Přehled ověřených výroků

Zavádějící

Tomio Okamura ve svém výroku navazuje na svou argumentaci, že po případném vystoupení z EU neutrpí český obchod se zbývajícími členskými státy. Argumentuje, že Čína jako nečlenský stát nemá v oblasti obchodu s Unií žádný problém.

Čína není členem Evropské unie a opravdu se významně podílí na mezinárodním obchodu. Evropská komise uvádí, že Čína je druhým největším obchodním partnerem Evropské unie hned za Spojenými státy a EU je pro Čínu zcela největším obchodním partnerem.Takovýto obchod však vyžaduje mnohé politické dohody a vzájemné smlouvy jakou je například " EU-China Strategic 2020 Agenda "(.pdf).

Česká republika v současnosti těží z toho, že je součástí jednotného trhu EU, zatímco obchod s Čínou je postaven zejména na její schopnosti levnější produkce nejrůznějších artiklů. Případné vystoupení ČR z EU a tedy v jistém smyslu srovnání postavení ČR a Číny by ovšem vedlo k tomu, že by Česko ztratilo možnost být součástí jednotného trhu, mohlo by vést k uvalení cel na české výrobky a tedy k jisté ztrátě konkurenceschopnosti. Z tohoto pohledu je výrok hodnocen jako zavádějící, neboť případnou neúčastí na evropském projektu by ČR zhoršila svou obchodní pozici, zatímco Čína tento problém kompenzuje jinak.

Pravda

Výpadek, které popisuje ministr Jurečka, odpovídá odhadu z důvodové zprávy návrhu zákona (.pdf, strana 15) o změně DPH, kde vláda odhaduje celkový dopad zavedení druhé snížené sazby DPH na 4,15 miliardy korun, z toho dětská výživa tvoří 100 milionů.

Vládní koalice přijala změnu v daňových zákonech s účinností od 1.1.2015, jejíž součástí bylo i zavedení nové snížené sazby daně ve výšce 10 % na nenahraditelnou dětskou výživu, léky, veterinární léčiva a knihy.

O dopadech tohto snížení a daňových výpadcích informovalo Ministerstvo financí v tiskové zprávě o plnění státního rozpočtu, kde celkový dopad zavedení druhé snížené sazby DPH odhaduje na 4,2 miliardy Kč. To se velmi blíží původnímu odhadu z důvodové zprávy a potvrzuje řádovou správnost i pro zmíněných 100 milionů na dětskou výživu.

Minimální dopad na konečnou cenu pro zákazníka popisuje například poradenská spoločnost TaxVision, podle které ze snížení daně profitují spíše výrobci.

Pravda

Výrok Víta Jedličky hodnotíme samostatně. Pravdou je replika Michaely Jílkové o tom, že Velká Británie ještě není v procesu vystoupení z EU, pouze prozatím chystá referendum.

Vystoupení z EU explicitně povoluje článek 50 Smlouvy o Evropské unii (.pdf). Členský stát musí oznámit svůj záměr Evropské radě. Následují dvě alternativy. Buďto Unie sjedná s tímto státem dohodu upravující vystoupení a budoucí vztahy, následně kvalifikovanou většinou rozhodne Rada se souhlasem Evropského parlamentu. Smlouvy zavazující EU pak pro tento stát přestávají být použitelnými dnem platnosti dohody. Pokud je Rada nečinná a dohoda sjednána není, což je druhá varianta, smlouvy zavazující EU přestávají být pro stát použitelné uplynutím dvou let od oznámení úmyslu vystoupit.

Doposud žádný stát této možnosti nevyužil. Jak ale správně uvádí moderátorka Michaela Jílková, Velká Británie rozhodla o vyhlášení referenda, jehož výsledek bude směrodatný pro vystoupení či setrvání v EU. Datum doposud nebylo určeno, je však stanoveno, že k referendu dojde nejpozději 31. prosince 2017.

Michaela Jílková tedy říká pravdu, když tvrdí, že Velká Británie zatím není v procesu vystoupení z EU a teprve plánuje referendum. Oproti tomu Vít Jedlička se plete, když tvrdí, že vystoupení z EU může trvat 3 nebo 4 roky.

Zavádějící

Na základě údajů ministerstva financí o čisté pozici ČR vůči rozpočtu EU hodnotíme výrok jako zavádějící.

V roce 2014, ze kterého jsou poslední dostupné údaje, skutečně odvedla ČR do evropského rozpočtu téměř 45 miliard korun (1,6 miliardy eur). Tato částka je nejvyšší od roku 2004. Částky postupně rostou, je tedy pravděpodobné, že v dalších letech tato částka bude podobná. Zároveň však je nutné dodat, že z rozpočtu EU na základě různých dotačních politik přišlo do ČR v tom stejném roce 120 miliard korun (4,4 miliardy eur). Vystoupením z EU by Česká republika patrně přišla i o velkou část těchto peněz.

