Přehled ověřených výroků

Během prezidentské kampaně 2012–2013 se Miloš Zeman k roli prezidenta a změně zahraniční politiky moc nevyjadřoval. V debatě prezidentských kandidátů z 6. listopadu 2012 se vyjádřil ke své roli takto:

"Prezident by neměl provádět zahraniční politiku prezidenta, ale ČR. Co by ještě prezident neměl dělat: Poškozovat pověst ČR tím, že se dostává do konfliktu s vládou či parlamentem. Své odlišné názory by měl tlumočit, a díky svým argumentům by měl umět přesvědčit partnery, že ON má pravdu. Další tři body:
1. Národním zájmem je nejen být v tvrdém jádru EU, ale podílet se i na konkrétních evropských projektech typu transevropské energetické sítě.
2. Má-li ČR hájit své národní zájmy, musí se spojit se zeměmi v podobných pozicích. Nejen v rámci Visegrádské čtyřky, ale i s Beneluxem.
3. Reálná ekonomická diplomacie je nedílnou součástí práce prezidenta, a to jak v EU, tak i mimo Evropu."

Pokud jde o vztah k EU, Miloš Zeman se v době své kandidatury na prezidenta prohlašoval za eurofederalistu a byl zastáncem další integrace, například v oblasti Společné bezpečnostní a obranné politiky EU, jak dokázal již Demagog.cz.

Podobně kladně se Miloš Zeman stavěl k členství a roli ČR v NATO. Na prezidentské debatě 22. ledna 2013 se vyjádřil k zachování našeho postavení v rámci spojenectví s NATO:

"Nejsme jen členové, ale měli bychom být aktivní členové a to se nám dosud docela dařilo, ať už při nasazeních na Balkáně nebo v Afghánistánu."

Jediným bodem, který by naznačoval určitou změnu zahraniční politiky ze strany Miloše Zemana jako prezidenta, je jeho akcentace ekonomické diplomacie a snížení role lidskoprávní problematiky ve vztahu ke třetím státům:

"Česká ekonomika by se zbytečně připravovala o exportní příležitosti, kdyby vydávala silácká prohlášení. Paradoxně by takovými prohlášeními myšlence lidských práv spíše uškodila. Pokud jednám například s čínskými představiteli interně, jsou vstřícní a snaží se o lidských právech diskutovat."

V roce 2012 se v České republice změnil způsob volby prezidenta země. Zatímco dříve volily prezidenta obě parlamentní komory, od prezidentských voleb 2013 je prezident volen přímo lidmi. Pravomoci zůstaly nezměněné, prezident tak mimo jiné dle článku 63 Ústavy v oblasti zahraničních vztahů:

a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil atd. Česká ústava jednoznačně neříká, kdo za zahraniční politiku odpovídá. Postavení ministerstev je v Ústavě zmíněno v článku 79, který stanoví, že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Ministerstvo zahraničních věcí, stejně jako ostatní ministerstva, bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.

Paragraf šest zmíněného zákona říká: Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim. Ministerstvo zahraničí jako jeden z vládních rezortů spadá svojí odpovědností pod vládu, která je ve finále odpovědná za zahraniční politiku České republiky.

Z důvodu nejasností v pravomocích prezidenta a v Ústavě absentujícího článku, který by zahraniční politiku definoval jako odpovědnost vlády, se v červnu 2015 vláda shodla na potřebě novel a do Poslanecké sněmovny postoupila dva návrhy, které by měly tento problém řešit (Usnesení č. 412 a 413). Na pořad jednání by se měly materiály dostat během dubna.

Premiér Sobotka v projevu v Poslanecké sněmovně dne 22. března 2016 mimo jiné přednesl výsledky summitu Evropské unie s Tureckem, které následovně potvrdila Evropská rada. V případě splnění stanovených podmínek pak dohoda počítá s liberalizací vízových styků mezi EU a Tureckem.

