Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože kraje ve skutečnosti v posledním období využívají výrazně méně své pravomoci zákonodárné iniciativy.

Zastupitelstva krajů disponují zákonodárnou iniciativou na základě článku 41 odst. 2 Ústavy České republiky.

„Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.“

Kraje tohoto práva skutečně využívají. V tomto volebním období jde o 12 návrhů zákonů. Pro srovnání použijeme podobně dlouhá období. Od posledních voleb do Poslanecké sněmovny uplynuly 2 roky a 11 měsíců, pro zjednodušení využijeme dobu 3 let u minulých volebních období. Pro komparaci tak jdou vybrat volební období počínající rokem 2002, kdy kraje již reálně fungovaly po celou dobu mandátu Poslanecké sněmovny.

2002-20062006-2010 2010-20132013 - doposud 27212212

Údaje vycházejí z webu Poslanecké sněmovny, konkrétně z informací o sněmovních tiscích za jednotlivá volební období. Číslo předložených návrhů kraji lze zjistit přes filtr vyhledávání - konkrétně přes typ navrhovatele.

Filtr Poslanecké sněmovny vytvoří přehled všech takových návrhů zákonů, které kraje předložily. Z nich jsme ručně odpočítali ty, které byly předloženy ve 4. roce daného volebního období - v tabulce výše je pak zanesen celkový počet návrhů ve srovnatelných obdobích. Přikládáme printscreen minulého a aktuálního období.

Debata o tom, zda mít, nebo nemít Senát, se skutečně vede již od konce roku 1992, kdy byla tvořena Ústava ČR. Řada poslanců však tehdy apelovala na upřednostnění státotvorných zájmů před stranickými, a tedy i na snahu o konsensus.

Ústavou ČR ze 16. prosince 1992 zaniklo federativní uspořádání Československé republiky, tedy i Federální shromáždění, které do té doby plnilo funkci společného parlamentu pro Česko i Slovensko. Z České národní rady se nově stal Parlament ČR, přičemž zmíněná ústava v čl. 18 dělí tento subjekt na Senát a Poslaneckou sněmovnu.

Tato koncepce (. doc) dvou zákonodárných orgánů se začala řešit již v červenci 1992. Komise předsednictva ČNR, která se tehdy na přípravě ústavy podílela, počítala se 100 senátory, jejichž působení musí být maximálně odděleno od poslaneckého. Stejně tak musí působit v odlišném funkčním období. Vláda ovšem nesouhlasila s maximálním oddělením komor. V průběhu jednání se měnil i počet senátorů, který se nakonec ustálil na 81.

Senát jako takový však začal fungovat až od voleb 1996. Do té doby působil v ČR Prozatímní Senát, vůči němuž chovala řada poslanců antipatie a proklamovala jeho zrušení (.doc, kapitola III.).

Jedním z předmětů sporu byl i výběr volebního systému. KDU-ČSL prosazovala tzv. australský systém (alternativní hlasování), kde voliči vytvářeli pořadí kandidátů uvedených na jedné kandidátce. Zvítězil ten, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů. V opačném případě byly „hlasovací lístky kandidáta, který získal nejméně prvních pořadí, přiřazeny k hlasovacím lístkům kandidátů, kteří byli na nich uvedeni jako druzí v pořadí“ (.doc, str. 4).

Po níže zmíněném pozměňovacím návrhu Hirše byl tento model zamítnut a schválen většinový dvoukolový systém.

Vládní návrh ústavy z poloviny roku 1992 ovšem přímo neřešil způsob volby.

„Články upravují aktivní a pasivní volební právo. Tím se obě komory od sebe liší, jinak ústava odkazuje na zákon. V zákoně bude upraveno, na jakém základě se budou volby provádět.“ - k čl. 18 až 20 vl. návrhu ústavy.

S přesnou specifikací přišla vláda, když se návrh předložil 10. listopadu ČNR k projednání. Pozměňovací návrh na upřesnění čl. 18 zmíněného návrhu ústavy podal Pavel Hirš přímo v průběhu 10. jednání.