Pravda

Miloš Zeman skutečně kritizoval inkluzivní vzdělávání už při jejím projednávání ve Sněmovně na začátku roku 2015:

Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tím rozpoutal debatu o selektivním vzdělávání a jeho názor vyvolal rozbouřené reakce řady politiků i dalších aktérů (MF Dnes, 28. 1. 2015, str. 5), přičemž tyto reakce byly téměř bez výjimky zamítavé.

S prezidentovým vyjádřením nesouhlasili, nebo jej za něj přímo kritizovali: Jan Michalíkz Ústavu speciálněpedagogických studií Univerzity Palackého, Klára Laurenčíková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, Petr Fiala, Alena Gajdůšková, Marcel Chládek, ombudsmanka Anna Šabatová, Národní rada osob se zdravotním postižením, Tereza Laubeová, která je kvůli mozkové obrně na vozíku, Jiří Dienstbier (ČT24.cz, 15. 1. 2015), Bohuslav Sobotka, Jiří Zlatuška, Jiří Mihola, František Vácha, Michaela Marksová Tominová, Anna Putnová, ředitel Jedličkova ústav Petr Hrubý (ČT 24, 15. 1. 2015, Události, komentáře), poslanci Bohuslav Svoboda a Ivana Dobešová (ČRo Plus, 15. 1. 2015, 18:00 zprávy), Petr Gazdík, Soňa Marková, Jiří Junek, Jana Drápalová, europoslankyně Věra Jourová, Tomáš Feřtekz EDUinu, Markéta Adamováa rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Vojáka v poli Miloše Zemana tak obhajoval jeho mluvčí a Jan Veleba. Marta Semelováa Rudolf Volejníkzaujali spíše neutrální postoj a ještě před výrokem prezidenta se proti inkluzi ve vzdělávání vymezil Radek Pokornýv Protiproudu, který věc popsal jako „cikánskou výbušninu“.

Ani debata ve Sněmovně nepřinesla výroky proti inkluzi, jak podrobněji popisujeme u ověření výroku Jiřího Zlatušky.

Neověřitelné

Příslib ČSSD, potažmo tedy i premiéra Sobotky, byl vydán ve formě prvomájového manifestu strany. Text jako prioritu označuje udržení kvalitních pracovníků ve zdravotnictví a školství. Navrhuje tedy navýšit tarifní platy zdravotních sester, lékařů a zaměstnanců ve školství o 10 %. Manifest zahrnuje také další pracovníky veřejného sektoru, například hasiče, policisty a lidi pracující ve sociálních službách, těm strana navrhuje navýšit tarifní platy 5 %.

Podle tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví ČR bylo schváleno navýšení tarifních platů o 5 % od 1. ledna 2016. Dle webu Vlády ČR je to možné díky zvýšení plateb za státní pojištěnce o 1,8 miliardy korun. Zmiňované navýšení od ledna 2016 odrážejí platové tabulky, které tvoří přílohu nařízení č. 278/2015 Sb, které novelizuje nařízení vlády, respektive nahrazuje jeho dřívější novelizace.

Závěrem je třeba dodat, že daný slib nelze považovat za nic víc než předběžné plány, premiéra ani vládu nijak formálně nezavazují. Vzhledem k tomu, že neexistují relevantní statistiky o počtu pracovníků v českém zdravotnictví ani o platech jim vyplacených, není možné přesně říci, kolik peněz přineslo zdravotníkům letošní pětiprocentní navýšení a zda příští rok stejným navýšením přibude na platech 3,5 miliardy korun. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Zavádějící

Předně vymezme, že ve výroku ověřujeme jednak zásluhu ANO na těchto změnách, dále jestli změny odpovídají situaci Pelikánem popsané. Nehodnotíme důležitost těchto změn, neboť jde o subjektivní záležitost. Podle těchto kritérií hodnotíme výrok jako zavádějící, protože Robert Pelikán pravdivě popisuje změny, ke kterým v exekučním řádu došlo, přeceňuje však roli hnutí ANO v zavádění těchto změn.

Exekuční řád v otázce věcí, jež nelze exekutorem zabavit, odkazuje na Občanský soudní řád, jež se záležitosti věnuje v § 322, odstavci 2. Jedná se především o věci nutné k uspokojování hmotných potřeb, k plnění pracovních úkolů a také o věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.

Konkrétně se jedná zejména o běžné oděvní součásti, snubní prsten a předměty obdobného charakteru, nutné zdravotnické potřeby a peněžní hotovost do částky dvojnásobku životního minima, což nyní představuje 6 280,- Kč. Pokud je dlužník podnikatelem, podle odstavce 3 není exekutor oprávněn zabavovat věci, jež dotyčný potřebuje k výkonu svého podnikání.