Hlasování v Poslanecké sněmovně proběhlo ještě ten den na 42. schůzi. Poslankyně Miroslava Němcová navrhla čtyřbodové usnesení, jehož první bod řeší právě tuto problematiku:

„Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá dohodu předsedů vlád členských zemí Evropské unie, která se týká zrušení vízového režimu pro turecké občany nejpozději do konce června 2016.“

Tento návrh byl v hlasování č. 354 přijat 86 poslanci z 153 přihlášených. Ze stran vládní koalice pro toto usnesení v rozporu s postojem premiéra Sobotky hlasovalo 9 poslanců KDU-ČSL, 5 poslanců ČSSD a 4 poslanci ANO.

Martin Stropnický zde navazuje na Petra Fialu, který mluvil o usnesení ve věci liberalizace víz s Tureckem.

Usnesení Poslanecké sněmovny je výstupem plenární schůze Poslanecké sněmovny. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, nezbytná je přítomnost alespoň jedné třetiny ze všech 200 poslanců, tedy 67 poslanců. Samo o sobě však není závazné. Toto je do jisté míry modifikováno v usneseních Výboru pro evropské záležitosti, který právě v tomto případě vyslovil ne bezvízovému styku s Tureckem. Vláda tedy měla ze zákona povinnost jej zohlednit (nejen při bruselských jednáních ve dnech 17.-18. března 2016), i tak však nejde o povinnost řídit se jím.

Jak však správně deklaroval výbor, vláda je Poslanecké sněmovně odpovědná a vyjádření dolní komory a výboru by neměla ignorovat. Ze zákona však vázaná usnesením není. Z tohoto hlediska je tedy výrok pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě výsledků volebního modelu společností TNS Aisa, STEM a CVVM (Sociologický ústav Akademie věd České republiky). Volební model předpovídá výsledek voleb a to na základě těch voličů, kteří by šli k volbám a věděli, koho budou volit.

TNS Aisa připravuje volební model pro Českou televizi v rámci projektu Trendy Česka. Hnutí ANO v posledním roce osciluje mezi 26 a 31 % zisku hlasů ve volebním modelu.

Společnost STEM naměřila v posledním roce podporu pro ANO v rozmezí 24–30 % hlasů s tím, že nejnižší údaj byl jednorázovým poklesem v prosinci 2015, jinak hnutí dosáhlo vždy zisku minimálně 26,7 procent.

CVVM ve svém volebním modelu naměřilo v posledním roce pro ANO podporu v rozmezí 26–33 %.

Fakt, že KDU-ČSL veřejně vyzývá některého z ministrů ANO ke zvážení odstoupení z funkce "co týden", je zveličování. Podobných momentů se za více než 2 roky existence koalice stalo velmi málo.

Nejpřesněji Stropnického popis sedí na výzvu předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka právě vůči Stropnickému. Vicepremiér uvedl, že ministr obrany by měl zvážit setrvání ve funkci, a to v souvislosti s tím, že Stropnický veřejně potvrdil výměnu 5 unesených Čechů v Libanonu za Fajáda. Tento apel přišel v únoru 2016.

Nověji pak Bělobrádek během cesty v USA uvedl ke kauze Čapí hnízdo, resp. k Babišově projevu před poslanci v této věci: " Domnívám se, že tu trestněprávní záležitost musí skutečně dořešit OLAF (Evropský úřad proti podvodům) a policie, nicméně vidím to jako etický problém, ale to si musí vyhodnotit pan Babiš, hnutí ANO a především voliči. "

V druhém případě KDU-ČSL přímo Babiše k rezignaci nevyzvala, navíc kromě těchto případů nejsou již další dohledatelné, výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme na základě porovnání podobných smluv o spolupráci s Čínskou lidovou republikou, které podepsaly země jako Německo, Velká Británie či USA. Tyto dohody skutečně obsahují podobná ustanovení ohledně lidských práv jako ta česká.

Společné prohlášení o navázání strategického partnerství mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou, dokument, který byl podepsán při příležitosti návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice, se lidským právům věnuje v následujících článcích:

"X. Obě strany potvrdily společný závazek ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnosti a vzájemné úcty."

"XV. Obě strany zastávají názor, že účely a zásady Charty Organizace spojených národů musejí být dodržovány, a jsou připraveny posilovat kontakty a spolupráci v OSN a jiných mezinárodních organizacích. Zavazují se společně prosazovat mezinárodní a regionální mír, bezpečnost, lidská práva a rozvoj a podporovat mezinárodní spolupráci a mírové urovnání mezinárodních sporů, jež by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost."