„2. V čl. 18 odst. 1 se uvádí:‚Do komor parlamentu se použije odlišný způsob voleb'. Přitom neuvádí jaký.

Zde bych rád zdůraznil, že celá ústava je koncipována na vzájemné vyváženosti obou komor parlamentu, to je poslanecké sněmovny a senátu, přičemž senát plní v legislativním procesu funkci kontrolního a pojistného mechanismu a má odlišný charakter než poslanecká sněmovna. Aby svoji funkci mohl plnit, musí být zvolen v jiném časovém období a jiným způsobem. Dále - aby senát plnil svoji funkci, měli by být senátoři zástupci užšího okruhu voličů než poslanci poslanecké sněmovny. Proto je nejvýhodnější, aby členové senátu byli voleni v menších jednomandátových obvodech, nejlépe většinovým volebním způsobem.

Na druhé straně - poslanecká sněmovna jako základní prvek legislativního procesu je složena z členů zastupujících větší volební obvody, kdy se na volebním procesu podílejí především politické strany, které, jak se praví v čl. 5 navrhované ústavy, jsou základem politického systému státu. Zde je pak nejvýhodnější nám již tradiční poměrný volební systém.

Z těchto důvodů navrhuji následující znění čl. 18 první odstavec:‚Volby do poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.'

Dále navrhuji zařazení dalšího odst. 2 v následujícím znění:‚Volby do senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva většinovým systémem.' Stávající odst. 2 se pak přečísluje na odst. 3.“

Tato navrhovaná úprava se stala nakonec jediným schváleným pozměňovacím návrhem ústavy, který podpořilo 151 přítomných poslanců.

Samotná debata o ponechání, či zrušení Senátu se skutečně vede od samého vzniku republiky a soustavně pokračuje až do dneška. V roce 1996 řada poslanců usilovala o jeho zrušení. Jejich iniciativu nakonec zamítla vláda. Proti Senátu se otevřeně vyslovil v rozhovoru pro BBC v roce 2001 i Ivan Langer (tehdy ODS).

Pro zrušení Senátu se často vyslovují členové KSČM (např. poslankyně Zuzka Rujbrová v roce 2004). Otázka potřebnosti Senátu eskaluje často s volbami, jak je tomu i po současných senátních volbách, kdy Andrej Babiš proklamuje nesmyslnost Senátu.

TOP 09 na svých stránkách informovala o tom, že se v Evropském parlamentu budou zasazovat o uvolnění větších finančních prostředků na řešení problému migrační krize prostřednictvím svých poslanců ve frakci EPP (Evropská lidová strana).

V EPP jsou čtyři členové z poslaneckého klubu TOP 09, nicméně podporu výše zmiňovaného návrhu, tedy návrhu na navýšení finančních prostředků pro řešení migrační krize, partikulárně na ochranu vnějších hranic, se nám podařilo najít jenom u jednoho z nich. Svoji podporu vyjádřil v písemném projevu i v rozpravě Jiří Pospíšil, který je i spolupředkladatelem návrhu usnesení Evropského parlamentu o Sýrii, kde se v bodě 4 mluví i o poskytnutí jakékoli finanční pomoci utečencům, ne však na ochranu vnější hranice.

Nepodařil se nám však dohledat návrh, kde by spolupředkladatelem byl člen strany TOP 09 a prosazoval by navýšení finančních prostředků tak, jak poslanec Gábor prezentuje. V návrzích poslanců Niedermayera, Polčáka či Štětiny se návrh podobné tématiky rovněž nenachází.

Komunisté se na vládě podílejí v osmi krajích, a to ve Středočeském, Ústeckém, Plzeňském, Jihočeském, Královehradeckém, Olomouckém, Zlínskéma Moravskoslezskémkraji.

Ve zbylých krajských radách (Pardubický, Liberecký, Vysočina, Karlovarský, Jihomoravský a Radě hl. města) politici KSČM zastoupení nejsou.