Zároveň podle § 68 exekučního řádu, odstavce 1, může dlužník podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, a následně podle odstavce 4 i žalobu k exekučnímu soudu v případě, že exekutor jeho žádosti nevyhověl. O tom ho musí exekutor poučit, což platí i pro další situace, popsané v odstavcích 5 a 6. V prvním jde o povinné upozornění třetí osoby,v jejímž vlastnictví je část majetku v exekuci, o možnosti vyškrtnutí ze soupisu. Ve druhém pak jde o obdobnou situaci, kdy právo na zažádání o vyškrtnutí ze soupisu přechází na osobu nárokující si vlastnictví dané věci.

Samotná možnost vyškrtnutí věcí ze soupisu byla umožněna vládní novelou č. 286/2009 Sb., paragrafy 5-7 se pak do zákona dostaly novelou č. 396/2012 Sb., díky komplexnímu pozměňovacímu návrhu Ústavně právního výboru. Návrh byl schválen hlasy tehdejší koalice ODS, TOP-09 a VV. Ustanovení tedy byla zavedena ještě před vstupem hnutí ANO do Parlamentu.

Co se druhé části výroku týče, postup řešení exekuce exekuční řád specifikuje v § 58 - odstavec 2 uvádí postup jdoucí od přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přes prodej movitých věcí až po prodej nemovitých věcí, které dlužník používá k bydlení sebe a své roviny. Postupuje se tedy opravdu od méně závažných kroků po ty "nejnepříjemnější". Tato změna byla zavedena novelou č. 164/2015, tato konkrétní změna má však původ v ústavně-právním výboru, který ji prosadil komplexním pozměňovacím návrhem ve 2. čtení

Nepravda

Výrok je označen jako nepravdivý, protože v italském kantonu Ticino ve Švýcarsku v září roku 2013 byl sice skutečně referendem schválen zákon, který zakazuje zahalování obličeje na veřejných místech, vztahuje se tedy i na burky a nikáby, nikoliv však na hidžáby, které zakrývají pouze vlasy.

Parlament tohoto kantonu daný zákon schválil na konci listopadu 2015 a v této souvislosti federální parlament ve shodě s vládou řekl, že zákon není rozporu s federálním právním řádem. Zákon (it) vstoupí v platnost 1. července 2016.

Zavádějící

Balkánská trasa byla uzavřena rozhodnutím Rady 7. března 2016. To dokládá společné prohlášení lídrů zemí z tohoto jednání. V prohlášení je uvedeno: "...uzavření převaděčských tras, rozbití obchodních modelů převaděčů, ochraně našich vnějších hranic a ukončení migrační krize v Evropě ", přičemž se počítá s úzkou spoluprací se zeměmi západního Balkánu, které nejsou členy EU. " Toky nelegální migrace na západobalkánské trase nyní skončily."

V této debatě tedy samozřejmě mají své slovo zasažené státy, ovšem tvrzení, že " nic z toho se neprosazovalo v Bruselu ", je mylné. Donald Tusk po zmíněném jednání uvedl, že uzavření západobalkánské trasy "není otázkou unilaterálních jednání, nýbrž společným rozhodnutím osmadvacítky ".

Pokud se ovšem ohlédneme za kroky, které tomuto uzavření předcházely, zjistíme následující. Sobotka v únoru 2016 svolal do Prahy mimořádný summit zemí V4, na němž byl dohodnut tzv. Plán B pro jednání v rámci EU. Vyjma členských zemí V4 byli jednání přítomni i prezident Makedonie a premiér Bulharska. Zde skutečně v závěrečném prohlášení ja obsaženo, že v případě problémů s dohodou s Tureckem je třeba posílit kontroly vnějších schengenských hranic a to případně i bez zahrutí Řecka.

Tento plán byl na následujícím únorovém summitu v Bruselu odmítnut. Tusk se v reakci na záložní plán, s nímž přišla pár dní před zmíněným summitem Visegrádská čtyřka vyjádřil tak, že není čas na plány A, B nebo C.

Následně ovšem na březnovém jednání byl plán na uzavření balkánské trasy schválen.