Podobné ustanovení najdeme například i v deklaraci, kterou s Čínou podepsalo Německo v roce 2014 (článek 4):

"Obě strany jsou ochotny posílit vzájemné porozumění v jejich vývoji a prohloubit politickou důvěru. Obě strany si uvědomují důležitost podpory a ochrany lidských práv a právního státu a jsou připraveny zintenzivnit dialog o lidských právech a právním státě, zvláště ve společně odsouhlasených prioritách, na základě rovnosti a vzájemného respektu."

Ve Společném prohlášení o budování strategického partnerství pro 21. století (UK-China Joint Statement on building a global comprehensive strategic partnership for the 21st Century), které podepsala Čína a Velká Británie v roce 2015, se o lidských právech píše následující:

"Obě strany posílí vzájemný respekt a porozumění a budou pokračovat ve spolupráci na dodržování lidských práv a právním státu."

Poněkud ostřeji formulovaný článek obsahuje Společné prohlášení USA a Číny z roku 2011 (článek 7):

"Spojené státy a Čína opakují svůj závazek k podpoře a ochraně lidských práv i přesto, že jejich pohledy na tyto věci vykazují značné odlišnosti. Spojené státy zdůraznily, že podpora lidských práv a demokracie jsou důležitou součástí jejich zahraniční politiky. Čína zdůraznila, že by se nikdo neměl vměšovat do vnitřních záležitostí žádného státu. Spojené státy a Čína podtrhují, že každá země a její lid má možnost vybrat si vlastní cestu a všechny ostatní země by měly respektovat tuto volbu rozvoje. V duchu rovnosti a vzájemného respektu, v zájmu podpory a ochrany lidských práv v souladu s mezinárodními dohodami se obě strany dohodly uspořádat další kolo Dialogu o lidských právech před třetím kolem Dialogu o strategii a ekonomice."

Čínský prezident Si Ťin-pching je v současnosti na návštěvě ve Spojených státech, je tedy možné, že během této návštěvy dojde k podpisu jiné dohody. Prozatím vycházíme z dokumentů, které jsou v tuto chvíli k dispozici.

Sám Karel Schwarzenberg na konci dubna 2014 pro server Idnes uvedl: " Česká republika, ale i Československo vždy uznávaly jednotu Číny. Bylo by ale žádoucí, aby Tibet i další oblasti Číny dostaly větší autonomii. "

Je také pravdou, že Česká republika neuznala tibetskou exilovou vládu.

Jedná se o pozměňovací návrh k novele zákona o střetu zájmů. Úplné znění tohoto návrhu však na webu Poslanecké sněmovny mezi předloženými písemnými pozměňovacími návrhy není dostupné. Z tohoto důvodu je také neověřitelný jeho případný rozpor s Ústavou nebo Listinou základních práv a svobod. Návrh již však na svém jednání podpořil ústavně-právní výbor, kde převládl názor, že ústavě neodporuje.

Česká televize ve své zprávě z 22. března 2016 uvedla, že mj. o tomto návrhu zástupci koaličních stran toho dne jednali, avšak bez přítomnosti předsedů ANO a KDU-ČSL. Další plnohodnotná koaliční rada by se dle plánu aktivit místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL Bělobrádka měla konat ve čtvrtek 7. dubna.

Místopředseda lidovců Marian Jurečka pro Deník Referendum uvedl, že by do jednání koalice jeho strana měla mít vypracované právní stanovisko o možném rozporu s ústavou. Další z lidoveckých místopředsedů Jan Bartošek pro Český rozhlas (v čase 28:50) uvedl, že v případě, že toto právní stanovisko neshledá rozpor s ústavou, tak se mu návrh jeví jako smysluplný.

