první ministr A. Salmond. Z této dohody vyplývá, že vláda Velké Británie, která má odpovědnost za ústavní záležitosti, dává omezené pravomoci Skotskému parlamentu k uspořádání jednoho konkrétního referenda o skotské nezávislosti do konce roku 2014.

Dle Ústavy ČR má Poslanecká sněmovna 200 poslanců a Senát 81 senátorů. Článek 39 odst. 4. zkoumaného dokumentu uvádí následující: " K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů." Takto definovanou "ústavní většinu" tedy tvoří minimálně 120 zástupců v Poslanecké sněmovně a 49 zástupců v Senátu při teoretické stoprocentní účasti.

Vládní koalice má v současnosti v Poslanecké sněmovně pohodlnou většinu, na tu ústavní ovšem nedosahuje. Klub ČSSD čítá 50 poslanců, hnutí ANO disponuje 48 mandáty a KDU-ČSL má 14 poslaneckých křesel. To je dohromady 112 křesel.

V Senátu pak disponují sociální demokraté 33 zástupci, lidovci mají ve svém klubu 11 členů (to ovšem neznamená, že automaticky podporují vládní návrhy, někteří zástupci jsou zvoleni jako nezávislí) a hnutí ANO disponuje 5 křesly (senátorka Dernerová ovšem byla zvolena za jiný subjekt, v klubu je z důvodu formálního - tedy aby mohl podle zákona vůbec vzniknout). To dohromady dává 49 mandátů. Budeme-li ovšem počítat pouze ty senátory, kteří jsou členy stran vládní koalice, bude to číslo nepochybně nižší.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, ani v jedné komoře nemá vládní koalice ústavní většinu a pro zákony, které mění ústavu, musí tak hledat podporu u dalších stran.

Aktualizováno:

Na základě dat poskytnutých Kateřinou Konečnou měníme hodnocení výroku na zavádějící.

"Dobrý den, vyjádření v pořadu OVM bylo nepřesné, kvůli zhuštěnému prostoru na odpověď. V přípravné fáze jednání o TTIP bylo uspořádáno na 560 konzultací z nichž 92% byli představitelé korporátního sektoru. 4% byly skupiny hájící veřejný zájem, zbytek jednotlivci, akademické instituce atd.

Naopak při veřejné konzultace k ISDS (arbitráže) přišlo téměř 150 000 reakcí z nichž většina 97% byla negativní.

V mé odpovědi tedy došlo záměně dvou čísle, která se od sebe však výrazně neliší a ukazují na převahu korporátních zájmů v TTIP. Za nepřesnost se omlouvám," napsala nám Kateřina Konečná s odkazem na studii organizace Corporate Europe Observatory (CEO).

Mírnou nepřesnost v uváděných procentech bychom tolerovali, nikoliv ale nesprávnou interpretaci dat zdrojové studie. Ta je z roku 2014 a pokrývá schůzky v období leden 2012 až duben 2013 (viz metodika) - tedy v poměrně rané fázi vyjednávání. Tuto limitaci připouští i sama CEO, stejně jako další problémy s nekompletností dat (odstavec Limitations of the data):

"Časové období tato data jasně limituje, stejně jako překrývání jednotlivých kategorií, které používáme, především u různých průmyslových sektorů. Data také nezohledňují fakt, že všechna lobbistická setkání nejsou stejně významná ve smyslu ovlivňování strategie vyjednávání. Je například pravděpodobné, že 2hodinové setkání za zavřenými dveřmi je efektivnější, než účast na "Evropském dialogu s občanskou společností". Data navíc zahrnují pouze lobbying u evropského komisaře pro obchod, který vede vyjednávání na straně EU. Lobbying u jiných resortů, které jsou také zapojeny ve vyjednávání (podnikání a průmysl, zdraví a ochrana spotřebitelů, zemědělství apod.) nejsou zahrnuta," dočteme se v poznámkách k metodice studie.

Vykládat proto tato data tak, že "se nikdo nebaví" s nevládními organizacemi, je hodnoceno jako zavádějící.