Sobotka komentoval podrobně celá jednání v Poslanecké sněmovně 22. března při informaci vlády o migrační krizi. K danému uvedl:

" Jsem rád, že za poslední dva měsíce se vývoj na evropské úrovni posunul, a jsem také rád, že v základní rovině dnes evropské státy následují to, co jsme v rámci V4 říkali od samého počátku řešení migrační krize. Na otázku migrační krize existuje pouze společná evropská odpověď a ta spočívá dnes v uzavření balkánské trasy, spočívá v zajištění ochrany schengenského prostoru, dnes zejména v Řecku, a také v aktivním působení v Sýrii, kde leží velká část příčiny celé dnešní situace.(...)Přesně v tomto duchu jsme pak přistoupili k druhému tématu našeho pražského setkání, kterým byla právě otázka řešení migrační krize. Shodli jsme se na tom, že je potřeba uzavřít balkánskou trasu. Bylo pro nás jako pro státy V4 podstatné diskutovat o těchto otázkách také se zeměmi, kterých se naše návrhy bezprostředně týkají. Přizvali jsme proto k této debatě prezidenta Makedonské republiky a také předsedu vlády Bulharské republiky, kteří nakonec naše záměry potvrdili a podpořili. Součástí naší pozice bylo i to, že akční plán mezi Evropskou unií a Tureckem musí být jednoznačně uveden v život a musí být naplňován.

Chci připomenout a zdůraznit, že únorové setkání států V4 tady v Praze bylo v té době jedním z nejdůležitějších setkání nad věcnými otázkami, jak dál postupovat v oblasti migrace. Šlo nám o to přinést našim státům a také Evropě naprosto konkrétní výsledky. Tím, že jsme se tady v Praze shodli s Makedonií a že jsme se shodli s Bulharskem na postupu vůči balkánské migrační trase, jsme podle mého názoru ukázali, že naším cílem není politika, která by vedla k prohlubování migrační krize, ale že naším cílem je konkrétní účinné řešení, které zastaví nelegální migraci do středu Evropy.

Březnová jednání na evropské úrovni ukázala, že strategie V4 v tomto směru byla správná. Evropská komise si nakonec osvojila do značné míry naše zásady přístupu k řešení migrační krize. Nejprve 7. března proběhl summit Evropská unie - Turecko. Zde byly dohodnuty konkrétní kroky, zejména to, že Turecko bude přebírat zpět nelegální migranty z Řecka, tedy z nejbližší evropské země, kde jich dnes jsou desítky tisíc. Ale došlo také ke shodě ve věci uzavření balkánské trasy, a tím jsme docílili odpovědi Evropské unie, kde jsme řekli "jsme schopni účinně chránit vlastní hranice.
"

Jak je tedy patrné, Sobotka veřejně uvedl, že daný návrh vzešel i na základě tlaku, který iniciovala V4 ve shodě s Makedonií a Bulharskem. Tento návrh se stal součástí řešení přijatého na březnovém summitu EU (uzavření balk. trasy, dohoda s Tureckem). Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, nebot Fiala značně zjednodušuje Sobotkova vyjádření k danému problému i samotná přijatá řešení.

Pravda

Euro Health Consumer Index každoročně vydává zprávu týkající se systémů zdravotnictví 35 evropských států. Report (.pdf) z roku 2015 pracuje s množstvím indikátorů pro oblasti: práva a informovanost pacientů, dostupnost péče a čekací lhůta, výsledky péče, nabídka služeb, prevence a farmaceutika. Zkoumaných oblastí je tak šest, nicméně se při vyvozování závěrů pracuje s modelem pěti (str. 63).

Každá z oblastí má počtem bodů z celkových 1000 přiřazenou relativní váhu (str. 64). ČR v roce 2015 získala celkový počet 760 bodů (str. 27) v následujícím rozložení:

kategorieskóre ČRmaximální počet bodů práva a informovanost pacientů96150dostupnost péče a čekací lhůta213225výsledky péče177250nabídka služeb125150prevence83125farmaceutika67100 celkový počet bodů7601000

Výsledný přehled jednotlivých indikátorů pro tyto oblasti umožňuje určit, zda byla ČR skutečně nadprůměrná. Vypočítali jsme proto průměrné skóre všech 35 zemí a srovnali výsledek s ČR, jak uvádíme ve druhé tabulce. Česká republika byla podprůměrná ne pouze v jednom, ale ve více kritériích. Nicméně vždy šlo o poměrně těsný výsledek a odchylka od průměru nebyla značná.

kategorieskóre ČRprůměr 35 zemí (zaokr.)výsledek ČR práva a informovanost pacientů96112 podprůměr dostupnost péče a čekací lhůta213153 nadprůměr výsledky péče177179 podprůměr nabídka služeb125102 nadprůměr prevence8388 podprůměr farmaceutika6764 nadprůměr

Dle zprávy za rok 2012 (.pdf, str. 10) skončila Česká republika v tomto žebříčku skutečně na patnáctém místě. Dle zprávy z 2015 se ČR umístila třináctá (str. 11).

Ačkoliv tedy výsledky nejsou tak excelentní jak Leoš Heger naznačuje, index vyznívá pro ČR příznivě a dílčí podprůměrné výsledky se od průměru liší jen nepatrně. Její výsledky ostatně vyzdvihuje i samotná zpráva. S touto drobnou výhradou je tedy Hegerovo vyjádření pravdivé.