Plánovaná reorganizace policie vyvolala spoustu vášnivých diskuzí nejen v politické rovině, ale rovněž mezi státními zástupci a policií. Sněmovnou byla zřízena i vyšetřovací komise, která měla prozkoumat okolnosti přípravy policejní reformy.

Sporným momentem pro státní zastupitelství se stala nedostatečná komunikace s policií, navíc část policie je v trestním řízení a státní žalobci se rovněž bojí, že by se spojení dvou elitních policejních útvarů (a to konkrétně protimafiánského a protikorupčního útvaru) dotklo právě probíhajících kauz. Výhrady nejvyššího žalobce Pavla Zemana a státního zastupitelství lze nalézt zde.

Podle ČT a iDnes si státní žalobci budou moci vybrat vyšetřovací tým k šetření citlivých kauz. Podle šéfa nově vzniklého policejního útvaru Michala Mazánka ale bude policie nadále vybírat svůj vyšetřovací tým, v součinnosti se státním zastupitelstvím. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman jako jednu ze svých podmínek požaduje, aby v citlivých případech věděl určité informace pouze daný vyšetřovatel. Po spuštění nového útvaru – Národní centrály proti organizovanému zločinu – 1.srpna 2016 vydala Policie ČR tiskovou zprávu, v ní mimo jiné uvádí, že veškeré připomínky státních zástupců byly vypořádány a došlo k dohodě adalší plánované kroky se budou řešit za účasti zástupců Nejvyššího státního zastupitelství. Podle trestního řádu, paragrafu 161, odst.4, vyplývá, že v určitých situacích koná vyšetřování státní zástupce, řídí tak vyšetřovací tým. Milan Chovanec tedy říká pravdu, pokud tvrdí, že státní zástupci si budou moci vybrat policisty s nimiž budou na určitém případu spolupracovat. Nutno ještě podotknout, že celá situace okolo nově vzniklého policejního útvaru se bude ještě ladit.

Totéž fakticky potvrdil nejvyšší státní zástupce 5. srpna v DVTV: „policie doposud splnila dá se říct všechny zásadní připomínky, které jsem k tomu dal... chybí věci technicistního charakteru.“ (čas 7:45–8:50)

Jaroslava Jermanová zasedala jako členka ODS v letech 2004 až 2008 v Zastupitelstvu Středočeského kraje společně s jejím tehdejším stranickým kolegou Petrem Bendlem a Helenou Langšádlovou, která byla zvolena za KDU-ČSL. Radu kraje ve zmíněném období tvořili zástupci ODS, KDU-ČSL, SNK a US-DEU s Petrem Bendlem jako hejtmanem. Ani Jermanová, ani Langšádlová členkami rady nebyly.

Během vyjednávání o sestavení koalice ve Středočeském kraji použil Petr Tiso (TOP 09) argument, že ANO v čele s Jermanovou nemůže jako partnera přijmout, protože dříve společně s Bendlem zastupovala ODS v zastupitelstvu. „Paní Jermanová byla za ODS v zastupitelstvu kraje v době pana hejtmana Bendla, takže jako hejtmanka nepředstavuje v našich očích ten kýžený symbol změny v kraji.“

Výrok hodnotíme jako zavádějící, ministr Chovanec se v první části výroku zabývá otázkou zbavení mandátu prezidenta republiky, ve druhé části výroku se pak vyjadřuje k možnosti snížit rozpočet prezidentské kanceláře. Zároveň podsouvá Gazdíkovi záměr podmínit výši rozpočtu prezidentské kanceláře personálními změnami, tedy odchodem některých lidí (kteří podle politiků nezajišťují dostatečně dobré fungování kanceláře).

Možnosti zbavit prezidenta mandátu jsou zakotveny v ústavě. První variantou je podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky Senátem se souhlasem Poslanecké sněmovny k Ústavnímu soudu. K podání návrhu ústavní žaloby je potřeba alespoň třetiny Senátorů, k přijetí návrhu je třeba třípětinová většina přítomných Senátorů a k souhlasu Poslanecké sněmovny třípětinová většina všech poslanců, a to do tří měsíců od požádání o souhlas Senátem. Prezident může být žalován pro dva ústavní delikty: velezradu a hrubé porušení Ústavy nebo jiné součástí ústavního pořádku. Pokud by Ústavní soud ústavní žalobě vyhověl, prezident republiky by ztratil prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.