Původní odůvodnění:

NEOVĚŘITELNÉ: Podklady k tomuto výroku se nepodařilo dohledat. V rámci stránek Evropské Komise jsme narazili na výslednou zprávu o konzultacích o TTIP, do kterých se mohla mezi březnem a červencem 2014 skrze online formulář zapojit široká veřejnost. O velikosti byznysu, ze kterého respondenti pocházejí, se však informace získat nedají.

Z kontextu výroku ministra Babiše vyplývá, že výstavba nových úseků dálnic by měla být důsledkem hospodářské konjunktury v ČR. Nicméně pokud prozkoumáme informace o nově započatých projektech výstavby dálnic z serveru ceskedalnice.cz, zjistíme, že v roce 2016 byly zatím spuštěny pouze dva projekty v celkové délce 12,6 km a že jde pouze o modernizace úseků dálnice D1.

Ministr Babiš dost možná má na mysli nedávný vládní návrh, aby bylo u klíčových dopravních staveb možno z rozhodnutí vlády ČR přikročit k výstavbě bez posudku EIA. U deseti klíčových dálničních úseků by tak bylo možné přistoupit k výstavbě, přestože ta ještě ani nezačala.

Současný hradní kancléř Vratislav Mynář má dlouhodobě problémy s majetkovým přiznáním. Na jaře roku 2015 byl kancléř Mynář prověřován přestupkovou komisíkvůli tomu, že majetkové přiznání vůbec neodevzdal. Kancléř se ale hájil tím, že majetkové přiznání má vyplněné, ale neexistuje správní místo, kam by měl majetkové přiznání odevzdat. Mluvčí prezidenta Ovčáček poté na svém Twitteru uvedl, že kancléř Mynář majetkové přiznání odevzdal v termínu, tedy do 30. června.

Kancléř Mynář nemá zákonem stanoveno zveřejňovat majetkové přiznání, proto také pravidelně odmítá své majetkové přiznání zveřejnit. Se zveřejněním souhlasil pouze u majetkového přiznání z roku 2013, které odevzdalaž v roce 2015.

V souvislosti s tím se kancléř Mynář upozorňuje na nesrovnalost v zákoně o střetu zájmu. Podle něj není veřejným funkcionářem dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a tedy nemusí podávat oznámení o činnostech, majetku, příjmech, darech a závazcích dle § 9 až 11 zákona o střetu zájmu. V roce 2015 kancléř Mynář vyzval, aby se zákonodárci věnovali zpřesnění zákona o střetu zájmů.

Vratislav Mynář byl do funkce jmenován prezidentem republiky v březnu 2013. V říjnu 2013 kandidoval ve volbách do Poslanecké sněmovny, kdy si podle slov prezidenta republiky myslel, že se stane poslancem a nebude proto potřebovat bezpečnostní prověrku. To se ale nestalo a kancléř Mynář si zažádal o bezpečností prověrku nejvyššího stupně (přísně tajné), tu mu ale Národní bezpečnostní úřad neudělil. Kancléř proti rozhodnutí podal rozklad, nicméně u NBÚ neuspěl a prověrka mu opět udělena nebyla, funkci hradního kancléře však vykonává dál.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť prezident Zeman zplošťuje syrský problém na 2 strany sporu, i když zde působí řada dalších aktérů. Obecně také popisuje syrskou opozici jako radikálně islamistickou po vzoru an-Núsrá, což neodpovídá realitě. Skupiny, které bojují proti prezidentu Asadovi, jsou výrazně rozmanitější.

Syrský problém je velmi složitý. Jedním z hlavních faktorů je, že se do něj zapojuje velká řádka aktérů a nejde o 2 strany sporu, jak uvádí Zeman. Jako příklad komplikovanosti situace v Sýrii uvádíme grafiku CNN (zdroj grafiky zde), která popisuje základní aktéry a vztahy mezi nimi.

V případě opozice pak nelze tvrdit, že existuje jednotná fronta, která by navíc byla jen radikálně islamistická. V Sýrii v současnosti bojuje proti Asadově vládě několik hlavních uskupení povstalců.

Kromě přímo bojujících stran existuje také politické křídlo opozice Národní koalice syrské revoluce a opozičních sil, které působí v zahraničí a je hlavním partnerem při pokusech o nalezení mírového řešení, jak jsme již dokazovali v roce 2015 zde.

