Přehled ověřených výroků

Zdeněk Škromach kandidoval do Poslanecké sněmovny v letech 1996, 1998, 2002, 2006 a 2010. Lídrem kandidátky byl třikrát, v roce 2002 vedl kandidátku v Jihomoravském kraji, v letech 2006 a 2010 byl lídrem ve Zlínském kraji.

Ve všech případech dovedl Zdeněk Škromach sociální demokracii k vítězství.

Na podzim roku 2010 se Škromach stal senátorem ve volebním obvodu Hodonín.

2002 - Jihomoravský kraj

StranaZisk (v %)1. ČSSD29,902. ODS20,95

2006 - Zlínský kraj

StranaZisk (v %)1. ČSSD33,282. ODS31,68

2010 - Zlínský kraj

StranaZisk (v %)1. ČSSD21,932. ODS20,81 data pocházejí z webu Volby.cz.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo informaci o hádce německého a řeckého ministra vnitra dohledat.

Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5, 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:

• byly starší než 70 let, nebo
• se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
• byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
• byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.

Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.

V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5-10 eur (.pdf, str. 53 (čl. 210), v Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10), v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262 (čl. 245), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.

Komunistický režim volební povinnost vyžadoval volebním zákonem č. 75/1948 Sb., který v otázce povinnosti voličů volit, kopíroval volební zákon třetí republiky z roku 1946. Zároveň byla úprava volební povinnosti prakticky totožná s volebním zákonem z první republiky, lišily se pouze v možnosti voliče vhodit tzv. bílý lístek (nezvolit žádnou ze stran) a ve výši pokuty, jejíž horní hranice se zvýšila na 10 000 Kčs. Tento zákon byl zrušen zákonem č. 27/1954 Sb., který volební povinnost vypustil. Od poloviny roku 1954 tedy volební povinnost formálně neexistovala, přesto dle údajů Českého statistického úřadu volební účast nespadla až do voleb v roce 1990 pod hranici 99%.

Komunisté sice povinnou volební účast v pravém slova smyslu nezavedli, neboť pouze převzali již dříve účinný zákon, který nakonec také zrušili. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Zpráva o tom, že ANO přímo vypovíkoaliční smlouvu v případě podpisu reorganizace, pochází patrně z dezinterpretace Babišových slov. V médiích jsme ji mohli zaznamenat často zprostředkovaně, například z úst Pavla Bělobrádka (viz video). O odchodu z koalice však ANO nehovořilo.

Sám ministr Babiš se navíc vyjadřoval konstantě bez vývoje v tom smyslu, že vypovězení koaliční smlouvy je spíše eventualita. Nechal se takto slyšet již při odchodu Šlachty, dokonce i ráno 15. června 2016 před koaličním jednáním (odpoledne došlo k podepsání reorganizace), po jejím podpisu se však ANO rozhodlo smlouvu nevypovědět, což není v rozporu s výše zmíněnými prohlášeními A. Babiše.

Hrozba vypovězením koaliční smlouvy může být sice širokou veřejností vnímána jako hrozba odchodu z vlády, nicméně pojmově to není totéž, obě možnosti se vzájemně nevylučují a Andrej Babiš opakovaně hovořil pouze o možnosti vypovězení smlouvy, beze slova o odchodu z vlády. Ověřovaný výrok se tak zakládá na pravdě.

K přirovnání k Sarajevu: premiér Sobotka ve středu 15. června v 15:00 odletěl na zahraniční cestu do Číny. To samé odpoledne přitom ministr vnitra Chovanec podepsal reformu policie. Na následné tiskové konferenci oznámil, že tento krok učinil po dohodě s premiérem.

Termín Sobotkovy cesty do Číny byl znám již na konci května, čas a den plánovaného odletu však nebyl dopředu avizován. Sobotka však ještě před svým odletem oznámil, že reforma policie je v kompetenci ministra Chovance a policejního prezidenta. Z Číny se má premiér vrátit v úterý 21. června v časných ranních hodinách.

Dodejme, že Sarajevem naráží Andrej Babiš na politickou krizi roku 1997, kdy proti premiéru Klausovi vystoupili ministři Ruml a Pilip a to právě v době, kdy byl Klaus na zahraniční cestě v Sarajevu.

