Přehled ověřených výroků

Jan Vitula poznámkou myslel fakt, že kromě koaliční smlouvy mezi ČSSD a KDU-ČSL existuje ještě další dohoda mezi sociální demokracií a KSČM, jejíž programová část je opravdu zcela totožná s koaliční smlouvou.

Smlouvu (.pdf) mezi koaličními stranami tvoří programová a technická část, která stanovuje například složení krajských výborů, dozorčích rad nebo úsekové členění krajského úřadu. Tato část ve smlouvě (.pdf) levicových stran pochopitelně chybí, programová část dokumentu se však nijak neliší od koaliční smlouvy.

Výrok kandidáta TOP 09, Žít Brno a nezávislých starostů tedy hodnotíme jako pravdivý.

Zastupitelstvo Libereckého kraje odvolalo Zuzanu Kocumovou z funkce statutární náměstkyně hejtmana a členky Rady Libereckého kraje 25. listopadu 2014. Návrh na odvolání podal Klub Starostů pro Liberecký kraj a pro hlasovalo 35 zastupitelů, zatímco pouze 4 byli proti.

Důvodem, který pro odvolání deklaroval koaliční partner Kocumové, tedy Starostové pro Liberecký kraj, byly tyto skutečnosti:

- selhání v řízení resortu zdravotnictví a sportu, nekoncepční a odkládaná řešení konceptu rozvoje zdravotnictví v Libereckém kraji,

- zásadní rozpory v důležitých otázkách fungování a rozvoje Libereckého kraje, zejména neshody v řešení klíčových investičních akcí,

- absence týmové spolupráce a její vyslovení nedůvěry jednotlivým členům rady,

- neúplná a zejména velmi často nepravdivá a zavádějící mediální sdělení, která poškozovala obraz kraje, práce členů rady a zastupitelstva před občany celého Libereckého kraje.

Návrh na odvolání Zuzany Kocumové však nebyl první. V dubnu roku 2014 podali tento návrh komunisté, ten však nebyl přijat (.pdf, str. 26). Dříve se o stejném návrhu mělo hlasovat (.pdf, str. 85) v srpnu stejného roku, nakonec byl však bod odložen na další jednání, kde se o něm již nehlasovalo.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože se nepodařilo dohledat podobný případ odvolání z rady Libereckého kraje. Zda šlo v tomto o managerské selhání, je spíše interpretace Mackovíka.

Informace ministra Chovance nejsou úplně přesné, přesto výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť jde konkrétně v otázce dodávek firmy Preol o rozdíl pouhých 2,04 %.

Na téma dodávek bionafty státnímu Čepru se zaměřilo poslední vydání týdeníku Dotyk (24/2016), kde se v článku Čepro bere už 87 % bionafty od Babiše píše následující: " Babišovy firmy Preol a Primagra dodávaly do státního podniku Čepro v období od ledna do května 2016 87 % bionafty, přičemž 77,96 % dodávala firma Preol a 9,49 firma Primagra. " Podrobněji viz níže uvedená infografika. (To, že data pocházejí od mluvčí společnosti Čepro p. Svobodové, nám potvrdila redaktorka Dotyku T. Králová.)

Společnost Čepro a.s. je opravdu v gesci ministerstva vedeného Babišem, když se v roce 2006 stalo Ministerstvo financí České republiky jejím jediným akcionářem.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nejsou dostupná zcela průkazná data, která by podporovala či vyvracela tvrzení Jana Bartoška. Existují dílčí studie či vyjádření k dané věci, srovnání s dalšími zeměmi (ve smyslu jednotné metodiky a srovnatelných dat) ovšem absentuje.

K dojíždění do zaměstnání z průzkumu (.pdf) Institutu trhu práce Hospodářské komory ČR v roce 2008 zároveň vyplývá, že 49 % respondentů je ochotno cestovat za prací, nicméně pouze v dosahu 30 minut cesty.

Další data jsou dostupná z roku 2011, kdy přestože se nezaměstnanost pohybovala okolo 5,5 %, pracovní mobilita dosahovala velmi nízkých hodnot. Region s nejvíce mobilními (.pdf) obyvateli, je dle dat ČSÚ Středočeský, odkud denně dojíždí za zaměstnáním do jiného kraje přes 90 tisíc lidí. Specifikem tohoto kraje je však skutečnost, že obklopuje hlavní město Prahu, kam dojíždí za prací množství jeho obyvatel. Za Středočeským krajem následuje Ústecký a Pardubický kraj.