Česká tisková kancelář uvádí, že dle tohoto návrhu by "člen vlády nesměl být ovládající osobou ve firmách. Musel by skončit do dvou měsíců po nástupu do funkce v kabinetu Ovládajícími osobami jsou především vlastníci, kteří mají alespoň 40 procent hlasovacích práv. V případě porušení zákona by takový člen vlády navíc ztratil ve firmě podle Chvojkova návrhu hlasovací práva, neměl by podíl na zisku, společnost by nemohla dostat žádnou státní pomoc, například dotace. Další část poslancova návrhu by pod podobnými sankcemi zamezila členům vlády vlastnit média, konkrétně televizní a rozhlasové stanice a periodický tisk. Televizní a rozhlasové společnosti by navíc mohly přijít o vysílací licenci."

Premiér Bohuslav Sobotka vystoupil ve čtvrtek 31. března 2016 v rámci pracovní cesty do Spojených států amerických v think-tanku Brookings Institution. Na webu vlády je k dipozici přepis Sobotkova projevu, ve kterém se jednoznačně přihlásil k myšlence společné Evropy a transatlantického partnerství.

V úvodu projevu se odkazoval slova pronesená v Kongresu Václavem Havlem.

"Hovořil o Evropě, v níž budou hranice mezi státy hrát čím dál menší roli, až zcela zaniknou. Tato vize se na sklonku jeho života začala úspěšně naplňovat. Evropa se stabilizovala nejen ve střední a východní Evropě, ale i na západním Balkáně, který předtím v devadesátých letech zažil krvavé konflikty." Upozornil, že žádný z výdobytku stabilizace politické situace, svobody a míru není samozřejmý.

"Bohužel, jak jsem již jednou říkal, žádný z těchto výdobytků není samozřejmý. V poslední době se tato skutečnost ukazuje naplno. Evropa dnes bojuje s problémy na mnoha frontách – byla to řecká dluhová krize, byla to ilegální anexe Krymu a vojenská destabilizace východní Ukrajiny, občanská válka v Sýrii, Islámský stát, tím inspirovaný terorismus a také migrační a uprchlická krize." Předseda vlády zmínil nacionalistické tendence a možný odchod Velké Británie jako hrozby, které Evropu straší.

"Velké množství Evropanů je dnes zklamaných a má strach z dalšího vývoje, rostou nacionalistické tendence a roste i volání po radikálních řešeních. Důsledkem jsou nejen nebezpeční radikálové v mnoha parlamentech, ale i sílící diskuse o dezintegraci a rozvolňování Evropské unie. Tím nejvíce viditelným příkladem je možný odchod Velké Británie z Unie, který, pokud by se stal skutečností, by mohl znamenat přelom dosavadního vývoje evropské spolupráce po druhé světové válce. V sázce je vnitřní soudržnost Evropy. Tato soudržnost byla velmi složitě budována a vyjednávána od padesátých let minulého století a završena rozšířením Evropské unie o státy bývalého východního bloku včetně České republiky." Premiér řekl, že žádný z problémů nelze v Evropské unii řešit izolovaně a otevřeně se přihlásil k myšlence celoevropské spolupráce.

"Žádný evropský stát není dnes schopen úspěšně čelit výzvám a úkolům, které před námi stojí, a žádný evropský stát není schopen je řešit izolovaně. Žijeme v propojeném světě, a pokud nechceme Evropu marginalizovat, musíme se v něm pohybovat společně. Proto se Česká vláda hlásí k myšlence evropské integrace a prohlubování spolupráce v rámci Evropské unie. Tváří v tvář všem vyjmenovaným výzvám je celoevropská spolupráce jedinou volbou, která podle mého názoru vede ke stabilitě, prosperitě, obhájení místa Evropy ve světě i podpoře hodnot, na nichž naše civilizace stojí."

Kromě evropských záležitostí zmínil v závěru svého projevu i potřebu transatlantického spojenectví.

"Na obou březích Atlantiku je možné slyšet hlasy, které zpochybňují transatlantické partnerství. A myslím si, že investice do této spolupráce je potřeba - a to nejenom vynaložením politického kapitálu, ale především posilováním kontaktů mezi běžnými Evropany a běžnými Američany. Je proto třeba povzbudit zájem o dění na obou březích Atlantiku a ochotu se vzájemně poslouchat a uvědomit si význam atlantického partnerství, také proto jsem přijel v těchto dnech na návštěvu Spojených států."