Druhou variantou je usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu o nemožnosti prezidenta republiky vykonávat ze závažných důvodů svůj úřad. Návrh usnesení může podat stejně jako jakékoliv jiné usnesení v Poslanecké sněmovně jakýkoliv poslanec a v Senátu jakýkoliv senátor, k přijetí usnesení je potřeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců a senátorů (kterých musí být k usnášeníschopnosti alespoň třetina). Prezident republiky může proti takovému usnesení podat návrh na jeho zrušení k Ústavnímu soudu, a to ode dne přijetí takového usnesení.

Co se týče druhé části výroku, rozpočet prezidentské kanceláře je jednou z kapitol státního rozpočtu, který schvaluje Poslanecká sněmovna, tudíž Poslanecká sněmovna disponuje určitými pravomocemi ohledně prezidentových výdajů. Chovanec podsouvá Gazdíkovi záměr podmínit výši rozpočtu kanceláře jejím personálním obsazením, což poslanec Gazdík ihned (video, čas 21:20) vyvrátil.

Vzhledem k tomu, že se poslanec Gazdík nezmínil o odvolávání prezidenta republiky ani členů jeho prezidentské kanceláře, nýbrž se pouze vyjádřil k omezení rozpočtu prezidentské kanceláře, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Důkaz o návrhu pilotního testování z pera KDU-ČSL ve veřejných zdrojích neexistuje, do systému EET se však zapojí již 1. prosince jen někteří podnikatelé, ostatní mají na přípravu delší čas.

Pilotní testování, o kterém hovoří Jan Bartošek, ve svých požadavcích lidovci nikde neuvádí, již od začátku projednávání však měli k návrhu řadu námitek. Pro svou podporu v rámci koalice požadovali splnění pěti podmínek, aktuálně navrhují výjimku pro příležitostné podnikatele a prodávající na farmářských trzích.

Lidovci navrhovali také odložení povinné účasti pro řemeslníky, v čemž svým koaličním partnerům Andrej Babiš vyhověl. Zákon počítá se zavedením evidence ve čtyřech fázích, ta první se týká jen podnikatelů v ubytovacích a stravovacích službách. Ostatní podnikatelé se tedy od 1. prosince 2016 do systému zapojovat nemusí.

Místopředseda sněmovny mluví o návrhu, který jsme bohužel nenalezli. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Vyšetřování vedené inspektorem Generální inspekce bezpečnostních sborů popisuje například server Česká pozice. Dle jeho závěrů bylo toto vyšetřování vedeno ve zvláštním režimu, kdy inspektor nesměl informovat své nadřízené. Tento zákaz byl vydán dozorovou státní zástupkyní Jarmilou Ošlejškovou, a to zřejmě mimo jiné proto, že mezi podezřelými z úniku informací se objevovali i lidé z nejbližšího okolí policejního prezidenta Tuhého.

Vyšetřování probíhalo od prosince 2014 do března 2016, kdy byl případ odložen a nikdo nebyl obviněn. Co se tedy délky vyšetřování týče, nemá ministr Chovanec přesné informace.

Poslední srpnový den Vláda České republiky schválila 40milionovou pomoc na zlepšení životních podmínek obyvatelů uprchlického tábora Azraq na severu Jordánska. Jak po jednání vlády napsal premiér na svůj twitterový účet, peníze by měly jít na ubytování pro 2280 uprchlíků.

Dle vládního webu je cílem v Azraqu vystavět 456 nových ubikací a 3544 ubytovacích jednotek opravit. Kolika lidí se bude finanční pomoc týkat však web neuvedl. Finanční prostředky budou Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) poskytnuty prostřednictvím Programu Ministerstva vnitra na asistenci uprchlíkům v regionech původu a prevenci velkých migračních pohybů.