Mezi hlavní opoziční uskupení patří Army of Conquest (Jaish al-Fatah, JaF), jež zahrnuje radikální islamistické skupiny bojující proti Asadovu režimu a Hizballáhu. Sem patří například Jabhat Fateh al-Sham, tedy prezidentem zmiňovaná bývalá an-Núsra.

Další významnou skupinou jsou Syrian Democratic Forces (SDF). Jedná se o uskupení povstaleckých antijihadistických skupin syrských Kurdů, Turkmenů, Arabů a dalších menšin na severu Sýrie. Toto uskupení je v současnosti vůči Asadovu režimu většinou neutrální.

Poslední významnou skupinou je Free Syrian Army (FSA), která je původně uskupením neislámských sil bojujících proti Asadovu režimu. V současnosti je FSA v úpadku, ale jednotlivé části i nadále působí v rámci jiných skupin. Nálepka FSA je aktuálně také používána pro Tureckem podporované jednotky na severu Sýrie.

Komplikovanost současné opozice ukazuje i příklad jednotek, které se účastnily letošního pokusu o osvobození Allepa v srpnu–září 2016. Hlavní síly zde sice byly islamistické, ale podporované byly i jednotkami patřícími k tzv. umírněné opozici.

Složitý vztah k islamistické opozici a její rozmanitost ukazuje přehledně také akademická studie „Syrian oposition guide“ (. pdf) nebo toto shrnutí i méně významných opozičních skupin.

Nabízí se také otázka, zda je možné hovořit o jednotné straně Asada, když ji tvoří tolik nesourodých částí od pravidelné syrské armády a místních milicí přes libanonský Hizballáh až k iráckým a íránským šiítským jednotkám.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý především proto, že v Sýrii neexistuje jen radikálně islamistická opozice vůči Asadovi. Situace je na obou stranách konfliktu mnohem složitější, než jak ji prezident vykresluje.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Kopecký popisuje korektně jak formální nastavení zřizování uvedené komise, resp. odvolávání z ní, tak i správně popisuje, jak došlo k odvolání jeho osoby z jejího čela.

V Kraji Vysočina funguje v tomto období celkem 8 komisí rady kraje. Jednou z nich je i komise dopravní. Zřizují se na základě zákona o krajích. § 59 odst. 1, písm. d) uvádí:

„Radě je vyhrazeno zřizovat a zrušovat podle potřeby komise rady (dále jen„komise“), jmenovat a odvolávat z funkce jejich předsedy a členy.“

Zdeněk Kopecký byl skutečně v tomto volebním období předsedou Dopravní komise Kraje Vysočina. Z tohoto postu byl odvolán 30. září 2014. Na svém zasedání jej skutečně odvolala krajská rada pod Běhounkovým vedením.

Rada Kraje Vysočina na svém jednání 30. září 2014 na návrh Běhounkova náměstka Vladimíra Novotného o odvolání Kopeckého z postu předsedy dopravní komise jednala. Jednomyslně (tedy včetně hlasu samotného Běhounka) jej odvolala. To dokládá zápis ze zasedání (bod 79 jednání) krajské rady z daného dne.

Na následném jednání komise (9. října 2014) pak byli Kopecký a další členové o tomto již informováni, samotná komise v této věci nehlasovala ani nejednala. Zápis z tohoto jednání uvádí:

„Libor Joukl přivítal přítomné a informoval, že rada kraje na svém zasedání č. 28/2014 dne 30. 9. 2014 odvolala Zdeňka Kopeckého z funkce člena a předsedy dopravní komisea jmenovala do funkce předsedy dopravní komise Vladimíra Černého.“

Informace o vlastnictví dálnic a silnic 1. třídy lze dohledat v zákoně o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. Podle § 9 odst. 1 je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Dále podle odst. 3 je „vlastník dálnice, (tedy v tomto případě stát) silnice nebo místní komunikace povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy (…)“ Pro tuto činnost je však Ministerstvem dopravy ČR zřízena státní příspěvková organizace Ředitelství silnic a dálnic, jehož činností je výkon vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnice a silnice I. třídy.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože přestože ŘSD má na starosti správu a údržbu dálnic a silnic I. tříd, je jeho zřizovatelem stát a je tedy zodpovědný za chod ŘSD a jeho práci.