Přímo na stránkách OKD se lze dočíst, že OKD je zaměstnavatelem téměř 11 000 lidí. K tomu poskytuje práci dalším 3 000 pracovníků dodavatelských organizací. S těmito počty se jedná o největšího zaměstnavatele v regionu a jednoho z největších zaměstnavatelů v ČR. Nelze ovšem potvrdit aktuálnost těchto dat.

Jak vyplývá z výroční zprávy podniku za rok 2015 (.pdf - str. 22), společnost měla průměrně 10 423 vlastních zaměstnanců a 3 332 zaměstnanců dodavatelských firem.

Podle informací ČTK publikovaných 15. srpna 2016 se současný počet zaměstnanců OKD pohybuje kolem 12 000. Z toho asi 9 500 jsou vlastní zaměstnanci firmy a zbytek jsou pracovníci agentur a dodavatelských společností.

Podle nejnovějších dostupných dat popisuje počty zaměstnanců v OKD Bartošek korektně a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Jednání vyšetřovací komise pro policejní reformu jsou neveřejná a není dostupný žádný záznam, který by mohl doložit, že Babiš byl v rámci vyšetřování ponížen. Zároveň není jasné, jak se ministr dozvěděl o tom, že je v rámci vyšetřovací komise ponižován.

Vyšetřovací komise vyslýchala (.pdf) Andeje Babiše 5. září 2016. Ten po dvouhodinovém výslechu uvedl, že se cítil „jako u policie“. O ponižování ale nepadlo slovo.

Vzhledem k nedostatku informací o jednání vyšetřovací komise tak výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Před krajskými volbami zejména ČSSD sdělovala veřejně obavu, že Babišovo hnutí má v úmyslu privatizovat krajská zařízení (zejména zdravotnická). To ANO prostřednictvím programu i vyjádření Babiše odmítalo.

Téma privatizace je v krajích nejčastěji zmiňováno v souvislosti se zdravotnictvím. Jako popud k diskuzi sloužil dopis premiéra Sobotky jeho spolustraníkům, ve kterém naráží na skupování zdravotnických zařízení Andrejem Babišem těmito slovy: „Vliv peněz a soukromníků ve zdravotnictví každý rok roste. Ne vždy je to ku prospěchu. Naši občané se právem začínají obávat, že bez známostí či úplatků se jim nedostane kvalitní a včasná zdravotní péče. Sociální demokraté tu musí být od toho, aby je této obavy zbavili. Je potřeba, aby stát naprosto garantoval dostupnost zdravotní péče. Je potřeba zarazit vzmáhající se kšeftování se zdravím tak, jak se o to v posledních letech pokoušejí finanční dravci. Včetně toho, jenž ovládá hnutí ANO.“

Hnutí se ovšem ve svém programu k letošním krajským volbám vyslovilo proti plošné privatizaci krajských nemocnic a poliklinik. Dodává však, že není proti privátním zdravotnickým zařízením. Před volbami se podobně v předvolební superdebatě vyjadřoval (114. minuta záznamu) i sám lídr strany.

Hnutí ANO celou předvolební kampaň skutečně odmítalo privatizaci krajských zdravotnických zařízení, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Hejtman Půta mluví o zařízení a postupu, který je popsán v předchozím výroku. Vzhledem k neveřejnosti dokumentů nelze ověřit, zda-li se na území Libereckého kraje připravuje zařízení pro případnou migrační vlnu.

Je pravdou, že míra nezaměstnanosti skutečně klesá s vyšším vzděláním. Dokládají to data ČSÚ a platí to dlouhodobě.

Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) odhaduje, že v lednu 2016 z Turecka do Řecka dorazilo 70 365 uprchlíků a migrantů.

Oproti tomu v dubnu 2016 dorazilo do Řecka jen 2 700 migrantů a uprchlíků dle informací evropské agentury Frontex.

Ačkoliv jsou čísla premiéra Sobotky poněkud nepřesná, nic se nemění na tom, že jeho slova o dramatickém poklesu uprchlíků, kteří do Evropy míří z Turecka, jsou pravdivá.