Český rozhovor rovněž ve svém periodiku Statistika & My uvádí (.pdf, str. 5), že za prací dojíždí až 23 % lidí.

Z výzkumu veřejného mínění CVVM (.pdf) z června 2015 plyne, že spíše nebo rozhodně bylo ochotno denně dojíždět za prací v řádu dvou hodin asi 27 % obyvatel.

Je také pravdou, že Úřad práce ve snaze zvýšit zaměstnanost podporou mobility obyvatelstva poskytuje od dubna 2016 prozatím v pěti krajích tzv. příspěvek na dojíždění. Jde o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti na podporu regionální mobility, který má překonat v současnosti existující bariéru k jejich uplatnění na trhu práce.

Čísla ČSÚ (nezohledňující však důvod stěhování) ukazují, že od roku 2001 do roku 2011 vnitřní migrace obyvatel v rámci ČR roste (.pdf, str. 1 dole). Stejně tak dle článku z roku 2013, na který odkazuje MPSV, je až 70 % obyvatel ochotno přestěhovat se za prací. Jedním z faktorů, které podle článku na MPSV brání lidem v stěhování, jsou finanční závazky, konkrétně hypotéky. Z výše zmíněného výzkumu CVVM pak tuto ochotu rozhodně či spíše deklaruje v roce 2015 jen 20 % respondentů.

Z výše uvedených informací je tedy zjevné, že čísla i kvalita a aktuálnost jejich zdrojů se podstatně liší. Neexistují spolehlivé a solidní zdroje pro ověření tohoto výroku, hodnotíme jej tedy jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý

Možný odchod Velké Británie z Evropské unie může probíhat teoreticky dvěma způsoby - okamžitým jednostranným odchodem a nebo oboustrannou dohodou s postupným průběhem.

Teoreticky je možné, i když málo pravděpodobné, že by Velká Británie vyhlásila okamžitý jednostranný odchod zrušením zákona o Evropských společenstvech z roku 1972, který v podstatě umožnil vstup VB do EU a legislativní provázání obou celků. Takový to odchod by znamenal okamžité zpřetrhání vazeb a závazků, neexistovala by žádná přechodná období a rozhodně by nebylo možno ze strany EU očekávat vstřícné jednání o podobě nových vztahů.

Druhou zatím nejpravděpodobnější možností odchodu VB a následných jednání o vzájemných vztazích by byla možnost využít článek 50 Lisabonské smlouvy (Smlouva o Evropské Unii), který se možným průběhem vystoupení zaobírá:

Článek 50

1. Každý člensky stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.

2. Člensky stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupeni, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unii. Tato dohoda se sjednává v souladu s čl. 218 odst. 3 Smlouvy o fungováni Evropské unie. Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdrženi souhlasu Evropského parlamentu.

3. Smlouvy přestávají byt pro dotyčný stát použitelné dnem vstupu dohody o vystoupeni v platnost, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámeni podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodlouženi teto lhůty.

4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující člensky stát, nepodílí na jednáních ani rozhodnutích Evropské rady nebo Rady, která se jej týkají. Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungováni Evropské unie.

5. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupeni, podléhá tato žádost postupu podle článku 49.

Výrok hodnotíme s výhradou jako pravdivý, v tom že právě využití článku 50, jak asi naznačoval pan Fiala, a minimálně dvouleté vyjednávací období je zatím nejpravděpodobnější variantou i podle premiéra Camerona. Přesto se jedná v případě odchodu z EU o věc komplikovanou a výsledky za v tuto dobou pouze spekulativní.

Jednání vyšetřovací komise pro policejní reformu jsou neveřejná a není dostupný žádný záznam, který by mohl doložit, že Babiš byl v rámci vyšetřování ponížen. Zároveň není jasné, jak se ministr dozvěděl o tom, že je v rámci vyšetřovací komise ponižován.

Vyšetřovací komise vyslýchala (.pdf) Andeje Babiše 5. září 2016. Ten po dvouhodinovém výslechu uvedl, že se cítil „jako u policie“. O ponižování ale nepadlo slovo.

Vzhledem k nedostatku informací o jednání vyšetřovací komise tak výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš mluví o době, kdy působil jako ministr financí, tedy od ledna 2014 do současnosti.

Celkovou úroveň daňové zátěže v dané zemi vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mezi jinými OECD.

V roce 2013 dosahovala v ČR složená daňová kvóta 34,3 %, v roce 2014 to bylo 33,5 %. Co se týče daňových sazeb, změnila se od roku 2015 pouze DPH, a to zavedením tří (21 %, 15 % a 10 %), místo původních dvou (21 % a 15 %) sazeb. Ostatní sazby zůstaly nezměněné, měnily se pouze podmínky vyměření u daně z nemovitostí (od ledna 2016), dvakrát bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016), a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Přehled dalších změn menšího rozsahu platných od roku 2015 uvádí finanční správa zde a zde, od roku 2016 pak zde.

OECD výši složené daňové kvóty za rok 2015 ještě nezveřejnila, podle ministerského návrhu rozpočtu na rok 2016 (.pdf, str. 11) činila 33 %. Podle těchto čísel zatím složená daňová kvóta skutečně klesala a ministr Babiš má tedy pravdu.

V návrhu rozpočtu z roku 2015 se sice počítá s jejím nárůstem zpět na 33,5 % v roce 2016, což ministerstvo ve vyjádření v článku Hospodářských novin vysvětluje tím, že "k nepatrnému zvýšení daňové kvóty by mělo dojí v důsledku zvýšení efektivity výběru daní, a to zejména vlivem elektronické evidence tržeb a kontrolního hlášení. To však neznamená, že se zvýší daňové zatížení obyvatelstva." I v případě takového vývoje by ale byla nižší než před nástupem Sobotkova kabinetu.

Není možné ověřit, kdy přesně začal ÚOOZ odposlouchávat aktéry kauzy kolem České pošty, ani jaká část ÚOOZ na kauze pracovala. Tady je ale shrnutí případu:

Agrotec je stíhán jako jedna ze tří firem v souvislosti s kauzou manipulace zakázek pro Českou poštu: měl pro ni být VIP dodavatelem preferovaným nad jinými. Neovlivni.cz píše o policejní verzi událostí: „Převedeno do praxe – podle policejní verze měl Agrotec VIP postavení například v osmnáctimilionové zakázce na dodávku pneumatik pro vozový park pošty. Poté, co firma nesplnila kriteria, a hodnotící komise ji vyřadila, zasáhl spřátelený manažer pošty Patrik Z. a docílil zrušení celého tendru. Následně pošta vypsala soutěž novou a podmínky už ladil Patrik Z. přímo s odpovědným manažerem firmy Agrotec. Tím byl Pavel R., ředitel divize Iveco Moravia, která je součástí Babišovy společnosti.“

Razie v České poště a v Agrotecu proběhla v dubnu 2014. Provedl ji Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, nicméně není možné dohledat, zda šlo o pražskou centrálu nebo jednu z expozitur. (Plzeňská expozitura ÚOOZ nicméně podle Lukáše Čadka provedla razii na České poště v srpnu 2015: podnikatel Čadek se přel s Poštou o 27 milionů kvůli ušlému zisku a představitel ČSSD měl žádat úplatky pro stranu a pro ministra Chovance za to, že problém mezi Poštou a Čadkem urovnají. Expozitura z Plzně byla zmiňovaná proto, že jde o Chovancův domovský region.)

Podle informací Neovlivni.cz byli manažeři České pošty odposloucháváni v lednu 2013, kdy se zakázka pro Agrotec projednávala. Volby do Poslanecké sněmovny, se kterými Babiš odposlechy spojuje, byly v listopadu 2013, což by odpovídalo 2 měsícům (nikoliv týdnům) po volbách, podrobnější informace o počátku odposlechů však nejsou dostupné. Také není jasné, jaké osoby byly odposlouchávány (je možné, že pouze manažeři České pošty, jíž se případ primárně týká, a Agrotec mohl být do případu zatažen na základě tohoto vyšetřování.) Podání žaloby ohlásil dozorující státní zástupce Zdeněk Matula 14. června 2016.

Hejtman Půta mluví o zařízení a postupu, který je popsán v předchozím výroku. Vzhledem k neveřejnosti dokumentů nelze ověřit, zda-li se na území Libereckého kraje připravuje zařízení pro případnou migrační vlnu.

Vládní koalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL se ve středu 31. srpna 2016 dohodla na věkovém stropu pro odchod do důchodu, který má být v 65 letech.

Andrej Babiš se vyjádřil k této problematice takto: „Pokud dvě koaliční strany říkají 65 let, my se tomu samozřejmě přizpůsobíme.“

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek tvrdil, že „dodržujeme dohody z koaliční smlouvy“.

Tento výrok proto můžeme označit za pravdivý.